Takže, vážení, šťastný nový rok a... naštvali jste mě. Hodně! V minulé sodě jsem Vám v dražbě nabídl několik vzácných kousků ze svého šatníku. Šlo o skutečné unikáty, které jsou skvělou investicí do budoucna, protože budou nabírat na hodnotě. A kolik se ozvalo zájemců? Jeden? JEDEN jediný? S nabídkou pouhých 50 korun? Zato se ale několik jedinců chytlo té úvodní části (navíc si vše špatně vysvětlili) a mně přes soukromé zprávy přišla nabídka sexu s okurkou, několik fotografií kožních řas a taky videozáznam zápasu dvou mně neznámých jedinců pomazaných jahodovým želé. Nebudu Vám lhát, moji fans, zklamali jste mě. Za trest na své neexistující facebookové fanpage týden nezveřejním žádný status ani svoji fotografii, abyste věděli, že moji přízeň si musíte zasloužit!
Naštěstí nejsem na přízni svých fans závislý a nový rok jsem začal úspěšnou sérií, kdy mi při hře Diablo 3 umřela pouze jedna herní postava, což jsem přešel se stoickým klidem, jehož projev zaregistrovali i sousedi, kteří se přišli zeptat, jestli je vše v pořádku, a poprosili mě, jestli bych je nechal vyspat, že jsou ve tři ráno opravdu hodně unavení.
Ale to jsem odbočil, vrátíme se do světa svalů a síly. Tam bohužel aktuálně nepatřím. Po tříměsíční tréninkové pauze jsem znovu zavítal do fitka, abych hledal ztracenou formu. Ačkoliv jsem hledal opravdu všude (za stojanem na dřepy, pod benčovou lavicí, dokonce jsem prohledal i úklidovou místnost a sál na aerobik), nikde jsem svoji formu nenašel. Když se mě pak kolegové z fitka, kteří mi ještě nedávno s úctou uvolňovali stojan na dřepy, zeptali Jsi tu poprvé, chlapče? Chceš s něčím poradit?, pochopil jsem, že forma se schovala opravdu dokonale. Ale já ji znovu najdu!
Ale to jsem znovu odbočil, půjdeme konečně na nějaké aktuality ze světa bodybuildingu. Když jsem viděl aktuální formu Petara Klančira, tak jsem si říkal, že letos bude ta Masters Olympia asi pořádně nabitá. Pak jsem tak nějak zaregistroval titulek "Třiadvacetiletý Petar Klančir" a musel jsem jen uznale pokývat hlavou nad jeho odhodláním dosáhnout co nejdříve vizuálně i metabolicky důchodového věku. O moc líp na tom není ani pětadvacetiletý (to jako vážně?) Aaron Clark, který nám nejen předčasně zestárnul, ale zdá se také, že otěhotněl.
Do takového stádia jako Petar Klančir nebo Aaron Clark se rozhodně dostat nechci, proto jsem se po vzoru svého kolegy Slávka Vinogradova rozhodl vyzkoušet detoxikaci těla s pomocí lékařských pijavic, což by mi mělo zajistit jakožto čerstvému třicátníkovi (ano, samozřejmě mi můžete v diskusi pod článkem gratulovat) pevné zdraví a vitalitu. Dávkování jsem samozřejmě upravil pro svoje potřeby. Nejsem žádná padavka, takže jsem stejně jako v případě BCAA aminokyselin vynásobil doporučené dávkování deseti a aplikoval jsem 30 pijavic.
Zhruba 5 minut jsem si užíval skvělého očišťujícího pocitu, ale pak jsem pojal podezření, že došlo k předávkování. Rapidní a velmi rychlý úbytek krve se projevil malátností a pocitem slabosti. Rozhodl jsem se všechny pijavice okamžitě odstranit, což se záhy ukázalo jako velice obtížný úkol, protože se ty nenažraný svině nechtěly pustit. Zachoval jsem klid a zdvořile požádal svoje kolegy v redakci o asistenci. Ti už pravděpodobně byli poněkud nervózní z toho, jak jsem běhal po místnosti, porážel nábytek a křičel Sundejte to ze mě!, a tak se rozhodli přivolat pomoc. Po zásahu hasičů a třech krevních konzervách, které mi aplikovala rychlá záchranná služba, jsem se už cítil o mnoho lépe.
Tolik tedy rubrika zdraví a nyní se přesuneme do rubriky kulturní. Kdysi jsem se v Hardcore sodě tak trochu strefoval do remaku klasického Barbara Conana. A copak tu máme teď? Nový Herkules taky díru do světa neudělá. Je totiž trochu moc dietní. Ne snad že by jeho představitel, hrdina pubertálních dívčích srdcí Kellan Lutz, který si získal srdce fanynek v sérii Twilight, neměl sportovní postavu, ale... Herkules? Nezlobte se na mě, ale ABSOLUTELY NOT! Trochu těch břišáků, bicáků, prsáků a k tomu cukrkandlová tvář mi na bájného siláka přijde trochu málo. Na druhou stranu to bude určitě lepší volba než třeba Dennis Wolf, Phil Heath, nebo Kai Greene, jejichž jména padla v diskusi. Ti mají sice svalů požehnaně, ale když si je představím při sprintu, jízdě na koni nebo šermířském souboji... To by asi nebyl moc "akčňák", ale spíš groteska.
A na závěr tu je ještě jednou takové poučné video, pokud jste ho napoprvé přehlédli. Já osobně můžu s potěšením říct, že za určitých situací dokážu skvěle reprezentovat minimálně 2 - 3, někdy dokonce i 4 uvedené stereotypy. A jsem na to taky patřičně hrdý! Jak jste na tom Vy? Tak zase za měsíc u další sody.
