Váš příběh: Nevzdávej se!

Můj příběh není o někom, kdo dosáhl skvělé změny během jednoho roku. Je o ektomorfovi, který se chce cítit dobře. Vždy jsem chtěl být větší, silnější a rychlejší než ostatní, ale krok k tomu jsem udělal, až když jsem vypadal jak anorektička. Příběh je pro všechny geneticky neobdařené jedince, jako jsem já. Vytrvejte!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Svaly. Jak často jsem je již od mala okukoval ve filmech. Jak jsem obdivoval Arnolda a Sylvestera Stallona. Jak jsem se jim chtěl podobat... Už od mala jsem chtěl být mohutný, silný chlap. Avšak tím se sledováním Ramba, Rockyho a Terminátora nestanu. Bohužel jsem na to přišel až v 16 letech, kdy jsem při 182 cm vážil 59 kg. Samá ruka, samá noha. O svalech zde nebyla řeč. Kolikrát jsem sklízel posměch od spolužáků. To mě nakoplo se sebou něco udělat. V lednu 2012 jsem zatnul zuby, ukecal bratrance, vytáhl šortky a zamluvil sklepní posilovnu. Bratranec měl za sebou již půl roku s trenérem, tak jsem doufal, že to bude v pohodě. O stravě jsem nevěděl nic, o cvicích také ne. Měl jsem za sebou již pár návštěv posilovny ve škole, ale tam jsem jen s obdivem sledoval silnější spolužáky, jak na bench zvedají pro mě tehdy neuvěřitelných 50 kg. Ale nicnedělání v posilovně byl konec. Já vypadal hrozně a chtěl s tím něco dělat. A taky že ano. Dodnes pamatuji, jak jsem na první trénink s bratrancem naletěl s plnou vervou, "topil se" pod 30kg bench-pressem, dřepoval jsem s 25 kg a na hrazdě jsem "vyhoupal a vykroutil" 2 shyby. Bída. Na druhý den jsem byl rozlámaný jak nikdy předtím, ale to mi dodalo energii, řekl jsem si totiž, že to je tak správně a jistě vše dělám dobře...

Čas ubíhal, byl červen a já byl nadmíru spokojený. Přibral jsem 5 kg a na bench-pressu jsem zvedl 40 kg. Pak se ale stalo něco, s čím jsem nepočítal. Stagnace. Tehdy jsem netušil, co to je, a proto jsem chtěl s posilovnou seknout. Avšak než jsem se definitivně rozhodl seknout s posilovnou, na internetu jsem narazil na zajímavý web. Objevil jsem Ronnie.cz a hned jsem začal číst. Pročetl jsem všechny články o stravě, suplementaci, tréninku a tloukl jsem se do hlavy, že jsem nehledal dřív. Já jsem totiž posiloval s vidinou kulturistické postavy a jedl jak malá holka. Po tréninku krajíc chleba a pak rychle před zrcadlo pózovat sám před sebou a prohlížet si bicepsy. Také jsem zjistil, že jsem ten proklínaný ektomorf, přestože jsem si dlouho namlouval, že jsem mezomorf. Teprve teď jsem zjistil, jak důležité je dobře jíst, spát a jak si nezničit záda po 3 letech posilování. Předtím jsem o tom neměl ani tušení. Začal jsem kupovat rýži, vločky a přestal místo svačiny dlabat čokolády a brambůrky.

Po prázdninách jsem tedy začal opět posilovat. Místo 2 dnů v posilovně týdně jsem byl jejím návštěvníkem 3x nebo i 4x týdně. Opět jsem se o něco zlepšil, ale pouze silově. Váha stála na místě i přesto, že jsem denně spořádal velké množství živin. Po půl roce se odehrál pro mě další důležitý zlom. Potkal jsem trenéra, co byl ochotný se mnou zdarma spolupracovat. Zjistil jsem, že takové "výžery" nejsou až tak v pořádku a že technika některých cviků v mém podání je otřesná. Taktéž mi rozmluvil rvaní peněz do suplementace a já začal kupovat více rýže, masa a vloček. Po 4 měsících jsem dosáhl něčeho, co pro mě byla taková pomyslná meta. Přibral jsem na 70 kilogramů. Teprve teď jsem začal chápat, jak velký je to krok. Nejde ani tak o silové výkony, které se u dřepů a bench-pressu zlepšily o 30 nebo i 40 kilo. Došlo mi, že přes veškeré nesnáze jsem překonal sám sebe, utužil svou velmi slabou vůli a vydržel na sobě dřít. Ne, má cesta zdaleka nekončí. Moje postava je stále bídná, ale já v tom vidím něco víc. Posilování mi dalo totiž mnoho. Lepší životní styl, konec s každodenním vysedáváním v hospodách a v neposlední řadě taky hrdost a důvěru v sebe sama.

Na závěr chci napsat, že se mi mnoho lidí smálo, říkali mi: "Taková sušenka posiluje?" Já jsem to ale nebral vážně. Vždyť každý musí nějak začít. A taky to přece dělám pro sebe, pro svůj dobrý pocit. Proto se nikdy nenechte odradit od toho, co Vás baví, a vždy jděte pevně za svým cílem.

P. S.: Děkuji serveru Ronnie.cz, bez něj bych už posilovnu nenavštěvoval.