Váš příběh: Život
je změna, stačí začít

Příběh o tom, že shazovat kila opravdu jde, stačí být dostatečně motivovaný. A o úsměvných začátcích posilování.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Na úvod trošku na odlehčení bych Vám rád povyprávěl své začátky s posilováním, kterým se dnes mohu pouze zasmát. Vše začalo, když mi bylo přibližně 16 let a našel jsem pod postelí dvě jednoručky. Ovšem vůbec jsem nevěděl, co s nimi. Různými pokusy jsem si tedy vytvořil nějaké cviky. Ovšem jediný čas, kdy jsem s těmito činkami něco dělal, bylo v sobotu večer, když dávali nějaký akční film, který mě, jak se říká, „nabudil“, a následně jsem tedy přibližně většinou o půlnoci začal s nimi cvičit, pokud se tomu tak dalo říkat. Ovšem od mala jsem měl problém s váhou. Přibližně v 10 letech jsem zkusil hrát fotbal, ale po měsíci či dvou mě vyhodili, jelikož jsem tréninky fyzicky nezvládal a s míčem jsem to neuměl a popravdě neumím do dnes. Má váha mi byla tak nějak jedno, na posměšky ostatních jsem si zvykl a časem jsem je vůbec neposlouchal, ovšem v 16 letech se vše změnilo a má váha mi začala vadit.

Zkoušel jsem mnohokrát držet diety, o nichž jsem nic nevěděl, a jediné, co jsem dělal, bylo to, že jsem hladověl, což jsem nikdy moc dlouho nevydržel a spíš jsem přibral. Po čase jsem to zase vzdal a ten opravdový zlom nastal až letos v dubnu, kdy jsem byl na horách a paradoxně i díky alkoholu jsem v uvozovkách „zhubnul“, protože jsem neměl vůbec chuť na jídlo a denně jsem 6 hodin lyžoval. Když jsem přijel domů a stoupl si na váhu, zjistil jsem, že z mých 90 kg při výšce 176 cm ubylo neuvěřitelných 5 kg. Tak mi došlo, že to opravdu jde, a bylo to pro mě impulsem k tomu, abych hodně ve svém životě změnil. Začal jsem hledat na internetu a číst spoustu článků o hubnutí a porovnávat je. Po přečtení desítek článků o hubnutí především zde na Ronnie.cz a na dalších mnoha stránkách mi došlo, že hubnutí není, dá se říci, o množství jídla, ale o jeho složení a kvalitě, tedy že držení hladovek přináší pravý opak a akorát člověka jako nějaké koleje znovu přivede na staré stravovací návyky. Věděl jsem, že ze stávajícího způsobu stravování, kdy jsem jedl brambůrky, samé omáčky s knedlíky atd., musím přecházet na zdravý jídelníček pozvolna, aby to mé tělo přijalo. Po následném přechodu na zdravý styl stravování jsem začal i pořádně posilovat, abych nejen hubnul, ale i zároveň vytvářel svalovou hmotu. Posiluji každý týden 3 - 4krát celé tělo. Ovšem o velkých prázdninách, když byl přebytek volného času, posiloval jsem klidně 5 - 6krát týdně. Postupně váha začala klesat přibližně o 3 kg měsíčně a díky posilování jsem věděl, že se jedná opravdu o tuk. Po čase posilování jsem zjistil, že mám na své levé ruce větší svaly než na pravé, přitom jsem cvičil obě dvě ruce stejně. Zkoušel jsem více cviků dávat na pravou ruku, ale žádný účinek to nemělo, bohužel to asi tak mám dáno geneticky, či je to způsobeno tím, že levou ruku více namáhám. Menší můj problém nastal na konci prázdnin, kdy zase začala škola zase a nastala potíž s tím, že ji mám i někdy od 8 do 18 hodin. Musel jsem se tedy naučit si den předem připravovat jídla do krabiček do školy, abych měl po celý den dostatečný příjem živin.

Dnes mám již krásných 70 kg a s dietou končím a chci se zaměřit na objem. Nyní zase čtu hodně článků o správné suplementaci kreatinem, poněvadž ho hodlám nasadit v nejbližší době. Sám na sobě cítím, že zhubnutí a změna životního stylu mi nepřinesly jen hezčí tělo, ale i velké zlepšení psychiky a sebevědomí, kdy nechodím se sklopenou hlavou a nebojím se podívat ostatním do očí, jako tomu bylo předtím.

Neříkám, že za celou dobu jsem neměl žádný karambol či svůj jídelníček neporušil. Jak se říká, občas se pravidla musí porušit. Někdy to spíše pomůže a dodá energii do dalšího pokračování, nežli uškodí. Obrovskou motivací pro mě do budoucna byla nedávná soutěž Evl´s Prague Pro 2012, kde bylo neuvěřitelné vidět ty ikony světové kulturistiky na vlastní oči a zároveň mít možnost se s nimi vyfotit. Ale ještě větší čest pro mě byla možnost se vyfotit s českými borci, jako je Lukáš Osladil, a nechat si od nich podepsat fotografie. Je to úplně něco jiného, než koukat pouze na jejich videa.

Pro všechny, co se pokouší držet dietu, je to ze začátku velice těžká věc a veliká zátěž na psychiku, zvláště když vidíte, jak se lidé okolo Vás doslova ládují vším, co jste předtím tak měli rádi. Ale po čase si na to zvyknete, že prostě určité věci člověk jíst nemůže, a stane se to Vaším stravovacím návykem a pak již si po takových „zabijáckých“ jídlech ani nevzdechnete. A ten výsledek za to opravdu stojí. A vedlejším ziskem je nejen sebevědomí, ale i zvýšená oblíbenost a popularita u holek, které by se nad Vámi dříve jen ušklíbly či by Vás přehlídly, jako kdybyste neexistovali. Každý tréninkový den se vždy těším, až vypadnu ze školy a doma se pořádně, jak se říká, zničím, abych mohl mít zase ten skvělý potréninkový pocit napumpování, který je úžasný.