Začátkem srpna jsme Vám přinesli znepokojivé informace o zhoršujícím se zdravotním stavu sedmačtyřicetiletého Mika Matarazza. Bývalému americkému profesionálnímu kulturistovi, jenž měl od roku 2004 voperován trojitý bypass a později prodělal i srdeční infarkt, se podle spolupracovníka zámořského internetového magazínu Rxmuscle.com Mela Chanceyho přitížilo a Mike v posledních týdnech bojoval o život.
Chancey dnes o Miku Matarazzovi informoval znovu. Se zármutkem ze ztráty letitého kamaráda oznámil, že Mike svůj souboj se smrtí prohrál a v noci ze soboty na neděli jeho oslabené srdce navždy dobilo. Zprávu později potvrdil i Aaron Singerman, jenž v nedávné minulosti jako reportér a redaktor působil u stejného kulturistického média jako Mel Chancey, a informaci již prezentoval také redaktor magazínu Muscular Development Peter McGough.
Mike Matarazzo
Mike Matarazzo se narodil 8. listopadu 1966 v Bostonu. Jako teenager se na velmi dobré úrovni věnoval boxu, ale uvažoval realisticky a byl si dobře vědom, že se v něm nemůže stát jedním z opravdových velikánů. Zvítězila u něj tedy kulturistika, v níž při výšce kolem 178 cm hned ke své první soutěži nastoupil s hmotností dosahující úctyhodných 102 kg. Na Gold's Gym Classic 1989 v Massachusetts tehdy ovládl zápolení nejenom ve své kategorii, ale připsal si i titul pro absolutního vítěze.
Zatímco někteří kulturisté na profesionální kartu čekají roky a nekonečné zástupy dalších se jí nedočkají nikdy, Mike Matarazzo si svou vstupenku mezi elitu zajistil velmi brzy. V sezóně 1991 nastoupil k NPC USA, ohromil publikum fantastickými pažemi (na vrcholu jeho kariéry měly v obvodu dosahovat 58 cm) i gigantickými lýtky a stal se překvapivým celkovým šampiónem celého klání.
Mike později na své absolutní vítězství z NPC USA vzpomínal jako na nejšťastnější moment celé kariéry. Nejenže zde na první pokus vybojoval profesionální kartu, ale poradil si také s favority závodů Chrisem Cormierem a Flexem Wheelerem. S oběma borci se přitom setkal již během přípravy a později k tomu uvedl: "Flexe jsem potkal v Gold's Gymu ve Venice šest měsíců před NPC USA 1991. Začali jsme ve zlém, ale jak jsme se oba blížili soutěži, vybudovali jsme si vzájemný respekt. V den závodů mě chválil a já stejně ocenil jeho. Dodnes k Flexovi nechovám nic jiného než úctu a obdiv - je to jeden z nejlepších kulturistů, jací kdy soutěžili. Vždy jsme měli velmi speciální vztah a on zvyšoval laťku pokaždé, když nastoupil na pódium." V souvislosti se svým prvním setkáním s Chrisem Cormierem pak zmínil: "Byl to další chlap, kterého jsem potkal během přípravy na NPC USA. Chris ke mně přišel a do obličeje mi řekl, že se dívám na příštího vítěze amerického šampionátu. Dal jsem mu najevo, že by před tím, než si začne dělat smělé nároky na titul, měl raději zapracovat na svých pažích. Chris je další chlap ze staré školy a ze závodění proti němu jsem neměl nic než potěšení."
Stejně rychle jako získal profesionální kartu, si Matarazzo připsal i první start na Mr. Olympia. Stále ještě v sezóně 1991 se tak na jednom pódiu ještě stihl potkat s kariérou se loučícím Leem Haneym a absolvoval také svůj první souboj s legendou české a slovenské kulturistiky Pavolem Jablonickým.
V soutěžním ročníku 1992 si Mike připsal své první starty na Arnold Classic i Ironman Pro Invitational a postupně získával svou pověst showmana, když při provádění nejsvalnatější pózy vyplazoval jazyk a byl jedním z prvních závodníků, kteří během soutěže sestoupili z pódia a pózovali přímo v publiku. To Mika začínalo milovat a on se postupně právě pro své showmanství stal jedním z nejpopulárnějších profesionálů devadesátých let.
Na sezónu 1993 Matarazzo vzpomínal jako na rok, v němž prožil první velkou křivdu. Věřil, že na Pittsburgh Pro Invitational měl nakonec vítězného Portera Cottrella porazit a připsat si tak svůj první triumf mezi elitou. Pokud píšeme o první křivdě, je nasnadě, že musela přijít minimálně druhá. V souvislosti s ní Mike zmiňoval Canada Pro Cup 1997, kde podobně jako před čtyřmi lety v Pittsburghu skončil (podle svého názoru sporně) druhý. Předstihl jej tehdy Miloš Šarčev.
Mike v dalším průběhu kariéry již nikdy nebyl tak blízko prvenství jako právě v Kanadě a navždy tak měl zůstat bez profesionálního vítězství. Přesto si připsal sedm startů na Mr. Olympia, poslední v sezóně 2001. Nepřízeň osudu se stala příčinou, že se jednalo i o jeho vůbec poslední soutěžní vystoupení.
Mike Matarazzo
Po krátké odmlce od závodění si tento již notně ostřílený kulturista začal v roce 2004 pohrávat s myšlenkou, že by v následující sezóně absolvoval comeback. Vše se však mělo změnit v noci 5. prosince. Matarazzo se již několik měsíců před osudovým okamžikem necítil ve své kůži, když se mu těžce dýchalo. Přisuzoval to nicméně změnám, které udělal v tréninku i dietě. Ve tři hodiny ráno zmíněného dne vše ale nabralo rychlý a děsivý spád. Mike se cítil hrozně. Vstal a zjistil, že mu z úst a nosu teče voda a krev. Vstal, vyběhl ven a v ústech nahromaděnou tekutinu vyplivl. V tu chvíli si uvědomil, že to nevychází z žaludku, jak si původně myslel, ale z plic. Přes to, jak špatně mu bylo, Mike nechtěl do nemocnice, protože si myslel, že se z toho prostě oklepe. Nakonec se mu ale udělalo tak zle, že cítil, jak těžce mu bije srdce. Nemohl vůbec popadnout dech a nakonec se do nemocnice nechal přeci jenom odvézt.
Po sérii vyšetření byl Mike postaven před hotovou věc. Neprodělal sice infarkt, ale lékaři objevili tři ucpané tepny. Jednu ucpanou z pětasedmdesáti a zbylé dvě ze sta procent, takže jimi neprocházelo zhola nic. Bylo štěstí, že byl Mike v tak dobré fyzické kondici a díky pravidelné zátěži si jeho tělo vytvořilo pro lepší zásobení srdce další drobné cévy, které v tuto chvíli "vypomohly" těm ucpaným. Jinak by Mike zemřel. Několik dnů po dramatické noci lékaři Mikovi voperovali trojitý bypass a spolu s tím definitivně odešly i myšlenky na soutěžení v kulturistice. Mike byl nyní nejvíce ze všeho v módu, kdy se snažil zkrátka přežít.
Mike vzpomínal, že o necelé tři roky později měl tepny zanesené znovu. V listopadu 2007 byl na návštěvě u svého kardiologa, aby podstoupil angiografii a lékař zjistil, jak se jeho srdci daří. Co se však mělo stát v následujících minutách, změnilo jeho život ještě výrazněji než události z roku 2004. Přímo při vyšetření na lékařském stole prodělal infarkt, který jej zanechal s poškozeným srdcem. To svou funkci v dalších letech plnilo již pouze z dvaceti až pětadvaceti procent, a pokud by se jeho funkčnost ještě o několik procent zhoršila, Mikovou jedinou vyhlídkou na přežití měla být transplantace.
Právě na tento nelítostný scénář mělo dojít v posledních týdnech a Mike Matarazzo podle dostupných informací čekal na transplantaci jako svou jedinou naději. Bohužel na ni již nedojde a kulturistický svět tak po předčasném odchodu Daniela Seccarecciho, Arta Atwooda, Mata DuValla, Eda van Amsterdama nebo Grega Kovacse přišel o další osobnost.
V posledních letech svého života byl Mike jedním z mála bývalých profesionálů, kteří otevřeně vystupovali proti zneužívání léků. V jednom z rozhovorů uvedl: "Nikdo z mé rodiny nikdy neměl problémy se srdcem. Mohly za to steroidy, které jsem užíval po léta. Pokaždé, když do svého těla vpustíte silný umělý lék, riskujete. Většina kluků si myslí, že se jim nikdy nic zlého nestane. Ale uvidíte - budete přihlížet stále více a více závažným problémům se srdcem a ještě horším ve chvíli, kdy se tito chlápci přehoupnou přes čtyřicítku." Uvedené interview vzniklo v době, kdy všichni výše zmínění kulturisté byli ještě naživu, a zdá se tak, že Mike Matarazzo byl až mrazivě přesným prorokem.
Mike Matarazzo
Použité elektronické zdroje:
MATARAZZO HAS HEART ATTACK. [online] [cit 2014-08-17]. Dostupné na http://www.flexonline.com.
Avidan, R. Mike Matarazzo [online] [cit 2014-08-17]. Dostupné na http://www.getbig.com/.
Harris, R. Mike Matarazzo - The Boston Mass [online] [cit 2014-08-17]. Dostupné na http://www.musculardevelopment.com/.