Petra Urbánková se jako úspěšná bodyfitnesska rozhodla pro změnu soutěžní kategorie. Její volba padla na physique, kde je ale třeba se oproti bodyfitness prezentovat poněkud mohutnější postavou. Petra se tedy vrhla do tréninků a po prvním představení nové podoby na Olympia Amateur Europe, kde dosáhla na osmé místo, se rozhodla startovat na prestižním Arnold Classic Amateur ve Spojených státech. Tady se jí podařilo formu skvěle načasovat a rozhodčí to ocenili, když Petře v kategorii do 163 cm přisoudili skvělou stříbrnou příčku. Jaké pocity se jí honily hlavou, co si při soutěži nejvíce užila a z čeho měla naopak obavy? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru, který je doplněn o fotografie, jež dokumentují nejen Petřino počínání na pódiu, ale i chvíle volna a radost ze skvělého umístění.
Petro, v rozhovoru před soutěží jste prozradila, že budete nervózní, mimo jiné i kvůli sestavě ve physique, které se pro vás stalo novou kategorií. Nakonec jste ale na pódiu předvedla fantastickou formu a díky tomu získala druhé místo. Čekala jste to?
Tak suprové umístění jsem opravdu nečekala. Forma se povedla, ale stále jsem si nebyla jistá, zda nebudu na pódiu vypadat moc subtilně. Pořád jsem měla strach, že mám málo svalů a nebudu moct konkurovat ostatním závodnicím. Ale nakonec to tak vůbec nebylo a rozhodčím jsem se líbila. Sestava byla asi hrozná, ale nakonec to vyšlo.
S jakými pocity jste nastupovala na pódium, když jste mohla vidět pohromadě své konkurentky?
Konkurentky si samozřejmě prohlížím už při prezentaci a pak v šatně. Nikdy to nedokáži posoudit a vždy si připadám nejhorší. Všechny jsou krásně načesané a namalované, barva i plavky jsou perfektní a téměř všechny jsou dokonale připravené. Hodně pak záleží na tom, jak to ukáží na pódiu. Při pózování se teprve ukáže vyváženost postavy a to si myslím, že rozhoduje. Pak když vás vytáhnou v prvním porovnání, je jasné, že si vás porota všimla, a je potřeba co nejlépe ukázat ty hodiny strávené v posilovně. Tady už mám takový hřejivý pocit, že to všechno bylo k něčemu.
Co se vám honilo hlavou během vyhlašování?
Tak to ani nechtějte vědět. Vyhlašování bylo dost zmatené. Měly jsme nastoupit teprve na třetí kolo a ještě pózovat (byla jsem připravena bojovat o co nejlepší umístění) a najednou tam stojíme na boku v řadě. Vyvolali páté místo, pak čtvrté a já jsem se začínala rozkoukávat, co se to děje, a najednou jsem stála na druhém místě. Vyhlášení tedy proběhlo tak rychle a nečekaně, že ještě teď jsem v šoku.
Jaká byla vlastně cesta do USA a celkově atmosféra na soutěži a v zákulisí? Bylo něco, co se vám tam nelíbilo, co by podle vás mohlo klapat jinak, lépe? A co byste naopak chtěla vyzdvihnout a pochválit?
Závody byly pěkné a dobře zorganizované. Pár chyb by se asi našlo - dlouhé čekání při prezentaci (ale pořád se to nevyrovnalo mistrovství Evropy do dvou do rána), asi 5minutové kličkování v plavkách ze šatny na pódium přes celé EXPO a skladiště, kde byla strašná zima, a pak dlouhé stání na studené zemi. Ale jinak to bylo super, vždy jsme všichni věděli, kdo a kdy půjde na řadu, žádné zdržování, zázemí pro závodníky bylo na úrovni. A atmosféra v šatně s holkami byla taky super. A nejlepší byla u společného dortu, kdy už jsme měly po všem. Jinak mě trochu mrzelo, že zároveň se soutěží amatérů probíhala soutěž profíků, zrovna žen ve physique a bodyfitness. Neměla jsem tedy možnost podívat se, jak to má vypadat na profesionální úrovni. Pravděpodobně i z toho důvodu neprobíhal přímý přenos a bylo méně diváků. Velká podívaná bylo samotné EXPO, kde byly stánky všech větších i menších značek fitness produktů. A navíc úžasná podívaná a show známých jmen - Dana Linn Bailey, Nicole Wilkins, Jay Cutler atd.
Změnil se nějak po Arnoldu váš pohled na další soutěžní plány?
Zkusím ještě soutěž Loaded Cup v Dánsku, která je za 3 týdny po mém návratu z USA. Před AC jsem to neřešila, protože jsem nevěděla, zda se svou postavou budu moci konkurovat závodnicím v pro mě nové kategorii. No a jelikož se ukázalo, že ano, tak to ještě zkusím. Po AC jsme s přítelem zůstali ještě 5 dní v New Yorku, kde se nedalo cvičit, protože všude mají měsíční nebo roční klubové členství. A když jsem našla fitness s jednorázovým vstupem, tak bylo pro mě nehorázně drahé. Stravu jsem si taky nějak extra nehlídala. V New Yorku na mě číhala na každém rohu neodolatelná lákadla. Čeká mě teď tedy trochu náročnější období, doladění formy a naplánování cesty.
A jaké tedy bylo závodit ve physique? V čem je oproti vaší dřívější kategorii zásadní rozdíl, když pomineme požadavky na tělesné propozice?
Zásadní rozdíl je, že nemám boty na vysokém podpatku a chůze naboso je pro mě přirozenější, i když jsem si už za ty roky v bodyfitness začínala zvykat. No a pak ještě hodně musím trénovat pózování, v tom si nejsem úplně jistá. Už to nejsou jen čtvrtobraty, ale takové elegantní kulturistické pózy. A co dělá tuto kategorii zajímavou, je sestava. Máte tedy možnost se na pódiu více ukázat. Chce to ovšem dávku sebejistoty, která mi chybí. Věřím ale, že zlepšení a malá dávka drzosti přijdou s praxí. Navíc všechny ty nedostatky vidím až na fotkách nebo videu ze závodu. Mohu si to nacvičit před zrcadlem, ale není to ono. Tréma a pak porovnání s ostatními závodnicemi udělají svoje. Když si vzpomenu na své první závody v bodyfitness, tak to byla katastrofa. Člověk se musí takzvaně otrkat.
Co byste ráda řekla na závěr?
Jděte si za svými sny, i když vás ostatní odrazují. Na závěr bych chtěla poděkovat všem svým fanouškům, co mě sledují, podporují a motivují.
Petra Urbánková na Arnold Classic Amateur 2015
Foto: Petr Planda