Váš příběh:
Děláš to jen kvůli sobě

Jmenuji se Tomáš a jsem jen další z mnoha, kterému kulturistika změnila život a doslova ho očarovala. Jako malý jsem neměl dostatek síly a s mou podváhou jsem byl často terčem posměchu v hodinách tělocviku. Chtěl jsem přibrat za jakoukoliv cenu. Už jako malý jsem měl kladný vztah ke sportu a cvičení, ale kde není životospráva a řád, tam se většinou ničeho nedosáhne, a tak ani moje první pokusy k ničemu nevedly...

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Jmenuji se Tomáš a jsem jen další z mnoha, kterému kulturistika změnila život a doslova ho očarovala. Jako malý jsem neměl dostatek síly a s mou podváhou jsem byl často terčem posměchu v hodinách tělocviku. Chtěl jsem přibrat za jakoukoliv cenu a bral bych v té době jakákoliv kila navíc. Na střední to došlo tak daleko, že jsem začal opravdu šíleně jíst, a to i nezdravá jídla, kdy jsem po škole snědl několik krajíců chleba se sádlem a před spaním si dával tučné párky. Nedocílil jsem ničeho, snad jen že mi trochu narostlo břicho a zvětšil se zadek. Už jako malý na základce a později na střední jsem měl kladný vztah ke sportu a cvičení, ale kde není životospráva a řád, tam se většinou ničeho nedosáhne, a tak i moje pokusy o domácí cvičení, kdy jsem párkrát do týdne udělal pár kliků, nějaké sklapovačky a pohrál si s jednoručkami, k ničemu nevedly. A proto jsem se rozhodl, že jakmile dokončím střední školu, začnu chodit do posilovny.

V červnu 2004 jsem se konečně dočkal, hned druhý den po ukončení střední školy jsem vyrazil do posilovny, měřil jsem 187 cm a vážil 68 kg. Asi nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé vstoupil do božské svatyně mezi opravdové chlapy. V tomto pro mě posvátném místě jsem věděl, že si půjdu za svým snem, kterým bylo přibrat, abych byl pořádný kus chlapa a nemusel poslouchat hlášky typu "tobě snad nedají doma najíst" nebo "s těmahle ručičkama můžeš být rád, že se najíš". Mým největším problémem byla nevědomost a i značná neochota po vědění. Jako asi každý začátečník jsem znal jen pár základních cviků - bench, biceps, jednoručky, kladka na záda, předkopy, zákopy - a tyhle cviky jsem chodil cvičit 4 - 6x do týdne, jelikož jsem byl rok nezaměstnaný. Jediné, čeho jsem za ten rok dosáhl, bylo to, že jsem si při tomhle způsobu života vypěstoval určitý návyk na pravidelném cvičení, ale to je asi tak všechno. Za zmínku stojí i určité mírné zesílení, kdy se u většiny cviků objevily nějaké kotouče navíc. Každý tréninkový den probíhal úplně stejně - ráno jsem vstal, oblékl se a na lačno jsem vyrazil do fitka. Od malička jsem měl problémy se snídaní, takže jsem prostě neměl potřebu jíst. Ve fitku jsem si vždy odjel těch pár cviků, co znám, a doma jsem pak pojedl nějaký chleba se sýrem a snil jsem o tom, jak budu veliký. Myslím, že většina lidí pozná z mých slov, že to byl promarněný rok, ztráta času, jinými slovy všechno špatně.

Zásadní zlom pro mě nastal koncem roku 2006, kdy jsem se seznámil na internetu s jedním klukem, stali se z nás kamarádi a jemu patří veliký dík za to, čeho jsem zatím dosáhl, protože nebýt jeho, tak vůbec netuším, jak by se mi vedlo. I když on je z Olomouce a já z Ostravy, v dnešní internetové době to není problém. Tento člověk se pro mě stal jednak velkou inspirací, protože takhle nějak jsem si přál vždy vypadat, a jednak nepostradatelným rádcem. Dá se říct, že se stal mým osobním trenérem, protože mě naučil spoustu věcí a pořád se od něho učím. Při našich občasných setkáních mi ukázal základní cviky, bez kterých se pořádné cvičení neobejde a o kterých jsem neměl ani ponětí (dřep, mrtvý tah…). Řekl mi, co za potraviny jíst, vysvětlil mi, že bez snídaně se každý, kdo chce přibrat, prostě neobejde. Všechno mě naučil, sestavil mi trénink (pořád mi je sestavuje a radí) a já mohl konečně začít jít za svým snem. Začal jsem tedy opravdu cvičit.

Najednou to začalo jít, nebudu říkat, že jsem enormně sílil, ale rozhodně jsem začal přibírat, je fakt že jsem se do stravy pořádně opřel. Můj denní jídelníček zahrnoval pořádnou snídani a 5 - 6 pořádných chodů denně, hodně jsem cukroval a i díky tomu jsem v roce 2008 již vážil kolem 100 kg. Zmizely řeči na moji podvýživu a já si sám sebe začal vážit, mé tréninky měly najednou svůj smysl a řád. Já odcházel z fitka vždy plný skvělých pocitů z dobře odvedené práce. Nebudu tvrdit, že to bylo vždy lehké a že za tím nebyly litry potu a že se mi vyhýbala zranění. Jednoho krásného dne jsem si při cvičení mrtvého tahu přetáhl pravý zádový sval a 2 měsíce se dával do kupy. A opět jsem se poučil ze svých chyb, že kulturistovi pouze vitamín C nestačí, že jsou věci jako zinek a hlavně hořčík. Taky nadměrné užívání pásku oslabuje záda při dřepu a mrtvém tahu (býval jsem zvyklý mít ho na sobě od 50 kg). A dneska pokud nemám při dřepech na čince 100 kg a na mrtvém tahu 140 kg, tak si pásek neberu. Ale vraťme se zpátky do minulosti, koncem roku 2009 jsem se zastavil na váze okolo 105 kg a tady jsem si jednoho dne řekl dost. Byl jsem sice velký, ale spíše mohutný, až tlustý - ne udělaný. Nabrat jsem sice dokázal, ale za jakou cenu? Od malička jsem byl hodně pohybově nadaný, čiperný a najednou jsem byl rád, že se kolikrát nemusím hýbat a ani ohnout se v práci pro balík mi nedělalo zrovna potěšení. Prostě byl jsem velký, ale s mojí pohybovou stránkou a fyzičkou to bylo hodně špatné.

A tak jsem si řekl dost a na jaře roku 2010 jsem pod vedením mého trenéra, který mi zase sestavil dietní plán zvaný sacharidové vlny, absolvoval svoji první dietu. Pokud mohu něco říct o téhle části mého života, tak jen to, že to byla hodně dobrá zkušenost, která prověřila, jak jsem silný, pokud jde o pokušení okolních vlivů, například když si kolegové z práce rozbalili svoje velké svačiny a já vytáhl 150 g kuřecího masa jen tak ve vodě uvařeného... O různých jiných pochoutkách, jako jsou čokolády, ani nemluvě, pokud bylo mým cílem něco dokázat, musel jsem být prostě schopný si tyhle věci odříct nebo při nabízení říct NE. Taky mi to ukázalo, že po 3 měsících jsem ze 105 kg spadl na nějakých 85 kg a že se pod tou vrstvou tuku skrývala i pěkná postava, najednou jsem měl kondičku i solidní postavu. Zjistil jsem, že tahle cesta je pro mě nejlepší, tři čtvrtě roku se zlepšuji silově a na jaře si projdu dietou, kdy se zbavím pár přebytečných kil. Samozřejmě že dneska již vím, že nabírat se má s rozumem a dvě hodiny před spaním už müsli s mlékem není to pravé ořechové. Dneska stavím na potravinách, jako jsou maso, mléko, ryby, vajíčka, tvaroh, rýže.

Chtěl jsem tímto článkem hlavně říct, že každý, kdo chce, může něčeho dosáhnout. Když se na sebe podívám s odstupem času, musím říct, že přes veškerou moji nevědomost a chyby, které jsem jako začátečník udělal (a že jich bylo fakticky hodně), jsem dokázal pozměnit svůj život. Není důležité, jak se na mě dívají lidi teď, ale jak se na sebe dívám já. Cvičení se pro mě za těch pár let stalo drogou, ty pocity po cvičení, kdy vím, že jsem si dal pěkně do těla, nemůže nikdy pochopit ten, kdo necvičí.