Váš příběh: Z hubeného
kluka na soutěžní prkna

Zdravím všechny čtenáře, jmenuji se Vojtěch, je mi 17 let a jsem z Brna. Kulturistika se stala mou životní cestou. Jedině tento sport mě dokáže plně naplňovat a dělá mě šťastným. Není to sport, je to životní styl a já už si ani nedokážu představit, že bych měl žít nějak jinak. V následujících řádcích bych Vám rád popsal svou proměnu za jeden a půl roku aktivního cvičení a cestu na mé první závody.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Jako malý kluk jsem se věnoval gymnastice, avšak nevydržel jsem u ní příliš dlouho. Byl jsem vždy jak pírko, velmi lehký a velmi hubený. Když mi bylo sedm let, začal jsem se aktivně věnovat basketbalu. Tento sport mě velice bavil, ze začátku jsem byl velmi dobrým hráčem, pamatuji si, že jsem dokonce hrával i mezi staršími kluky. To však nevydrželo moc dlouho, jak plynul čas a já postupně stárnul, bylo to pro mě čím dál těžší a těžší. V mých čerstvých 16 letech jsem vážil na svou výšku 179 cm pouhých 56 kilogramů. Když se hrál nějaký zápas, stačilo málo, aby do mě někdo jen lehce strčil, a já okamžitě padal. Právě to byl ten největší zlom. S kamarádem jsem tedy začal navštěvovat posilovnu a zároveň jsem i na dále hrál basketbal s cílem, že přiberu nějakou hmotu a budu lepším basketbalovým hráčem a zároveň se budu více líbit holkám. Ze začátku jsem cvičil hlavně na strojích a od činek se držel dál, je to vtipné, ale bál jsem se, že jak začnu zvedat činky, tak ze mě bude obrovský kulturista. A to se mi nikdy dříve nelíbilo. Cvičil jsem 2 měsíce a nezaznamenal žádnou změnu, váha se nepohnula a já byl pořád stejný, ale i přesto jsem si připadal, že jsem bůhvíjak vymakaný.

V tu chvíli jsem definitivně skončil s basketbalem a začal se věnovat pouze cvičení. Uběhl další půlrok a já vypadal stále stejně. Špatně jsem cvičil, špatně se stravoval. O suplementech jsem nechtěl ani slyšet, protože můj názor byl takový, že to jsou všechno jen steroidy. Vše se zlomilo před Vánoci roku 2013. Na internetu jsem viděl nějaký zajímavý dokument o kulturistice a doslova mě to pohltilo. Začal jsem se o kulturistiku zajímat stále více a více, o výživu, o trénink, a dokonce i o suplementaci. Kompletně jsem změnil svůj jídelníček. Z rohlíků se šunkou a marmeládou jsem přesedlal na kvalitní stravu. V posilovně jsem se konečně začal více přibližovat činkám a výsledky se dostavovaly velice rychle. Začal jsem velice rychle a kvalitně přibírat na váze, byl jsem plný motivace a nadšení do dalších tréninků. Byl jsem opravdu šťastný, když jsem na sobě viděl velmi dobré výsledky. V létě roku 2014 jsem poprvé na Ronnie.cz narazil na fotografie dorostenců z kulturistických závodů. A od té doby mám tento cíl stále v hlavě a jdu si tvrdě a odhodlaně za ním. V létě jsem tedy najel na pořádnou objemovou přípravu, s kterou mi pomáhal můj velmi dobrý kamarád ze základní školy. Stále jsem se dovídal nové informace ohledně tréninku, stravování a dalších faktorů týkajících se kulturistické přípravy. Výsledky byly stále lepší a lepší. Zjišťoval jsem postupně, co a jak na mé tělo funguje, kolik gramů sacharidů potřebuji na kilogram mé tělesné hmotnosti, a kulturistika mě bavila více a více. Blížily se Vánoce a s tím i rok mého snažení. Podařilo se mi nabrat 19 kilogramů! Řekl bych, že v docela pěkné kvalitě.

Jednou jsem tak zabrouzdal do svých starých fotografií, jak jsem vypadal před rokem nebo před rokem a půl. To mě hnalo stále dopředu a dopředu, a to za jediným cílem - postavit se na prkna jako kulturista. Rozhodl jsem se tedy připravit se na jarní soutěže do kategorie dorostenců, konkrétně do nejnižší váhové kategorie (tj. do 65 kg) na mistrovství Moravy a Slezska, které se bude konat 31. května ve Frenštátě pod Radhoštěm, a následně doufám v postup na mistrovství ČR, které se bude konat o týden později v Rokycanech. Vše vypuklo začátkem března, kdy jsem začal s dietou a opravdovou přípravou na výše zmiňované soutěže. Změnil se trénink, změnila se strava. Ačkoli jsem jen mladý kluk, co se chystá na svou premiéru, přistupuji ke všemu jako profesionál. Netrvalo to dlouho a vidím na sobě, jak jde tuk dolů, svaly se krásně rýsují a tvarují. A baví mě to čím dál více, jsem přesvědčený, že kulturistice se už budu věnovat celý život. Je to nejlepší sport. Aktuálně mi zbývá asi 7 týdnů do závodů (pozn. red.: příběh nám byl do redakce zaslán 7. dubna) a já se už velice těším, ten pocit, když vstoupíte na prkna, musí být k nezaplacení.

Doufám, že forma se mi povede a přijedu na 100 % připravený. Nezáleží mi na tom, jestli budu první, či poslední. Ale chci odjíždět domů s pocitem, že jsem do přípravy vložil opravdu maximum.

Závěrem bych chtěl jen vzkázat, ať už se jedná o cokoliv, o jakýkoli sport - vždy dělejte to, co Vás baví, jedině to Vás bude dělat šťastnými a opravdu Vás naplňovat, jako mě naplňuje a baví kulturistika. Doufám, že jsem svým příběhem cesty za snem někoho inspiroval. Chtěl bych ještě poděkovat všem, co mě jakýmkoli způsobem podporují.