Historie světové kulturistiky:
Období 1984 - 1991

Tento díl se bude věnovat období od roku 1984 do roku 1991, které bude oproti minulému dílu v mnoha ohledech odlišné.

1984

Mr. Olympia se v roce 1984 vrátila do svého oblíbeného New Yorku, kde se do té doby konala skoro polovina Olympií. Rekordní byla v tomto roce účast 5 tisíc návštěvníků a vzrůst prize money na 100.000 dolarů. S největšími ambicemi mířili do New Yorku obhájce titulu Samir Bannout, o rok dříve stříbrný Mohamed Makkawy a vítěz ostatních tří soutěží této sezóny Albert Beckles (Noc šampiónů se tehdy nekonala). Do hry se chtěl dostat svým návratem na soutěžní pódium také vítěz Mr. Olympia 1982 Chris Dickerson. Na pódiu tehdy stáli tři držitelé sošky Sandowa: Samir Bannout, Chris Dickerson a Sergio Oliva. Lee Haney díky bronzu z předešlého roku patřil do širšího okruhu kandidátů na medaile, ale jednoznačným favoritem rozhodně nebyl. Do finále se nedostalo plno velkých hvězd: Sergio Oliva (8.), Tom Platz (9.), Chris Dickerson (11.), Boyer Coe (13.) nebo Robby Robinson (17.). Samir Bannout svou formu a tím pádem ani vítězství z roku 1983 nezopakoval. Patřilo mu poslední finálové umístění (6.). Za medailovými pozicemi skočili zkušený Roy Callendar (5.) a Albert Beckles (4.). Obrovský Jusup Wilkosz se dostal až na třetí pozici, což bylo jeho nejlepší umístění kariéry. Souboj se odehrál mezi Mohamedem Makkawym a o 40 kg těžším Leem Haneyem. Bylo jasné, že Mr. Olympia pozná svého nového vítěze. Mohamed se musel opět spokojit s druhým místem a novým králem kulturistiky se stal Lee Haney.

V našem historickém žebříčku, který nás provází historií kulturistiky, se Mohamed Makkawy tímto umístěním posunul na 13. příčku, Albert Beckles vstoupil především svou aktivitou ve zbytku sezóny do TOP 10, na osmou pozici.

---

---

Mr. Olympia 1984

---

NABBA

Federace NABBA už si žila čím dál tím více svým životem. Kraloval v ní Eduardo Kawak, který získal rekordní 4 tituly v řadě, čímž překonal rekord Arnolda Schwarzeneggera z let 1968 - 1970. Kawak se pokoušel v letech 1986 - 1988 prosadit i ve federaci IFBB, ale nezaznamenal významnější výsledek, kterým by se dostal do našeho historického žebříčku. V roce 1989 se Eduardo vrátil do federace NABBA, aby navýšil svůj zisk titulů z Universe Pro NABBA na pět, čímž se mu v období 1997 - 2001 vyrovnal Eddie Ellwood, který se sice nejdříve v letech 1992 - 1996 pokoušel prosadit i ve federaci IFBB, ale jeho postavení bylo vždy až ke konci výsledkových listin.

Žebříček Universe Pro NABBA 1952 - 2010
1.	Eduardo Kawak	38
2.	Eddie Ellwood	32
3.	Gary Lister	28
4.	Bill Pearl	22
4.	Boyer Coe	22
4.	Sergej Ogorodnikov	22
7.	Serge Nubret	21
8.	Paul Wynter	20
9.	Arnold Schwarzenegger	18
9.	Reg Park	18
9.	Charles Clairmonte	18

Když už jsem se pozastavil nad federací NABBA a tuším, že to bude v tomto seriálu článků o historii kulturistiky naposledy, dovolím si malou odbočku v podobě malého žebříčku sestaveného pouze z výsledků Universe Pro NABBA. Žebříček ukazuje, kdo byl ve federaci NABBA nejúspěšnější a kdo si z této federace dokázal připsat hodně bodů do našeho historického žebříčku. Tito závodníci jsou v tabulce tučným písmem. První v tomto žebříčku je pětinásobný vítěz Universe Pro NABBA (1982 - 1985, 1993) Eduardo Kawak. Stejný počet titulů (1997 - 2001) má i druhý Eddie Ellwood. Společně s tímto duem jsou v první desítce jen další dva borci, Gary Lister a Sergej Ogorodnikov, kteří se nikdy neprosadili ve federaci IFBB. Bill Pearl sice soutěžil jen ve federaci NABBA a AAU, ale bylo to před rokem 1964, což mu umožnilo vstoupit do historického žebříčku i bez účasti na soutěžích IFBB. To samé platí i pro Rega Parka a Paula Wyntera.

---

1985

Vraťme se ale do světa federace IFBB. Rok 1985 ji zastihl ve významném útlumu. Problémem byl nedostatek soutěží. V roce 1985 se uskutečnila jen Noc šampiónů a Mr. Olympia, která se vrátila do Evropy. Hostil ji Brusel. Obě soutěže měly dostatek závodníků a rozhodně na nich byli ti nejlepší.

Na Noci šampiónů 1985 získal svůj druhý titul Albert Beckles před 22letým nováčkem mezi profesionály Richem Gasparim. Na Olympii se očekávalo zopakování souboje Haney - Makkawy, ale do boje se vklínili právě první dva z Noci šampiónů - Beckles a Gaspari, kteří Makkawyho odsunuli až na 4. místo. Finále uzavírali další nováčci: amatérský mistr světa 1984 Mike Christian a vítěz Světových her 1985 Berry De Mey. Za finálovými branami opět zůstaly hvězdy, jakými byli Tom Platz (7.), Sergio Oliva (8.) nebo Danny Padilla (16.). Tento rok byl dovršením výměny generací. Chris Dickerson a Frank Zane své kariéry již ukončili a ze 70. let se držel ve špičce jen Albert Beckles. Ostatní kulturisté špičky začali tvořit generaci hvězd 80. let.

Na vrcholu kariéry zastihla Olympie 1985 především stříbrného Alberta Becklese, kterému tehdy bylo 47 let. Jeho kariéra začala v roce 1965, kdy mu bylo už 27 let. Nebyla to kariéra, kdy jde šampión od vítězství k vítězství. Albert se trpělivě protloukal soutěžemi a vítězství se dočkal až v roce 1970 na Mr. Europe. První body do historického žebříčku získal až v roce 1971 za absolutní vítězství na Mr. Universe IFBB. Od té doby byl této federaci věrný. V sedmdesátých letech pokračoval občasnými úspěchy (Mr. World AAU 1971, Mr. Europe IFBB 1973), účastnil se i Olympie, ale jeho výraznějším výsledkem bylo „jen“ třetí místo v lehké váze z roku 1975, kde porazil Franka Zanea. Jeho doba přišla i přes pokročilý věk až v osmdesátých letech. V roce 1980 první profi vítězství a stříbro na Noci šampiónů, kterou vyhrál v letech 1982 a 1985, kdy měl na svém kontě již 7 vítězství na profesionálních soutěžích a tři účasti ve finále Mr. Olympia. Ještě v roce 1991, ve svých 53 letech, dokázal zvítězit na profesionální soutěži Niagara Falls Pro Invitational.

Historický žebříček do r. 1985
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Frank Zane	70
3.	Franco Columbu	51
4.	Boyer Coe	50
5.	Chris Dickerson	49
6.	Albert Beckles	49
7.	Sergio Oliva	48
8.	Robby Robinson	44
9.	Serge Nubret	39
10.	Bill Pearl	38
11.	Mohamed Makkawy	32
12.	Larry Scott	30

Historický žebříček se pokouší porovnávat kulturisty z různých období a s různými průběhy kariéry. Albert Beckles je jistě představitel typu soutěžní kariéry s úspěchy i neúspěchy, která je dlouhá a vytrvalá, kdy se jen těžko dá říci, že by byl alespoň v jednom roce nejlepším kulturistou planety. Proti tomu stojí borci, kteří skoro vždycky vítězili, ale jejich kariéra byla krátká. Jedná se například o Larryho Scotta („jen“ 5 let závodění na nejvyšší úrovni), Samira Bannouta (titul Mr. Olympia, ale jen 3 roky na vrcholu), Loua Ferrigna (skoro všechny tituly IFBB, ale jen ve 3 letech) nebo Billa Pearla (kariéra v rozmezí 19 let, ale z tohoto období jen 6 let závodění). Na druhém pólu stojí dlouholeté kariéry ve špičce bez dobytí vrcholu Alberta Becklese, Boyera Coa, Robbyho Robinsona nebo například Serge Nubreta. Nejlepším typem kariéry samozřejmě zůstávají dlouhá léta soutěžení s dobytím nejvyšších met, čímž se do roku 1985 mohli pochlubit jen Arnold Schwarzenegger, Frank Zane, Franco Columbu a Chris Dickerson.

V historickém žebříčku po roce 1985 se Lee Haney ziskem druhého titulu Mr. Olympia posouval stále výš a byl již na 16. místě. Albert Beckles se posunul před Sergia Olivu. Mohamed Makkawy na konci své kariéry dosáhl na 11. místo. Mohamed Makkawy je nejmenší muž, který se kdy probojoval mezi první čtyři na Mr. Olympia.

---

---

Mr. Olympia 1985

---

1986

První čtyřka Mr. Olympia 1986 byla složena ze stejných jmen jako v předešlém roce. Lee Haney zopakoval vítězství, které bylo v jeho kariéře tím nejsuverénnějším. Duo Gaspari - Christian se posunulo před nestárnoucího Alberta Becklese, který se tímto čtvrtým finále posunul v historickém žebříčku před trio Chris Dickerson, Boyer Coe a Franco Columbu. Hlavním konkurentem Haneyho na Olympii se stal druhý Rich Gaspari, který v tomto roce bodoval i vítězstvím na World Pro Championships a Los Angeles Pro Chahmpionships. Na všech těchto soutěžích byl Mike Christian jen krůček za Gasparim, což mu bylo souzené po celou kariéru. Gaspariho nikdy neporazil. Lee Haney měl za sebou tři roky suverénního kralování a zdálo se, že je neporazitelný.

Na desátém místě na Mr. Olympia se tehdy umístil Josef Grolmus, kterému se během jeho profesionální kariéry přes přísná kritéria historického žebříčku nepodařilo projít. Přesto nezapomínejme, že jeho umístění je stále nejlepším v kategorii open, kterého kdy jaký Slovák nebo Čech dosáhli.

Noc šampiónů do tohoto roku měla jen 3 jména v kolonce vítězů: Robinson, Dickerson, Beckles, z nichž každý vyhrál 2x. Od roku 1986 se stala Noc šampiónů takovou vstupní branou nováčků do absolutní špičky. Stalo se nepsanou tradicí, že ambiciózní nováčkové debutovali právě v New Yorku. Prvním takovým jménem byl v roce 1986 Lee Labrada.

---

---

Mr. Olympia 1986

---

1987

Mr. Olympia 1986 byla posledním ročníkem, který pořádalo duo Lorimer - Schwarzenegger. Konala se v Columbusu. Od roku 1983 se v pořádání Mr. Olympia střídalo USA s Evropou. Rok 1987 tedy patřil Evropě v podání švédského Göteborgu. Druhé místo opět patřilo sparing partnerovi Leea Haneyho Richovi Gasparimu. Lee Haney získal opět přesvědčivě čtvrtý titul. Odborníci říkávali, že souboje Haneyho s Gasparim jsou jako srovnávání jablek s hruškami. Haney byl vysoký, objemný s V-tvarem trupu a naopak Gaspari byl menší, trochu postrádal "véčko", ale byl strašně kvalitní. Dal tvrdosti a žilnatosti svalů nový rozměr.

Historický žebříček do r. 1987
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Frank Zane	70
3.	Albert Beckles	53
4.	Franco Columbu	51
5.	Boyer Coe	50
6.	Chris Dickerson	49
7.	Sergio Oliva	48
8.	Robby Robinson	48
9.	Lee Haney	45
10.	Serge Nubret	39
11.	Bill Pearl	38
12.	Mohamed Makkawy	32
13.	Larry Scott	30
14.	John Grimek	30
15.	Harold Poole	29
16.	Clarence Ross	28
17.	Rich Gaspari	28
18.	Reg Park	26
19.	Earl Maynard	24
20.	Roy Callendar	24

O bronz svedli velmi vyrovnaný souboj Lee Labrada a Mike Christian. Nakonec byl 116 kilogramů vážící Mike Christian ze 4. místa velmi zklamaný. Šťastnější byl možná trochu kontroverzně Lee Labrada. Na 5. místo dosáhl neočekávaně opět vylepšený Robby Robinson, který tímto po 5 letech začal opět sbírat body do historického žebříčku. Špičku uzavíral jako v předešlých dvou letech estét Berry De Mey.

Noc šampiónů uvítala vítězstvím dalšího nováčka mezi profesionály Garyho Strydoma, který začal být označován vedle Riche Gaspariho za korunního prince Leea Haneyho. Měl skvělou genetiku a byl mladý.

Většině ostatních soutěží dominoval aktivní a po Haneyovi určitě nejlepší Rich Gaspari, který se svou aktivitou posunul v historickém žebříčku již mezi nejlepší patnáctku. Lee Haney se posouval každým rokem výš. V roce 1987 vstoupil do TOP 10 na 9. místo. Robby Robinson se návratem do špičky dostal na úroveň Sergia Olivy.

---

---

Mr. Olympia 1987

---

1988

Olympii tehdy hostilo Los Angeles s rekordní návštěvou 6 tisíc diváků a rekordními odměnami pro vítěze v hodnotě 150.000 dolarů. Z této sumy si největší krajíc opět ukrojil Lee Haney, a tak pokračovalo dál jeho suverénní kralování. Haney získal vcelku pohodlně 5 sošek Sandowa a vypadal nezastavitelně. Druhý na Olympii byl již potřetí za sebou Rich Gaspari. Rich byl opět během sezóny velmi aktivní. Na evropském turné sváděl skvělé souboje s Leem Labradou, když se oba střídali ve vítězstvích. Na Olympii se před čtvrtého Labradu dostal ještě Berry De Mey ve své životní formě a zaznamenal tak svůj nejlepší výsledek kariéry. Ve své kariéře se Berry nikdy bohužel nedočkal vítězství mezi profesionály. Na pátém místě byl černý kůň budoucnosti Gary Strydom. Gary bohužel toto očekávání nenaplnil, a tak se tento výsledek stal jeho nejlepším na Mr. Olympia.

Historický žebříček do r. 1988
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Frank Zane	70
3.	Lee Haney	53
4.	Albert Beckles	53
5.	Franco Columbu	51
6.	Robby Robinson	51
7.	Boyer Coe	50
8.	Chris Dickerson	49
9.	Sergio Oliva	48
10.	Serge Nubret	39
11.	Bill Pearl	38
12.	Rich Gaspari	37

Postava Leea Haneyho byla skutečně v té době tou nejlepší. Oproti ostatním protivníkům měla tři základní plusy. Nejcennější byla kombinace širokých ramen a úzkého pasu. Úzký pas je darem od boha, který nejde získat tréninkem. Podobně úzký pas měli v té době Brian Buchanan nebo třeba Charles Clairmonte, který ve stejné době vládl federaci NABBA. Charles je posledním vítězem Universe Pro NABBA, který se v pozdější době dokázal výrazně prosadit i ve federaci IFBB (o tom více až v příštím díle). Druhým plusem Haneyovy postavy byl druhý dar od boha, což byla jeho výška. Lee byl o půl hlavy větší než většina jeho tehdejších konkurentů, což je na pódiu vždy pozitivní. Je ale pravda, že většina jeho největších konkurentů byla menšího vzrůstu (Makkawy, Gaspari, Labrada). Poslední atribut postavy Leea Haneyho je obecně symetrie a vyváženost. Lee neměl žádnou partii, která by byla o třídu lepší než zbytek postavy. Možná se ani nedá říct, že by některá jeho partie válcovala všechny ostatní kulturisty. Přesto jeho záda, hrudník a břicho byly asi v té době nejlepší. Slabiny na postavě Haneyho se hledaly také jen ztěžka. Možná by šly vyčíst menší bicepsy a slabší hamstringy, ale na ty se v osmdesátých letech nekladl ještě takový důraz. Ve vztahu k Haneyovi nelze opomenout ani fakt, že se dokázal rok od roku, krůček po krůčku zlepšovat.

Rok 1988 znamenal pro Leea Haneyho posun v žebříčku již na 3. místo před Alberta Becklese. Robby Robinson se dalšími bodovými zisky z Noci šampiónů a World Pro Championships dostal před trio Chris Dickerson, Sergio Oliva a Boyer Coe. Rich Gaspari se propracoval na 12. pozici.

---

---

Mr. Olympia 1988

---

1989

V dalším roce - 1989 - se uskutečnil první ročník Arnold Classic a s jistotou lze říci, že hned od prvního ročníku šlo o druhou nejprestižnější soutěž své doby. První soška Arnolda se stala kořistí vždy aktivního Riche Gaspariho před nestárnoucím Robbym Robinsonem, který si do našeho žebříčku připsal další body a bodově se posunul na úroveň Alberta Becklese a Leea Haneyho. Před Mr. Olympia 1989 to znamenalo 4. místo. Třetí na Arnold Classic skončil Gary Strydom. Noc šampiónů uvítala vítězstvím dalšího skvělého nováčka Vince Taylora.

Vítězství Riche Gaspariho na Arnold Classic bylo posledním momentem jeho kariéry na vrcholu. Už podzimní Olympie ukázala jeho ústup ze slávy, když se po třech stříbrech musel spokojit se 4. místem.

Mr. Olympia se uskutečnila podruhé v italském Rimini, čímž se nemůže pochlubit žádné jiné evropské město. Konečně se udál po dlouhých letech kralování Leea Haneyho vcelku vyrovnaný souboj. Zasloužil se o to Lee Labrada. Nakonec ale Haney vítězství získal, i když debat o potenciálu Leea Labrady bylo mezi fanoušky hodně. Senzační třetí místo vybojoval Vince Taylor. Ročník 1989 byl významný pro fanoušky z Čech a Slovenska, jelikož se poprvé zúčastnil dvojnásobný amatérský mistr světa Pavol Jablonický.

V historickém žebříčku Rich Gaspari vstoupil do TOP 10. Lee Haney snižoval náskok na druhého Franka Zanea.

---

---

Arnold Classic 1989

---

1990

Rok 1990 se nesl v očekávání vyrovnání rekordu Arnolda Schwarzeneggera v počtu titulů Mr. Olympia a v pokračujících debatách, zda je lepší Haney nebo Labrada. Celková suma odměn pro soutěžící již činila 200.000 dolarů. Oba hlavní aktéři nezklamali a předvedli v Chicagu, kde se Mr. Olympia konala, nervy drásající souboj. Lee Labrada po semifinále vedl o 2 body, ale Lee Haney ve finále přesvědčil většinu rozhodčích a získal tak sedmou sošku Sandowa. Bronz vybojoval vítěz Ironman Pro Invitational 1990 Shawn Ray, kterému bylo teprve 25 let. Do špičky se čtvrtým místem vrátil Mike Christian. Rich Gaspari byl naposledy ve finále. V dalších letech se Rich nevzdával a dále se pokoušel až do roku 1996 bojovat s nejlepšími. Bohužel jeho výsledky byly s osmdesátými léty nesrovnatelné, a tak byl jeho odchod ze scény trochu bezradný. Přesto se Rich Gaspari nesmazatelně zapsal do historie kulturistiky devíti vítězstvími na profesionálních soutěžích a třemi stříbry z Olympie z let 1986 - 1988.

---

---

Mr. Olympia 1990

---

1991

Na Noci šampiónů 1990 vyhrál Mohamed Benaziza před nováčkem z Anglie Dorianem Yatesem, který Mr. Olympia 1990 vynechal, aby se ještě lépe připravil na sezónu 1991. Příprava Dorianovi vyšla, a tak si v New Yorku vybojoval vítězství na Noci šampiónů a poté zamířil na pódium Mr. Olympia. Mr. Olympia 1991, konaná v Orlandu, byla příležitostí Leea Haneyho k zisku rekordního osmého vítězství. Konkurence se zvyšovala. Shawn Ray získal titul na Arnold Classic v takové formě, že se mnozí vsázeli, že Haney osmý titul nezíská. Shawn se ale v euforii rozhodl, že ještě do Olympie nabere 4 kg svalů, což se jeho formě stalo osudné, když na Olympii skončil zklamaný až na 5. místě. Shawn na Arnold Classic porazil Renela Janviera a vítěze Ironman Pro Invitational 1991 Vince Taylora. Renel Janvier tehdy světu ukázal poprvé vyrýsované hýždě na padrť. Seznam konkurentů Haneyho doplnil samozřejmě 2x stříbrný z posledních dvou ročníků Lee Labrada.

Dorian Yates byl konečně soupeř ve výšce i váze porovnatelný s Leem Haneyem. Po semifinále ztrácel Yates jen 4 body. Lee Haney ale rekordní osmé vítězství získal. A tak měl svět kulturistiky v Dorianovi nečekaně nového korunního prince. Očekávání dalších ročníků bylo o to zajímavější, když Lee Haney oznámil ukončení kariéry. Trůn byl volný a Dorianovi nechtěli dát v příštím roce nic zadarmo ani bronzový z Olympie 1991 Vince Taylor, čtvrtý Lee Labrada a především pátý Shawn Ray.

Historický žebříček do r. 1991
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Lee Haney	77
3.	Frank Zane	70
4.	Robby Robinson	53
5.	Albert Beckles	53
6.	Franco Columbu	51
7.	Boyer Coe	50
8.	Chris Dickerson	49
9.	Sergio Oliva	48
10.	Rich Gaspari	46
11.	Serge Nubret	39
12.	Bill Pearl	38
13.	Mohamed Makkawy	32
14.	Larry Scott	30
15.	John Grimek	30
16.	Lee Labrada	29
17.	Harold Poole	29
18.	Clarence Ross	28
19.	Reg Park	26
20.	Mike Christian	25

Kdo byl z této hry vyškrtnut? Byli to například Gary Strydom, Mike Christian nebo Berry De Mey. Důvodem byl vznik nové konkurenční federace WBF, která přetáhla v roce 1991 část špičky pod svá křídla. IFBB sice znervózněla, ale tato epizoda neměla dlouhé trvání a nakonec byli všichni zúčastnění dezertéři rádi, že se mohli vrátit. Souboj v této federaci vyhrál Gary Strydom, který své nejlepší období promarnil právě v této federaci. Druhý byl Mike Christian a třetí Berry De Mey. Tyto výsledky do žebříčku započítané nebyly.

Jak vypadal žebříček na konci éry Leea Haneyho? Lee Haney se dostal na druhé místo za Arnolda Schwarzeneggera. I přesto, že měl Lee více titulů Mr. Olympia, byla z pohledu žebříčku Arnoldova kariéra bohatší. Lee Haney se mohl chlubit vedle zmíněných titulů z Olympie jen vítězstvím na Noci šampiónů 1983 a pak již jen dvěma vítězstvími na Grand Prix, které mu ale, vzhledem k pravidlům žebříčku, další body nepřinesly. Naproti tomu Arnold před tituly z Olympie dokázal 3 roky kralovat federaci NABBA a dále získat skoro všechna vítězství IFBB světové úrovně, tzn. Mr. Universe, Mr. International a Mr. Europe. Arnoldovi chybí jen titul Mr. World IFBB, ten ale získal ve federaci AAU. Dá se říci, že Arnold na rozdíl od Leea Haneyho toho ve své době více vyhrát nemohl.

Rich Gaspari se z desátého místa již neodlepil. Do nejlepší dvacítky se z konkurentů Haneyho ze začátku devadesátých let probojovali ještě Mike Christian (20.) a Lee Labrada (16.), který svůj účet ještě neuzavřel.

---

---

Lee Haney na Mr. Olympia 1991

Vince Taylor na Mr. Olympia 1991

---

Rok	Vítěz Mr. Olympia	Vítěz World Pro Championships	Vítěz Noci šampiónů	Vítěz Universe Pro NABBA	První z malého žebříčku	Dominantní soutěž malého žebříčku	Vítěz
1984	Haney L.	Beckles A.	Beckles A.**		Beckles A.
1985	Haney L.		Beckles A.
1986	Haney L.	Gaspari R.	Labrada L.		Gaspari R.
1987	Haney L.	Love R.	Strydom G.		Gaspari R.
1988	Haney L.	Christian M.	Hill P.	Clairmonte C.	Gaspari R.
1989	Haney L.	Gaspari R.*	Taylor V.	Clairmonte C.	Strydom G.
1990	Haney L.	Ashley M.*	Benaziza M.	Clairmonte C.	Benaziza M.	Ironman Pro	Ray S.
1991	Haney L.	Ray S.*	Yates D.		Taylor V.	Ironman Pro	Marsh J.J.

* Arnold Classic, ** World GP

---

Zdroje:
www.musclememory.com
www.youtube.com
www.muscletime.com
www.musclebase.com

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.