Váš příběh:
Všechno musí být v hlavě

Je mi sice 35, ale dle vyšetření na inteligentní váze mi je 28 a to potěší asi každého. Ale cítím se na 20. :) Jsem milující manžel a v květnu čekáme miminko. A už teď se nemusím bát focení. Aktuálně mám 86 kg a je vidět, že se tvoří svaly, protože váha stagnuje. Ale obleču kalhoty, co jsem nosil před 2 lety. Dokonce dělám kurz poradce výživy dietologie, takže už sám sobě neuteču a manželka Barborka bude mít po porodu profesionální jídelníček. Už teď se těší na fitko i jídlo. Zdravím Janinku Dubielovu - neboj, jídelníček bude. :)

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Všechno musí být v hlavě. Pokud se nesrovnáš, jsi v p... Tak to vždy začíná. Alespoň u mě to tak bylo. Vždy jsem byl sportovně založen, hlavně kolo byla láska jako hrom. K fitness jsem se dostal až kolem 22 let, když jsem dostal bezdůvodně takovou bitku, že jsem musel být 2 týdny doma na neschopence. Nechtěl jsem být bezmocná loutka pro nějakého slabomyslného jedince, co si vybere slabšího, aby se ukázal jako borec. To byl začátek, spíše počátek fitness posedlostí. Nastala doba čtení a testování věcí na sobě. Venkovské fitko se stalo mou druhou domácností. Arnold byl můj "taťka". :)

Byl jsem nedotčen suplementy, zato odhodlání a výdrž byly pro mě odměnou. Tehdy jediný suplement - syrovátka - na mě očividně fungoval lépe než na kamaráda. Cviky, co jsem odkoukal od zkušenějších, časem taky vyšly jako nesprávné. Pomalu jsem lepšil techniku, pravidelnost byla nastavena otvírací dobou fotka - pondělí, středa, pátek. V mém případě mě má horlivost posunula dál. Každý trénink byl na maximum a tělo se odměnilo dobrým pocitem. Pak dva dny bolesti a pak hurá na železo. Cítil jsem se lépe, měl výdrž i sílu. Vždy mi ale dělala problém strava. Jednak to bylo dáno rodinou, servírovali mi typické megaporce pro chlapa. Pak to byla nevědomost o ukládaní cukrů a jiné věci, co má člověk znát. Tak jsem jedl všechno, ale pravda, v té době tělo spálilo všechno.

Už jsem věděl, že za rok nebudu jako Pavol Jablonický. V roce 2003 se ke mně přidala i má teď už manželka, která byla mým učněm a motivací. Chválila pokroky a spolu jsme trénovali až do stěhování do Prahy v roce 2006. V Praze jsem se konečně dočkal práce ve fitness centru. Sice jen jako recepční, ale i tak to byla šance na sobě pracovat, možnost cvičit, kdy si usmyslím, mě nalákala i za menší peníze. Rok a půl přinesl své ovoce. Hladina tuku klesala a svaly rostly. Ale každé pohádce je konec a firma obměnila personál. Já začal dělat sedavou práci u jedné telefonní společnosti. Více stresu a méně času, to opět otočilo můj metabolismus. Tento styl přetrvával až do roku 2014, kdy sem začal pracovat manuálně. Sice na mě pohyb a těžká práce nabalily i svaly, ale taky další tuky. Jezdil jsem pozdě domů a pak se před spaním nacpal, abych měl ráno zas energii. Dopadlo to tak, že jsem se doslova prožral až na téměř 95 kg, z čehož bylo odhadem 25 % tuku.

Tady byl spouštěčem hubnutí člen rodiny, který na mě u vánoční večere kouknul a řekl: "Ty máš snad 100 kilo!" Nedal jsem si žádné předsevzetí a jednoduše jsem začal hledat jídelníčky. Nikde nic, jen samé všeobecné věci. Jedině na Ronnie.cz jsem našel malou knížku od Lukáše Roubíka - Příprava na soutěž v kulturistice od A do Z. K tomu byla akce na proteiňák od Extrifitu. Praštil jsem do toho. Přečetl jsem knihu za dva dny a snažil se upravit jídlo na svou povahu a postavu. Ze začátku se tělo tvářilo všelijak, ale po týdnu si vrnělo jako kotě. Do toho jsem koupil měsíční permici do fitka. Chtěl sem naskočit na kondici z roku 2011, tak jsem první týden pomaloučku zvyšoval intenzitu. Druhý týden jsem změnil trénink na silový a přidával váhy, dodržoval časy a intervaly mezi jídly. Tělo opět začalo fungovat jako stroj. Udivuje mě, jakou paměť má sval na pohyb a zátěž. Jen pár údajů ze začátku - legpress max. 120 kg, dřep 40 kg, bench-press 40 kg. Po měsíci změna jako blázen - legpress série s 240 kg a maximálka 280 kg (2 opakování), dřep série s 80 kg a maximálka 105 kg (zde vidím velké rezervy), bench-press série s 80 kg, maximálka 95 kg.

Teď cvičím intenzivně na TRX a po posílení tzv. core zas půjdu na železo. Jak uvidíte dole na fotu, v lednu při focení jsem měl 94 kg, značná obezita. Po měsíci dřiny, ale dle mého hlavně dobré stravy, dobrého suplementu, který značně přispěl k regeneraci, jsem se dostal na 88 kg. Jsem plný energie i po tvrdém tréninku. Kupodivu vůbec není těžké držet stravu, neznalý řekne "dieta", ale to s tím nemá nic společného. Jím 5 - 6x denně a docela velké porce, ovšem takového jídla, co tělo potřebuje. Teď se snažím dostat na 80 kg, to bude ještě cca na 2 měsíce, tak doufám, že to dotáhnu do konce a budu vidět vysněnou žílu na bicáku a pak možná i buchty na břiše. To by se splnilo přání manželky, abych byl svalnatý taťka na focení. Čekáme v květnu potomka a do té doby musím být fit. Pro mě je to veliká výzva, protože mám tělo, které snadno ukládá tuk. Dle skupin jsem endomorf, tak mi držte palce. Pak pošlu po měsíci foto, jak se daří...

P.S.: Můj vzor je Dwayne Johnson.