[Text: Radomír Fiksa]
Různé sportovní zážitky spojené s adrenalinem jsou v poslední době natolik populární, že dorazily i k nám. Když k adrenalinu přidáte ještě trochu potu, dřiny a krve, dostanete něco, co přiláká i několik tisíc závodníků, kteří se pokouší překonat různé překážky rozmístěné v několikakilometrovém terénu. Tentokrát jsem se vydal mimo naše území, do Olympia Parku nedaleko centra německého Mnichova. Cosi mi říká, jestli tento park neleží v místech, kde se pořádala v roce 1936 olympiáda, tehdy už v Hitlerově dikci.
Už samotné místo bylo trochu netradiční, přeci jenom není to maraton, který se nedávno běžel v Praze, ale překážkový běh, kde zřídka někdo zůstane neposkvrněný bahnem, potem a špínou. Ale je to ukázka toho, že se podobný závod dá s příkladným rozmístěním a užitím překážek běžet kdekoli a není k tomu potřeba horské či podhorské prostředí.
Spartan Race je známý také u nás, běžel jsem ho vloni na Monínci. Ale oproti české verzi byla ta německá o pár levelů jinde. Základ byl stejný, ale nemohu si pomoct, mělo to lepší spád, lépe umístěné (i když podobné či stejné) překážky. Ale bylo jich třeba překonat více, byly delší, často nápaditější a pečlivě vsazené do prostoru. Také fronty se až na jedno místo (a to překonání řeky přes sudy) netvořily, i když asi 200členné skupinky startovaly po 15 minutách.
To vše dělalo ze závodu opravdový překážkový běh, ne "závod na čekanou". Pravda, nemusíte čekat, nemusíte překážku zdolat, namísto toho prostě uděláte 30 angličáků a jedete dál. Ale zase si nevyzkoušíte překážky, v Mnichově to občas chtělo i přemýšlet, hlavně u těch sudů.
Ale co bylo nutné překonat, kromě "klasického" přelez, přeskoč, prolez, podlez, to byly asi tři různé druhy lezení pod ostnatým drátem. Po polní cestě to ještě šlo, pak to ale bylo v takovém stěrkovo-bahnitém poli, na holá kolena nic moc, a do třetice lezení do kopce a hned z kopce. Organizátoři dokázali využít zastavěné plochy, takže po přeručkování konstrukce bylo potřeba vyběhnout velké schody, to samé se opakovalo i na fotbalovém stadionu, kde po odhození oštěpu následovaly pytle s pískem a jejich přesun po schodech na horní část tribuny okolo sedaček a pak rovnou dolů, pokud se Vám to zdá dost (s ohledem na to, že to bylo v závěrečné fázi), nezoufejte, pak se musely vyběhnout schody v kotli. Ano, ty, jež jsou poměrně vysoké, a tak pro zájem publika šla trasa nahoru, dolů a nahoru.
Samozřejmě to není úplný výčet překážek, ale pro představu těch, co ještě podobný závod neběželi, snad dostačující. Kdo chce vyzkoušet, ať zavítá na Spartan Race nebo nově na Spartakus Race, který je o trochu jiný. Krom jiného bude závod rozdělen na "soft" a "hard" trasu a stejně jako v Mnichově budete překonávat více překážek, lehčích i těžších, a po zdolání závodu Vás čeká tričko a ti, kteří splní určitý časový limit, dostanou i medaili, ta ovšem nebude pro každého...
A kdo má rodinu, respektive malé děti, jako třeba já, může v Mnichově strávit víkend, navštívit kromě památek i místní ZOO nebo si zajet do asi 100 km vzdáleného Legolandu. To jsem ale zapomněl na to, že je spousta možností vyžití pro volný čas přímo v Olympia centru. Mimo jiné Vodní svět s akvárii, několikanásobně větší oproti tomu v Praze a za přibližně stejnou cenu. Samozřejmě různé trampolíny, zorbing apod.
Takže Aroo!!!
Víte, že...
