Už je to 13 let od té doby, co dříve úspěšný kulturista Richard Čada závodil naposledy. Ale v zapomnění neupadl. Stále ještě hodně lidí si pamatuje toho kluka, co byl na pódiu vždy vysekaný a špičkově připravený. Velmi silná vůle - to bylo jeho eso v rukávu. A tu si zachoval i jako dnešní už téměř čtyřicátník, což dokládá i malá historka z pořizování rozhovoru. Před ním se Richard letmo zmínil, že ho něco bolí, pak ale bez reptání a bez fňukání předvedl na fotoaparát sérii cviků. Až později vyšlo najevo, že cvičil s vyhozenými žebry.
Richard Čada má za sebou nejen úspěšnou kulturistickou kariéru, ale také střet se zákonem, který si odpykal. O obojím bude tento rodák z Moravy mluvit v rozhovoru. Otevřeně, přímo a bez skrupulí, tak, jak je jeho zvykem.
Ríšo, mnoho příznivců kulturistiky si tě pamatuje z dob tvé soutěžní kariéry jako vždy skvěle připraveného závodníka, což ti také vyneslo řadu ocenění. Patří k nim i titul mistra světa v juniorské kategorii. Je to úspěch, kterého si ceníš nejvíc?
Ano, ale velmi si vážím i svého třetího místa z MS mužů v Malajsii v roce 2000. Tam jsem se soutěžením vlastně končil.
Byl to tvůj poslední závod?
Poslední a předvedl jsem tam nejlepší formu za celou svou kulturistickou kariéru.
Co byly tvoje silné stránky coby kulturisty, díky kterým jsi byl úspěšný?
Jednoznačně to byla disciplína a pevná vůle, bez které to člověk v životě nedotáhne nikam. V době, kdy moji vrstevníci chodili na diskotéky, užívali si, slavili narozeniny a jezdili na dovolené, já byl na dietě, třikrát denně trénoval šest dní v týdnu, a to jen proto, abych udělal výsledek, za který bych se nemusel stydět. A i když závody kolikrát nedopadly podle mých představ, vždy jsem věděl, že jsem do přípravy dal 100 %.
Dostal jsi takovou disciplínu do vínku, nebo sis ji vypěstoval?
Mám ji od mala a zasloužil se o to můj otec. Už jako dítě jsem totiž musel fyzicky makat, ať už na stavbě rodinného domu, na vinohradu, nebo na poli, a otec nám k tomu vštěpoval: „Neznám slovo nejde, prostě musíš.“ Naučil mě tak být k sobě tvrdý a jsem za to rád, protože v kulturistice mi to jen pomohlo.
Vím, že jako dítě jsi byl velmi šikovný v atletice a dalších sportech. Proč sis nakonec vybral kulturistiku?
Protože atletika mě tak nebrala jako svalnatí hrdinové z Rockyho nebo Komanda. Ti se stali našimi symboly mužnosti a my chtěli vypadat jako oni. To byla naše prvořadá motivace.
Největší motivace?
Ze začátku ano. Později mě zas hnalo to, že jsem chtěl patřit mezi nejlepší závodníky v tomto sportu. Ctil jsem pravidlo, že nic se nemá dělat napůl. Buď to budu dělat stoprocentně, nebo to nebudu dělat vůbec.
Vzpomeneš si ještě někdy na své kulturistické začátky?
Na to se nedá zapomenout. Byli jsme velcí nadšenci, kulturistikou jsme žili a atmosféra tenkrát byla s dneškem nesrovnatelná. Na závody jsme jeli autobusem, jeden vzal trubku, druhý buben, třetí harmoniku - vypadalo to, jako když se dneska jede na fotbal. Na závodech jsme si fandili a nestalo se, že bych někoho porazil a on za to se mnou nemluvil. Věděli jsme, co je sportovní chování.
Kam jsi v té době chodil trénovat?
Se dvěma svými mladšími bráchy jsme cvičili ve sklepě, kde bylo z jedné strany uhlí, z druhé pytle cementu a uprostřed jednoduchá lavička a my. Nahoře jsme ještě měli svařenou hrazdu z lešenářských trubek a byli jsme rádi, že máme alespoň něco.
Jak jste cvičili? Měli jste nějaký tréninkový systém? Informace jak cvičit?
Neměli jsme z čeho čerpat informace. Byla tu ročenka, která vycházela jednou za rok, a bylo to podpultové zboží. Do trafiky přišlo třeba jen jedno, dvě čísla, ale já měl štěstí, že jsme měli v trafice tetu, která nám vždy jedno číslo nechala. Jenže co se týče informací v ročence, byly dost zúžené. Byly tam nějaké tréninky, nějaké fotky, ale třeba o životosprávě nebo o výživových doplňcích tam nebylo vůbec nic. V tom jsme byli sto let za opicemi, přestože co se týče výsledků, byli jsme kulturistická velmoc.
Takže jídlo jste tenkrát vůbec neřešili?
Ne. Pamatuji se, jak jsem jako dorostenec prošel přeborem jižní Moravy a nominoval se až na mistrovství Československa, kde jsem ale hrozným způsobem vyhořel. Ještě před závodem jsem se nacpával rohlíky s vlašákem a zapíjel to jablečným moštem a pak se divil, jak to, že ostatní kluci jsou tak vyrýsovaní a já mezi nimi spíš v objemové formě jako budulínek. (smích) Ti kluci tehdy měli trenéry, a tak už tenkrát věděli, jak se připravit.
Ty ses připravoval sám?
V podstatě ano. Až v učení mě Franta Zálešák, náš nestor mezi veterány, naučil základy cvičení a stravování, za což mu moc děkuji.
Jak ses ze svého propadáku na mistrovství Československa poučil do příští sezóny?
V druhé sezóně mi už pomáhal Míra Nikl, to je člověk, který je jako můj další bratr. Ten se mnou sjezdil snad všechny závody, mimo šampionátů, kam se letělo letadlem. A to byl veliký srdcař. Trénoval se mnou, jezdil se mnou na závody, psychicky mě podporoval a také mi předal první informace o dietě. Ovšem ta dieta tehdy - to byla sebevražda. Postavená byla na filé a zelenině, sacharidy žádné. Takovou dietu bych nikomu nechtěl doporučovat, protože to byl nesmysl, dnes už to vím, ale tenkrát jsem díky ní shodil 17 kg za měsíc a na šampionátu jsem byl suverénně ten nejvyrýsovanější dorostenec.
Jak jsi v takové dietě vůbec mohl cvičit?
Silou vůle. Byl jsem mladý a přesvědčený, že to dělám správně a že to musí fungovat. A ono to opravdu fungovalo, ale byl to extrém, protože spolužáci, kteří viděli, jak rychle hubnu, si mysleli, že mám snad rakovinu.
Na závody jsi tedy byl vyrýsovaný na plech. Jak jsi dopadl?
Vyhrál jsem mistra republiky a propracoval se tak do reprezentace. Všimli si mě tenkrát i manželé Sukupovi, kteří mě nějakou dobu trénovali, přes ně jsem se dostal ke Zbyňkovi Slanařovi a následně také k Pavolovi Jablonickému.
Kdo z nich byl pro tebe takovým největším kulturistickým guru?
Nemohu jmenovat jednoho člověka, protože od každého jsem pochytil něco. Každý organismus je ale jiný, takže každý se stejně musí ve finále naučit pracovat právě s tím svým tělem. Já se třeba na závody připravoval deset let a každá ta příprava byla jiná. Člověk pořád zkouší, experimentuje v tréninku i ve výživě, aby se dostal ještě dál. Mně nedělalo problém sníst v dietě třeba kilo a půl masa denně, ba naopak, vyhovovalo mi to. Když jsem měl dost bílkovin, vystačil jsem si třeba s 50 g sacharidů denně a cítil jsem se dobře.
Takže ses stal časem svým nejlepším specialistou na výživu.
Určitě, každá příprava tě něco naučí. Jenže to jsou mi pak k smíchu takoví ti v uvozovkách trenéři, kteří si za dva týdny udělají trenérský kurz a už rozdávají rozumy. O těch si vždycky myslím: „Kde jsi byl, co jsi v životě dokázal, čím jsi prošel? A jak chceš někomu radit, když jsi nedržel dietu ani jednou v životě?“ A mladí kluci co cvičí... Člověk až žasne nad jejich sebevědomím. Oni ještě neudělali pořádný výsledek a už si myslí na Arnold Classic, soutěž, která jim je vzdálená jako Země od Měsíce. Když jsem byl na vrcholu, také mě napadlo, že bych si to rád mezi profíky alespoň vyzkoušel, ale nikdy bych to nahlas neřekl. Člověk se musí držet trochu při zemi a hlavně musí vědět, kam patří.
Pravda, dnešní generace právě netrpí nedostatkem sebevědomí...
V tom mají někdy prsty i trenéři, když jim jen lichotí... Mě hodně lidí nemá rádo, protože říkám pravdu do očí, a to i co se týče formy. Nebudu někomu vykládat „ty jsi šampión, vypadáš skvěle“, když vím, že je to nesmysl. Kdybych já osobně někoho připravoval na závody, tak k němu budu hodně upřímný, až ho to možná bude bolet.
Rozumný závodník ale bude radši za dobrou kritiku než za nesmyslné mazání medu kolem huby. Co ty? Byl jsi někdy stoprocentně spokojený se svou formou?
Já jsem si nikdy neřekl, že jsem spokojený a že vypadám dobře. Vždycky jsem cítil, že mám ještě rezervu, i když co se týče připravenosti na závody, byl jsem vždycky jeden z nejvyrýsovanějších a nejtvrdších frajerů, co na tom pódiu stáli. Ale zase jsem věděl, že bych potřeboval víc hmoty. Jako dorostenec jsem závodil v 70, pak jsem se dostal do 80 a nejtěžší přechod byl mezi 80 a 90. Když jsem se dostal do 90, zůstal jsem tam asi 6 sezón, ale na moji výšku 170 cm jsem měl stále ještě rezervy. Mít ještě o 10 kg víc, nestyděl bych se postavit třeba na Arnold Classic. Pozor, mluvím o amatérech, profíci to je úplně jiný svět.
A neříkal sis někdy, jak bys vypadal s těmi 10 kg svalů navíc? A nenapadlo tě někdy, že by ses ještě někdy na pódium rád vrátil?
Napadlo mě to, přemýšlím o tom a přemýšlím o tom vážně. A mám pořád velkou chuť připravit se na závody a důstojně obstát na MS veteránů.
Sportovní úspěchy Richarda Čady
| rok |
umístění |
soutěž |
soutěžní kategorie |
| 1991 |
1. |
Mistrovství ČSFR dorostenců a
dorostenek (Slovensko) |
kulturistika do 70 kg |
| 1992 |
1. |
Mistrovství ČSFR dorostenců
a juniorů (ČR) |
kulturistika do 70 kg |
| 1993 |
1. |
Mistrovství světa juniorů a
masters (Španělsko) |
kulturistika do 80 kg |
| 1994 |
1. |
Grand Prix Slovakia (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1994 |
5. |
48. Mistrovství světa mužů
(Čína) |
kulturistika do 80 kg |
| 1995 |
AV |
Velká cena Dubnice - muži, ženy (Slovensko) |
kulturistika - absolutní vítěz |
| 1995 |
1. |
Velká cena Dubnice - muži, ženy (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1995 |
AV |
Tatranský pohár - muži, ženy (Slovensko) |
kulturistika - absolutní vítěz |
| 1995 |
1. |
Tatranský pohár - muži, ženy (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1995 |
7. |
49. Mistrovství světa ve
sportovní kulturistice mužů (Guam) |
kulturistika do 80 kg |
| 1996 |
1. |
Cena Dubnice (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1996 |
1. |
Tatranský pohár (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1996 |
1. |
Grand Prix Bohemia (ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| 1996 |
2. |
18. ročník Grand Prix PEPA Opava
(ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| .1997 |
7. |
51. Mistrovství světa v
kulturistice mužů (ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| 1997 |
1. |
4. ročník Promil Cup -
mezinárodní pohárová soutěž v kulturistice (ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| 1998 |
AV |
9. ročník Grand Prix Slovakia
(Slovensko) |
kulturistika - absolutní vítěz |
| 1998 |
1. |
9. ročník Grand Prix Slovakia
(Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1998 |
1. |
Tatranský pohár (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1999 |
5. |
53. Mistrovství světa v
kulturistice mužů (Slovensko) |
kulturistika do 90 kg |
| 1999 |
3. |
Grand Prix PEPA Opava
(ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| 1999 |
1. |
Promil Cup - kulturistika muži,
ženy, fitness ženy (ČR) |
kulturistika nad 90 kg |
| 2000 |
AV |
Sandow Classic (ČR) |
kulturistika - absolutní vítěz |
| 2000 |
1. |
Sandow Classic (ČR) |
kulturistika do 95 kg |
| 2000 |
AV |
Tatranský pohár - muži, ženy a
fitness (Slovensko) |
kulturistika - absolutní vítěz |
| 2000 |
1. |
Tatranský pohár - muži, ženy a
fitness (Slovensko) |
kulturistika nad 85 kg |
| 2000 |
1. |
Grand Prix PEPA Opava (ČR) |
kulturistika do 90 kg |
| 2000 |
DQ |
Mistrovství světa v kulturistice
mužů (Malajsie) |
kulturistika do 90 kg |
Z fotoarchivu Richarda Čady
Dočetli jste první část rozhovoru s Richardem Čadou. Jak se dařilo tomuto talentovanému kulturistovi
po ukončení jeho závodní kariéry a jaké jsou jeho plány do budoucna, to se dočtete příště.
