Váš příběh: Cesta plná nástrah

Svou cestu jsem si zvolil už kdysi dávno, ale nikdy by mě nenapadlo, že na ní bude stát tolik překážek. Nikomu bych nedoporučoval, aby experimentoval jako já. Ovšem platí pravidlo, že chybami se člověk učí. Nyní jsem nastartován na maximum!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Tento příběh popisuje cestu, kterou jsem si prošel, a zároveň dokumentuje všechny mé pokroky, chyby a krátkodobé odbočky.

Všechno to začalo v mých šesti letech, kdy si má matka našla nového přítele, pána z armády a milovníka fyzicky obtížných úkolů, který byl pro mě během velmi krátké doby vzorem. Měl krásně vypracovanou postavu, což se mi líbilo, a tak jsem se ho stále vyptával, jak je možné, že ostatní jsou tlustí a on je takový svalovec. Dostal jsem první informace o cvičení. Neuběhlo ani 24 hodin a už mi radil, jak správně dělat kliky. Denně jsem jich musel udělat sto. Bohužel za krátkou dobu nás opustil. Říká se, že někteří jsou mezi námi jen proto, aby nás posunuli správným směrem, a myslím si, že on tu byl právě proto. Každý den cvičení a každý den tvrdé práce v domácím prostředí se vyplatily. Bylo mi tehdy čtrnáct let, když jsem poprvé vstoupil do fitness centra.

Nechodil jsem pravidelně, neměl jsem dost peněz. Stravu jsem také nikdy nedodržoval, musel jsem se stravovat tím, co bylo doma (omáčky, těstoviny se salámem a podobné levné pokrmy).

Když mi bylo 15, začal jsem chodit pravidelně každý den v týdnu. Domluvil jsem se s o rok starším známým, který mě vedl. Měl celkem dost zkušenností, a tak mi pomáhal a vše šlo jak po másle. Začal jsem jíst, co jsem jen mohl, i když to nebylo nejzdravější.

Trochu jsem přibral, ale měl jsem celkem dost tuku. Ze začátku jsem to neřešil, protože mě zajímala hlavně váha a centimetry kolem ruky.

Asi v polovině mých šestnácti let se mi do hlavy vnucovala stále víc a víc "rýsovačka". Viděl jsem všude okolo vyrýsovanější lidi, tak jsem chtěl také. Nejdříve jsem začal jíst trochu méně. Ano, byl jsem hloupý a vůbec nic jsem nevěděl o makroživinách.

Ze začátku to docela šlo, ale později se to zpomalovalo. Na střední školu jsem nastoupil mimo město, byl jsem na internátu, opustil jsem tedy mého sparinga. Dosud jsem nedodržoval žádné zásady stravování. Neměl jsem jediný suplement a pouze jsem denně dřel.

Prvních pár dnů na jiné škole a na internátu jsem nevěděl, jak jen to udělám se cvičením, ale ukázalo se, že jsme měli malou posilovnu ve škole. Hurá. Dohodl jsem se s učiteli, že tam mohu po vyučování chodit každý den. A zde se začalo vše kazit. Stravování v jídelně mě brzy přestalo bavit a já chtěl na prvním místě zhubnout. Odhlásil jsem veškeré jídlo a vytvořil jsem si vlastní levný jídelníček. Kombinoval jsem různé varianty, například jsem jeden týden jedl denně 5 müsli tyčinek za 4 Kč, další týden ráno vejce v mléce, sáček rýže, další týden zase konzervy fazolí a dále to ani nemá smysl komentovat. Denně jsem tvrdě cvičil, chodil večer běhat a byl jsem už z toho na prášky. Váhu jsem si zapisoval třikrát denně. Nejlepší na tom všem bylo, že každý víkend jsem se doma přežíral, takže sláva jojo efektu.

Když jsem ze 102 kilogramů skončil na 82, přestal jsem a začal jsem zase jíst víc. První pauza ve cvičení nastala, když jsem si všiml, že se ve městě trénuje MMA. Zaujalo mě to a chtěl jsem s tím začít. Dva roky mi to vydrželo, stravoval jsem se v jídelně a váhu jsem si tak nějak udržoval, ale stejně jsem si připadal čím dál menší. Po skončení školy jsem se okamžitě postavil na vlastní nohy a přestěhoval se. Začal jsem zase cvičit, jedl jsem víc, co se mi zachtělo. Postupem času jsem přišel na to, že si makroživiny musím počítat. Já ale nevážím, pouze od oka si to počítám, ale funguje to. Za dalších pár měsíců jsem začal bydlet s přítelkyní. Byl jsem na vrcholu, vše se nádherně dařilo a já nakoupil první suplementy. Měl jsem čtyři proteiny, kreatin, B-komplex, glutamin, BCAA a synefrin. Začalo se to neuvěřitelně zlepšovat.

Další zásadní výpadek přišel, když přítelkyni hrozně moc vadilo, že se jí skoro vůbec nevěnuji. Po nějaké době jsem to vzdal a rozhodl jsem se, že se cvičením skončím nebo ho alespoň odložím na dobu neurčitou. Po dvou měsících už jsem nevěděl, co bych roupama podnikl. Začal jsem opět makat. Načetl jsem si nespočet článků, poradil se s desítkami lidí a uvědomil si nespočet chyb, problémů i mých špatných kroků. Začal jsem se zajímat o Warrior Diet a jiné přerušované půsty. Celkem jsem to vydržel pět měsíců. Tuk mizel, svaly se rýsovaly a já nepálil ani svaly. Po tomto režimu jsem se rozhodl pro online pomocníka. Byl mi sestaven jídelní plán a tréninkový deník a bylo mi poraděno v suplementaci. Konečně jsem se vzpamatoval a mám v hlavě mnoho cílů a snů. Nový režim přináší velmi pěkné výsledky.

Chci se připravit na příští rok na soutěž a konečně dokázat to, o čem sním.