Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Spartan Race Ronnie.cz Team
opět slaví úspěch!

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Mapa závodu s celkovým převýšením

Pot, křeče a bláto. Těmito třemi slovy popisují členové Ronnie.cz týmu závod Spartan Race Beast. Celkem 24 km dlouhá trať v nelítostném terénu v areálu Klínovec, to byl opravdu masakr.

Závodníci Ronnie.cz týmu se na tento závod pečlivě připravovali a jejich úsilí přineslo ovoce - Spartan Race Ronnie.cz Team obsadil skvělé 14. místo ze 74 týmů! Všichni členové týmu naštěstí závod přežili, a proto se nyní můžete dozvědět o prvních pocitech z absolvování nejobtížnějšího typu závodu Spartan Race.

První závod Josefa Antoše (DiamonD123)

Diamond přemýšlející, jestli šplhat, nebo "angličákovat".

V předvečer závodů jsem vyzvedl dva členy týmu, a to "flewa" a Petra Ustinova. Oba dva borci byli zjevně unavení po dlouhé cestě, ale především od zamlklého Petra Ustinova jsem čekal víc, vzhledem k tomu, kolik toho nakecá na fóru. Druhý den jsme vstali ráno asi v 6 hodin, zabalili jsme se a v 7 jsme vyrazili ještě spolu s Novisem a mojí přítelkyní Káťou, která nám dělala fotografku.

Cesta byla celkem poklidná až na neustálé rýpání Petra Ustinova, který naschvál počítal, kolikrát jsem podle GPS překročil rychlost a kolikrát jsem neúmyslně zařadil trojku místo pětky (15x překročení rychlosti, 4x zařazení trojky místo pětky).

Na závod jsme dorazili asi o dvě hodiny dříve, takže následovala registrace a krátké seznámení se závodištěm. Ze závodní mapky se toho bohužel nedalo moc vyčíst, kromě prvních dvou překážek za startem a posledních asi pěti před cílem. Počasí příliš nepřálo a byla poměrně velká zima a mokro, takže vlastně ideální podmínky pro takový závod.

Odstartovalo se. Hned na začátek nás čekala velmi strmá sjezdovka a já se snažil držet našeho nejvýkonnějšího člena Petra Ustinova. Bohužel ještě před koncem sjezdovky jsem ho už neviděl. Po prudkém seběhnutí následovala třetí překážka, a to zeď s úchyty, na které jsem poprvé dělal trestné angličáky. Poté se mi běželo velmi dobře. Sem tam mě předběhl někdo z týmu a já ho po chvilce zase doběhl a předběhl.

Takhle to šlo velmi dobře asi do půlky tratě, než přišla pro někoho osvěžující překážka, ale pro mě rozhodně ne. Jednalo se asi o kilometr dlouhý potok. Ještě po zdolání potoka jsem se držel v těsném závěsu třetího člena týmu. Jenomže studená voda udělala svoje a já jsem postupně začal chytat křeče do všech částí levé i pravé nohy. Nicméně pořád to vypadalo, že bych mohl zaběhnout s menším odstupem od ostatních.

To jsem ale netušil, že přijde ještě jedna sjezdovka, daleko horší než ta první a daleko strmější. To už byl naprostý konec pro mé křečí zmítané tělo. Nějak ani nevím, jak jsem se dostal nahoru, a pak už bylo jedno, jestli byl terén z kopce, do kopce nebo po rovině, protože křeče jsem měl až do cíle. A aby to nebylo tak jednoduché, tak přišlo ještě pár hezkých úkolů jako například nošení pytle z prudkého kopce a zpět a hlavní třešničkou na dortu bylo finálních pět překážek. Když už jsem si myslel, že mě nemůže nic překvapit, tak poslední kilometr tratě mi dost možná trval nejdéle.

Nakonec jsem doběhl v pro mě spíše podprůměrném čase 4 hodiny, 19 minut a 36 sekund. V plánu jsem měl zaběhnout to pod 4 hodiny a věřím, že kdybych na to byl lépe připravený, tak by se to určitě dalo zvládnout.

Cestou zpět už jsem byl tak hotový, že jsem pro jistotu nechal řídit Petra Ustinova, abych předešel křečím na plynu a někoho nesejmul. Nicméně určitě je to dobrý zážitek do života, protože můžu s klidem říct, že těžší výkon jsem nikdy v životě neabsolvoval, a to jich mám za sebou opravdu hodně jakožto bývalý kajakář. A také můžu s jistotou říct, že už to nikdy znovu nepoběžím.

Ladislav Svoboda (flew) a jeho zážitky ze závodu

Půlka Ronnie.cz Teamu při startu (Michal, flew, DiamonD123)

Jak už psal výše Diamond, navečer jsem společně s Petrem dorazil do Prahy, kde jsme přespali. Ráno bylo ještě celkem poklidné, ale smích nás všechny přešel, když jsme nasedli do auta, které řídil Diamond. V autě jsme zažili 2 brutální předjetí aut (první sjíždělo z dálnice a druhé bylo veterán), 15x překročení rychlosti, které Peter počítal se strachem v očích...

Při příjezdu na mě začaly doléhat obavy (měl jsem trénovat lépe). Počasí bylo opravdu chladné a vlhké. Při registraci jsme viděli startovat první (elitní) vlnu, která vyrazila v 9:00. Při pohledu na to, jak se všichni plazí na kopci, mě smích přešel úplně. Před závodem jsem ještě rychle koupil nějaké energy nakopávače a magnézium - za které jsem byl později nesmírně vděčný.

Atmosféra na startu byla jako u každého závodu parádní. Moderátoři nás podporovali a mohlo se vyrazit. Jaké mám postřehy ze závodu? Déšť, bláto, zadek nějaké slečny, kopec nahoru, kopec dolů, křeč, křeč... Bylo to opravdu náročné.

Dlouhou dobu jsem se držel jednoho člena týmu - Michala Urbana, který mě dlouhou dobu podporoval a táhl. Překážky žádné překvapení. Nezvládl jsem pouze jednu, a to hod oštěpem (prostě musím víc natrénovat). Ovšem kopce byly pro mě smrt. Každým krokem jsem chytal křeče do lýtek a do stehen.

Posledních 5 km mi trvalo nejdéle a také jsem nejvíce trpěl. Několikrát jsem to chtěl vzdát, ale nakonec jsem zvládl vše a dorazil do cíle. Sice to nebyl nijak oslnivý výkon, který by se očekával, když jsem v takovém týmu. Na jednu stranu jsem na sebe hrdý, ale na druhou jsem zklamaný. Měl jsem lépe natrénovat, abych neudělal takovou ostudu.

No nic, mám před sebou další závod - Super v Bořeticích - tam chci ukázat, co ve mně je.

P. S.: Cestou zpět jsem musel sedět (ve vlaku) na místě pro invalidy, protože jsem musel mít roztažené nohy... Kdybych s nimi jakkoliv pohnul, chytil bych křeč.

Tak tedy v Bořeticích, aroo!

Zkušený David Novotný (Novis) si při závodě vedl perfektně!

Novis užívající si bahno

Na závod jsem se moc těšil, ale měl jsem z toho tak trochu i trému... Přeci jen přes 20 km v takovém terénu není žádná sranda. Příprava proběhla dobře, a to i včetně odpočinku před závodem a životosprávy.

První dvě hodiny na trati byly super, ale po nošení písku do kopce a z kopce a po promarněném občerstvení jsem se začal trochu trápit. Svaly mi začaly tuhnout a dobití energie formou rychlých cukrů bylo "někde" v cíli v batohu doprovodu...

Poslední 3 km byly až moc náročné a dlouhé. Občasné křeče v lýtkách a stehnech tomu zrovna dvakrát nepomáhaly. Hlava, srdce a plíce by mohly, ale nohy už mě nenesly... Závod jsem si moc užil, věřil jsem si pod 3:30, ale konečných 3:40 je taky slušných. Poklona všem "finisherům"! Endorfiny se dostavily až večer a při vzpomínce mám mrazivý pocit po těle...

Uvidíme se v Bořeticích. Aroo!

Michal Urban si závod užil

Dálkové běhy nikdy nebyly mou doménou, přesto jsem se s týmem zúčastnil Spartan Race Beast na Klínovci. Karlovy Vary nemám zrovna za rohem, ale měl jsem to štěstí, že jsem mohl přespat z pátku na sobotu u přátel a být tak dobře vyspalý a odpočatý na závod. Počasí nám moc nepřálo, a tak jsme zmokli už před startem. Nám jako běžcům to mohlo být jedno, protože nás čekala bahnitá trať, místy vedená i potokem, ovšem diváky nebo pouhé přihlížející mohl déšť mrzet o něco více.

Těsně před jedenáctou hodinou jsme se postavili na start naší vlny a nervozita tak mírně stoupala. Co nás vlastně čeká? Nikdo přesně nevěděl. Víceméně jediné, co bylo v mlze vidět, byl kopec, který nás čekal hned po startu. Jak bude dlouhý? Dalo se tušit, že pořadatelé využijí potenciál Krušných hor.

A také že ano. Hned po startu následoval výběh, který se po chvíli přeměnil ve výstup až na samotný vrchol Klínovce. Následovalo několik méně či více obtížných překážek, několik kilometrů, z nichž některé, zvláště ty do kopce, se zdály jako nekonečné. Minulo několik občerstvovacích stanovišť, plazení v bahně pod ostnatým drátem či šplh na zabahněném laně a zbývalo už jen proběhnout cílem.

Ještě v době, kdy jsem dělal atletiku, jsem proběhl mnoha cíli, především těmi po sprinterských úsecích, ale cíl, kterým jsem proběhl pod vrcholem Klínovce, mi na tváři vykouzlil úsměv jako ještě žádný jiný a na chvíli mě zaplavil úžasný pocit, že jsem to po všech svých zdravotních komplikacích dokázal.

Můj čas 4 hodiny a 15 minut by určitě mohl být lepší, ale v ten den a v tu chvíli jsem ze sebe vydal maximum, takže jsem spokojený. A už se těším na příští Spartan Race, tentokrát Super, kde věřím, že náš tým napodobí úspěch ze Sprintu v Liberci.

David Skala a jeho angličáky

Protože jsem už několik závodů běžel, vím, že nejlepší je se před nimi nijak nestresovat, proto den předtím nedělám nic jiného, než bych dělal za jiných okolností.

Večer jsem si šel decentně posedět na zahrádku a nachystal se na nadcházející závod. Vše připraveno, ale co se nestalo - ráno mi nezazvonil budík a já se probudil o hodinu později... Nastal čas na paniku.

Po příjezdu na Klínovec přišla na řadu registrace. Ve všem tom spěchu jsem si ani nestihl všimnout, že venku celkem dost prší a počasí není zrovna letní. Rozcvičku jsem zkrátil na rychlé protažení a mohlo se vyrazit. Krátce před startem jsme se všichni z týmu potkali a za výkřiku: "Aroo!" se vydali vstříc osudu.

Asi po patnácti minutách, kdy cesta byla pořád do prudkého kopce, mi došlo, že Spartan Race Beast je doopravdy postaven tak, aby z člověka vymáčkl maximum. To jsem si pak během dne říkal ještě několikrát, ať už to bylo při brodění v ledovém potoku, či při běhání z prudkého kopce v rozmačkaném terénu.

Během závodu se mi běželo dobře, ale pokud chtěl člověk vydržet tempo do kopců, musel mírnit na rychlý poklus až rychlochůzi. Při cestě z kopců si zase dávat pozor na kotníky. Přece jen kombinace promáčených tenisek a bahna dokáže při chvíli nepozornosti dát svoji lekci.

Překážky byly všechny zábavné a rozdělil bych je do kategorií "v pohodě", "se štěstím" a "jak tohle může někdo dát". Sečteno a podtrženo, došlo na sérii 90 angličáků, což při čtyřhodinovém závodu dokáže člověka celkem vymáčknout.

To nejhorší mě ale čekalo jen pár set metrů před cílem, kdy po skoku do ledové vody jsem chytl do obou nohou křeče a byl jsem rád, že jsem se z připraveného bahenního bazénu dokázal vůbec vyškrábat. Na pár minut jsem si musel dát pohov a doufat, že se to zlepší, což se mi naštěstí podařilo a já tak mohl přeskočit poslední překážku - rozpálený oheň - a mohl si tak vychutnat sladký pocit v cíli.

Na jednu stranu jsem měl radost, že jsem v cíli a můžu si odpočinout, na druhou stranu mi zas trošku vadilo, že tahle bláznovina končí. Přeci jen po čtyřech hodinách běhání po lesích se nějak přepnete a začnete si užívat to, co za normálního dne až za tak super nápad nepovažujete.

Den po závodě jsem cítil celé tělo a taky jsem si všiml, že mi přestal vadit déšť, bláto a mokro v botách. S přítelkyní jsme se vydali na menší cyklovýlet po Brdech, kde mi došlo, že podvědomě vytvářím zkratky, jak se dostat zpět k autu. Přeci jen Spartan Race Beast není žádná sranda... A o to tu vlastně jde, nebo ne?

A jak dopadl hlavní favorit Peter Ustinov?

Peter Ustinov se pohyboval tak rychle, že nebylo
možné ho vyfotit. Byla pořízena pouze jedna fotografie
přes fotopast na medvědy od ochránců přírody.

Cesta do Prahy byla nudná, přivítání od Diamonda chladné, jediným světlým bodem dne byla jeho krásná přítelkyně, ale pamětliv rad zkušených jsem jenom přečetl pár stránek z knížky a šel spát.

Po příjezdu mi bylo jasné, že je to v pytli... Začalo pršet a byla taková kosa, že potkat holku jenom v podprsence bude zázrak, ale co, tak se alespoň proběhnu, snad tu nemají moc zajíců.

Slečen po trati jsem si moc nevšímal, že jsem tahal telefonní číslo z jedné, aniž bych věděl, že její přítel běží za námi, mi stačilo. U oštěpu jsem ale potkal "starou známou", mimořádně komunikativní Spartanku v roli rozhodčí, tak jsem tím krámem schválně mrsknul do lesa, abych s ní mohl během angličákování prohodit pár slov a pozvat ji večer na víno.

Závod jsem si užíval, například běh v potoce byl možností, jak se po roce zase trochu opláchnout... Na vysoké překážce jsem přehodil asi pět kluků, než mě přestalo bavit vyhlížení nějaké pěkné běžkyně, a smutně jsem pokračoval v závodu... Po doběhnutí do cíle jsem si užíval objímání se slečnou Spartankou v kdysi bílé róbě a hledal, kde že jsou ty dámské sprchy, abych spokojeně ukončil hezký den... Našel jsem, ale bohužel žádná hezká dívka se nesprchovala, jen několik ošklivých kluků. Když jsem je okřikl, že je to sprcha pro holky, tak mě poslali do háje, že v té ledárně jsou ze všech holčičky, takže tam mají právo být.

Cestou zpět mě naštval Diamond, když jsem mu logicky vyložil, proč bych měl řídit já a ne on, tak místo toho, aby si sedl dozadu a spal jako zbývající zničení závodníci, přesunul tam svoji krásnější přítelkyni Káťu, na kterou jsem se mohl koukat jen ve zpětném zrcátku, takže si z cesty, přestože jsem řídil, nepamatuji vlastně nic..



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

23.08.00:18dukevaldez - Dobře ty hovedo :D
22.08.16:28Nikolai - Spartan je zrádný a určitě jste nebyli jediný Team,kterému..
22.08.16:05Peter Ustinov - OMLUVA: napsal jsem to spatne Nemel jsem ambice byt prvni..+4
22.08.15:41Nikolai - Mě to spíše připadalo,jako sebestředný koment na úkor osta..
22.08.13:38DiamonD123 - Jasně vyhrát *88* *88* *88*. Tak já ti to teda napíšu na r..-1
22.08.13:10Peter Ustinov - Protoze mi prislo jako dobrej napad udelat tym, ale predpo..
22.08.13:09Peter Ustinov - Dekuji, snazil jsem... :-D +1
22.08.10:02Turakam - Ustinove a prečo potom nebeháš individuálne?+1
22.08.09:07jnerez - Nic ve zlem, ale z tvého vypraveni sala jen nadrzenost.-2
22.08.08:55Draper - `Peter Ustinov se pohyboval tak rychle, že nebylo možné h..+1
22.08.06:52Wekman - Moc hezky nam to priblizil Peter. Z kontextu lze vycist,ze..+2
21.08.20:01DiamonD123 - A co jiného znamená `Za mě` Že mluvím i za tebe ? *2*+6
21.08.19:33Peter Ustinov - Mluv za sebe, ja se snazil vam co nejdriv zdrhnout :-D
21.08.18:58Irminsul - Gratuluji celému týmu.Divím se,že fotopast na medvědy vůbe..+1
21.08.14:44DiamonD123 - Flew si z toho dělá srandu a Ustinova nesmíš brát tak vážn..+1
21.08.14:33mIrA2002 - Pěkný článek i výsledek týmu *79* +2
21.08.14:33decarabas - Gratulujem ronnie teamu k skvelemu umiestneniu *79* Al..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 98 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie