Ve floridském Miami ve dnech 7. a 8. prosince proběhla prestižní Masters Olympia. Očekávané klání veteránů starších čtyřiceti let se odehrálo po devítileté odmlce a čtyřiatřicet borců na něm bojovalo nejen o cenné vítězství, ale také o podíly z celkové finanční prémie, která před soutěží byla stanovena na 200.000 dolarů.
Již průběh pátečního semifinále napověděl, že k vítězství bude mít s největší pravděpodobností nejblíže legendární Dexter Jackson, jehož v posledním semifinálovém vyvolávání v boji o medailové příčky doplnili Toney Freeman, Edward Nunn, Dennis James a Ronny Rockel. První polovina soutěže také opět ukázala určitou nesmyslnost neexistence alespoň dvou věkových kategorií, kdy borci, kterým je přes padesát, šedesát či dokonce sedmdesát let, na mladší soupeře pochopitelně ztráceli. Ve finále tak vlastně nikdo z nich nedostal ani příležitost k předvedení volné sestavy, když do tohoto, v současnosti bodově nehodnoceného, kola nastoupili pouze kulturisté z nejlepší patnáctky. Jak pro všechny závodníky, kteří ve finále již nedostali větší příležitost, tak i pro přítomné diváky to je jistě škoda. Zhlédnout volnou sestavu Andrease Cahlinga, skvěle pózujícího Jamese Hamptona nebo Kena Passariella by pro většinu přítomných kulturistických nadšenců určitě znamenalo zážitek, na který se nezapomíná.
Po finálových vyvoláváních a posedownu na pódiu nakonec skutečně jako poslední zůstal stát Dexter Jackson. Vítěz Mr. Olympia z roku 2008 soutěžil podle všeho ještě v lepší fazóně než na loňském IFBB Pro World Masters a někteří se domnívají, že měl dokonce životní formu. Třiačtyřicetiletý závodník předvedl dech beroucí kombinaci vyváženosti, separace, plnosti svalů i množství detailů, pozornost navíc poutal také napruhovanými hýžděmi a ceněným vánočním stromečkem v oblasti spodních zad.
Při vyhlášení výsledků Jackson překvapivě dostal šek pouze na 75.000 dolarů, a to i přesto, že pořadatelé již několik týdnů dopředu na svých webových stránkách avizovali, že vítěz obdrží stotisícovou částku. V tuto chvíli ani zástupci zahraničních médií, kteří se nadcházeli přímo v místě soutěže, netuší, z jakého důvodu ke snížení odměn došlo.
Na tento poněkud neseriózní krok doplatil také Toney Freeman, jenž byl vyhlášen na druhé příčce a místo 50.000 dolarů se musel spokojit s o 15.000 menší částkou. Americký závodník na své osmé soutěži v probíhající sezóně i v šestačtyřiceti letech vypadal skvěle. Přesto by však někteří s přihlédnutím k tomu, že Toney nedisponoval tak mohutnými stehny jako v dosavadním průběhu roku a postrádal i potřebné detaily břišních svalů, na druhém místě raději viděli Edwarda Nunna.
Skvěle stavěný Nunn totiž na Masters Olympia disponoval nejlepšími objemy za svou dosavadní kariéru a dokázal k nim navíc přidat i velmi slušnou formu. Když se však před něj ve výsledkové listině vtěsnal ještě Dennis James, musel se nakonec spokojit se čtvrtým místem.
Právě Dennis James patřil k nejsledovanějším osobnostem soutěže. Na klání se totiž k závodění vracel po více než dvouleté odmlce a mnozí byli zvědaví, do jaké formy se ještě dokáže dostat. Ačkoliv jeho umístění bylo zřejmě poněkud nadhodnocené, James na soutěži nakonec nezklamal. V šestačtyřiceti letech a po dvou vynechaných sezónách zřejmě předvedl své maximum, když závodil vyrýsovaný, tvrdý a předvedl tradičně dobrý hrudník a paže. Nedostatky v podobě slabších zad, proti minulosti menších stehen, určité plochosti svalstva a horší kontroly břišních svalů nic nemění na tom, že se na pódium vrátil důstojně.
Páté místo připadlo Ronnymu Rockelovi, jenž působil neuvěřitelně mohutně. Pokud by ke svým současným objemům byl také v ideální formě, tak jako například při zisku šestého místa na Mr. Olympia 2010, mohl by pomýšlet i na vyšší umístění. Tentokrát však doplatil na měkké hýždě, hamstringy i nedotažená spodní záda.
Se šestým místem bude z Miami zpět do rodného řeckého Kósu odjíždět australský reprezentant Michael Kefalianos, jenž se ve výsledkové listině vtěsnal i před ve skvělé formě soutěžícího Darrema Charlese. Třiačtyřicetiletý Charles zažil po delší době vydařenou soutěž, a to i díky tomu, že se zlepšil stav jeho zad, jejichž zranění jej limitovalo v přípravě na poslední závody. K přednostem reprezentanta Trinidadu tradičně patřily pěkné břišáky, fantastické paže a výborná prezentace.
Osmé místo vybojoval Bill Wilmore, jenž nezopakoval formu z loňského IFBB Pro World Masters ani z letošní Toronto Pro Supershow, a nelze se zbavit dojmu, že subtilnější, ale zato výborně připravený Troy Alves měl skončit před ním. Desáté místo za pětačtyřicetiletým Alvesem, jehož na klání připravoval Chris Aceto, při profesionálním debutu obsadil fantasticky stavěný Drew Jemmott, jenž na první pohled zaujal šířkou zad, celkově masivní horní polovinou těla a uzoučkým pasem. Pokud by za rozvojem zad, hrudníku, ramen a paží nezaostávala Drewova stehna, jeho jméno by ve výsledkové listině figurovalo zřejmě výše.
Jedenáctou příčku vybojoval Tricky Jackson, jenž svou soutěžní hmotností spadá do kategorie s limitem 212 liber. Dvanáctý pak skončil dobře rostlý Lee Banks, jenž zřejmě doplatil na to, že zadržoval tenký film vody v podkoží. Třinácté místo překvapivě obsadil čerstvě devětačtyřicetiletý Nathan Wonsley, který se na jednu stranu mohl chlubit fantastickými stehny a pažemi, na straně druhé však výrazně ztrácel v oblasti hrudníku a také zad.
Do první patnáctky se při svém profesionálním debutu vtěsnal i Jerome Ferguson, totéž se podařilo také Seanu Allanovi, jenž byl se svými 193 cm jednoznačně nejvyšším závodníkem na pódiu.
Všichni veteráni starší padesáti let se umístili až na dělené šestnácté pozici, na níž spolu s nimi figurují také jména poměrně čerstvých čtyřicátníků Sergeye Shelestova a Constantinose Demetrioua. Především jednačtyřicetiletému Shelestovovi soutěž vůbec nevyšla, ostatně jako celá podzimní část letošní sezóny.
K příjemným překvapením patřilo vystoupení jednapadesátiletého Chucka Sanowa, který si po šesti letech bez soutěžení tvrdostí nikterak nezadal s mladšími borci. Solidními objemy i formou se ze starších borců pak prezentovali také padesátiletý Ital Alberto Bistocchi nebo Američan James Hampton, jenž se věkem blíží již k šedesátce. Za zmínku stojí také představení šedesátiletého Andrease Cahlinga, jenž se od loňské sezóny, kdy startoval na IFBB Pro World Masters, dokázal viditelně zlepšit a setkal se výbornou odezvou publika. Jak se zdá z jeho prvních posoutěžních reakcí, tak to navíc ještě neplánuje zabalit, a pokud se bude konat nějaká soutěž veteránů i v příští sezóně, dá se předpokládat, že na ní švédský kulturista nebude chybět.
Výsledky Masters Olympia 2012:
1. Dexter Jackson
2. Toney Freeman
3. Dennis James
4. Edward Nunn
5. Ronny Rockel
6. Michael Kefalianos
7. Darrem Charles
8. Bill Wilmore
9. Troy Alves
10. Drew Jemmott
11. Tricky Jackson
12. Lee Banks
13. Nathan Wonsley
14. Jerome Ferguson
15. Sean Allan
16. Constantinos Demetriou
16. Mark Antonek
16. Lee Apperson
16. Rob Belisle
16. Alberto Bistocchi
16. Andreas Cahling
16. Gianluca Catapano
16. James Hampton
16. Ralf Herget
16. Timo Honkala
16. Jocelyn Jean
16. Marc Lavoie
16. Rod Ketchens
16. David Marinelli
16. Chuck Sanow
16. Bill Scarnaty
16. Sergey Shelestov
16. Bud Woodruff
16. Ken Passariello
1. Dexter Jackson
2. Toney Freeman
3. Dennis James
4. Edward Nunn
5. Ronny Rockel
6. Michael Kefalianos
7. Darrem Charles
8. Bill Wilmore
9. Troy Alves
10. Drew Jemmott
Závodníci na 11. až děleném 16. místě
Vítězové Masters Olympia v kategorii od 40 do 49 let:
rok |
jméno |
1994 |
Robby Robinson |
1995 |
Sonny Schmidt |
1996 |
Vince Taylor |
1997 |
Vince Taylor |
1999 |
Vince Taylor |
2000 |
Vince Taylor |
2001 |
Vince Taylor |
2002 |
Don Youngblood |
2003 |
Claude Groulx |
2012 |
Dexter Jackson |
Zdroje:
www.npcnewsonline.com
www.musculardevelopment.com
www.rxmuscle.com
www.ifbbpro.com
Foto:
www.npcnewsonline.com / Isaac Hinds