Forma těsně před soutěží
[Text: Petr Hrubý] Tak jsem se konečně dostal k napsání pár řádek o International Deutsche Meisterschaften a zároveň nominaci na Ms. a Mr. Universe.
Abych to vzal od začátku... Příjezd k berlínskému divadlu Parkau nebyl nijak jednoduchý. Kolem dokola vše rozkopané a uzavřené vjezdy právě k tomuto divadlu, takže jsme jezdili cca 30 minut kolem, než jsme se dostali až k divadlu, kde bylo asi 20 míst k parkování. naštěstí jsme přijeli jako první asi hodinu před začátkem vážení, takže tam byla ještě asi tři volná místa. Hurá, byli jsme na místě! :)
Samozřejmě tam ještě nikdo nebyl a všude bylo zamčeno. Tak jsem si vzal deku zpět do auta a šel jsem ještě spát. Po půlhodině dorazili někteří z organizátorů a pustili nás dovnitř, ale protože neměli nic připraveno, tak jsme museli stejně čekat. Oni šli teprve lepit igelity po chodbách, šatnách atd. Když došlo na měření, tak jsme naměřili všichni méně, někteří i o tři cm! Já o jeden, tedy 166 cm, ale váhu jsem měl staženou hodně nízko, takže jsem se tím nijak nevzrušoval a měl jsem 1,5 kg rezervu. Vážil jsem 66,5 kg.
Pak jsme s mou ženou a kamarádem, co také závodí, ale podzimní sezónu vynechal, hledali v bludišti divadla nějaké místo na uložení se. Nakonec jsme se uložili pár metrů od pódia, a tak jsme byli po celou dobu pěkně v centru dění. :)
Na samotnou soutěž bylo kvalifikováno 20 závodníků v kategorii Athletik II. Nakonec dorazilo 11 borců. A jak jsem předpokládal, pět borců bylo na medaili. Když jsme nastoupili na pódium, zjistili jsme, že je tak malé, že se tam nevejdeme - při dvojitém bicepsu to bylo tak maximálně pro šest závodníků. Tak si nás postavili do půlkruhu a šlo se na základní postoje, ale stejně to byl s lokty a nohama boj. :)
Pak se šlo na volné sestavy. Přede mnou šel černoch Alexis, tak na něj koukám a on neměl vůbec žádnou sestavu - chodil po pódiu a zkrátka ukazoval jen ty ruce, ramena a prsa. Zkrátka nic zajímavého.
Pak jsem šel já. Šlo mi to dobře, ale samozřejmě jsem mou nacvičenou sestavu udělal úplně jinak a některé pózy jsem tam i přidal, ale to nikdo neví. :) Ale měl jsem bez zaváhání splněno.
Porovnávání bylo hodně náročné. Já měl samozřejmě vedle sebe favorita - černého Francouze, co snad neměl kosti. Měl obrovská ramena, ruce a prsa, tak jsem se snažil nějak nacpat před něj. Nebylo to jednoduché, on chtěl taky dopředu. :) Povedlo se mi nacpat moje přednostní pózy, jako je dvojitý biceps zepředu a latissimus zezadu, před něj, ale nevím, jestli to k něčemu bylo.
Nechávali nás pěkně dlouho vydusit v každé póze. Pak nás posunuli dozadu a začali vyvolávat čísla na další porovnávání. Nakonec padlo i moje číslo - to jsem si oddychl, protože to už je naděje na finále. Takže nás v pěti opět dusili, snad ještě déle, byli hodně nerozhodní. Cpal jsem tam ty moje nohy, co se dalo. :) Pak nás poslali dozadu a jednoho z naší pětice, lucemburského závodníka Antonia Longa, co jsem myslel, že mi oplatí porážku z minulého týdne, tam už nechali. To bylo velké překvapení. Ale popravdě jsem byl rád, že už zůstal vzadu. Snažil jsem se celou dobu zastiňovat černocha vedle mě a stále jsem trošku pózoval a tak jsem sledoval rozhodčí, protože oni koukají stále i dozadu (ale to už mi dávno poradil Petr Weinlich, který to moc dobře ví).
Po soutěži se soupeři
No a bylo hotovo. Nějak jsem se nepřejídal, protože "co kdyby"... Hodně příjemné ohlasy chodily od závodníků - prý jsem vypadal nejlépe, nejhezčí symetrie, barva atd. a že jsem vítěz a měl jsem vyhrát už i na Internationale Ostdeutsche Meisterschaften, kde jsem byl v té vyšší kategorii - Body III. To mě hodně překvapilo. Bylo jich opravdu hodně. Jel jsem bojovat o medaili a je jasné, že jsme chtěl vyhrát. Kdo by nechtěl, že? Nějak jsem tam ale pořád viděl toho mohutného černocha, ale stále jsem si říkal "co kdyby"... :)
Vyhlášení přišlo kolem 20. hodiny - prvních šest odzadu posílali zase hned zpátky a pomalu vyvolávali od pátého místa. Když jsem nebyl ani na čtvrtém místě, už jsem byl celkem spokojený... Nebyl jsem ani na třetím - to bylo skvělé! Jenže v tu chvíli už jsem chtěl být první a najednou padlo moje jméno na druhém místě. Najednou jsem byl trochu zklamaný. Nevím proč, vždyť i já jsem měl černocha Alexise už 14 dní jako favorita. Možná to bylo těmi ohlasy předtím, kdo ví?
Když jsem se vrátil z vyhodnocení do zákulisí, začalo to znovu. Chodili za mnou a rozčilovali se, kam ti rozhodčí koukali, že je to kategorie Athletik II a že na mě zkrátka v symetrii a ani v sestavě neměl. Bylo kolem toho dost rušno, což mě samozřejmě znepokojovalo, protože jsem si říkal, že jsem to snad sakra mohl vyhrát. No a pak jsem všem řekl, že jsem druhý a je hotovo.
Na Ms. a Mr. Universe se nominovali pouze dva první, takže jsem se nominoval, ale bohužel musím všechny zklamat, protože se nemohu z pracovních důvodů, které jsou pro mě samozřejmě přednější, zúčastnit.
Tak končí série tří závodů během tří po sobě jdoucích víkendů. Internationale Ostdeutsche Meisterschaften v kategorii Body III - 2. místo, Internationale Wetdeutsche Meisterschaften v kategorii Athletik II - 1. místo a vrchol sezóny, Internationale Deutsche Meisterschaften v kategorii Athletik II - 2. místo.
Shrnul bych tuto podzimní sezónu po mě jako velice úspěšnou, ačkoli... :)
Poděkování patří hlavně mé ženě, která to po celou dobu táhla se mnou a připravovala mě, stínovala barvu, vlastně i kombinovala barvy - kluci chtěli minule vědět, co mám za tak skvělou barvu, tak ji měli tentokrát a já byl zase jinej, tak zase koukali, co to mám za skvělou barvu, tak jsem jen prozradil, že to byl experiment mé ženy. :)
Děkuji i celé mé rodině, která mě po celou dobu podporuje, jak může. Pak Petru Weinlichovi, který mě provází celou přípravou
a je mi obrovskou oporou jak psychicky, tak i co se týče produktové podpory. Petře, moc ti děkuji, mistře! :) Déle děkuji Václavu Kubíkovi a Fitness Parkhotel v Sokolově, kde mi časově vychází vstříc a mám zde perfektní podmínky pro trénink. Díky, Venco! Firmě Rotas Rotava a Ing. Jiřímu Hrůzovi, který mě podporoval už jako aktivního vzpěrače. Moc si toho vážím a děkuji. A dalším kamarádům, co mi finančně pomohli k odcestování na samotný závod (Vojta Langr - Restaurace Langr na Bublavě, pan Cibulka - Autoservis Kraslice), a dalším, co se na mém úspěchu podíleli. Všem moc děkuji. A pokud mám nějaké fanoušky na Ronnie.cz, tak i těm děkuji.
Na závěr bych rád vzkázal těm, kteří by měli zájem se mnou spolupracovat a nějak mě podpořit a pomoci mi se posunout dále a výše - nebráním se žádné spolupráci.
Děkuji Ronnie.cz, děkuji všem. :)
Se sportovním pozdravem
Petr Hrubý
Petr Hrubý na letošním mezinárodním mistrovství Německa
Foto: Jürgen Drescher
