Váš příběh: Jak jsem se rozhodl
hubnout s krásnou motivací

Tímto příběhem bych rád inspiroval i ostatní sportovní nadšence, a to jak z důvodu morálního, tak i výkonnostního. Každý zde může vidět, že tady nebrouzdají pouze kulturisté, ale i spíše kondiční sportovci, kteří se rádi dozvědí něco nového o stravování a posilovacím tréninku. Sport by mohl charakterizovat mou osobu, a tak budu velmi rád, když i Vás ostatní tento příběh "znovuzrození" inspiruje a začnete si plnit své sny, o to přeci v životě jde! :)

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Jmenuji se Marek, je mi 20 let a můj příběh začal přibližně před rokem, někdy začátkem února. V tu dobu jsem vážil nějakých 92 - 93 kilogramů při mé výšce 190 cm. Většina z Vás si asi řekne, že to není moc, nebo možná je to i málo, ale při mé, budu zde psát brigádě, kdy pracuji jako model, to opravdu není moc dobré. V tu dobu jsem se i rozešel s přítelkyní a začal si tak nějak urovnávat, co bych vlastně chtěl, a přišla pohnutka s tím, že bych mohl zkusit modeling v zahraničí. Poté, co jsem toto oznámil v agentuře, nastala chvíle, kdy jsem musel zhubnout cca 10 kilogramů, abych se dostal do správně konfekce a měl takovou tu „plážovou formu“.

Abych se trochu vrátil, tak jsem býval atletem v běhu na 400 metrů, to jsem si držel váhu cca 89 kg, poté, co jsem přestal, to šlo nahoru. Věnoval jsem se přítelkyni, jedl „dobré“ jídlo a o figuru se vůbec nestaral a skončil jsem na těch 93 kilogramech. Tím chci poukázat na to, že jsem půl roku před začátkem diety a hubnutí vlastně nic nedělal.

Nyní se již dostávám tedy k tomu samotnému začátku, kdy to vše probíhalo tak, že jsem začal běhat cca 3 - 4krát týdně a k tomu 2krát týdně lehce posilovna. Postupně jsem přidával tréninkové dávky - z půlhodinových běhů na hodinové - a začínal jsem se cítit opravdu skvěle, jelikož tělo dostalo šok a začalo okamžitě reagovat. Po velmi krátké době, myslím tak měsíci a půl, jsem ztratil cca 5 kg a byl na 87 - 88 kg. Nyní usuzuji, že to byla spíše voda, jelikož poté už to nešlo tak rychle. Tímto jsem se tedy dostal do další etapy, to bylo takové veliké nakopnutí, kdy už jsem viděl výsledky a moje sebevědomí se opět vracelo a měl jsem své tělo rád. Strava ovšem měla opravdu veliké mezery. Nemyslím si, že jsem v tu dobu hladověl, ale měl jsem opravdu špatně rozložené denní cukry a celkově struktura jídelníčku nebyla správná, a tak se kolikrát stávalo, že si tělo opravdu řeklo o dávku cukrů. Takže jsem byl opravdu schopen si dát pár lžic kakaa a podobné nesmysly.

Nicméně pokračoval jsem dál a měl před sebou svůj cíl - cca 83 kilogramů. Začal jsem daleko více číst o stravě všechny podrobné články, až jsem se dostal do stadia, kdy jsem, myslím si, jedl opravdu dobře, tělu nic nechybělo a váha šla stále dolů. Také jsem začal objevovat nové způsoby aerobní aktivity a celkově jiné tělesné aktivity. Začal jsem cvičit jógu, která opravdu pomohla procvičit doposud nepoznané svalstvo a regenerovat moji mysl, dvakrát za měsíc jsem chodil na dlouhé túry po horách, kolikrát i 35kilometrové.

Nyní trochu odskočím k tomu, jak to vnímalo okolí. Zpočátku to bylo asi nejtěžší doma, jelikož mi je 20 let a moje matka vaří opravdu skvěle českou kuchyni a odkládání knedlíků a podobné věci mě dost „bolelo“. Paradox byl to, že ostatní mě sice podporovali, ale stále mě obviňovali, že NEJÍM! Což pravda nebyla a opravdu mne to až kolikrát uráželo, ale poté, co si na to během cca 2 měsíců zvykli a pochopili, že to už není ani tak o trápení, ale spíše o tom, že již měním svůj životní styl, mne začali chválit podporovat a kolikrát se doma i stalo, že jsem vařil já a kupodivu všem chutnalo. V neposlední řadě jsem také přestal chodit na párty a přestal jsem pít alkohol, to bylo pro mé tělo asi to nejlepší!

Dostávám se k části cca po třech měsících změněného životního stylu a dodržování aerobních aktivit a posilovny. Moje forma byla opravdu skvělá, jak mysl, tak tělo byly ve skvělé kondici, tím pádem i fyzička. Hrozně mě zajímalo, jak se zlepšila i má běžecká forma, a tak jsem se přihlásil na Sherpa Cup, který se již tradičně běhá u nás na severu Čech. Je to závod, při kterém závodníci běží se 40 kilogramy na zádech trasu dlouhou 2700 metrů s převýšením, tuším, 350 metrů (opravdu hardcore). V závodě jsem doběhl na velmi krásném druhém místě v hlavní kategorii s časem něco málo přes 20 minut, tuším, že 20:43. Nicméně tento čas byl o celých 9 minut lepší, než který jsem měl v předchozím ročníku! Toto pro mne bylo opravdu krásnou satisfakcí, lepší pocit, než že jsem zhubnul 8 kilogramů. Opravdu skvělé.

Poslední fáze přišla v květnu, kdy jsem byl měsíc před odjezdem do italského Milána. Váha kolísala na 84 - 85 kg. V květnu jsem začal držet sacharidy na 50 - 100 g denně, podle toho, jak intenzivně jsem trénoval. Pro tělo tímto nastal šok a opět začalo skvěle reagovat a já začal shazovat, nakonec jsem se dostal na váhu 82 kg, kterou jsem si poté držel do loňského září, kdy jsem odjel studovat do Německa. Tam jsem přibral na 85 - 86 kg. Nyní jsem již doma a opět si držím svých 82 - 83 kilogramů při 9 procentech tělesného tuku.

Mým příběhem bych chtěl zejména poukázat na to, že nic není nemožné a je zcela jedno, jak velký cíl máte. To hlavní, co je třeba, je mít cíl stále před očima a nekoukat okolo sebe, soustředit se pouze na své tělo a sebe. Bylo by tomu tak i v opačném případě, když někdo nemůže přibrat. Neznám slovní spojení NEJDE TO! A tato dvě slůvka by neměla být ani ve Vašem slovníku! Děkuji za přečtení a přeji splnění Vašich snů, ať už jsou jakékoliv.