Jak jste si jistě všichni všimli, konec světa, který jsem očekával v minulé Hardcore sodě, nenastal. Považuji to za do nebe volající drzost ze strany mayských astrologů a zvažuji žalobu. Věřím, že stejný pocit sdílí všichni, kterým se ve schránce hromadí soudní obsílky pro obvinění z výtržnictví a poškozování cizí věci a kteří očekávají v příštím roce narození řady potomků. To víte, když čekáte konec světa, tak si ten poslední mejdan chcete pořádně užít, to dá rozum. Víte, jak to chodí. Mimochodem, znáte ten vtip, jak se mravenec po strašlivý kalbě probudí na tanku a říká: "To je děs, já vždycky, když se ožeru, tak pak domů přitáhnu nějakou pí*ovinu!"
Konec světa nám uplynulý měsíc sice nepřinesl, zato ale přinesl několik zajímavých světových rekordů. O jeden z nich se usilovným cvičením, konzumací dvou kila masa, tří litrů proteinových koktejlů a kilogramů sacharidů denně zasloužil "taky kulturista" Moustafa Ismail. Tomu se podařilo svými gigantickými bicepsy napnout pásku na hodnotu 79 centimetrů. Odsnunul tak z prvního místa tabulky morbidně obézní slečnu Marušku, která dělá v nejmenovaném supermarketu na kase. (Pokaždé, když ji tam vidím, tak přemýšlím, jak se vlastně do vyhrazeného prostoru dostala, protože těmi malými dvířky to tedy rozhodně nebylo. Spíš se mi při pohledu na její impozantní proporce neodbytně vnucuje představa kladkostroje.)
Moustafa, jehož bicepsy jsou stejně kvalitní a pevné, zato o dobré 4 centimetry větší než ty slečny Marušky, si vysloužil nehynoucí slávu a také plaketu, která dokazuje, že je zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Jaké však bylo jeho rozčarování, když začal institut Guinessovy knihy rekordů na popud závistivé kulturistické veřejnosti přezkoumávat kvalitu jeho paží. Prý tam má nějaký šithol, či co. Moustafu tahle neradostná zpráva zastihla, zrovna když polykal celého syrového lososa a zapíjel ho litrem proteinového koktejlu. V reakci na to zlostně zažbluňkal bicepsy a odjel do laboratoře v Japonsku (kde jinde byste hledali opravdovou laboratoř než v Japonsku), aby se podrobil specializovanému vyšetření. Výsledky neznáme, zato ovšem víme, že jeho jméno zmizelo z internetových stránek Guinessovy knihy rekordů. Nic naplat, závist vládne světem a intriky Vás klidně můžou připravit o pracně vydřené světové prvenství.
O prvenství v oboru Vás kromě intrik může připravit třeba selhání materiálu v důsledku extrémního opotřebení. S tím má své zkušenosti i Ronnie Coleman. Na jednu stranu je chvályhodné, že jakožto nejúspěšnější kulturista historie na svůj sport nezanevřel, na druhou stranu je ovšem diskutabilní, jestli je dobré dělat exhibiční vystoupení, když se obvod Vašeho pasu rovná obvodu hrudníku a navíc tak trochu vzbuzujete dojem, že jste právě absolvovali vnitřní prohlídku obrovského mlýnku na maso a někdo Vás pak zase pracně poskládal dohromady.
Na závěr bych Vám rád převyprávěl jeden příběh. Není silvestrovský, je vlastně úplně obyčejný. Je to o takovém běžném dni ve fitku. Možná ne tak úplně běžném, ale řekněme o jednom z těch trochu zajímavějších. Tady je.
Kterak ve fitku hořelo
Nic Vám tak nezkazí trénink, jako když ve fitku začne hořet. To je skoro horší, než když vypnou proud a Vy cvičíte po tmě (to už jsem kdysi také zažil). To jsem takhle jednou šel ve středu do fitka v radostném očekávání těžkého tréninku dřepů, když mě zarazily modré záblesky majáčků asi pěti hasičských vozů. "To zas nějakej pakůň hulil v posteli," pomyslel jsem si soucitně při pohledu na 8 pater panelového domu opodál a pokračoval cestou v předtréninkové meditaci. Z té mě ovšem záhy vyrušil ostrý čichový vjem, který v první chvíli evokoval představu letního grilování, ovšem po důkladnější analýze více připomínal zápach hořící skládky. Stále jsem se nevzdával vidiny kvalitního, intenzivního tréninku, ovšem po vstupu do budovy veškeré mé naděje zhatil pohled na hasiče v plné zbroji. S výrazem zkušeného honáka krav žádajícího panáka whiskey po náročném dni se opíral o barový pult fitka.
"Hořelo v sauně, otevřeno je až zítra!" dostává se mi stručné, ovšem zcela kompletní informace od kolem procházející usměvavé slečny recepční. Chvíli si ji měřím zkoumavým pohledem a poněkud přihlouple se ptám "To jako vážně?" Slečna se ovšem mým nepříliš inteligentním dotazem nenechá zaskočit, kývne směrem k dusivému oblaku kouře nad fitkem, který se majestátně rozpíná do všech stran, a opět mě s úsměvem ujišťuje, že dnes už otevřeno nebude.
O dvě hodiny dříve...
"Trochu vůně a bude to ještě lepší." Myšlenka byla správná. Bohužel, dáma, která si ten den poprvé užívá kouzlo klasické finské sauny, volí zcela nesprávný způsob aplikace vonné esence. Místo nakapání několika kapek oleje do vědra a zalití žhavých kamenů malou naběračkou vody chrstne olejovitou vonnou směs přímo na kamna. Devastující účinek nebezpečného chemicko-fyzikálního experimentu se projevuje okamžitě. Vyšlehnou plameny, které se prakticky okamžitě začnou zakusovat do dřevěné stěny sauny a za překotné evakuace všech saunujících vypuká opravdový, nefalšovaný požár.
Vývoj situace je od této chvíle velmi rychlý. Personál fitka po zběžné prohlídce obrovské ohnivé koule uprostřed saunovací místnosti usuzuje, že tady skutečně hoří, a volá linku 150. Za několik minut přijíždí stádo hasičských vozů a začíná profesionální zásah (nějaké to rozbíjení dveří a aplikace hektolitrů vody).
Zhruba ve stejné době se nahoře v patře, kde se nachází posilovna, začíná šířit šuškanda o požáru a evakuaci, kterou zpočátku nebere nikdo příliš vážně, ovšem s přibývajícími hektolitry vody, které postupně udolávají požár v přízemí, a s rostoucím množstvím hutného dýmu, který zaplňuje prostor, se mnozí nechávají přesvědčit o tom, že jejich trénink je dnes opravdu u konce. Ne tak Standa, vyhlášený DJ a král místních prasáků, který právě usilovně pumpuje triceps. "Jste všichni měkký, vy č****!" hodnotí nahlas hromadnou evakuaci několika kolegů a přátel a jde si dát ještě jeden cvik na horní polovinu vnější hlavy tricepsu.
V téže chvíli přichází na scénu jeden z mých kamarádů z fitka, Honza, který je rovněž dobře naladěn na trénink, tentokrát na bench-press (který se chystá opět přes všechny mé výhrady drtit sérii za sérií bezpalcovým úchopem). Nepozorován prochází kolem baru směrem ke schodům, prochází kolem squashových kurtů, zdolává se značným funěním z nedostatku kyslíku druhé schody a poté se s překvapeným výrazem zastavuje před místností, kde se nachází fitko, a marně se v husté mlze snaží pohledem zaměřit zhruba 5 metrů vzdálenou benchovou lavičku. Otáčí se a značně zklamán se vrací dolů do přízemí, kde se mu dostává rozpačité omluvy, že si ho tak nějak nevšimli.
O patro výš se mezitím z mlhy vynořuje DJ Standa, s tricepsy nalitými k prasknutí a s očima jak angorák. Odebírá se do šatny, kde je vzduch zatím ještě o poznání příjemnější, a po zralé úvaze se nejdříve odebírá do sprchy. Nepůjde přeci z fitka zpocený jak prase. Když o 5 minut později dokončuje důkladnou očistu těla, naráží po příchodu ze sprch na problém v podobě neprostupné kouřové bariéry, která mu znemožňuje lokalizovat šatní skříňku. S grifem zkušeného potápěče se nadechuje v prostoru sprch, kde je ještě měřitelný obsah kyslíku, a poté se odvážně vrhá do oblaku hustého dýmu. Po hmatu nalézá řadu šatních skříněk, zhruba na desátý pokus otevírá tu správnou a narychlo si naruby obléká triko. Při snaze o obléknutí zbytku nyní již velmi dobře vyuzených svršků (Standovi začíná být jasné, že účel sprchy se nakonec míjí účinkem) jej vyruší temné chrčení. Zní to jako Darth Vader, a jakmile se Standa otočí směrem, ze kterého zlověstný zvuk přichází, zjišťuje, že je to skutečně Darth Vader. Jen má namísto světelného meče v ruce sekeru, na zádech kyslíkovou masku a místo: "Jsem tvůj otec, Luku," říká na*raným hlasem: "Co tady děláte, budova je evakuována!
Pomalu usedám do auta, zklamán vývojem situace a zmařeným tréninkem. Opodál vychází z fitka Standa, čerstvě vysprchovaný, se stále impozantně nalitými tricepsy, ovšem zapáchající jako spálená pneumatika a klopýtající ve snaze identifikovat chodník skrze oteklé, slzící oči.
Tak vypadá, vážení přátelé, takový běžný den ve fitku. Ať je každý Váš den v novém roce o poznání klidnější, než byl tento.
Víte, že...
