Váš příběh: Důležité
je plnit si své sny

Jsem člověk, který si začal vážit běžných věcí a přestal být materialista a snaží si splnit své sny, ať to stojí, co to stojí. Hodně lidí mě považuje za divného, když se nezajímám o automobily, hospody apod. jako všichni ostatní muži, ale jsem velice rád za to, že jsem výjimečný a našel jsem svoji podstatu života.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Jmenuji se Tomáš a je mi 22 let. Posilování a tomuto životnímu stylu obecně se sice věnuji naplno teprve rok, ale již za tuto dobu mě to změnilo natolik, jako bych se mu věnoval mnohem delší dobu. V dřívější době jsem byl takový ten klasický kluk, od kterého se očekává, že vystuduje střední školu, poté vysokou školu, najde si ucházející zaměstnání, najde si ženu, usadí se a dožije zbytek života v poklidu a míru. Dlouhou dobu jsem tímto směrem šel, než jsem si uvědomil, že moje cesta tudy nevede. Začal jsem studovat vysokou školu ekonomického zaměření, ale po dlouhém rozhodování jsem se rozhodl studium ukončit. Došlo mi, že nemusím být jako ostatní a žít takový ten stereotypní život. Vděčím za to taky jednomu svému kamarádovi (on ví), který mě k posilování nasměroval. Díky.

Pamatuji si, jak jsem se jako malé dítě vždy posmíval sestře, která odmítala jíst kdovíjaké napodobeniny jídla, jako je výrobní salám, párky, sladké pečivo atd., a četla si složení dané potraviny. Přišlo mi to k smíchu a považoval jsem ji za podivína. Dále jsem jedl své rohlíky s Nutellou, omáčky od maminky, nějakou tu zmrzlinu navečer a zapil jsem to pořádnou dávkou Kofoly. Naštěstí jsem byl ten typ člověka (ektomorf), který měl problémy přibrat a jídlo se mu neukládalo ve formě tuků. Na jednu stranu to bylo výhodné, ale na druhou - kdo bude chtít mít co do činění s takovým „párátkem“, jako jsem já? Dále jsem žil v domnění, že nepřiberu, ať dělám, co dělám. Když se na to zpětně podívám, tak mi to přijde vtipné, jak jsem ostatním říkal, že prostě do konce života nic nepřiberu.

Jednoho dne mi již zmíněný kamarád nabídl, jestli s ním nechci začít chodit cvičit. Řekl jsem si proč ne, to by mě mohlo bavit. Dlouhou dobu jsem hrál závodně florbal a praktikoval ostatní sporty jako tenis, atletika apod. Jsem rád, že z florbalu mám aspoň velmi silné a dobře stavěné nohy. Na druhou stranu jsem musel více zapracovat na vrchní části těla, která byla v nepoměru ke spodní. Ale abych se vrátil k vyprávění: V této době jsem měl delší dobu přítelkyni a bohužel často vyhrávalo přespávání u ní nebo odpoledne trávené u bazénu nebo prostě u televize v posteli. Takže jsem střídavě chodil cvičit a střídavě na to kašlal. V té době jsem si postupně začal uvědomovat, že sebezdokonalování mě láká mnohem víc, a s přítelkyní jsem se rozešel, abych měl na vše více času. Ač je to z mé strany ošklivé, tak toho nelituji. Začal jsem tedy znovu chodit do posilovny, ale teď už pořádně, a začal jsem k tomu i trochu lépe jíst. Jako každý začátečník jsem pročítal různé články o stravě, doplňcích stravy apod. Jsem velice rád, že jsem s doplňky stravy nezačal, protože jsem o nich ještě neměl dostatečné znalosti a byly by mi akorát ke škodě, navíc bych za ně určitě utratil dost peněz. Uvědomil jsem si, že je opravdu nutné dbát na stravu, a že gainer, proteinové směsi a kreatin to nezachrání. Jak šel čas, tak já se o tuto problematiku zajímal čím dál tím víc a víc. Přestal jsem pít alkohol, chodit na diskotéky a radši jsem se pořádně vyspal. Uvědomil jsem, že ti, co s nimi po večerech popíjím alkohol, moji přátelé nebudou a nic dobrého mi to přinášet nebude. Vlastně mi více vyhovuje život, kdy nemusím na ostatní spoléhat a všechno si raději udělám sám, pokud je to možné. V této době jsem alespoň rozeznal přátele od ostatních „přátel“.

Mně ale pouhé posilování nestačilo a chtěl jsem být něco víc, tak jsem se rozhodl, že si udělám kurz instruktora fitness, který jsem zhruba před měsícem úspěšně dokončil, a více danou problematiku začal studovat. Velmi mě zajímá lidská mysl, poznávání vlastního těla a co se v mém těle vlastně všechno děje. Poté, co jsem se také naučil základy anatomie, nabyl můj trénink jiných rozměrů. V blízké době se také zúčastním dietologického kurzu a kurzu první pomoci, abych byl zase o něco chytřejší. Doufám, že za nějakou dobu již budu natolik vzdělaný, že budu moci zkušenosti předávat ostatním a někoho také trénovat. Tato živnost by mě velmi bavila. V současné době pro to dělám vše. Rozhodl jsem se také, že bych rád okusil kondiční soutěž v kulturistice, abych si okusil tu přípravu a atmosféru. I když vím, že kulturistika také není nejzdravější sport, tak prostě chci dělat to, co mě baví a po čem toužím. Za zajímavou považuji klasickou kulturistiku, kde není nutné přímo vypadat jako monstrum, ale zachovat zdravou stavbu těla. Po té zkušenosti se budu cítit více připravený někoho trénovat, když budu vědět, co všechno to obnáší. Mám vskutku silnou vůli, tak vím, že když něco opravdu chci, tak to dokážu.

Ale abych se také vrátil krátce ke svému progresu, tak jsem začínal zhruba na 68 kg tělesné váhy při výšce 180 cm. Za zhruba půl roku jsem přibral 11 kg a celkově zkvalitnil svoji postavu. Od té doby se snažím držet si formu a brzo se opět pustit do dalšího zlepšení. Díky cvičení a správné životosprávě vůbec jsem se začal cítit jako zdravý člověk. Nic mě nebolí, nemocný nejsem, tak doufám, že to tak i zůstane. Nabyl jsem také na zdravém sebevědomí a více si ve všem věřím. Nejsem už takový ten klučina, co na ostatní radši kouká někde z rohu. Jdu si tvrdě za svým, ať mi ostatní věří, nebo ne. V současné době jsem se přestěhoval do Prahy a poprvé jsem opustil svoji rodinu a začal se starat opravdu sám o sebe. I když je občas těžké vyjít s penězi, tak se zatím vše vyvíjí dobře. Těším se na to, až si za pár let tento článek přečtu a řeknu si, že jsem si splnil vše, co jsem chtěl.

Na závěr bych chtěl jen podotknout ještě jednou to, abyste se nenechali ovlivňovat okolím a opravdu se snažili splnit své sny a cíle. I když začátky jsou vždy těžké, něco se Vám nedaří, máte málo peněz, tak za nějakou dobu si uvědomíte, k čemu všemu to bylo. Žijeme jen jednou a nikdo nám nemůže určit, že ve 25 již musíte mít nějakou dobu partnera, ve 27 letech se oženit/vdát a ve 30 mít první dítě. Prostě žijte tak, jak Vy uznáte za vhodné, protože jen Vy víte, co Vám přináší radost a co ne.