Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Tomáš Pavíza: "Při tréninku je nejdůležitější používat hlavu."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


Jméno: Tomáš Pavíza
Maximální mimosoutěž. váha: 122 kg
Maximální výkony: dřep: 335 kg - 2 opak.
  bench-press: 225 kg - 1 opak.
  mrtvý tah: 350 kg - 1 opak.
  bicepsový zdvih: 120 kg - 5 opak.
  přítahy v předklonu s činkou: 220 kg - 6 opak.
  tlak na ramena, vodicí tyče: 180 kg - 6 opak.
 
Úspěchy: 1997 - 3. místo - M Čech - nad 90 kg
1997 - 6. místo - M ČR - nad 90 kg
1998 - 4. místo - Pražský pohár - nad 90 kg
1998 - 3. místo - M Čech - nad 90 kg
1998 - 3. místo - M ČR - nad 90 kg
1999 - 2. místo - M Čech - nad 90 kg
1999 - 3. místo - M ČR - nad 90 kg
2001 - 5. místo - M Čech - nad 90 kg

Pokud bych měl popsat Tomáše dvěma slovy, pak jako "renesančního člověka". Pod doposud svalnatou slupkou se nenápadně skrývá jednačtyřicetiletý všestranný optimista s příjemným smyslem pro humor a širokým nadhledem. Tomáš patřil do nabité generace 90. let, a ačkoli nikdy nezískal titul mistra republiky, dokázal vždy rozhodčí i fanoušky kulturistiky zaujmout svou velmi elegantní postavou. Pokud byste přivřeli oči, uslyšíte z jeho hlasu českého herce Tomáše Hanáka se vším všudy. Stejně i americký herec Michael Douglas by byl jistě nadšený, jaký elegantní kulturista nese tvář jeho otce - Kirka Douglase (samozřejmě z jeho mládí). Tomáš má snad jedinou chybu - čas s ním utíká příliš rychle. O tom by asi mohli vyprávět i Tomášovi šneci.

Ještě předtím, než jsi, Tomáši, začal s kulturistikou, jakému sportu ses věnoval v dětství?

V mládí jsem začínal hlavně nohejbalem, který mě opravdu bavil. Je tam málo hráčů. Já totiž na ty kolektivní sporty moc nejsem. Nohejbal jsem dělal i závodně a účastnil se tak i několika soutěží. Pak jsem hrál ještě volejbal. Prožíval jsem totiž mládí hlavně v trampské osadě, kde se volejbal hrával odjakživa. Fotbal ani moc ne, ten mě nikdy nechytil. A to je tak asi všechno.

Kdy a za jakých okolností ses poprvé dostal k posilování?

Vždy mě bavilo se dívat na lehkou a těžkou atletiku a gymnastiku. Nejvíc se mi líbili cvičenci na kruzích. Postupně jsem si ale uvědomoval, že mě spíš fascinuje ta síla a namakané vršky. Nohama samozřejmě moc nevládli. Až pak, tak nějak zpětně, jsem si uvědomil, že mě zajímají právě svaly a síla. Ne ten samotný sport.

To ti bylo kolik?

Bylo mi asi tak 13 let, kdy jsem sám začal i cvičit. Ke cvičení mě vlastně přivedl bratr, protože závodně střílí. A aby tu zbraň udržel a správně držel i tělo, tak musel také cvičit. Měli jsme tak doma takovou prťavou činku. Bratr dělal kliky a další základní cviky, a protože je o 6 let starší, tak jsem to tam po něm jako malý capart opakoval. Postupně mě to začalo docela bavit. Když pak člověk začne cítit své tělo a naučí se s ním pohybovat, začne pak na sobě cítit i nějaké ty svaly. Třináctiletý vyhublý a vyzáblý ektomorf, jakým jsem tehdy byl, na sobě totiž nějaké svaly má. Začalo se to ale rychle zlepšovat a to mě hodně bavilo. Postupem času mi táta dovyrobil nějakou tu další činku. Přibíral jsem na váze docela rychle. V 15 letech jsem si udělal zápisník, kam jsem si zapisoval svoji váhu a míry. V té době to bylo asi 70 kilogramů. Asi po jednom měsíci jsem zjistil, že jsem v některých partiích zvedl objem o jeden centimetr. Každý večer jsem pak dělal 100 kliků, což jsem pak zvládl najednou. Začal jsem se sériemi a vymýšlel i další nové cviky. Tehdy totiž byla hluboká totalita a k dispozici byla jen jedna tištěná kulturistická ročenka, ještě k tomu podpultová.

Pavouci se mi nikdy nelíbili.

Co bylo motivací tvého dalšího cvičení?

Nechtěl jsem být hubený, "pavouci" se mi totiž nikdy nelíbili. Motivující byly i rychlé změny. Cvičil jsem každý večer, občas dvakrát denně - ráno i večer. Takže mě vlastně nejvíc motivovala ta změna.

Začínal jsi tedy cvičit s bratrem.

Ano. S bráchou jsme doma dělali spousty cviků a hlavně stovky kliků.

Cítil jsi podporu i od rodičů?

Doma jsem cítil podporu určitě největší. Myslím, že nikdo další mě tak v dalším cvičení nepodporoval jako právě rodina.


S dcerou Barborou-Annou, březen 2013
Kdy jsi poprvé vstoupil do posilovny?

Do posilovny jsem se poprvé dostal až v době, kdy jsem byl na učňáku. Bylo mi 14 let. Do posilovny totiž chodil můj spolužák, takže jsem se do oddílu také přihlásil. Tou dobou byly v Plzni asi jen dvě oddílové posilovny. Když jsme tam přišli, tak si mě nejprve prohlídli a udělali se mnou pár rozcvičovacích cviků. Stále si živě pamatuju, jak mi řekli: "Ty fakt ne, tak vyhublýho a neohebnýho kluka opravdu nevezmem." Takže jsem pokračoval ve cvičení doma. Do posilovny jsem se pak dostal až ve svých 18 letech - po revoluci. Za další dva roky následujícího tréninku jsem zvedl váhu na 90 kilogramů při výšce 187 cm. Už po prvním měsíci jsem nemusel platit za vstupné. Oddíl ve mně přes předchozí zkušenost asi spatřil potenciál, a tudíž i dobrou reklamu, na což jsem byl celkem hrdý.

Kdy si tě poprvé někdo všimnul?

Sponzora jsem si vlastně sháněl sám, v době přípravy na první závody. Šel jsem rovnou do kategorie mužů nad 21 let. Neměl jsem vlastně žádné předchozí výsledky, ale peníze na přípravu jsem potřeboval. A tak jsem si to zařídil sám. Mým prvním sponzorem byl Petr Novák z tehdejší firmy Bolid, který mi ochotně zdarma dodával doplňky výživy, které vyráběl. Většího sponzora jsem ale nikdy nezískal, a to bohužel kvůli tragickým příhodám v každé z rodin dvou zásadních sponzorů, kteří se mi sami nabídli, těsně před dojednáním smlouvy. Jedním z nich byla dokonce zahraniční bankovní společnost. Na poslední závody jsem měl pro přípravu 40 tisíc. Pomohly mě tehdy vynést na třetí místo na republice mužů nad 90 kilogramů, se soutěžní váhou 104 kg.

Když už dělám něco, co mě baví, tak to dělám naplno.

Kdy a jak ses dostal k první soutěži?

Když už dělám něco, co mě baví, tak to dělám naplno. Tak, aby to mělo nějaké viditelné výsledky a abych si udržel potřebnou motivaci. To si člověk musí pořád hlídat. Takže až ve svých 21 letech jsem se poprvé přihlásil na svou úplně první soutěž. Tehdy už jsem trénoval ve vlastní posilovně v Plzni.

Tu posilovnu jsi založil sám?

Posilovnu "PP Sport klub" jsem vybudoval už v roce 1993 společně s kamarádem Standou Přímanem, výborným kamarádem a spolupracovníkem ze Škodovky. Tam jsem už trénoval naprosto naplno a připravoval se na první závody. Vůbec jsem si ale neuvědomoval, že k přípravě na samotné soutěže bude potřeba stále více peněz. Do té doby jsem byl spokojený s nárůstem z úplně normálního jídla.

Takže do té doby jsi nedržel žádnou speciální stravu? A co diety?

Ne. Díky tomu, že jsem byl vždy extra hubený, tak má dieta spočívala v jediném - snaha jíst naopak co nejvíc a cíleně si roztahovat žaludek a různými metodami do sebe nacpat co nejvíc jídla. (úsměv)

Co ti na přibírání pomáhalo nejvíc?

Progresivně jsem se snažil jíst tak, že jsem si na jídlo udělal třeba hodinu čas a za tu hodinu jsem se toho snažil sníst co nejvíc. Dokázal jsem například sníst necelé 2 kilogramy těstovin najednou. Jedl jsem vždy hrozně jednoduše. Těstoviny třeba jenom s kečupem, rýži a tak. Jím takhle vlastně i dnes. Nepřidávám do jídla žádné extra omáčky, abych tím neměl zbytečně "zaplácaný" žaludek. To nemá žádný význam.

Co tedy bylo obsahem tvého jídelníčku?

Mám velké štěstí na maminku. Hrozně ráda vaří a také hrozně dobře. Neměla ale moc velkou radost, že po ní chci stále jen a jen špagety, rýži nebo kuře z "papiňáku", protože se tak nemohla realizovat ve svém kuchařském umění. Takže každý den jsem měl vařené kuře. Postupem času jsem ale kuřecí maso téměř vyřadil a nahradil ho červeným masem.

Musím se smát, když slyším nářek lidí, že nemají čas na trénink.


Foto: Josef Adlt
Jak jsi jídlo řešil v průběhu dne, když jsi byl v práci?

Vařené kuře jsem měl vždy večer kolem jedenácté, když jsem přišel z tréninku. Vstával jsem vlastně v pět ráno, v šest jsem musel do Škodovky. Ve tři odpoledne jsem skončil a pak šel ještě do školy. Dodělával jsem si tou dobou totiž nástavbu na průmyslovce. Ve škole jsem končil v půl deváté a na trénink tak zbýval čas od devíti do půl jedenácté večer. Hned po večeři jsem šel spát. A takhle jsem to měl dva roky šestkrát týdně. Musím se smát, když slyším nářek lidí, že nemají čas na trénink. Je ale pravda, že mi vařila maminka a měl jsem pořád připravené sklenice s jídlem.

Jak tvá kulturistická kariéra pokračovala dál?

Pokud si pamatuju, tak jsem závodil asi sedm let a nikdy jsem neřešil, že bych skončil. Přitom nejsem extra soutěžní typ, soutěžím vždy rád sám se sebou. Se závoděním jsem vlastně přestal, až když jsem si uvědomil, že bez dalších peněz nemůžu být o nějaký ten kilogram těžší. Přišla pak otázka: "Proč dál závodit?" Nnemohl bych být lepší, kvalitnější. Ačkoli jsem skončil, chuť na závodění mě pak dlouho neopouštěla. Na vrcholu jsem měl kvalitních 106 kilogramů těsně před soutěží a mimosoutěžních i 120 kilogramů - víc už se ale nedalo. Rád bych ale připomněl, že mi v hlavě stále hlodá myšlenka se ještě vylepšit a ukázat. Aktuální podmínky tomu ZATÍM ale nenasvědčují.

Měl jsi nějakého trenéra, nebo jsi cvičil sám?

Nikdy jsem vlastně osobního trenéra neměl. Ze začátku mi ale pomohl tehdejší mistr ČSSR Radek Dolhof, který se mě ujal a pomáhal mi jak s jídelníčkem, tak i s dietou.

Ovlivnila tvá soutěžní kariéra nějak i tvoji práci?

Pracoval jsem několik let ve Škodovce jako elektrikář. Pak jsem ale začal hledat práci, při které bych se mohl více věnovat sportu. Hledání trvalo sedm let a za tu dobu jsem vyzkoušel mnoho různých zaměstnání.

Kdy ses stal "trenérem z povolání"?

Trénovat jsem začal prakticky až před dvěma lety v plzeňském sportovním centru Koloseum. Širší veřejnosti jsem se takhle nikdy zvlášť nevěnoval. Pokud jsem někdy někoho vedl, tak jen své známé a zadarmo. Pak mě ale začalo o pomoc žádat stále víc lidí a já si tedy řekl, že to zkusím. Mezi zákazníky ale není moc lidí, kteří by dokázali reálně ocenit odborné znalosti. Osmadvacet let zkušeností ve sportu, včetně reprezentace, je snad dostatečně pádný argument, abych věděl, o čem mluvím. O vlastním tréninku a jídelníčku jsem se snažil vždy maximálně přemýšlet, než jsem to vyzkoušel na sobě. Nikdy jsem neměl něco jen vyčteno. Jelikož jsem na sebe ale hodně opatrný, byl jsem opatrný i ohledně výživy a tréninku. Snažil jsem se vždy trénovat maximálně technicky. Při tréninku je totiž nejdůležitější používat hlavu. (úsměv)

Na ty jednoduché věci je občas hrozně těžké přijít.

Techniku jsi někde viděl, nebo ti s ní někdo pomohl?

Rád bych lidem poradil něco, co nepochází z literatury, ale z vlastních zkušeností. Tu správnou techniku je dobré vyzkoušet a najít sám na sobě. Je to velmi jednoduché. Vybereš si jeden cvik na konkrétní partii a uděláš 20 sérií - třeba na mrtvý tah nebo na bench press - v jeden trénink a jenom tohle. No a druhý den je nutné se "přečíst", osahat si svaly a zjistit, kde přesně svaly zabíraly.


Rok 1998
Takhle jsem se učil já. Zjistil jsem tak například, že na prsa mi mnohem víc fungují šikmé tlaky. Proto jsem moc nedělal bench-press na rovné lavici - pochopil jsem, co na mě a kde přesně zabírá. Na ty jednoduché věci je občas hrozně těžké přijít. V časopisech se rozebírají hrozně složité věci, ale kvalitní, technický trénink je fakt hrozně jednoduchý. A za měsíc se takhle člověk naučí pracovat s vlastním tělem.

Sleduješ ještě dění v kulturistice, ať zahraniční, nebo česko-slovenské?

Samozřejmě ano, ale jen přes časopisy. Rád se podívám na kluky, které znám - jak dnes vypadají.

Kdo tě zaujal z české scény a kdo ze zahraniční?

Ačkoli nehodnotím lidi jen podle fotografií, ale i podle charakteru, Tomáš Bureš je se svou postavou hodně parádní. Je to i moc fajn kluk. Podobně příjemný dojem při osobním setkání na mě též udělali dnes již legendy Markus Rühl, Jay Cutler, Jitka Harazímová a Günter Schlierkamp, se kterým mám i několik fotografií. Günter byl při našem společném focení v roce 2012 již za svým horizontem, zatímco já byl jen jedenáct let za poslední soutěží - vypadá to tak docela zajímavě. (úsměv)

Měl jsi někdy kvůli kulturistice zdravotní problémy?

Ne, nikdy. Dřepuji a nemám žádné problémy s koleny nebo se zády. V mládí jsem ale dělával hodně opakování s malými váhami - byl to vlastně "takovej šlachovej trénink" a to určitě také hodně pomohlo. Dělal jsem třeba 600 opakování na bicepsový zdvih s 5,5kg jednoručkou a tak.

Co děláš teď? Jaké máš koníčky, zájmy? Kde pracuješ?

Pořád pokračuji v kulturistice. Musím ale hlavně vydělávat, abych mohl přežít na "tom těžkém světě". (úsměv) Život je ale "krásnej a barevnej".

Hrozně rád maluju, sochařím, chodím na ryby a hraju
na harmoniku v několika plzeňských kapelách.

Jaké máš, Tomáši, zájmy kromě kulturistiky?

Tak to bychom tady mohli být hodně dlouho. (úsměv) Hrozně rád maluju, sochařím, chodím na ryby (do čtrnácti jsem byl pytlák, od čtrnácti rybařím legálně), hraju na harmoniku v několika plzeňských kapelách. Jo a ještě mimochodem - vyrábím moc dobrou kávu frappé.

Vím, že aktuálně řídíš firmu s neobvyklým artiklem.

Firma je pro mě momentálně tím nejdůležitějším. Jedná se o společnost Snails Day, kde chovám africké šneky k výrobě kaviáru a zpracování šnečího masa pro gastronomii.

Čím se šnečí maso liší od jiných druhů? Doporučil bys jej i kulturistům?

Šnečí maso má největší obsah bílkovin, vápníku a hořčíku. Je lepší než maso z lososa, nebo dokonce z kvalitní svíčkové. Pro kulturisty je tedy z mého pohledu nejlepší. (úsměv)

Kde se dá takové šnečí maso koupit? V obchodech jsem ho ještě neviděl.

V obchodech ho běžně neseženeš. V ČR jsou jen dvě specializované firmy, které se zabývají chovem šneků a zpracováním do finálních produktů. A jedna z nich je právě ta má. Není to ale byznys, jak by si někdo představoval. Je to fakt dřina. Letos budu mít co dělat, abych pokryl poptávku. Trávím tak poslední dva roky především v práci. Osmnáct hodin denně není výjimkou. Je mi proto občas líto, že svou malou osmiměsíční holčičku Barborku-Annu vidím jen letmo. Obrovskou poklonu tak touto cestou skládám své trpělivé přítelkyni Lence.

Četl jsem, žes vyráběl i doplňky výživy. Jaké? O co konkrétně šlo?

Vyráběl jsem vlastně nejzákladnější doplňky výživy, kterými byly 80% a 50% protein a energetické nápoje. Takže jen takový základ.


Foto: Josef Adlt
Vyráběl jsi takové produkty sám, nebo s někým ve spolupráci?

Vyráběl jsem všechno vlastně sám, vytvářel receptury a jen distribuci jsem řešil přes prostředníky. Musel jsem ale skončit, protože kvalitní syrovátkové bílkoviny, ze kterých jsem to vyráběl, podražily téměř o 100 %. A protože mi vždy šlo o udržení kvality výrobku, nemělo cenu pokračovat. A takhle jsem se dostal k samotným šnekům.

Během všech těch let v kulturistice a závodění občas přijdou i zážitky, na které se nezapomíná.

Řekl bych, že zážitky ani ne. Zážitky měli spíš ti ostatní závodníci a diváci v hledišti. Závody jsem totiž bral jako show a ne jen jako strnulou prezentaci vyrýsovaných svalů. Takže jsem je tam asi trochu i štval. Z ostatních závodníků jsem si na pódiu občas dělal srandu a bavil tím lidi. Kulturistiku jsem nikdy nebral tak vážně. Je to sport, a jelikož tam nejsou žádné extra finanční příjmy, tak je to pořád jenom zábava. Bral jsem to jako koníček, ne jako práci. Neříkám ale, že jsem do toho nedával všechno, co jsem mohl. To v žádném případě! Jak jsem říkal, když něco dělám, tak naplno. A samozřejmě jsem šel na soutěž s tím, že vyhraju! V době, kdy už jsem byl v reprezentaci, jsem zaskočil asi i další fanoušky. Ukázal jsem se totiž v televizním pořadu "Počasíčko" s tím, že jako jediný jsem se úplně nesvlékl. Mám své morální limity a jako reprezentant bych to neudělal. Natož za pětistovku. (úsměv) Myslím ale, že jsem tím trochu přispěl k prezentaci kulturistiky - vždyť právě o tom ten sport je, samozřejmě vedle zdravotních výhod. Dva roky každý týden mě lidi mohli v televizi vidět hned dvakrát, což znamená osm až devět miliónů diváků týdně. To už je podle mě celkem slušná reklama. (úsměv)

Obligátní otázka - chtěl bys na závěr ještě někomu touto cestou zpětně poděkovat?

Vám, že jste si na mě vzpomněli. (smích) Určitě bych chtěl poděkovat rodině, která mě podporovala ve všem, jak jsem již zmínil. Dál bych chtěl poděkovat dvěma sponzorům - Petru Novákovi, který mě sponzoroval výživou, a Petru Grünovi, majiteli firmy Grün Sport, Bohoušovi Baštovi, kamarádovi, který se mnou jezdil po závodech, kamarádovi a nejlepšímu fotografovi Josefu Adltovi, se kterým jsem vyrostl na stejném sídlišti a kterého si moc vážím a obdivuji ho. A určitě Standovi Přímanovi, se kterým jsem provozoval posilovnu a několik let trénoval.


Logo Tomášovy firmy zabývající se šnečími specialitami.


Tomáš Pavíza - fotogalerie




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

13.12.10:07litlemarkus - ty jo, ale ty výkony jsou úctyhodné
12.12.19:33CharlesWood - Dobrej článek, opravdu, tyjo ale dát 2 kila těstovin najed..+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie