Váš příběh: Být lepší

Jmenuji se Martin a narodil jsem se 19. května roku 1985 v Přerově. Rozhodl jsem se zde zveřejnit svůj příběh, který, byť se na první pohled zdá obyčejný, může být jistou nadějí a inspirací všem, kteří čelí fyzickým a emocionálním výzvám zánětlivého onemocnění střev.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Lékařská zpráva z 18. 3. 2014:

Pacient s UC diagnostikovanou od 9/2007 zpočátku jako ohraničený tvar do 15 - 20 cm od anu. Původně léčen Asacolem 8tbl. A Rectodelt supp. s dobrým efektem. Po snížení, resp. vysazení lokální terapie se obtíže opakovaně vracejí. Od léta 2009 Prednison 80 mg a Azaprine 150 mg. Prednison postupně snížen a vysazen. Při vysazení relaps. V dalším průběhu došlo k extenzi zánětu na celé tlusté střevo. V prosinci 2013 opět relaps onemocnění s váhovým úbytkem 10 kg / 2 týdny. S nutností hospitalizace v Nemocnici pod Petřínem, kde aplikována 1. dávka Remicade bez potíží. Při druhé aplikaci zde rozvoj alergické reakce. Převeden na terapii Symponi.

Jak to začalo?

Těžko říct, kdo a co byl ten poslední dílek puzzle, který ve skládačce rozjel chronické onemocnění zvané ulcerózní kolitida. Ale to už nyní není podstatné. Je to onemocnění, u kterého není zcela známa příčina vzniku. Roli hraje imunitní reakce proti vlastním buňkám, při které buňky imunitního systému napadají trávicí systém. Onemocnění probíhá chronicky, v jehož průběhu se střídá období klidu a zmírnění příznaků s fázemi vzplanutí. Vzhledem k tomu, že není zcela znám mechanismus vzniku, je problematický i přístup k léčbě. Zjistil jsem však, že vhodnou dietou a životním stylem můžu průběh onemocnění ovlivnit a být tak delší dobu relativně bez potíží.

Nyní jsem schopný rozeznat, kdy budu mít další záchvat krvácení, už vím, co musím udělat, abych to potlačil a byl schopný překonat komplikace, které mi to způsobuje. Nicméně udržovat se v dobré kondici je pro mě podstatně obtížnější než pro mé vrstevníky bez zánětlivého onemocnění. Obzvlášť když dojde k akutnímu vzplanutí nemoci, jde pravidelná fyzická aktivita stranou. Pak se při znovuzařazení seriózního tréninku často stává, že mě i prázdná osa zavalí jako horníka. :) I přesto však pro mě má smysl se o udržování fyzičky pokoušet. Už jen proto, že endorfiny vyplavené při fyzické aktivitě snižují stres a fyzické napětí, které s sebou UC přináší a které má na průběh nemoci nezanedbatelný vliv. Navíc pravidelný pohyb mi pomáhá udržet zdravou váhu (některé léky na UC způsobují nárůst váhy a únavu) a také zlepšuje trávení. Bez ohledu na pozitiva, která mi cvičení přináší, nebylo snadné s ním znovu začít a také dlouhodobě u něj vydržet. Lidé s tímto typem chronického zánětu mají jednu věc společnou - stresují se a trápí se doslova vším. Ani já nebyl výjimkou. To, co mě nejvíce ničilo, bylo mé nekonečné trápení se a neustálé analyzování. Přestal jsem tedy žít v neustálém strachu a pochybnostech a začal trénovat a dietovat s absolutní sebedůvěrou, že dělám přesně to, co znamená být lepší. A věřím, že jsem to dokázal.

Cílem tohoto článku není chlubení se a ani to, aby mě někdo litoval. Jde spíše o mé doporučení, jakožto sportovce postihnutého tímto typem zánětu. Má rada tedy zní: Naslouchejte svému tělu - cvičení Vám má pomáhat a ne Vás trápit. Nedopusťte, aby se trénink stal zdrojem stresu. Místo toho cvičením svůj stres odbourávejte. Přestaňte mít myšlenkové rozpoložení poražených a najděte odvahu k překonávání překážek, výzev, bolestí a strachu. Buďte spokojeni s tím, jací právě jste, protože jedině tak budete schopni se posunout dál bez sebekritiky, výčitek a sebelítosti. Závěrem bych rád poděkoval své rodině a všem blízkým za neutuchající podporu, důvěru a trpělivost. Můj hlavní dík ovšem patří mé manželce, jejíž podpora měla zásadní vliv na mé úspěchy při znovunabývání formy po těžkém relapsu koncem roku 2013. Její velká opora mě posílila a ujistila, že na to všechno nejsem přeci jen sám. Neexistuje žádný způsob, jak plně vyjádřit mou vděčnost za její věrnost. Je kotvou mého života! Díky ní vím, kdo jsem…