V
minulém článku jste se dozvěděli, jaké techniky používá Derik Farnsworth při masážích, jak probíhala
tisková konference, a článek zakončovalo Expo a soutěž závodnic physique a kulturistek.
Dnes budeme pokračovat těmi nejvíce očekávanými kategoriemi a dozvíte se také,
jaký byl úplný závěr tohoto svalovci přeplněného víkendu.
Alina Popa
Plná myšlenek a dojmů jsem se večer s Danem přesunula do Orleans Areny na závody. Závod tradičně začínaly fitnessky. Některé sestavy byly super, Adela strojově přesná, Trish Warren s legračními vsuvkami, ale ze sestav mi dodnes utkvěla skutečně v paměti jen jediná - sestava Oksany Grishiny. Oksana měla úžasný make-up jako Joker z Batmana, choreografii, nápad a navíc má úžasnou postavu. Podle mě je jednou z nejvíce podceňovaných závodnic a i letos byla nakonec druhá. Po fitness přišly na řadu bikini. Ovšem hlavně u bikini bylo "proamerické" rozhodování jasně vidět, když všechny Evropanky bez ohledu na stavbu těla a kondici šly v posledních calloutech bez výjimky.
Já čekala napjatě na kulturistky. Alina vypadala ještě více super. Bohužel to dopadlo plusově pro Iris Kyle, kterou respektuji, ale letos skutečně pro mne v hodně ohledech dominovala Alina, a to nejen kvůli obličeji, jak hodně lidí říkalo, ale i po sportovní stránce - lepší ramena a paže, kulatější nohy, lepší břišní reliéf, ale menší tvrdost. Na druhou stranu zvolení Aliny jako Ms. Olympia by mohlo ženské kulturistice, která nyní dost skomírá, výrazně pomoct a prospět.
Po přestávce následovala už kategorie očekávaná všemi - semifinále Mr. Olympia. Závodníci vypadali úžasně každý sám o sobě. Ale nejdůležitější není toto kolo, ale moment, kdy se chlapi postaví vedle sebe a vylezou jejich slabiny a skutečné proporce v porovnání se soupeři. Třeba Phil Heath, který vypadal super dobře, je prostě úzký, ať na sebe nabalí masa, kolik chce. Kostru nepředěláš a Philovy kritické pózy stále budou široký sval zádový zezadu a zepředu. Kai je zase relativně nízký, takže třeba vedle Dennise Wolfa bude vždycky působit jako blok, navíc vše je podtržené jeho břichem. Kdo vypadal hodně dobře a hodně mě zaujal, byl Shawn Rhoden, který se podle mého názoru hodně zlepšil a vyniká megaúzkým pasem a ještě lepší symetrií než Dexter Jackson. Dexter mi každoročně přijde stejný a to je možná jeho problém. Už nemá čím překvapit. Kdo překvapil hodně a příjemně, byl Dennis Wolf. Dennis letos stáhl pas, loni mu vytýkali údajnou začínající protruzi, ale Dennis letos přišel s plochým břichem a proporce šíleného "V trupu" snad ještě zlepšil a upřímně jsem mu začala přát výhru. Jako Mr. Olympia by díky své výšce, siluetě a šířce byl impozantní. Jaye jsem čekala s napětím, ale když vyšel, tak mi bylo jasné, že tohle nebude jeho dobrá noc. Jay mi přišel super připravený, pas z boku měl štíhlý, boční pózy impozantní, ale bylo to prostě ploché proti 3D Kaiovi a Philovi... Ale stále vypadal dobře a stále jsem ho viděla mezi 4. - 5. místem, protože podle vyvolávání první trojka byla jasná - Phil, Kai, Dennis. Jaye jsem viděla někde s Dexterem, se kterým měli srovnatelnou kvalitu. To, že Jaye nechali do druhého porovnání, a dokonce prohodili s Roellym Winklaarem, mě ale zaskočilo. Vím, že můj pohled byl úplně jiný než pohled rozhodčích hned z první řady, ale Roelly mi přišel měkčí a stejně stále menší, i když Jayova slabina je jeho pas zepředu proti řadě ostatních, včetně právě Roellyho. Ještě bych dokázala pochopit Rhodena před Jayem, ale už nic víc. Co se týká Ramyho, který byl hodně očekávaný - tak ten proti starším borcům ztrácel takovou tou "umělohmotnou" kvalitou, kterou ostřílení profesionálové mají a která právě dnes odlišuje profi od špičkových amatérů asi nejvíc. Ani ne tak zepředu, ale zezadu to bylo dost patrné.
Další den jsem měla nějaká focení a pak jsme se rozhodli až do večera pro relax. Expo v sobotu je totiž zabijácké a nás čekalo večer finále a párty, kam jsme byli pozvaní. Ve finále nastupovaly nejprve závodnice figure na poslední porovnávání, které letos získala pro sebe Nicole Wilkins. Upřímně se mi Nicole postavou líbí více než druhá Erin Stern - stále má klasičtější a elegantnější postavu než hranatější Erin.
Svoje sestavy a vyhlášení měli pak závodníci do 212 liber. Nejlépe dopadl nakonec kosterně užší, ale asi nejkompletnější James "Flex" Lewis, který se mi i celkem líbí tvarově. Druhý skončil David Henry. Třetí místo získal Kevin English, naprosto nepochopitelně (jeho stavba těla je i naživo nic moc), a vypadal dost naštvaně a nikomu ze závodníků nepodal ani ruku. Trochu mě zklamalo až 6. místo Samiho Al Haddada. Má podle mě hezky stavěnou postavu a snad byl malinko měkčí, ale rozhodně bych ho viděla výše, upřimně řečeno - hlavně před Kevinem.
Phil Heath a Kai Greene při vyhlášení
Pak už nastupovali závodníci těžké váhy. Co mě zklamalo z umístění, bylo, že se Evan Centopani nedostal do TOP 10. Kdo ještě je podle mě ne moc často sledovaný, ale rozhodně moc hezky stavěný závodník a může být příslibem do budoucna, je Steve Kuclo. Steve je akorát široký, spodní i horní část těla "sedí", má super lýtka a vůbec, jedině zase to, že ještě není dostatečně vytvrzený proti "stálicím", ho podle mě odsunuje do pozadí. Vůbec bych se ale nedivila, kdyby v příštích letech šel hodně dopředu.
Jay udělal, co mohl, a skutečně se mu podařilo doplnit se a nafouknout a nakonec vybojoval 6. místo. Někdo tvrdí, že nezasloužené, ale Roelly se mi opravdu zdál měkčí zezadu, možná celkově lépe stavěný, ale kulatější a plnější Jay ve finále byl nad jeho síly. Řeč Phila na závěr rozbrečela nejednoho diváka v sále. Phil vyhrál zaslouženě, protože je neskutečně 3D. Dennis Wolf nakonec nedokázal porazit mohutnějšího Kaie, i když se mu letos hodně přiblížil a šlapal na paty, a skončil na 3. místě. Přála jsem mu stříbro, protože na Phila objektivně neměl, ale rozhodně je to jeden z nejvíce impresivních závodníků vůbec. V chodbě byl nadšeně přivítán německými kolegy, včetně Regiany Da Silvy a jejího manžela. Kai se doplnil ještě víc do šílenějších rozměrů - ale čím je větší, tím mám pocit, že se mu začíná horšit reliéf břicha a ani nohy nemá takové, jak ho pamatuji třeba z roku 2010, kdy sice byl údajně zalitější, ale kvadricepsy měl rozsekané v každém pohybu. Teď mu pruhy vystupovaly jasně jen při póze noha - břicho. Ovšem uznávám, že při pohledu na letošního Phila a Kaie mi okamžitě v mysli naskočily fotky skotu Belgian Blue.
Po finále jsme čekali ve výstupu z haly na závodníky a známé. V hale jsem se sešla opět s Ericem a Hidem, s Lendou a s řadou dalších lidí. S Jayem a Davem jsme se domluvili, že dorazíme na jejich párty až jako na poslední, stejně Jay odjížděl domů ve svém novém bílém vozu Rolls Royce - smýt závodní barvu a trochu si odpočinout. A my jsme vyrazili na první oficiální banket, kde jsem ale jen proběhla, podala si ruce a vyměnila kontakty s několika lidmi a spěchala na párty pořádanou Wings of Strength (mimo jiné majitelé soutěže Wings of Stregth Chicago), kam jsem měla VIP pozvánku od majitele firmy. A z Moon Clubu na střeše hotelu Palms, kde se konala párty Wings, jsme lehce po jedné hodině ranní zamířili k Jayovi a Davidovi do hotelu Bellagio... U Jaye se skoro na konci párty objevil dokonce i Ronnie Coleman, který chodí k Jayovi pravidelně. Bylo asi 4:45, když jsme se vraceli po probdělé noci z hotelu Bellagio po osvíceném Stripu dolů k našemu hotelu, Jay a Dave ještě zamířili na párty Phila Heatha.
Seminář, jak jsme zjistili, byl zrušen a nahrazen promítáním filmu "Generation Iron" za účasti závodníků, kteří tam hráli. Ale David s Danem měli udělat rozhovor a my byli pozvaní na focení pro časopis Muscular Development do místního Gold´s Gymu. David nám volal asi ve 3 hodiny, že budou fotit do 7 do večera, tak jsme vyrazili za nimi. Ve fitku to bylo jako kdysi ve Flamingo Gold´s. Fotila tu Oksana Grishina, pár bikin, profíci, náš další známý z Venice Steve Cook... a Jay. Také jsme si mohli popovídat s majitelem MD Stevem Blechmanem, který mi přišel jako hodně inteligentní člověk. Hned jsem také využila fitka a šla trénovat.
S Ericem DiLaurem a Hidetadou Yamagishim
Po tréninku a rozhovoru jsme se rozloučili s Jayem a Davidem, kteří šli na večeři, a my se vydali do Orleans hotelu, kde dobíhal film Generation Iron, který jsme chtěli vidět. Stihli jsme akorát poslední večerní představení. Film se mi celkové líbil, bylo to hodně o mentalitě atletů než o jejich tělech a to bylo podle mě dobře. Také kamera byla více zaměřena na obličeje a výrazy než na svaly a trénink samotný. Byla jsem překvapená. Jediné, co mi vadilo, bylo přílišné rozpliznutí příběhu tím, že bylo vybráno příliš mnoho protagonistů a duel Phil vs. Kai se ztrácel v pozadí. V předešlém filmu - Pumping Iron - byly jen dvě nosné linie s Francem jako přidanou hodnotou, ale duely Katz vs. Waller a Arnold vs. Lou byly dostatečné. Navíc je fakt, že Arnold je prostě synonymum pro charisma a takové nikdo z protagonistů Generation Iron neměl. Možná kdyby se natáčelo letos a jedním z příběhů byl Jay, nebo Philův příběh, který prožil letos, alespoň nějaké větší drama by se do příběhu dostalo. Upřímně - ani Kai, asi nejvíce osobitá postava, nedokázal film "utáhnout" a v přílišném obsazení se občas ztrácel. Ale jako pojetí to bylo opravdu dobré a neukazovalo to kulturisty ani jako podivíny, ani jako stupidní zvedače železa, ale jako lidi v běžném životě, umělce, farmáře, rodiče, atlety s vůlí, s vlastními problémy a příběhy cesty za svalnatou postavou... A to bylo dobře.
A po filmu už de facto končil Olympia Weekend. Ještě jsme si naposled zaběhli vyfotit plakáty a projít se už ztichlým hotelem. Byla neděle, několik lidí si ještě Olympii protáhlo, ale většina závodníků už odjížděla s tím, že některé čekala evropská túra a jiné odpočinek. My ještě měli dva dny na město a relax po celém víkendu a pak už i my nasedli na naše letadlo a vydali se zpět do všedního života. Celkově tohle byla moje třetí Olympia a musím říct, že jsem si ji užila se vším všudy asi nejvíc ze všech těch dosavadních.
Foto:
č. 1, 2 - Eastlabs.sk
č. 3 - archiv Lady Plíhalové
