Váš příběh: Jednou jsi
dole, jednou nahoře

Kdybych se měl popsat, tak první, co mě napadá, je, že mám chuť bojovat za to, co mě opravdu naplňuje a baví ze všeho nejvíce, a to je bezpochyby kulturistický život. Posilování, nabírání svalů, regenerace, jídlo, spánek - to není jen nějaký sport jako třeba plavání nebo tenis, je to změna životního stylu, jiné myšlení a dívání se na věc. Posilování mi dává informace, potěšení, zbavuje mě nepříjemných pocitů a deprese. Vím, že toho průbojného ducha mám a umím dělat věci na 100 %, když něco chci. Jen je k tomu potřeba více věcí, například víra, motivace, chuť dělat věci dobře a hlavně cíl. Vytyčit si cíl, udělat si plán a jít si za tím, ať to stojí, co to stojí.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Mé jméno je Vašek. Je mi 23 let, výška 177 cm, jsem introvert a posiluji od 16 let, takže nějakých 7 let, bohužel nepravidelně. Mé začátky byly díky základní škole, kde jsem nijak nevynikal a kde byla šikana. Kolektivní sporty mě absolutně nebavily, byl jsem nemehlo. Naneštěstí jsme měli na základce posilovnu, kam jsem chodil pravidelně každý tělocvik. Vždy jsem se domluvil s vyučujícím, ale potřeboval jsem dohled. Vždy tam někdo se mnou šel. Ze začátku mi nic nešlo, ale postupem času jsem se zlepšoval. No, i když nebylo co zlepšovat, byl jsem obtloustlý mladý kluk, co jedl vše i se přecpával. I takové byly moje začátky. Po ukončení základní školy jsem nastoupil na SOŠ strojírenskou, kde taky byla posilovna, tak jsem ji taky navštěvoval každý tělocvik. Už v té době mi něco říkalo, že tohle mě bude bavit více než kolektivní sporty, kde se musíte spoléhat na ostatní. Zde se spoléháte jen na sebe, což bylo parádní.

Kolem 16 let jsem našim řekl, že bych chtěl k narozeninám posilovací stroj, který bych využíval místo chození po hospodách a kouření, jak to dělávali ostatní v mém věku. Tak mi ho koupili. Byl jsem štěstím bez sebe, smontoval jsem ho ani ne za 2 hodiny a šlo se na věc. Dokázal jsem posilovat klidně i 2 hodiny v kuse bez přestávky každý den, ale jídelníček mi nic neříkal. Koupil jsem si protein a kreatin a bral ho. Měl jsem 85kg kulatou postavu a za necelých asi 5 měsíců jsem dokázal shodit z 85 kg na 75 kg díky 2 hodinám posilování denně a běhání, které mě strašně moc bavilo. A jednoho dne z ničeho nic mě začala bolet hlava a měl jsem teplotu. Hlava bolela asi týden, krevní testy neukázaly nic neobvyklého. Našli u mě zánět mozkových blan. Musel jsem jít na operaci a po operaci jsem dostal epileptický záchvat. Asi týden jsem byl na JIP, kde mě denně kontrolovali, asi na týden jsem přestal mluvit, chodit, a co je nejhorší, přestal jsem poznávat rodiče. Po nějakém čase se to zlepšilo, mluvil jsem a poznával okolí. Po měsíčním pobytu v nemocnici jsem byl propuštěn. Ještě rok trvalo, než jsem se dal do kupy. Nešlo nic dělat, doktoři říkali, že nemůžu zatěžovat hlavu posilováním nebo těžkými činnostmi. Takže asi po roce jsem začal posilovat, bylo mi jedno, co říkali ostatní, nějakým způsobem se mi podařilo překonat bolest hlavy. A uvědomil jsem si, že to bylo to moje myšlení, že musím něco dokázat. Nějakým způsobem to prostě půjde.

Začal jsem postupně zatěžovat celé tělo, ale o tréninku jsem nevěděl absolutně nic. Jen jsem si přečetl pár vět, že na malou svalovou partii 2 - 3 cviky po 8 - 10 opakováních, na velkou 3 - 4 cviky po 6 - 10 opakováních. Vždycky jsem zničil partii (že jsem nemohl ani 4 dny chodit) a cvičil ji jedenkrát týdně. Jak tak šly dny dopředu, začal jsem stagnovat na 75 kg, a ač jsem do sebe valil kvanta energie, jídelníčku jsem moc nerozuměl, tak váha nešla nahoru. Jedl jsem, jak se mi chtělo - piškoty, těstoviny, kvanta tvarohu (až 750 g denně). Začal jsem proto pátrat po internetu a narazil jsem na fórum Ronnie.cz. Založil jsem si účet a denně jsem to luxoval. Ptal se na jídelníčky i tréninky a bylo mi řečeno, že vše dělám špatně. Tak jsem si navrhl režim, přísný režim, a dal se do práce.

Vlastnil jsem motorku, Simsona S50, a jednou jsem se na ní vyboural, rozdrtil jsem si levé zápěstí, takže na nějakých 6 měsíců jsem byl mimo trénink. Takže jsem začal opět od začátku, postupně jsem přidával váhy. Po dalších 5 měsících pravidelného tréninku jsem si přetrénoval záda, vznikla diskopatie - vystřelující bolest ze spodních zad do nohou. Asi nemusím psát, co to bylo za hnusnou bolest, při které jsem nemohl absolutně nic, ani spát. Takže to mě opět vyřadilo z tréninku na 6 měsíců. Bral jsem kvanta léků, když první přestaly fungovat, bral jsem jiné. Říkal jsem si "dost, takhle dál žít nejde". Doktoři říkali, že opět nemůžu posilovat, ale na to jsem nereagoval. Věděl jsem, že když se upnu na myšlenku, že můžu, tak můžu. Takže jsem začal opět od začátku. Nemohl jsem se ale ani ohnout.

Tak jsem začal přemýšlet, jak to zlepšit. Začal jsem se denně protahovat. Dělal jsem jen ty cviky, kde nejsou zapojena spodní záda. Po nějakých 3 měsících obejmu jsem měl 90kg vyžranou postavu a začaly se mi ve velkém dělat strie, ale to jsem neřešil a dostal jsem se za 3 měsíce na 80 kg, díky CKD a sacharidovým vlnám. Jsem prostě takový, že za každou cenu musím vše udělat sám a nenechám si poradit. A to se mi stává osudným.

Neustále mě ta záda bolela, ale já věděl, že to jednoho dne přestane bolet, a opravdu asi za týden ze dne na den, jak jsem říkal, to přestalo bolet a začal jsem zařazovat postupně všechny cviky. Takhle jsem posiloval celých 12 měsíců fullbody, korte, těžko-lehký split. A co se mi opět po roce nestalo? Vyjetá plotýnka a 3 měsíce mimo trénink. A opět to samé. MYŠLENKA mi dávala sílu. Asi za 3 měsíce jsem přišel o práci a samozřejmě o peníze a už jsem neposiloval vůbec. Kvůli osobním problémům jsem nemohl najít na nic sílu. Takže teď posiluji od půlky srpna 2012. V té době jsem měl kolem 80 kg, nyní po tlacích, tazích, těžko-lehkém splitu a GVT jsem získal objem a dostal se na krásných 90 kg a doufám, že se to bude jen zlepšovat. Mým cílem je se vysekat a jít na podzim na soutěž v kondiční kulturistice. Věřím, že se mi do té doby nic nestane. Vím, že myšlenka a víra mají velkou sílu.