Váš příběh: Když to
opravdu chcete, není co řešit

Jak se dozvíte z mého příběhu, jmenuji se Lenka, je mi 33 let a ještě když jsem byla základní školou povinná, jsme se z Vizovic přestěhovali do Zlína, kde žiji doposud. Jsem taková kamarádská, veselá, ale i pesimistická povaha. :) I když ne už tak moc jako dřív. Stačí udělat pár více či méně výrazných změn a jako bonus mít vedle sebe ty správné lidi a hned je ten život veselejší. :) No prostě typický kozoroh… Kdo mě zná, tak ví… Snažím se vést aktivní život, aneb jak říká Miroslav Donutil: "Pořád se něco děje…"

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh… Díky výchově a genům jsem celý svůj život patřila do kategorie holka "krev a mlíko" a sportu jsem nikdy neholdovala, popravdě mě to nikdy nebavilo a nedokázala jsem u ničeho vydržet dlouhodobě. Začínala jsem s aerobikem, u něj jsem ale vydržela třeba půl roku, pak z různých důvodů jsem dva týdny nemohla jít a pak už jsem byla líná opět začít. Tato pauza trvala například půl roku, pak jsem si ale řekla, že to tak dál nejde, nebyla sama se sebou spokojená a zase začala, ale odhodlání mi vydrželo opět třeba půl roku a pak se zase našlo něco, proč jsem nemohla jít, a takto to šlo pořád dokola.

Zlom nastal v roce 2011, kdy se mě kamarádka zeptala, jestli bych s ní nechtěla jít do posilovny. A tak jsem šla… V té době ručička na váze ukazovala 80,5 kg (při výšce 178 cm) a měla jsem 97 cm v pase. Prvního půl roku jsem trénovala intenzivně 3x týdně pod vedením paní majitelky a ručička váhy i cm šly pomalu, ale jistě dolů, z čehož jsem měla neskutečnou radost, protože ta dřina přinášela kýžené výsledky. Nedílnou součástí tohoto byla i změna jídelníčku. Do té doby jsem milovala různé koláče, kynuté buchty (nejlépe od babičky), bílé pečivo, ochucené sladké jogurty, knedlíky (opět od babičky), sladké džusy… Nic se nevyrovnalo čerstvému, ještě mírně teplému, bílému rohlíku. :) Z těchto surovin se de facto stávaly moje dennodenní svačiny a já se postupem času divila, proč jsem pořád taková nafouklá, trpím plynatostí a celkově je mi těžko. Viníkem bylo to bílé pečivo, obecně bílá mouka. Tak jsem ji zcela vyloučila. Úplně jsem přestala jíst bílé pečivo, místo toho jsem se naučila jíst tmavé, ať už chleba, nebo rohlíky.

Začala jsem i hledat různé informace na internetu, absolvovala jsem i nějaká lékařská vyšetření a zjistilo se, že trpím lehkou nesnášenlivostí na lepek a laktózu. A tak jsem začala měnit jídelníček i zde. Z velké části jsem pečivo úplně vypustila, a když už jsem měla chuť na chleba, tak jsem si koupila pouze žitný, sladké džusy a šťávy jsem nahradila čistou neperlivou vodou.

V druhé polovině roku 2011 začala kamarádka studovat školu, aby se mohla stát výživovým poradcem. Součástí závěrečné práce byl projekt, ve kterém si měla vybrat jednu osobu a s tou konzultovat její stav, přání, cíle apod. A tak jsem se stala jejím "pokusným králíkem", jak jsme to nazvaly. Sestavily jsme jídelníček, který jsem dva týdny musela dodržovat, samozřejmostí bylo pokračování ve cvičení a hodnotily jsme, jak se při tom či onom cítím, jestli mi jídelníček vyhovuje, mám či nemám pocit hladu, pocit plynatosti apod. Jak čas plynul, tak jsem do svého cvičebního plánu zařadila zumbu, vyzkoušela jsem i alpinning, trampolíny, body forming. Od léta 2013 pravidelně chodím na body forming a soukromé tréninky v posilovně, navíc jsem před půlrokem začala běhat. Co se jídelníčku týče, tak jím pouze žitný chleba, bílé jogurty, jako sladidlo používám med, případně javorový sirup, nejím téměř žádné smažené (občas člověk zhřeší), zařadila jsem víc zeleniny a masa, hlavně na večeře, a ovoce. Díky tomuto jídelníčku a pohybu jsem i začala nejenom snižovat tuky, ale hlavně nabírat svaly. Velká změna u mě nastala i v pití kávy. Jednak já jsem nikdy nebyla velký kafař, ale když už kafe, tak muselo být sladké jak "cumel", jinak bych ho nevypila. Ještě před pár měsíci by mě ani ve snu nenapadlo, že budu někdy schopná vypít kávu téměř hořkou, a když už přisladit, tak medem či špetkou cukru, ale jde to. :) A co se například alkoholu týče, tak pivo jen výjimečně, a když víno, tak vinný střik. Jen si to musí člověk umět srovnat v hlavě. Všechno je to vlastně pouze a jenom v našich hlavách. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem na to přišla, a stále se je co učit. Dnes už si nedovedu představit, že bych žila v tom starém, "nezdravém" stylu.

V současné době je má váha 73,6 kg, v pase mám 87 cm. Na konci své cesty rozhodně ještě nejsem a mám stále co zlepšovat a stále nové cíle. Ale jsem odhodlaná dojít až do úplného konce a přeji to všem, kteří mají stejné odhodlání. Stačí jen trochu zatnout zuby a pustit se do toho, s prvními výsledky přichází i další motivace, a když to opravdu chcete, není co řešit. :)