Workout Karviná: "Jsme tým!"

Týmu Workout Karviná jsem si všimla na Street Workout Battle Brno 2013, což byla vůbec první soutěž ve street workoutu v Čechách. Tehdy bylo léto, vedro k zalknutí, takže podmínky maximálně tak k tomu, lehnout si někam do stínu k vodě, ani se nehnout a čekat, až bude o něco snesitelněji. Zvláštní, psát něco takového uprostřed zimy, kdy si člověk už skoro ani nepamatuje, jak takové vedro vypadá...

Nicméně tehdy byl opravdový žár, rtuť teploměru šílela, ale to neodradilo příznivce "worku", kteří svlékli trička a dali se do předvádění parádních kousků, horko nehorko. Velmi výraznou skupinou tu byl tým z Karviné, který byl asi početně největší, ale mě osobně zaujal hlavně tím, jak spolu jeho členové spolupracovali, jak se navzájem podporovali, hecovali, prostě jak skvěle fungovali jako tým.

Přátelství a pospolitost, to je snad téměř základem filozofie street workoutu. A protože se mi tým Workout Karviná zdál téměř vzorovým nositelem této myšlenky, chtěla jsem se o něm dozvědět trochu víc. Udělala jsem si tedy výlet do Karviné, konkrétně do moc pěkné tělocvičny Střední školy techniky a služeb, kde celý tým trénuje čtyřikrát v týdnu nejen street workout, ale i silový čtyřboj.

Lukáši, ty jsi na této škole učitel a také trenér, takže první otázka bude směřovat k tobě. Váš tým trénuje čtyřikrát v týdnu. Není to trochu moc?

Lukáš: Trénujeme čtyřikrát týdně po tři hodiny a někdy i o víkendech, když nám to nestačí. A nezdá se nám to moc. Naopak. Když více odpočíváme, jdeme výkonnostně dolů, a když máme delší pauzu, třeba o Vánocích, jsme z toho pak ještě víc zničení, než když trénujeme hodně. Naše těla jsou už na pohyb zvyklá, a když ho nemáme, chybí nám.

Hlavní náplní vašich tréninků ale není street workout, jak jsem pochopila, ale silový čtyřboj. Je to tak?

Lukáš: Ano, silový čtyřboj - shyby podhmatem, trojskok snožmo z místa, bench-press, vznosy - trénujeme primárně, protože v něm mezi sebou soutěží jednotlivé střední školy.

Jak se vám ke čtyřboji připletl workout?

Lukáš: Proběhl tu projekt Seberevolty, která u nás street workout propagovala, a mně se zdálo, že to je zajímavé cvičení, které nezatěžuje tělo větší než vlastní vahou. Začali jsme jím tedy obohacovat naše tréninky silového čtyřboje a postupně k nám začalo chodit víc lidí. Koncem minulého roku kluci na školní vánoční akademii předvedli, co umí, a mělo to velký úspěch. Zašel jsem pak za naší paní ředitelkou, jestli by k nám na tréninky nemohli chodit i lidé, kteří nejsou studenty naší školy. Dostali jsme svolení, a tak vznikla naše základní skupina čítající 10 členů. S těmi jsme rozjeli trénink ještě víc a postupně jsme uměli víc a víc prvků. K dnešku máme ještě čtyři nové členy a jsme, myslím, docela pestrá skupina, kde každý umí něco.

Přesně. Právě ta pestrost mě na vás zaujala, když jsem vás viděla na prvních českých závodech ve street workoutu. Každý jste výrazný určitým prvkem. Vyvinulo se to tak přirozeně?

Jakub: Většinou to bývá tak, že někdo přijde s novým trikem a my si ho vyzkoušíme. Přijde s ním třeba Marek, ale povede se Marcelovi, tak si řekneme, že ho necháme Marcelovi a Marek si najde něco jiného.

Marek: Tak má vlastně každý svoji specializaci, každý má prvky, které mu jdou lépe než ostatním. Třeba vis za krk neumí nikdo, jenom Tomáš. Vlajky zas umí nejlépe Dan.

Lukáš: To ale neznamená, že my ostatní ty cviky neděláme, jen třeba nejsou tak dokonalé a propracované.

Adam: Když se to tak vezme, jsme si všichni vzájemně motivací. Každý umí nějaký trik nejlépe a ti ostatní se k tomu snaží přiblížit.

To je ideální stav. Kde berete inspiraci k novým prvkům a trikům?

Jakub: Nejvíc na internetu.

Marek: Díváme se hodně na ruskou a ukrajinskou školu, kde dělají hodně triků. Američané se oproti tomu zaměřují spíš na silové věci, jsou na tom silově lépe a často i lépe vypadají.

Jaký z obou směrů upřednostňujete jako tým?

Marek: Já myslím, že pro prezentaci je lepší ukázat víc triků, ty jsou divácky atraktivnější.

Lukáš: Při vystoupeních předvádíme jen to, co si myslíme, že zaujme, ale při trénincích zdaleka neděláme jen triky. Jedeme i mrtvé tahy, dřepy, shyby....

Tomáš: Triky jsou až vrcholem našeho snažení.

Adam: To je až finální verze, ke které se člověk musí nějak dopracovat.

Baví vás i tento běžný silový trénink?

Marek: Jasně, právě ten je cestou k zesílení a trikům. Někteří mladí kluci přijdou a nechápou, že nejdříve musí zpevnit tělo, než budou dělat triky. Základy přeskočit nelze, všechno má svůj postup a čas.

To jistě. Když už ale dozraje čas na triky, jak se je učíte?

Marek: My obvykle někde vidíme, jak vypadají, ale nikdo nám neřekne, jak se k nim dopracovat. Vše jsme se tedy učili metodou pokus - omyl. Naši nynější nováčci už to mají o hodně snazší. Můžeme jim poradit, jak trénovat, a tak jim zvládnutí jednotlivých triků obvykle trvá výrazně kratší dobu než nám.

Lukáš: Máme už určitý systém "předcviků", které postupně vedou až ke kompletnímu zvládnutí cviku.

Doba, kterou každý potřebuje k zvládnutí určitého cviku, bude záležet na šikovnosti, ale i na dalších faktorech. Jaký vliv má například tělesná váha?

Lukáš: Já myslím, že na to by měl odpovědět Radek, protože je nejtěžší. (smích) (pozn. red.: Radek je nejlehčí člen týmu, váží necelých 60 kg.)

Tak jo, Radku, myslíš, že váha hraje ve street workoutu výraznou roli?

Radek: Já myslím, že váha roli nehraje.

No jo, jenže tys nikdy neměl 110 kg, jako třeba tady Lukáš.

Radek: No, to je též pravda. (smích)

Adam: Já myslím, že váha hraje velkou roli, i když záleží na tom jak kde. Třeba v kategorii weighted, kde cvičíme se závažím, zvládne padesátikilovou zátěž určitě lépe kluk, který váží 100 kg, než ten, co má 50 kg. Na druhou stranu ve freestylu je určitě výhodou být lehčí.

Lukáš: Rád bych k tomu také něco dodal, jakožto nejtěžší člen týmu. Třeba já musím dávat při cvičení velký pozor. Když jsem například začal trénovat vlajku, odrovnal jsem si rameno natolik, že jsem s ním nemohl tři týdny hýbat. Větší váha prostě více zatěžuje pohybový aparát.

Marek: Své tělesné dispozice člověk nezmění, ale neměl by je brát jako výmluvu, že něco nejde. Všechno vždycky nějak jde.

Lukáš: Jen je to těžší a větší výzva.

Co vás motivuje k tomu, přijímat takové výzvy?

Lukáš: Pro mě je největší motivací být fit a zdravý.

To ale, myslím, není primární motivací většiny mladých kluků, kteří ve svém věku berou zdraví jako automatickou záležitost.

Lukáš: Každého motivuje něco jiného. Někdo chce být silný, jiný chce bořit své hranice...

Marek: Motivací je i pokrok. Když se člověk naučí stojku, může začít chodit po rukou, nebo dělat kliky ve stojce... Člověk má stále, kam dál jít a kam se dál rozvíjet.

Jsou pro vás motivací i vaše veřejná vystoupení?

Marek: Určitě. Před diváky se cvičí úplně jinak, jako by měl člověk najednou víc síly. (smích)

Lukáš: Někdy nás ale mrzí, že lidé nedokáží ocenit obtížné prvky, protože tomu nerozumí. Když třeba Marek předváděl straddle planche, což je jeden z nejtěžších triků vůbec, diváci ani nezatleskali.

Marek: Lidé si často myslí, že by to zvládli také, ale teprve když to zkusí, zjistí, jak je to náročné. Pak mi ale třeba napíší, jak je vůbec možné něco takového udělat, a to je zas určitá satisfakce.

Straddle planche zřejmě moc lidí nezná, ale vlajku neboli human flag zná i široká veřejnost. Dane, dokázal bys, jakožto týmový specialista na vlajky, poradit začátečníkům, jak cvik zvládnout?

Dan: Nejdůležitější na začátek je najít si správný úchop. Ruce musí být v jedné linii a v patřičné šířce od sebe. Dalším krokem je dostat se švihem do svíčky a v ní vydržet. Když už se tato fáze zdá relativně lehká, roztáhneme nohy a kontrolovaně je spouštíme k zemi. Časem se pak dopracujeme k tomu, že dokážeme udržet nohy horizontálně, souběžně s podlahou.

Které partie při tom pracují nejvíc?

Dan: Já nejvíc cítím ramena a vrchní bok.

Dá se říct, za jak dlouho přibližně se dá vlajka nacvičit?

Dan: Mně to trvalo měsíc a půl, ale pokud má někdo dost silný střed těla a ví, jak na to, může to zvládnout i mnohem dřív.

Dá se pro tento cvik posílit tělo v posilovně?

Lukáš: Vlajka je o trochu jiné síle...

Martin: Když si člověk v posilovně například lehne na benčovou lavici, posiluje jen pár svalů, zato při vlajce jich zapojí mnohem víc.

Adam: Tam pracují i svaly, o kterých v běžném životě ani pořádně nevíte.

Marceli, ty jsi tu také ukazoval dost brutální cvik - vis v back leveru na jedné ruce. Co dalšího máš v plánu zvládnout?

Marcel: Chtěl bych se naučit full planche.

Nelehký úkol, tak ať se podaří. A nesmím zapomenout ani na ženské osazenstvo týmu. Vy jste tu, holky, v menšině. Jak se k vám kluci chovají? Jsou galantní?

Monika a Lenka: Ani ne, berou nás stejně jako kluky. (smích)

A sledujete trochu, jestli jsou ve světě dívky, které jsou ve street workoutu opravdu dobré?

Monika: Ano, i holky umí být hodně dobré.

Lenka: Ale jsou šikovnější spíš v těch gymnastických věcech.

Tak právě k tréninku gymnastiky máte, myslím, hodně dobré podmínky, když vidím vaši tělocvičnu.

Lukáš: Tělocvičnu v tomto stavu máme asi rok. Před rokem tu byl ještě koberec, neměli jsme hrazdu, neměli jsme bradla... Ovšem nyní máme podporu paní ředitelky, která nám pomáhá, protože vidí, že k nim chodí stále víc lidí, že se nám daří ve workoutu i silovém čtyřboji a že studenti, kteří s námi cvičí, nemají problémy s chováním ani prospěchem.

Tělocvična je dobrá věc, ale street workout už ze své podstaty patří spíš ven. Trénujete někdy i venku?

Lukáš: Právě nyní se snažíme o to, abychom měli hřiště, kde bychom mohli cvičit. Zatím je to v jednání, tak doufáme, že to dopadne.

Adam: My bychom si hřiště klidně postavili sami, jenže to nejde. Hřiště musí splňovat určité normy kvůli potenciálním úrazům.

Máte tu alespoň nějaké vhodně dětské hřiště, které byste mohli použít?

Lukáš: Dětská hřiště máme, ale vzhledem k tomu, že spousta lidí nezná street workout, nelíbí se jim, že jsme na dětském hřišti.

Adam: Lidé si často myslí, že tam budeme něco ničit, zdá se jim, že omezujeme děti, a my si při tom chceme jen zacvičit. Občas se dokonce stane, že nám někdo vyhrožuje policií, nebo ji dokonce zavolá.

Nikdo z vás ale nemá kázeňské problémy, které by tyhle obavy opodstatňovali. Nebo ano?

Všichni sborově: Ne!

No vida, street workout má asi opravdu pozitivní vliv. Tak já vám přeji, ať se svého hřiště nakonec dočkáte a ať se vám ve vašem týmu daří udržet stále stejně přátelskou atmosféru i týmového ducha, který mezi vámi panuje teď.

V případě zájmu se můžete s týmem Workout Karviná spojit prostřednictví jejich Facebooku.

Členové týmu Workout Karviná ukazují, co umí

Vystoupení Workoutu Karviná