Váš příběh: Neposlouchej
ostatní a dostaň se tam,
kde nikdo nikdy nestál!

Narodil jsem se 11. 3. 1999 v Ostrově nad Ohří. Nikdy jsem moc sporty nebo jiné aktivity nemusel a neměl jsem je rád (fotbal, hokej, basketbal...). Třináct let jsem se ničemu pořádně nevěnoval a nic nedělal. V tomto věku jsem byl silně obézní. Při výšce 166 cm a váze cca 94 kg mi hrozily zdravotní komplikace. Váha byla hodně velká, ale pořád jsem nebyl schopen s tím něco dělat.

Po nějakém čase mi došlo, že se chci a můžu změnit a hlavně změnit své tělo. Začal jsem se zajímat o cvičení... Bylo to ze začátku dost náročné. Nic jsem neznal, nic jsem nevěděl a nic neuměl. To mi však nebránilo v tom, abych pokračoval. Plynul čas a já se zlepšoval. Ve 14 jsem se dostal poprvé do fitka a tím to vše začalo...

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Ze začátku jsem nijak nezářil, byl jsem jen já jako 13letý kluk s obrovskou nadváhou a na můj věk to bylo dosti špatné. Nic jsem nedělal, nic jsem neuměl, nic jsem neměl a nic se mi dělat nechtělo. Vše mi bylo jedno a dál jsem se cpal vším možným a pil vše, co jsem chtěl, všechny narážky a posměšky jsem si dost bral k srdci. Chtěl jsem s tím něco dělat, jenže jsem byl na to moc líný a nevěděl, co s tím. Začal jsem zkoušet různé sporty - fotbal, cyklistiku, plavání a spousty dalších aktivit, ale u žádných jsem nevydržel ani půl roku, všichni mi říkali, že nic nedokážu a že na to nemám, věřil jsem jim a to bylo špatně. A já zase hledal útěchu u jídla. Jednou, když jsem šel ze školy a v ruce jsem držel pytel brambůrků, něco mi došlo - proč to vše dělám, proč mám snášet posměchy druhých a být jako ostatní?

Ten den, co mi tohle proběhlo hlavou, jsem byl na počítači a viděl video s Kaiem Greenem. Kliknul jsem tedy na něj a koukal, jak cvičí. V ten moment jsem si řekl, že jsem nezkusil posilovat, a hned jsem zhlédl všechna různá videa borců. Doma jsme měli pár činek, hrazdu a žebřiny. Začal jsem na tom cvičit, s technikou okoukanou z videí, po nějaké době jsem začal říkat, že makám a že chci být kulturista, a hned se ozývalo "na to nemáš, to nedáš, koukni se na sebe, ty nemůžeš být kulturista, jsi tlustej, v životě to nezvládneš"... Vyslechl jsem si to skoro se slzami v očích. Ale stalo se to, co jsem nečekal ani já a ani ostatní, uzavřel jsem se do sebe, utřel slzy a makal ještě usilovněji než kdy dřív. Po nějaké době jsem začal trochu vypadat, pořád jsem slyšel negativní ohlasy, ale už jsem je nebral jako posměch, ale jako motivaci. Když mi bylo 14 let, dostal jsem se s tatínkem poprvé do posilovny, šel jsem se jen kouknout a viděl, jak ti borci makají. A začal jsem makat taky. Hubnul jsem a měnil se, lidi se mi tam smáli a koukali na mne jako na atrakci, ale bylo mi to jedno a makal jsem dál. Od zkušenějších cvičenců i z internetu jsem postupně nabýval vědomosti jak o technice cvičení, tak o životosprávě a všem potřebném.

Začal jsem bádat v sobě samém, abych zjistil, čeho všeho jsem schopen a co vše dokáži. Tréninky zvyšovaly svou intenzitu a mě to začalo bavit natolik, že jsem se rozhodl zkusit soutěž. Bylo mi jasné, že musím makat jako blázen a nikdy si nenechat do toho, co dělám, mluvit. Spousta lidí mi i v tu dobu, co jsem se změnil, říkala, že to nezvládnu a že jsem moc malý a soutěžní ambice nemám, ale objevili se lidé, co mi začali fandit a říkat, že na to mám.

Začala mi tedy příprava na mistrovství České republiky. Dřel jsem a pochybnosti mne doprovázely. Den co den. Nenechal jsem se jimi zlomit a pokračoval ještě tvrději. V průběhu přípravy jsem vše zjišťoval a vyřizoval. Vše šlo báječně a bez zranění, forma šla vzhůru a já začínal mít kolem sebe lidi, kteří mě hodně podrželi a byli se mnou. Ke konci přípravy jsem nemyslel na to, že můžu prohrát, myslel jsem jen na to, že je tu jen první místo a že si sáhnu až na dno svých sil a nikomu to první místo nenechám. A taky se to stalo, vyhrál jsem mistrovství České republiky v kategorii mladšího dorostu. Forma sice nebyla nejlepší ani dotažená, ale v životě jsem takhle své tělo neviděl. Byl jsem za to dost rád. V mé kategorii sice nebyla silná účast (což jsem předem nevěděl), ale i tak mne vítězství potěšilo a posílilo v odhodlání pokračovat. Teď se jen musím hodně snažit, abych mohl jednou stát vedle těch, co jsou nejlepší.

Každé ráno se probouzím s odhodláním posunout se dál. Věřím, že toho s pomocí víry a rodiny ještě spoustu dokáži. Rozhodně bych chtěl poděkovat firmě EPT connector, s. r. o., která mi zajistila suplementy a permanentku do fitness. Také Fitness clubu Jařest Cheb, konkrétně panu Starému, který mi umožnil start na MČR. Dále děkuji hlavně své rodině, která mi neuvěřitelně pomáhá.