Reklama:

Soutěž skončila, zhasněte světla... (pozávodní fáze)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Pro dívky

Dnes bych se chtěla zaměřit na pozávodní výzvy a pozávodní čas. Pro řadu lidí příprava jako taková soutěží v podstatě končí a ani neplánují, co bude dál. Pro některé je to okamžitý přechod k normálnímu životu. Přitom soutěž by koncem přípravy být neměla, spíše by měla být jejím vrcholem, po kterém následuje pozvolný nástup mimosoutěžní fáze.

Proč se zaměřuji hlavně na dívky a ženy? Protože jejich příprava a také pozávodní fáze má určitá specifika, odlišná od jejich mužských kolegů.

Nejdříve si řekněme, že prvních pár týdnů po soutěži se tělo navrací do fyziologicky normálního módu. Upřímně řečeno, kulturistika nepatří mezi zdravé a vyvážené sporty a soutěžní fitness příprava nemá se zdravím a silou nic moc společného. Takže zůstávat v této fázi a přípravě v podstatě celoročně, což někteří závodníci dělají, podle mne není ani zdravé, ani logické. Ale trochu tomu rozumím a budu o tom mluvit později.

Tento sport je extrémní a ve vrcholu děláme extrémní věci. V průběhu přípravy vlastně potlačujeme některé hormony - bez ohledu na to, zda naturálně nebo ne. Měníme metabolismus, těsně před závodem nepijeme nějaký čas žádné tekutiny - v agresivnějších protokolech může být doba bez vody až kolem 48 hodin - a navíc potlačujeme některé minerály a přidáváme jiné (většinou sodík a draslík), takže si vytváříme minerální dysbalanci, která může být v krajních případech až život ohrožující (ať už v době soutěže, nebo v době krátce po soutěži, kdy se vše skokem vrací zpět a krátkodobě se může dostat do opačného extrému).

A je přírodním pravidlem, že každá akce bude mít odpovídající následek - čím více budeme tělo tlačit na jednu stranu, tím víc se vychýlíme zpět po skončení. Je to jako když naložíme váhu a pak z jedné strany prudce shodíme závaží. Váha doslova vystřelí na opačnou stranu a nějakou dobu potrvá, než se opět ustálí rovnovážná poloha... A to je asi největší výzva a cíl prvních týdnů po závodech.

Naše tělo se bude potřebovat dostat do rovnováhy ve dvou oblastech - psychické a fyzické. A obě jsou trochu propojeny. Podívejme se první na mysl.

Ztráta "důvodu k životu"

Tento sport v soutěžní podobě zabírá náš veškerý čas - musíme být závodníky nejen na tréninku, ale doslova 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jedině tak můžeme s tělem pracovat k žádanému cíli. Musíme přemýšlet především o stravě, o odpočinku, rozložit si síly, k tréninku se přidává kardio... To také znamená, že v uplynulých 20 - 12 týdnech se tento sport stane středem našeho života. A čím blíže soutěži, tím víc času nám bere. Někteří lidé říkají že mají rádi tento pocit kontroly. Příprava chce disciplínu a zacílení. V tento čas máme pocit, že máme vše pod kontrolou. Víme, co musíme udělat a také proč musíme, alespoň co se týká okolností naší přípravy. Samozřejmě neovlivníme svět okolo - náš zaměstnavatel nás stále může vyhodit, pošta nám nedodá balíček, co jsme čekali, venku bude pršet, zrovna když tam musíme jít... Ale příprava zahrnuje tolik věcí, že nám dává jasný řád, rámec v tomto světě chaosu. Díky přípravě můžeme některé věci, které nemůžeme mít pod kontrolou, i zanedbávat, odsunovat... Jenže poté, co jsme veškerou pozornost takto dávali přípravě, je po soutěži. A teď co... Je tam najednou prázdné místo. Máme čas, který jsme předtím neměli. Ztrácíme pozornost, cíl byl dosažen, ztrácí se tlak a také ona kontrola. Někteří lidé to uvítají - protože tohle pozávodní volno jim dává možnost znovu se sblížit s přáteli a rodinou, které zanedbávali, vyřešit věci, které v přípravě odsunuli. Ale někteří, speciálně ti, kteří kromě sportu už nic moc v životě nemají, tady mohou upadnout do první deprese. Není tu už nic, co by je nutilo jít dál. A vlastně žádné dál už pro ně není...

Jestliže máte po soutěži milión jiných věcí, do kterých se pustíte, tím lépe pro Vás. Já sama se většinou v prvních dnech snažím trochu dohnat vztahy s kamarády, navštívit rodinu, dohnat některé resty v práci a také psát třeba takovéhle články, které jsem měla po dobu přípravy v hlavě a nedopsala je, a upravovat stovky fotek, které jsem udělala. Ale jestliže máte jen a jedině sport a jste osoba, která potřebuje pocit kontroly ve svém životě, je lepší si dopředu udělat plán, jak postupovat po soutěži. Sednout si, sepsat si například poznatky ze soutěže a na čem je potřeba v "mimosezóně" zapracovat, zkusit si udělat plán, jak se vrátit do normálu, vypracovat si například plán obrácené diety, která nás pomalu vrací k normálnímu jídlu... A možná si naplánovat jednou za týden nějakou novou věc, kterou bychom třeba chtěli zkusit, ale neměli jsme na ni v přípravě čas. Zajít na koncert, na výstavu, zkusit nové sportovní aktivity...

Další věcí, která může nastat, je "pes utržený ze řetězu". Klidně se přiznám, že jsem tím trpívala také, když jsem byla v přípravě nováčkem. Zatímco lidé, kterým dělá dobře kontrola a případné zaměření se na jeden jediný cíl, se potýkají po soutěži s jeho ztrátou, lidé, kteří se naopak cítili v přípravě až moc mentálně omezeni a svázáni, mohou po skončení reagovat prudce a bláznivě. Například ti, kteří jsou v jádru hodně orientováni na párty a pařby, mohou po soutěži vymetat jeden večírek za druhým, ti, kteří mají rádi dobré jídlo (jako já), nemohou přestat jíst (což může mít i fyzickou příčinu, o které se zmíním později). Někteří lidé budou mít tak silnou potřebu dohnat vše, co bylo potlačeno a co jim chybí, že se v následujících dnech doslova uštvou. Tady je jen jedno řešení - zjistit, co vlastně doopravdy chci. SKUTEČNĚ chci. Říkám to dnes i klientům, protože stejná situace může nastat i v nesoutěžním životě. Je lépe raději nesoutěžit než se trvale potýkat s frustrací a být nešťastný. A je lépe být malinko při těle, ale aktivní a v pohodě než mít pekáč buchet na břiše a nenávidět svůj život. Média sice prosazují velikost XS a břišáky, ale žádný inzerát Vám neslibuje, že v takovém stavu budete zároveň i v pohodě. Můžete vypadat skvěle a cítit se hrozně - to je fakt. Takže vždy záleží, co je pro nás priorita a zda něco dokážeme oželet za cenu něčeho jiného. Pokud tato cena je moc vysoká, nikdo nás nenutí ji platit.

Občas pomáhá uvědomit si, že v přípravě věc, která nám může chybět, neztrácíme nadobro. Jakmile jsem si toto uvědomila s jídlem, moje předsoutěžní i posoutěžní období se stalo značně vyrovnanějším a také šťastnějším. Také může pomoci paradoxně prodloužit dobu přípravy, zvláště v případech s jídlem, protože někdy potlačování jiných složek života je tím silnější, pokud je příprava agresivnější a k tomu navíc nedosahujeme krátkodobých cílových bodů na cestě k dlouhodobějšímu cíli. Jestli to cítíte takto, je lepší posunout datum a změnit přípravu na méně agresivní, jemnější, vyváženější a méně osobně omezující verzi. Měli byste být celou dobu spokojeni s tím, co děláte a co dělat máte. Nikdy by pozornost neměla být omezena jen na cílovou pásku - ale na celý proces dostání se k ní. A nikdy by Vám nic nemělo chybět tak moc, aby to vyvolalo frustraci, případně pocit, že ztrácíte věc, která je pro Vás stejně důležitá jako příprava. Samozřejmě v přípravě musíme oželet věci, které máme rádi, ale tyhle věci, tyhle osobní oběti by nikdy neměly být silnější než pocity z přípravy a cíl. Jestliže trpíte v přípravě tak, že se pak nemůžete ovládnout po ní, je lepší tenhle sport nedělat...

A nakonec: posoutěžní deprese

Mohou začít z různých příčin. I první případ, o kterém jsem říkala - subjektivní ztráta důvodu nebo smyslu života (i když to nemusí být realita), může skončit depresivním stavem, ale ještě častěji je důvodem deprese postupná ztráta vlastního "ideálního obrazu". Řekněme, že Váš názor po každé soutěži se lehce mění. Cílem je vždy překonat sám sebe a přijít v ještě lepší verzi - být štíhlejší, elegantnější, opravit symetrii, být tvrdší, zvětšit zaostávající partie... Zkrátka se stále zdokonalovat. Tím pádem každý vzhled na každé další soutěži je vlastně naším nejlepším obrazem, naším nejlepším vzhledem v ten čas... Čím více se zlepšujeme, tím více se nám posunuje hranice našeho vnímání, co je "ideální vzhled" našeho těla...

Hned to vysvětlím. Když jsem začala závodit, ještě jsem nevěděla, co na mne funguje, a tak jsem konstantně chodila měkká a nedotažená. Ale byla jsem s formou tehdy spokojená? Ano, byla! Měla jsem ten vzhled ráda, protože pro mne v ten moment s mými znalostmi to byl nejlepší vzhled, kterého jsem byla schopná dosáhnout. Když jsem konečně poznala, co na mne funguje, můj pohled se posunul o hodně dál a v tento moment se mi už moje "stará forma" nelíbí, ani když této formy v průběhu přípravy dosáhnu opět, nejsem s ní spokojená. Takže proč jsem tehdy byla spokojená s horším tělem a nyní s tím samým tělem jsem celkem nespokojená? Protože rok od roku se můj osobní standard posunoval vzhůru, jak jsem se dokázala posunovat já. V roce 2014 jsem schopná vidět chyby formy roku 2013 daleko více než tehdy.

Naše zlepšující se kondice / proporce / velikost atd. mění náš "sebeobraz". Zvyšujeme úroveň sami sebe. A že chceme být nejlepší verzí sami sebe, to je lidská povaha. Po soutěži je to ovšem ošidné, když MUSÍME tento vzhled opustit a snížit se o něco z našeho nejlepšího vzhledu (pokud nám není geneticky dáno tak vypadat celoročně jako někteří lidé). Většina z nás soutěžní vzhled celý rok udržet nemůže bez doplňků, diet nebo nadměrného kardia a tréninku, který gradoval před soutěží (předpokládám, že většina lidí má práci a tím pádem celoročně nemá tolik času). Někteří lidé se ale po soutěži pokoušejí hodně se kontrolovat a někteří se dokonce snaží závodní režim udržet i v mimosoutěžním období, jenže tělo potřebuje odpočinek. Alespoň pár týdnů v roce. Neznamená to, že nemáme dělat nic - můžeme zkusit třeba jiné sporty, změnit trénink, aby nebyl tak tvrdý pro klouby a šlachy, a samozřejmě potřebujeme navýšit příjem kalorií, pokud byl v přípravě snížen. Ale to také pro valnou většinu bude znamenat ztrátu závodního vzhledu.

Hlavně ženy musí navíc získat zpět nějaké to procento tělesného tuku, aby se jim vrátila menstruace - protože pod určité procento tělesného tuku ji od přírody ztrácíme. A i když dočasné vynechání periody je ve skutečnosti méně škodlivé, než se často píše, dlouhodobá ztráta může skutečně vést k osteoporóze, problémům s klouby, občas k neplodnosti. A pokud žena pomýšlí na rodinu, pak prostě perioda je nutnost. Procento tuku se může u žen lišit, u některé je dostatečné třeba být okolo 12 - 15 % celý rok, jiná žena se musí dostat téměř na 20 - 25 % tuku, aby u ní perioda opět nastala.

Ale i když rozumíme, proč potřebujeme pauzu a zvýšit podíl tělesného tuku (speciálně my ženy), mentálně může tento stav odstartovat deprese a také poruchy příjmu potravy. Je hodně důležité si uvědomit, že naše "závodní tělo" nemusí vždy být naším "tělem pro život". A tělo pro život je ta verze, kterou bychom měli normálně mít, i když to nemusí nutně být naše verze 1:1.

Takže po skončení soutěže se třeba já ani nesnažím mít soutěžní vzhled, ale snažím se vrátit do nejlepší zdravé verze sebe, s rozumnou váhou a tělesným tukem. Zjistila jsem, že tento vzhled začíná někde kolem 5 kg nad obvyklou soutěžní váhou - takový vzhled mám stále ještě ráda a už jsem přitom ve zdravém módu, mám hormony v rovnováze a můj metabolismus pracuje, jak má, bez nutnosti dělat více kardia než 30 - 40 minut 3x týdně (osobně kvůli pomalejšímu metabolismu a poruše štítné žlázy potřebuji vždy více kardia, ale pro mnohé jiné ženy tento stav může být i úplně bez kardia jako takového) a přitom jsem na rozumném kalorickém příjmu. To je poměrně příjemný stav, kdy jsem schopná zůstat na této váze. Někde kolem 10 kg nad soutěžní váhou je to už méně dobré, ale stále ještě rozumné a osobně se snažím nedostat se nad 15 kg nad soutěžní váhu a myslím, že většina žen by neměla též.

Samozřejmě záleží na Vaší výšce, kolik svaloviny máte a jak je tuk distribuován na Vašem těle. Ale vždy by to měl být takový stav, kdy se cítíte energicky, příjemně, zdravá, Vaše krevní testy by měly být v normálu a nemusíte dělat nadměrné kardio k udržení tohoto stavu, Váš příjem stravy je dostačující, nemáte hlad a máte hodně zdrojů živin - včetně ovoce, nějakých mléčných výrobků a záleží na Vašem metabolickém typu, zda budete mít více zdrojů tuku nebo sacharidů (podle toho, zda jste na ketodietě celoročně nebo ne). To nejlepší, co v takovém momentě dosáhnete, je Vaše tělo pro život. Nemusíte v tento moment mít třeba vidět břišní svaly (pokud jsou mělké) a to může být do jisté míry depresivní, ale racionálně jste to prostě Vy a musíte se naučit akceptovat Vaše posoutěžní já.

A když se budete cítit skutečně mizerně, nezapomeňte na jednu věc. Jestliže jste byli schopni jednou dosáhnout Vašeho nejlepšího já na soutěži, budete schopni toto já vytvořit i na další závody, které přijdou později. Vaše nejlepší verze je stále součástí Vás a neztrácíte tento vzhled navždy, je jen nezdravé ho násilně držet celý rok. A čím více se musíme snažit tento vzhled dosáhnout, tím horší následky to může zdravotně mít později.

Důvod posoutěžní deprese může ležet také vně Vaší racionální mysli. A překračuje tak hranici psychickou a fyzickou. Sama na sobě jsem zjistila, že nic nevyvolá depresi tak spolehlivě jako stoupající hladina estrogenu. Zjistila jsem to 100% tehdy, když jsem měla doslova klinickou depresi (a depresí nemyslím špatnou náladu, jak lidé často myslí), a to po hormonální antikoncepci obsahující estrogeny. I později jsem cítila spojení mezi stoupajícím estrogenem v krvi po soutěži a těmito stavy, protože jsem na ně citlivá, a krevní testy to potvrdily. Zvýšený estrogen může způsobit záchvaty vzteku, agresi, nadměrné obavy a strachy a deprese. Teď slyším, jak říkáte, že jako naturálním závodnicím se Vám tohle přece stát nemůže - ale pravda je, že každá příprava estrogen potlačuje - tréninkem ve stavu v podstatě tělesného vyčerpání, s nízkými hladinami tuku jak přijímaného, tak tělesného (ztráta menses i u naturálních závodnic značí porušení hormonální rovnováhy), manipulacemi s jídlem (vynechání všeho mléčného, zvýšení příjmu bílkovin, červeného masa atd.), a dokonce i suplementy, které jsou volně na trhu a jsou legální (v ČR není legální yohimbin, pro použití v suplementech ale není dopingem, i on snižuje estrogen a řada závodníků ho může pro osobní použití dovézt z ciziny, kde legální je, existují také volně prodejné bylinné antiestrogeny). Nízká hladina estrogenu je v přípravě žádaná... ale pamatujete na houpačkový efekt?

Když se vracíme zpět, nikdy se nevrátíme na původní hladinu, ale vždy nad ni. Jak moc, to je otázka toho, jak moc mimo všechno bylo před soutěží. A zvýšené hladiny mohou odstartovat problémy těm, které jsou více citlivé právě na změnu hormonální hladiny. Některé ženy mohou dokonce upadnout do tak těžkého stavu, že ho musí řešit s lékařem a antidepresivy. Já nikdy fandou antidepresiv nebyla, protože se potvrzuje, že jsou také obezitogeny a mohou způsobit ještě více problémů než užitku, pokud jsou používány nesprávně. Ale jsem fanouškem bylin, například kozlíkového výtažku na zklidnění, Rhodiola rosea a nebo phosphotydileserine, které vrací hormony a zmírňují nálady. Také je fajn v tomto období mít nějaký způsob relaxace - meditace, hudba, v mém případě malování obrazů.

Tím jsme se dostali od psychiky k fyzickým změnám typickým po soutěži. V USA se návratu říká rebound, něco jako znovunabytí. K reboundu dojde po soutěži vždy, ale otázka je, jak dlouho to potrvá. Čím více překročíme své přirozené limity, tím bude rebound větší, čím agresivnější byla příprava, tím agresivnější bude i rebound. Důležité je tedy vědět, že rebound vždy přijde, ale je důležité zajistit, aby byl vždy co nejkratší a nejmírnější, abychom se zpět dostali bez zbytečného nabrání váhy a imunitních problémů, které se také mohou vyskytnout jako výsledek reboundu. Při špatných přípravách, ale také špatném posoutěžním režimu některé ženy hlásily až tříměsíční rebound periodu - a to je moc. Zjistila jsem, že rebound lze snížit na 14 - 21 dní, pokud je příprava správně nastavená a rozložená a pokud posoutěžní obrácená dieta a obrácený trénink byly rovněž správně nastaveny a dodrženy.

Nejhorším případem je, pokud rebound přejde do adrenálního vyčerpání. Co jsem pochopila, tak tady dochází ke špatnému vylučování hormonů v průběhu dne, speciálně pak kortizolu. Kortizol je nejen katabolický, ale také jeden z nejsilnějších tuk skladujících hormonů speciálně v oblasti břicha a všimněte si, že řada závodnic po soutěži (včetně mě) má tendenci po soutěži neukládat tuk v oblasti boků a zadku, jako normální holky, ale zvláště pokud příprava byla extrémně stresující (hlavně vlivem excesivního kardia, kterému ale řada žen propadá), tuk se nabírá hlavně kolem břicha a pasu.

To ale není to nejhorší - pokud máte tento stav, můžete se hůře zotavovat, budete mít potíže se spánkem (typické je spát přes den a v noci trpět nespavostí), můžete být náchylné k nemocem a samozřejmě k většímu nabírání váhy. Někdy se může dostavovat i vlčí hlad, což znamená, že i přes velké množství jídla a dostatek kalorií v dietě máte pocit, že nemůžete být uspokojeni jídlem, které jíte. Nejsem si jistá, zda díky supresi leptinu v dietě, která byla moc tvrdá, nemůžete vyvolat leptinovou rezistenci po soutěži stejně jako se vyvíjí rezistence inzulínová.... ale docela by tento stav odpovídal.

Tento velmi špatný rebound samozřejmě přetrvává několik měsíců a jedinou cestou z něj je jíst dostatek jídla, i když na začátku půjde do tuku, snížit počet a délku tréninků a kardia a vyhnout se naprosto všem stimulantům včetně kolových nápojů a kávy (což ze začátku může být nepříjemné zvláště při pocitech únavy ve dne a nespavosti v noci, ale stimulanty právě tento stav jen prodlužují a prohlubují). Takže si to shrneme...

Co dělat pro naše mentální i fyzické zdraví, když je po závodě

1. Racionálně plánovat nové cíle a výzvy

Najděte si nějaké aktivity (sportovní i nesportovní), které jste kvůli přípravě nemohli dělat a chtěli byste si je vyzkoušet. Napište si seznam po soutěži, co je potřeba zlepšit do příště - to Vám ukáže směr jak k dlouhodobým, tak ke krátkodobým cílům. Naplánujte si tyto cíle rozumně, raději si dejte k jejich dosažení více času než málo. Chápejte, že potřebujete nějaký čas na zotavení.

2. Rychlá nebo pomalejší zpětná dieta

Můžete se vrátit po soutěži na téměř předzávodní režim a pak pomalu přidávat jídlo a snižovat kvanta tréninku. Jedno pravidlo říká, že zpětná dieta by měla trvat alespoň polovinu času přípravy (takže při 12 týdnech to bude 6 zpět, při 22 týdnech 11 zpět atd.). Tak se řada žen může dostat na pěkný offseason tvar a procento tuku. Někdy je nutné sjet z přípravy rychle (třeba kvůli škole nebo práci). Jestliže musíte vysadit kardio nebo dietu rychle, musíte se připravit na rychlejší a pravděpodobně i větší ztrátu formy než při pozvolném návratu. Pokuste se alespoň něco nahrazovat pomaleji - třeba stravu.

3. Rozumně plánované jídlo

Komu z mladých závodníků se nestalo, že by po závodě jedl jako kyselina a po soutěži v prvních pár týdnech nabral přes 10 - 15 kg? Řadě ano. Dokonce znám lidi, kteří po soutěžním přejídání skončili v nemocnici, protože jejich tělo to nezvládlo. Jiným lidem totálně zkolaboval imunitní systém a onemocněli. Dříve se mi to také párkrát stalo... Ale je lepší jídlo po soutěži naplánovat rozumně, stejně jako dietu - dejte si jeden nebo dva dny na uspokojení chutí a odpočinek od režimu (to dělají koneckonců i profesionálové) a pak se vraťte na dietu, jen s více zdroji živin (více druhů masa než před závody, zelenina, ovoce). Potom si naplánujte buď jeden volnější den v týdnu, nebo jeden kousek něčeho malého denně... A hlavně musíte mentálně pochopit, že nic neztrácíte - Vaše oblíbená jídla tu budou i po skončení obrácené diety. Nemusíte mít přece zmrzlinu a pizzu v ten samý moment. Dejte si zmrzlinu a další týden třeba pizzu... Jídlo, na které máte chutě, nezmizí ze světa za týden.

4. Vědět, co se v mém těle děje v každé fázi po soutěži

Je důležité toto znát. Někdy máte depresi nebo uděláte příliš rychlý návrat do mimosoutěžní fáze, ale je důležité umět se na takové situace podívat logicky a porozumět, proč se děje to nebo ono, a také mít víru v to, že do rovnovážného stavu se dříve nebo později dostanete (pokud nebudete panikařit a stav zhoršovat, například navyšováním kardia). Snažte se nebát se ve dny reboundu, snažte se překonat depresi a pochopit, že jakmile se hormony srovnají zpět, kde mají být, vše se zlepší. Snažte se zaměřit na zlepšení situace, nikoliv její zhoršování (například při nabírání tuku kolem pasu ze zvýšeného kortizolu se zvýšením kardia jen zhorší, zatímco trénink s těžšími váhami kombinovaný s rychlými metabolickými tréninky stav může zlepšit). Také sama sebe hlídejte před mentálními problémy. Porozumění jejich základu je klíčem k jejich řešení. Neupínejte se jen na soutěžní vzhled, i Váš mimosoutěžní vzhled je Vaše já... Naučte se akceptovat sama sebe i pro jiné kvality, nedovolte sportu, aby se stal Vaší jedinou věcí v životě. Jistě, pokud člověk chce být dobrý, musí se umět zaměřit na věci, ve kterých chce vynikat, ale nesmí se to stát jedinou věcí v životě...

A když se konečně srovnáte a dosáhnete mimosoutěžní rovnováhy, užijte si ji a nezapomínejte, že mimosoutěžní období není dovolená, ale nejdůležitější čas pro závodníka. Čas, ve kterém se udělá nejvíc práce pro příští rok. Nezaměřujte se tedy jen na přípravu, ale naučte se vnímat důležitost každého cyklu přípravy. Pak se budete na mimosoutěžní čas dívat zcela jinou optikou a těšit se z něj stejně jako z momentů na pódiu.

Foto:
č. 1 - Tomáš Mach / Ronnie.cz
č. 2 - Miroslav Lopatář / Ronnie.cz
č. 3 - Daniel Minarský
č. 4 - Rob Sims


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

20.06.00:01Danca - Ahoj...s endokrinologií to řeším, ale nic mi nepoví, že mu..
19.06.10:51DeGuise - Ahoj, to je těžké radit takhle po netu. Doporučil bych Ti ..
18.06.20:50Danca - Dobry den, s tim kortizolem mate naprostou pravdu...ja s n..
18.06.16:31Petr Prielozny - Ne vsichni se stanou po soutezi prasata-4
17.06.20:54Tomik1987 - Musim jen souhlasit stimhle článkem;-) super práce!+2
17.06.12:54Bombay - Moc hezký článek na téma, o kterém se zde příliš nehovoří...+2
17.06.10:39Peter Ustinov - Klobouk dolu Nikdy jsem si nemyslel, ze je soutezeni az t..+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra