Je tomu docela nedávno, co mi bylo sděleno, že když nejím sladkosti a občas se pořádně neožeru (promiňte mi ten výraz), tak prý žiji nudný, nešťastný život. Klepal jsem si při tom výroku v duchu na čelo. Kupodivu jsem zrovna neměl chuť se s někým přít a dohadovat se. Alkohol, cukrátka a další jim věci podobné přeci žádné štěstí nejsou. Pouze pod jejich vlivy se, díky smyslovým požitkům, šťastni možná cítíme. Jde tedy o klam, který někdo rád využívá, až zneužívá, říkal jsem si sám pro sebe.
Ten večer mi to ale, nevím proč, stále vrtalo hlavou. Co všichni na tom sladkém a alkoholickém vidí? Nemohl jsem usnout. Navíc trpím silnou tzv. plodnou nespavostí, kterou se snažím všelijak překonat. Například knížkou. Čtu proto při lampičce do brzkých ranních hodin a často odkládám knihu až ve chvíli, kdy si koleduji o vypíchnutí oka rohem přebalu. Marné je čtení za vidinou usnutí. Po čtení absolvuji dvouhodinovou pyžamovou štafetu z jednoho konce postele na druhý. Zoufale pak opět rozsvěcuji a třeba píši články, jako je tento. Asi začnu cvičit jógu nebo jiné relaxační cvičení...
Jakmile totiž zaklapnu víčka a zaujmu spací polohu, začnou se mi v hlavě rojit nesmyslné myšlenky, vzpomínky, nápady a jiné kokotiny (opět mi promiňte ten výraz). Jakýsi zvláštně organizovaný chaos, jakási infantilní kartotéka mozku, ve které usilovně listuji a při tom se mi zjevují proudy obrazů, útržků vět... Fantazie mi začíná tvořit roztodivné choreografie tančících pojmů proplétajících se se symboly v šedostříbrné změti ničeho, za řevu absolutního ticha mozkových zákrutů.
Ráno jsem se rozhodl, že zajdu do místního vinařství a koupím tam nějaké víno. Zabiji tak dvě masařky jednou ranou - nechám na sebe působit alkohol a sladké zároveň. Odnesl jsem si domů tři flašky kvalitního vína: polosladké Chardonnay 2008, Pálavu 2008, výběr z hroznů a Kerner 2011, pozdní sběr s přívlastkem. Za přítomnosti přátel jsem se pak podrobil experimentu. Chtěl jsem zjistit, jestli budu po flašce „šťastnější“.
Po první flašce jsem opravdu něco zaznamenal. Skoro jako po tréninku těžkých dřepů, kdy se Vám rozostřuje vidění, starosti jsou fuč a zahalí Vás příjemně hřejivý pocit. S tím rozdílem, že jsem místo vyschlé ústní dutiny měl svěží sladkou pachuť na patře, která se s tajemností po každé sklence z úst pomalu vytrácela. Rád jsem si ji připomínal... Všechny flašky zmizely nenávratnou rychlostí a experiment byl u konce.
Říká se „ve víně je pravda“ a asi na tom něco bude. Došel jsem totiž k závěru, že se sladkostmi a vínem je to tak trochu jako se ženami. Jste věrni jedné značce, když tu náhle v supermarketu spatříte luxusní vínko v akci. Normálně byste si takovéto vínečko nemohli dovolit, ale teď se Vám naskytla do nebe volající příležitost! Šup s ním do košíku a doma se s ním náramně potěšíte - paráda! Druhý den Vás ale čeká nehorázná morální kocovina. Víno a prachy jsou pryč, dobré pocity jakbysmet, v puse máte suchou hořkost. Svědomí Vás hryže zaživa. Podlehl jste pokušení, podlehl jste marketingovému tahu té nafintěné sámošky! Milý Freude, měl jsi prachsprostou pravdu... Příště, až budu mít zase nápad pomuchlovat se s nějakým vínem, raději půjdu vychladnout ven a postavím si třeba sněhuláka.
Váš vystřízlivělý kreslíř Maty
Martin Novák tvoří pod nickem Maty. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou a nyní studuje na TUL tělocvik a češtinu. Jeho největším koníčkem je sport, ale umělecká tvorba mu přesto velmi chybí. Proto když má čas, usedne doma ke stolu, chopí se tužky a kreslí, co ho zrovna napadne. A jelikož má rád humor, jsou to právě vtipy...
