Váš příběh: Ze dne na den jsem si řekl "dost" a ono to šlo!

Slovo dieta u mne ve slovníčku nenajdete. Miluju dobré zdravé jídlo, za které dokážu utrácet. A rád. Mám rád zdravý životní styl, díky tomu jsem jiný člověk. Spokojený, zdravý a šťastný. :)

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Petr, je mi 32 let a pocházím z Brna. Jsem otec dvou dětí (3 a 8 let) a šťastně ženatý muž. :) Od mala jsem byl sportovně aktivní. Hrával jsem závodně ping pong, závodně jsem se věnoval střelbě a hrál fotbal. Tohle sportovní nadšení mi vydrželo až do ukončení střední průmyslové školy.

Po skončení střední školy jsem nastoupil do práce, kdy mi již tolik času na sport nezbývalo. I přesto jsem si dokázal najít alespoň 1 - 2krát do týdne čas, abych se věnoval sportu. V rodině jsme nikdy neměli obezitu, proto jsem se nijak netrápil tím, že již tolik nesportuju.

S přibývajícím věkem jsem ale na sobě pozoroval, že mé tělo se bez sportu mění (k horšímu), ale stále to bylo dle mého názoru v normě a extra jsem to neřešil. V roce 2005 jsem poznal nejúžasnější ženskou na světě - mou manželku (pozn. red.: příběh Petrovy manželky Veroniky jste si již mohli přečíst zde). Do roka a do dne od našeho seznámení manželka otěhotněla a já s ní. :) Ano i muži mohou být těhotní. :) Manželka během prvního těhotenství přibrala 21 kg a já 23 kg.

Ptáte se, jak se to stalo? Manželku jsem si během těhotenství hýčkal (ale nejen během těhotenství), a když měla v 11 hodin večer chuť na palačinky, milerád jsem jí palačinky připravil a sobě samozřejmě také. Když měla v 5 hodin ráno chuť na zmrzlinu, sedl jsem do auta a jel do nejbližšího nonstop obchodu a zmrzlinu jsem jí koupil… a sobě taky. :) Takhle probíhalo první "společné" těhotenství.

Po narození dcerky se manželka dostala na původní váhu, se mnou to již bylo horší. Zůstalo mi cca 15 kg navíc, ale neřešil jsem to. Při druhém těhotenství se celá situace opakovala, manželka opět nabrala něco přes 20 kg, já se zpět zakulatil a dostal se na šílených 115 kg.

Po druhém porodu šla manželka do sebe a snažila se zhubnout. Její teorie, že když bude málo jíst, tak rychle zhubne, se mi také líbila. Moje strava byla převážně rýže, zelenina a něco málo masa. Pár kil šlo dolů, ale vydržet pouze na rýži a zelenině (minimální porce) opravdu dlouho nešlo, a tak jsem se rozhodl přihlásit se do jednoho projektu...

Vybrali mne jako jediného muže a konečně se mi otevřely oči. Dostal jsem jídelníček na míru a to mě naučilo, jak správně jíst. Začátky i za pomoci jídelníčku byly opravdu kruté. Naučit se jíst pravidelně a jíst pro mě v té době tak velké porce byl nadlidský výkon. Nemluvě o každodenní přípravě jídla na následující den. Ale jelikož mám skvělou manželku, byly jsme na vaření a celou tuhle novou situaci dva. Dokázal jsem si i najít čas na sport. Do té doby jsem se jen vymlouval, že na sport prostě kvůli práci nemám čas.

Naučil jsem se ale cvičit s vlastní vahou a zamiloval jsem si běh. Každý den v týdnu jsem si přivstal a běhal jsem cca 7 km. Neznám lepší start do nového dne než jej začít během. :) Zpočátku se mi například kolegové z práce smáli, když jsem si nosil do práce krabičky s jídlem nebo jim vyprávěl, že vstávám v 5 ráno jen proto, abych si šel zaběhat. Za cca půl roku jsem shodil 24 kg a dostal se na váhu, kterou jsem měl na střední škole.

Manželka, která se také naučila správně a dostatečně jíst, se propracovala k postavě, kterou neměla ani před dětmi. Z prvotních posměchů kolegů a otázek, proč to dělám, se najednou staly otázky, jak to dělám, co mám dnes na oběd atd. Dnes si nedovedu představit, že bych nesportoval a byl hladový jako na začátku mé "cesty".

Jsem rád za to, že jsem objevil, co doopravdy je zdravý životní styl a že aby měl člověk postavu, se kterou je spokojený, nemusí být hladový a držet nesmyslné diety. Když slyším slovo dieta, obracím oči v sloup, protože mám kolem sebe spoustu přátel a známých, kteří mají myšlení jako já na začátku - aby člověk vypadal dle svých představ, musí se stále omezovat, zakazovat si jídlo a podobně. Ale opak je pravdou - člověk se k tomu musí "prožrat", aby tělo mělo dostatek potřebné energie a živin a mohlo fungovat tak, jak má. Tato změna mi přinesla nejen tělo, s kterým jsem spokojený, ale přestal jsem pít alkohol, hlavně pivo (nyní jen svátečně), a hlavně jsem přestal kouřit. Ze dne na den jsem si řekl "dost" a ono to šlo. Chce to jen pevnou vůli, mít cíl a mít někoho, kdo je Vám oporou.

Dnes při výšce 191 cm vážím 90 kg a jsem spokojený. Nemám cíl být závodní kulturista, mým cílem je být spokojený sám se sebou a být spokojený manžel a táta dvou dětí. To se mi podařilo. :)

Mám radost když mne poprosí o radu a pomoc ohledně hubnutí někdo z rodiny, kolegů nebo přátel. Sice je vždy největší problém "vysvětlit" jim, že aby měli tělo podle svých představ, musí se prvně naučit jíst. Vyvrátit fámu, že když budu málo jíst, tak zhubnu, je největší problém. Přesvědčit je o opaku je někdy boj, ale už jsem dokázal takto pomoci nejednomu člověku. Nejde o zázraky či jakési diety, vždy jde o pochopení, co to vlastně zdravý životní styl je.

Vím, jak jsem začínal já a jaké to bylo těžké, než jsem vše pochopil. :) Jsem rád, že se mi otevřely oči a já řeším příjemnější věci v životě, než jsou kilogramy navíc.

Přeju všem, kdo jsou na začátku tohoto boje, ať mají pevnou vůli, cíl a překonají prvotní krize. :)