I po pětileté závodní pauze je bývalá reprezentantka a držitelka dvou titulů mistryně České republiky v kategorii bodyfitness Veronika Zieglerová ikonou, na kterou se nezapomíná, a když se objeví na plovárně, stáčí se stále pohledy mužů i žen jejím směrem.
Nezávodit neznamená nutně necvičit, láska k pohybu už vám většinou zůstane napořád. To bude pravděpodobně i Veroničin případ, potvrzují to i sotva dva měsíce staré snímky v galerii. Nechme ale domněnky stranou a pojďme se Veroniky zeptat, jaká je skutečnost.
Verunko, dlouho o tobě nebylo vidu ani slechu, co se vlastně za těch pět dlouhých let od poslední soutěže událo?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz. Tak za těch posledních 5 let se v mém životě opravdu odehrálo hodně radikálních změn. Přestěhovala jsem se z Brna do Prahy a změnila zcela profesi. Vlastně jsem vyměnila tenisky a fitko za lodičky a kostýmky. Rok už pracuji jako investiční technik. To nejdůležitější ale bylo, že se mi narodila moje Terezka a ta je tím nejkrásnějším, co mi život dal. Samozřejmě, že láska k fitness a wellness trvá dál, v mém případě ale hraje hlavní roli přístup k výživě. S tím i souvisí to, že se poslední rok hodně věnuji spolupráci se Šmakounem, z něhož vymýšlím různé recepty.
Předpokládám, že s narozením Terezky se ti trochu změnil pohled na svět.
To se opravdu změnil a moc. Změnil se mi žebříček hodnot a životní priority a hrozně moc si to užívám.
No a jak je to s tím tvým cvičením? Podle toho, jak vypadáš po dítěti, bych očekával, že máš jednoručky i na záchodě.
To ne, ale děkuji za kompliment. Pochopila jsem spoustu věcí a je opravdu důležité, aby se měl člověk rád a měl rád i svoje tělo. Méně je někdy více. Naštěstí jsem ani při těhotenství moc nepřibrala, celkem to bylo sotva 9 kg. Nemyslím si, že pro zdravý vývoj miminka potřebuje maminka sníst denně čokoládu nebo polárkový dort. Od narození Terezky a díky mé nové práci, která mě moc baví, se přiznávám, že není na fitko moc času. Tak jsem zvolila variantu ranního běhání. Občas si ráno na lačno na 20 - 40 minut zaběhám, a když čas dovolí, tak si užiji i to fitko. Musím ale znovu zdůraznit, jak moc důležitá je strava! Já jsem si prostě „poskládala“ jídelníček, který mému tělu vyhovuje, a do toho občas zařadím pohyb. Musím opravdu poděkovat Šmakounu, pro mě je to ideální zdroj bílkovin.
Soutěžení už tě neláká, nebo nevylučuješ, že tě ještě někdy uvidíme?
Soutěžení? Musím přiznat, že ráda a často vzpomínám, mám na tu dobu opravdu krásné vzpomínky a spoustu kamarádů, známých, příznivců i přátel a za to jsem životu vděčná! A jestli mě ještě někdy uvidíte na pódiu? Budu upřímná, myslím, že spíš ne, ale jak je to přísloví? Nikdy neříkej nikdy?
No, kdyby ne bodyfitness, co třeba nová kategorie bikini? Co na ni říkáš?
No… Tak to asi ne. Je to nová kategorie a já ji asi ještě nevstřebala. To „pózování“ bikin je mi zkrátka cizí.
Co bys poradila našim čtenářkám, které by rády jednou také získaly zlato?
Nikdy nepřestávejte věřit a snít a nikdy se nevzdávejte! Pokud se pro tento sport jednou rozhodnete a opravdu si půjdete za svým, tak byste měly vědět, že tomu budete muset obětovat naprosto všechno. Celý váš život se tomu musí podřídit - bodyfitness pro vás nemůže být jen koníčkem, ale prostě to musí být váš život! Všechno ostatní jde pak stranou. Je to sice obrovská dřina, ale opravdu to stojí za to!
Veru, já ti děkuji za milé povídání a přeji mnoho úspěchů v osobním životě a radost z Terezky, třeba se jednou vydá ve tvých šlépějích.
Víte, že...
