Reklama:

Miroslav Jastrzebski:
Odcvičit a pryč… (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V prvním dílu rozhovoru s tímto zástupcem nejúspěšnější éry československé kulturistiky osmdesátých let, čtyřnásobným mistrem Evropy a vítězem mnoha domácích i zahraničních pohárových soutěží
Miroslavem Jastrzebskim jste se mohli mimo jiné dočíst, jak budoval své svaly za pomoci tvarohu
a že nebyl moc svědomitý cvičenec. Ve dnešním pokračování se rozpovídal o svých zraněních,
idolech a cvicích nejen na výstavní bicepsy.


Miroslav Jastrzebski a autor rozhovoru David Havlíček
Měl jste nějaké vzory, třeba v těch 80. letech, kdy, dá se říct, byla naše kulturistika na vrcholu?

Já jsem vlastně neměl nikdy žádný konkrétní vzor. Člověk nesmí mít na očích klapky a musí umět kriticky kouknout do zrcadla a zhodnotit, kde je potřeba přidat. Tak třeba moje nohy, to nikdy nebyla moje silná stránka. Luděk Nosek mi to často předhazoval, ale také vždycky dodal, že ten vršek je asi natolik dobrý, že to zřejmě až tolik nevadí. (smích) Nohy mi prostě tolik nešly a nechtěl jsem to za každou cenu rvát a riskovat zranění.

To by asi nesouhlasil dnes již bohužel zesnulý Petr Stach, který byl brutálními tréninky, nejen nohou, pověstný.

No jo, Petr, ten uměl odrovnat všechny sparingy. Znal jsem jednoho kluka tady z Havířova, který strašně moc chtěl nějaký čas s Petrem Stachem cvičit a zlepšit se. Odstěhoval se do Prahy, našel si tam práci, jen aby s ním mohl chodit cvičit. No a jak to asi dopadlo... Stach rostl a on byl úplně v háji. Úplně jej odrovnal. Petr Stach byl něco úplně jiného než většina ostatních. Vydržet jeho vražedné tempo bylo o zdraví. Doslova.

Ke každému kulturistovi neodmyslitelně patří kapitola "zranění". Jak vypadá ta vaše?

Nevím, jestli se to ví, ale já mám za sebou jedno hodně vážné - zranění páteře. Bylo to v roce 1988, před mistrovstvím Evropy v Lisabonu. Ale pozor, vůbec to nesouviselo se cvičením, v posilovně se mi nepřihodilo snad nikdy nic. Problém s páteří vznikl jinak. To jsem si jednou vyrazil koupit lepenku, několik balíků. Pamatuji si to jako dnes, jeden balík měl asi 70 kg, takže žádná extra velká váha. Hážu ty balíky do auta, dávám tam jeden, druhý, u třetího mě nějak divně píchlo v páteři, říkám si: "Sakra, co to bylo?" Asi nic velkého, tak jedu dál, hážu další balíky do auta a jedu domů. Cestou mě to začalo příšerně bolet, tak jsem to nějak odřídil s pravou nohou na vedlejším sedadle, odšlapal s levou, ale věděl jsem už, že se stalo něco divného. Sobotu a neděli jsem prokňučel doma, a to doslova. To byla taková bolest, že člověk neví, co má dělat. V pondělí jsem mazal k doktorovi, ten mě opíchal, bolest pak odešla, najednou se to zdálo všechno v pořádku, a tak jsem odjel na soustředění. Tam se bolest začala vracet, ale nechtěl jsem několikaměsíční snahu hodit vniveč, takže jsem byl schopen víceméně všechno odcvičit vleže. Nicméně cvičil jsem, co to šlo, a z mistrovství Evropy jsem nakonec vezl zlato. (smích)

Bolest ale přetrvávala. Domluvil jsem se proto s tehdejším reprezentačním lékařem Zdeňkem Černým, ať se mi na to důkladněji podívá, takže jsem pak jel za ním do Brna, to bylo na podzim 1988. Zjištění bylo neradostné. Prasklá plotýnka zapíchnutá do míchy.

K tomu se váže ještě jedna skoro až smutná kuriozita. Bylo to ještě před revolucí a naštěstí jsme někdy v tom období byli ještě s některými kluky z reprezentace na nějaké akci v Německu, kde jsme se náhodou seznámili s jednou Češkou, která měla s přítelem posilovnu. Říkal jsem jí, co mám za problém, že potřebuji na operaci páteře a sháním speciální lékařské šrouby, kterými by to šlo zpevnit a které v tehdejším Československu nebyly k dispozici, ani v nemocnicích. Šroubky mi nakonec v tom Německu sehnala. No, zkrátím to. V lednu 1989 jsem šel na operaci páteře a půl roku jsem s tím musel ležet. Nechci domýšlet, jak by to celé mohlo dopadnout, kdybych je našim lékařům nepřivezl. Tam opravdu hrozilo, že skončím na vozíčku.

Je opravdu zvláštní, že hodně vážných zranění si kulturisté paradoxně přivodí mimo posilovnu, kde by to možná bylo pravděpodobnější. Jaro Horváth si, tuším, utrhl biceps při stěhování na zahradě, Branch Warren triceps, když uklouzl doma na schodech, a podobných příkladů je více.


Miroslav Jastrzebski a Alois Pek
Svaly jsou totiž navyklé na určitou trajektorii a pak je může doslova odrovnat nějaký neobvyklý pohyb. Já žádná zranění z posilovny naštěstí neměl. Teď mě kupříkladu pobolívá rameno, tak snad se to brzy zlepší.

Jak se to přihodilo?

Vlastně ani nevím, nic konkrétního. Každopádně taky mimo posilovnu. Pomáhal jsem stěhovat nějaké věci, tak možná tady došlo k namožení. Nejspíš rotátorová manžeta.

Pojďme pryč od zranění. Předáváte své zkušenosti jiným?

Tu a tam. Občas dojíždím do Opavy, jak jsem už zmiňoval, takže trochu dohlížím na ty místní kluky. Snažím se jim poradit, jak správně vykonávat cviky, učit je, jak málo stačí a cvik začne zabírat nebo naopak přestane…

Co třeba?

Třeba rozpažky na ramena, klasika. Většina z nich má zbytečně těžké jednoručky, při počáteční fázi je mají před sebou, švihnou nahoru, tam to samozřejmě neudrží, takže to hned spadne dolů a na to já se nemůžu koukat. (smích)

Takže…

No, je potřeba se lehce rozkročit, s činkami začít na stranách, mít váhu, kterou umíte kontrolovat, a hlavně - nahoře to zarazit, počítat 1, 2… a teprve potom pomalu spouštět. Malíková strana by v horní poloze měla být výše, taky důležitá věc. Nebo třeba kick-back na tricepsy, tam je to taky potřeba pořádně zaseknout. S velkou váhou tohle nikdy nemůžete udělat, takže to ti kluci pak tahají zády a to je špatně. Nebo biceps - tam je potřeba se před začátkem lehce zaklonit, lokty zaseknout do boku - zaizolovat - a teprve pak začít kontrolovaně nahoru a dolů.

Když už jsme u těch bicepsů, to byla vaše výstavní partie. Jak jste se k nim dopracoval?

Žádná věda. Často jsme jezdívali s velkou činkou, hodně izolované cviky přes lavičku (Scottův zdvih), žádné velké váhy - 15 až 17 kg úplně stačí, ale soustředit se na to a nahoře to pořádně zafixovat, podržet a pak pomalu dolů. Rád jsem měl bicepsový zdvih s oporou o koleno.

Pokud bych to ale měl shrnout, měl jsem raději jednoručky. Žádné velké vytáčení, jak se dnes často dělá, z toho může bolet zápěstí.

Co na triceps?

Kladku, ta byla moje oblíbená. Existuje hodně poloh, jak stahování provádět. Klíčové ale je, aby vás při tom pohybu nic nebolelo, nikde nic netahalo, pouze jste cítili svaly, jak zabírají. A celý rozsah pohybu. Začínám pěkně u čela a zpátky zase k čelu. Druhým cvikem u mě býval ten kick-back. No a nakonec na dojetí zase nějakou kladku, třeba jednoručně podhmatem.

Nevidím tam nikde objemové cviky, francouzské tlaky, úzký bench a podobně…

To já moc nejel. Určitě to jsou skvělé cviky, po kterých se roste, ale taky vám to odrovná lokty a zápěstí a já potřeboval zůstat zdravý. Vzpomínám ale, že Lojza Pek, se kterým jsem na soustředěních hodně cvičíval, jezdil francouzské tlaky za hlavu s velkou činkou vestoje, s 90 kg. Takže moje rada: ubrat váhu a zaměřit se na technické provedení.

Co na ramena?

Tam to byla klasika, tlaky za hlavou a buď s velkou činkou, nebo i na Smith stroji. A nebát se ty ruce nahoře natáhnout a dole zase trochu zhoupnout, ať se nezačíná úplně z mrtvého bodu. Dalším cvikem bývalo upažování v předklonu. Zadní delty má málokdo, dnes to pořád učím kluky v posilovně, ať to nezanedbávají. Normálně se takhle předklonit, vzít lehké jednoručky, klidně i 5kg, ty ruce mít skoro až natažené a hlavně při upažení je dávat více dopředu - jakoby do tvaru Y. Většina lidí to cvičí do pravého úhlu s trupem (tvar T), ale to pak hodně zabírají záda (pozn. red.: Miroslav se zvedne od stolu a předvádí, jak to má vypadat). Tenhle cvik byl můj oblíbený .

No a jako třetí jsem dával klasické rozpažky vestoje, lehce se zaklonit, malíkovou stranu vytočit nahoru a hlavně žádné švihy zespoda.

S jakou váhou to bývalo?

Váha není směrodatná, já používal nějakých 12 kg, není třeba moc. Opravdu je potřeba hledat, kde to zabírá, jak mít naklopené ruce, jaké tempo, prostě zjišťovat, ve které poloze je cítit největší odpor. Pomalu jet nahoru a pak to tam seknout, napočítat do dvou a pak kontrolovaně dolů. Tohle je správné cvičení. Ne si tam naložit nesmysl a pak to tam bezhlavě házet pro svoje ego.

Jaké cviky na hrudník?

Rovný bench-press. Pak buď rozpažky na šikmé, nebo tlaky s velkou na šikmé. Jako třetí spodek hrudníku a na to není nic lepšího než kliky na bradlech. 4 série na všechno, 8 - 10 opakování, namrskat to tam všechno do půl hodiny a hotovo.

Jakou podporu jste míval v rodině?

Kluci byli tehdy dětmi a manželka to brala v pohodě. Samozřejmě by mě raději viděla více doma a ne cestovat po soutěžích, ale zvládli jsme to. Kluky jsem ale do cvičení nijak zvláště netlačil. V období dospívání jsme spolu cvičili, to se ví, a kdyby se pokračovalo dále, ta genetika tam byla, ne že ne. Ale je za tím vším strašná práce, strašné množství času a taky hodně peněz. Nejstaršímu je dnes 36 let, hodně jezdí na kole a udržuje se fit takhle. Nohy má větší, než jsem míval já, a to ani nemusí cvičit. (smích) Lýtka jakbysmet, má problém koupit si na sebe gumáky. Já jsem třeba lýtka vlastně nikdy necvičil, takže fakt nevím, po kom ty nohy má, protože ty moje nebyly žádná sláva. (smích)

Blížíme se k závěru… Pokud to jde, zkuste krátce vystihnout váš přístup ke kulturistice.

Člověk musí zůstat na zemi a cvičení ho musí bavit, tečka. Dlouhodobě bavit. Nebát se toho na čas nechat. Já s tím po soutěžním období na několik měsíců seknul. Tělo pak vždycky přirozeně trochu spadlo, ale to je normální a vlastně i dobře. Člověk si pak mohl od kulturistiky odpočinout, klouby se daly do pořádku, nebylo potřeba tolik hlídat stravu. Když jsem necvičil, tak jsem sportoval jinak: hodně jsem plaval nebo jezdil na kole. Hlavně jsem se od toho uměl myšlenkově odpoutat. Ostatní se báli i jen na pár dní přestat, protože by pak spadli. Na dovolenou raději nejeli, protože by nevěděli, jak a kde cvičit. Vždycky jsem jim říkal: "Vyprdněte se na to, vždyť se nic neděje." Žádné třídění žloutky a bílky, tyhle věci fakt neřešit. Hlavně je třeba z toho mít radost. Občas tam šoupnout něco sladkého před tréninkem - moje oblíbené bylo hořkou čokoládu namáčet do kafe. (smích)

No a když se pak po pauze do toho člověk znovu obul, tak tělo reagovalo lépe než předtím. Takže odcvičit a pryč! Myslet na něco jiného, užívat si života. Takhle bych shrnul tu svou kulturistiku. Dodržovat všechny věci do puntíku, to nejde dlouhodobě. To se vám to pak může znechutit a pak to jde do háje všechno.


Zleva Miroslav Jastrzebski, Petr Uríček, Alois Pek, Robert Dantlinger, zcela vpravo Luděk Nosek


Bohaté fotogalerie, kde naleznete nejen Miroslava Jastrzebského, ale i další osobnosti tehdejšího kulturistického světa, si můžete prohlédnout v obsáhlém čtyřdílném rozhovoru
s PhDr. Luďkem Noskem (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl).



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

24.11.19:59Jan Fekech - Menujem sa Jan F... cez 33- rokov zijem v Canade na Mirka ..
22.10.12:01thoth - Inspirativní článek. Zrovna jsem měl jít do fitu, ale vůbe..
22.10.11:24Ferry - Pěkný rozhovor
22.10.11:19Jardaflex81 - Přidám komentář je super když si člověk přečte jak to bylo..
22.10.09:32Hulkie - http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/csdoping.html..+1
22.10.08:21nebuzardar - no to radšej ani nechci vedieť, myslíš, že tie ruky mu nar..-1
21.10.22:24JIIIIIK - stejně jako dneska, kdo se toho nebál sežral co bylo k seh..
21.10.21:05toker - perfektni a poucny rozhovor! zajimalo by me jak to bylo te..
21.10.16:28dozahranici - *79*
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
Jardaflex81 (09:30) • Moc hezky spojení síly a budování hezké svalnaté postavy v ženské podobě fakt pěkně se...
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
mysH (18:52) • závidím takhle otevřený prostory, u nás bez klimošky je léto čistý utrpení
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
DiamonD123 (23:06) • Zas tak mimo není, jenom zbytečně říká to, co je každému jasný a pravděpodobně i samotn...
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
fidosek (21:50) • Nechapu proc by mel jit do duchodu...je po zraneni a dostava se do toho ,dennis je top...
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
maxpoint97 (11:13) • A co jako? Tak ho budou porovnávat no.... jestli zas bude na AC taková konkurence jako...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra