Už jako malý musel Tomáš Filip stále někde lézt, a tak nebylo divu, že se nechal po základní škole bez velkého přemlouvání zlanařit, a to doslovně, do ŠSK Palestra, do oddílu, který se zabývá olympijským šplhem. Olympijský šplh, to je sport, který nelze označit za masový, ale má velmi dlouhou historii, ve které zanechal svou stopu i jeden z Čechů. Bedřich Šupčík zvítězil v olympijském šplhu na olympiádě v Paříži v roce 1924, když osmimetrové lano zvládl za 7,2. Jak už to ale bývá, vše se vyvíjí, zrychluje a zlepšuje, a tak i olympijský šplh se od těch dob velmi posunul a Šupčíkův vítězný olympijský čas byl dávno překonán. Překonal jej i Tomáš Filip, který při letošním MČR dosáhl času 5,82, čímž obsadil druhé místo.
Olympijský šplh je sportovní disciplína, o které možná mnoho lidí nemá vůbec povědomí. Můžeš nám ji, Tomáši, trochu přiblížit?
Při olympijském šplhu se šplhá na stejném laně, jaké zná většina z nás ze základní školy. Rozdíl je jen v tom, že se šplhá bez přírazu nohou. Závodník startuje ze sedu a ani v začátku šplhu se nesmí odrazit nohama. To znamená, že jako poslední se musí zvednout z podložky hýždě. Nohy de facto nepracují, pomáhají pouze v koordinaci pohybu, jinak se šplhá výhradně rukama.
Na jak dlouhém laně se šplhá?
Dorostenci a ženy šplhají na 4,5 metru dlouhém laně, muži a senioři na osmimetrovém laně. Oněch osm metrů je dáno tím, že když se šplhalo na olympiádě, šplhala se právě tato vzdálenost.
Jsou tyto standardy dané celosvětově?
Závodníci ve šplhu jsou po celém světě, ti ale mají své závody a svá pravidla. Přesto se ale určitě můžeme s těmito závodníky srovnávat.
Takže neexistuje něco jako MS v olympijském šplhu?
Ne. Čas od času se konají nějaké mezinárodní závody. My byli třeba v roce 2007 ve francouzském Lyonu na hasičských závodech, na které se sjelo kolem 200 závodníků. Tam byl jednou z disciplín i šplh na laně, šplhalo se 15 a 20 metrů. No a Češi tam vyhráli vše, co se dalo. Od té doby se už ale závod bohužel nekonal.
Že by se Frantíci urazili?
To snad ne. My jsme se s organizátory bavili a bylo nám řečeno, že není vůbec jednoduché takový závod zorganizovat. Je fakt, že oni to pojali velkolepě a úžasně, takže na tento závod vzpomínáme dodnes.
Naše čtenáře bude určitě zajímat, jakým způsobem probíhá trénink na olympijský šplh.
Respektive jak trénuješ ty?
Já se snažím trénovat alespoň 3x týdně a při tréninku zapojuji co možná nejvíc zátěž, optimálně přímo na laně, protože postupem času jsme zjistili, že to funguje úplně nejvíc.
Takže šplháš s nějakou zátěžovou vestou?
Dáváme si kotouče na opasek. Samozřejmě že jsou různé tréninkové fáze. Začínáme s nižší zátěží a dáváme třeba 20 lan s krátkými, dejme tomu třeba 3minuovými pauzami. Jak se blíží závod, na který se chystáme, snažíme se šplhat s co největší zátěží a prodlužujeme pauzy. Já jsem například teď šplhal s 30kg závažím.
To je hodně. Netrpíte pak kvůli tomu bolestmi ramen z přetížení?
Každý, kdo se intenzivně zabývá šplhem a trénuje opravdu hodně, se někdy pravděpodobně potkal spíš s bolestí loktů a šlach. Většinou to ale nebývá problém, který by někoho vyřadil z tréninku na delší dobu. Chce to jen naslouchat svému tělu a nejít za každou cenu přes bolest.
Do jaké míry je při šplhu důležitá správná technika?
Technika hraje určitě také svoji roli, ale nejdůležitější je síla. Ze začátku tedy nemá smysl, aby člověk techniku moc řešil, to přijde na řadu, až když už člověk leze určitou rychlostí a potřebuje se posunout dál.
Zařazujete do tréninku i jiné pohybové aktivity, nebo čistě jen šplháte?
Určitě by se hodilo nějaké kompenzační cvičení, ale na to já bohužel momentálně nedokážu vyšetřit čas, možná i proto, že zatím nemám žádné zdravotní problémy, a tak mě to netlačí. Dělám ale i jiné sporty - jezdím na kole, hraji ping pong, tenis, lyžuji, čímž zapojuji i jiné svalové partie než u šplhání.
Co závody? Kolik se jich v Čechách ročně koná a jak velká je komunita lidí, kteří se u nás olympijskému šplhu věnují?
Komunita lidí, kteří se u nás věnují olympijskému šplhu, není tak velká, ale panuje v ní dobrá nálada a rivalita jen ta zdravá. Spíš se tak vzájemně hecujeme. Co se týče závodů, bývá jich po republice tak 10, jmenují se "velké ceny" a jsou nominačními závody pro MČR.
Velkých cen se může zúčastnit kdokoli, nebo musí být někde registrován?
Velké ceny jsou otevřeny všem, závodník může přijít de facto přímo na závod, zaregistrovat se, odprezentovat a lézt. Při MČR platí totéž pro ženy a dorostence, ovšem závodníci šplhající na 8metrovém laně, tedy senioři a muži, musí být členem České gymnastické federace, která olympijský šplh zaštiťuje.
Jak závody probíhají? Závodníci šplhají sami, nebo ve dvojicích?
Existují dva typy závodů. Buď se šplhá na jednom laně, taková je většina závodů, nebo se šplhá paralelně na dvou lanech. Druhá varianta je atraktivnější pro diváky, protože tam vidí souboj, závodník se může díky tomu víc vyhecovat. Na druhou stranu tento typ závodu vyžaduje větší soustředěnost na startu, protože pokud jeden ze závodníků vystartuje předčasně, může to zkazit i druhému z dvojice. To je důvod, proč někteří závodníci nemají tento typ závodů rádi.
Při závodu každý soutěžící šplhá jen jednou?
Ne, při větších závodech mají soutěžící 4 pokusy, z kterých se počítá ten nejlepší. Takže i když se šplhá paralelně, nehraje roli, kdo nad kým vyhrál, ale relevantní je pouze čas.
Jaké časy se šplhají nyní v porovnání s těmi nejlepšími z dob, kdy se šplhalo na olympiádě?
Tehdejší vítězné časy jsou už dávno překonané. Například český závodník Bedřich Šupčík zvítězil v olympijském šplhu na olympiádě v Paříži v roce 1924 časem 7,2. Nyní je u nás pořádán Memoriál B. Šupčíka, při kterém byl jeho vítězný olympijský čas překonán už 20 - 25 lidmi, takže tento čas se dá překonat relativně lehce, když na to někdo cíleně trénuje.
Jaký je současný rekord v olympijském šplhu na 8 metrů?
Držitelem historicky nejlepšího času je Aleš Novák ze Šternberka. Jeho rekord pochází z MČR 2009 a má hodnotu 4,87, což je opravdu extrémní výkon, který momentálně absolutně nemá konkurenci.
Jaké musí mít člověk dispozice, aby byl v olympijském šplhu dobrý? Předpokládám, že by měl být hodně lehký.
Tak samozřejmě váha hraje obrovskou roli, každé kilo na laně je strašně znát, proto také vrcholoví závodníci před závodem hubnou, respektive snaží se shodit co nejvíce pasivní hmoty. Samozřejmě ale do té míry, aby nepřišla k úhoně síla. Mít o dvě - tři kila víc, nebo méně, to je opravdu veliký rozdíl.
Buclatější jedinci jsou tedy asi bez šance...
Ne tak docela. Jsou i tací, kteří mají více tukových zásob, a přesto šplhají výborně na republikové úrovni, fakt ale je, že v nejlepší dvacítce nikdo s kily navíc není.
Říkal jsi, že na soutěži v Lyonu, kterou jste absolvovali, se šplhalo na 15 a 20metrovém laně. Pořádají se i u nás závody, kde se šplhá i na delším laně než na tom klasickém osmimetrovém?
Mimo hlavní závody se občas šplhá i na 14, nebo dokonce i 20metrovém laně, ale to už je opravdu extrémní délka. Těch 20 metrů dal vlastně letos jen jediný závodník ze 30 startujících.
Dvacet metrů - to je nejen pořádná délka na šplhání, ale i pěkná výška na padání. Jsou závodníci nějak jištěni?
Většinou se používá speciální otočná konstrukce, ze které je člověk jištěn jakoby zezadu, aby se jistící lanko nemotalo do vlastního lana na šplhání, jindy se bezpečnost řeší buď extrémní duchnou od hasičů, nebo velkou dopadovou sítí, která se podsune pod závodníky.
Tomáši, ty se olympijskému šplhu věnuješ už 13 let. Může se po tak dlouhé době ještě člověk zlepšovat?
Určitě. Když jsem přišel před 13 lety poprvé k lanu, nevyšplhal jsem ze stoje ani 4,5 metru. Neměl jsem žádnou sílu, začínal jsem od nuly. Ale i nyní, když ve šplhu závodím, je pořád kam se dál vyvíjet a jak se dál zlepšovat.
Tak ti přeji, ať si své výkony vylepšuješ i nadále.
Více informací o olympijském šplhu naleznete na stránkách www.svetsplhu.cz.
Víte, že...
