Váš příběh:
Ve dvou se to lépe táhne

Je to všechno běh na dlouhou trať a já si to uvědomuju. Je to změna na celý život, ne dieta na tři měsíce. Může tomu být dva roky zpět, co mi kamarád poslal odkaz na "Máte i Vy svůj příběh?" a já mu tenkrát napsala, že taky ten svůj mám, ale pokusím se o něm napsat, až budu mít výsledky. Je mi 23 let. Mám postavu typu jablko a jsem endomorf, protože se na jídlo jen podívám a už přibírám, co potom ho ochutnat... Všechno to mám geneticky dané.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Začalo to příchodem na střední, už tam jsem měla váhu jako na houpačce, už jsem sice věděla, že je potřeba jíst pravidelně a zařadit i nějaký ten pohyb, nicméně internátová strava a prázdná peněženka chudé studentky mi nic nedaly. S příchodem na vysokou, zaměstnáním a osamocením se od rodičů se můj pohled na stravu změnil, zájem byl a teoreticky jsem měla "všecko zmáklé" (ve skutečnosti, vše zjišťuji každým dalším dnem). Moje váha při výšce 171 cm vystoupala až na 84 kg, moc práce, do toho škola a já jedla jen ráno a v noci, 12 kg jsem nabrala za 3 měsíce. Bylo to hrozné období, veškerá moje snaha do té doby šla vniveč. Já jsem si však nijak nepřipouštěla, že nabírám. Nějak jsem nevnímala, že kupuju velikost 42, že kupuju volnější věci, abych "všechno schovala".

V lednu roku 2011 přišla na řadu láska a s ní obrovská facka, ale zároveň otevření očí. Muž, se kterým jsem si myslela, že by to mohlo vyjít a že mi rozumí, protože taky s váhou bojuje, mi po třech měsících "chození" řekl, že jsem tak tlustá, že spolu být nemůžeme, že je zvyklý na hubené slečny a nevěří, že to dokážu. Najednou jsem se postavila před zrcadlo a viděla tu bečku sádla taky, tu rozjetou postavu, co si asi jen dlouho něco namlouvala, ale ve skutečnosti nic nedělala. Začala jsem běhat, všechen volný čas, co jsem měla, jsem věnovala bruslení nebo běhání. Za 2 měsíce šlo dolů asi 8 kg. Tenkrát jsem však pořádně nevěděla, že bych měla hubnout tuky a nechat svaly, takže už popravdě nevím, jak jsem na tom byla, ale byla jsem šťastná, že mi ručička ukazuje méně.

Začala jsem se o to zajímat čím dál tím víc, našla si výživovou poradkyni, která mě právě upozornila na to, že hubnutí tuků je důležitější, ale náročnější, a tak jsem dřela a snažila se, byly dny, kdy více, byly dny, kdy méně. Bylo to nekonečné období, třeba i půlroční, kdy mi váha stála, a pak zase období, kdy o trošku poskočila směrem dolů, ale zase dlouho stála na jednom čísle. Ale něčeho jsem dosáhla. Od té doby jsem ušla hodně kroků, letos na jaře to byly dobré tři roky. Pod rukama mi prošla dvouletá láska, dá-li se tomu tak říct, ale ani on nevěřil, nepochválil, nebyl motivací. Z původní váhy 84 kg jsem se dostala na 68 kg, ale s tím, že poslední 3 měsíce přibírám na svalech a hubnu tuky, takže proto váha neklesá, mění se postava, začínám mít pas a boky, jako to mají jiné slečny, začínám se na sebe dívat do zrcadla a říkat si, že je to fajn, ale ještě je co zlepšovat...

Na podzim jdu na kurz pro výživové poradce, začala jsem trénovat v posilovně s trenérem, aby to tělo opravdu nějak vypadalo, a když by se povedla příští rok kategorie bikin (jen pro ten pocit, že to jde, když se chce i amatérům, jako jsem já, kteří nikdy nebyli pro sport zrozeni), měla bych splněný sen, který je teď cílem, ale o kterém mluvím maximálně s přítelem, protože rodina mi nerozumí a nechápe, proč snídám proteinový koktejl a proč se soustředím na správné množství bílkovin a sacharidů. Učím se o jídle a jídelníčku každý den, kladu si otázky a hledám odpovědi neustále, člověk totiž postupně zjistí, že je nejlepší si něco vyčíst a dát na vlastní instinkt, protože jsme každý originál a na každého funguje něco jiného. Zkouším různé kombinace jídelníčků, abych viděla, že tělo reaguje, když nereaguje, udělám změnu a podobně. Dnes už vím, že mě chlap nerozhodí, ovšem sebevědomí stále sbírám jako rozbité střípky a skládám je do sebe jako puzzle.

Na začátku Vám nikdo nevěří, dnes všichni "smekají, gratulují" a ptají se JAK? Jde o to si říct, proč to chci, a za tím si pak jít (dnes jsem ráda za to, že jsem tamtoho muže měla možnost potkat a pustila si ho na chvilku do života, protože mi otevřel oči do budoucnosti, která bude mnohem delší, lepší, krásnější, zdravější, já budu sama se sebou spokojenější, dnes už to dělám pro sebe a ten dobrý pocit). Je tolik lidí, co chtějí, ale vydrží jen týden, a když nevidí změnu, skončí. Moje vysněná váha je 61 - 63 kg, ale soustředím se na to, abych měla vyvážené hodnoty, takže pokud budu hubnout tuk a přibírat na svalech, půjde mi o to, jak budu vypadat, a váha bude jen číslo. :) Všem slečnám a ženám, které se pro něco podobného rozhodnou, držím pěsti a přeji a pevnou vůli. Já jsem názorným příkladem toho, že to trvá. Ale je to změna na celý život. Přátelům i známým okolo sebe říkám, že nemám dietu, mám zdravý životní styl a občas i zhřeším, protože to k tomu patří (miluju tvarohové dezerty a hořkou čokoládu), učím se péct a mlsat na zdravější způsob.

Můj trenér, zároveň dnes už i moje drahá polovička v jednom, je mi motivací, podporou a člověkem, kterého jsem pár let měla jako kamaráda a byl u toho, když jsem začínala. Tenkrát mi řekl, že musím shodit 20 kg tuku, a já tomu ani nechtěla věřit. A dnes je u toho, když snad už úspěšně "finišuju", a nezbývá mi než mu dát za pravdu, 16 kg mám dole, posledních 4 - 6 kg zbývá. To už je kousek k cíli, po takové dlouhé cestě plné různých překážek a nástrah, ať už osobních, studijních, rodinných apod. Nezbývá než dodat, že ve dvou se to opravdu lépe táhne, obzvlášť když máte jeden společný koníček, důvod se více chválit, podporovat se a věřit si navzájem. A o to přece jde, ne?