Když jsem zde před pár měsíci zveřejnil fotografie Slavoje Bednáře na začátku soutěžní přípravy s tvrzením, že se dle mého názoru jedná o trochu nedoceněného kulturistu, jednoho z nejlepších v ČR, snesla se na mě kritika, že Slavoje přespříliš adoruji a pěji nemístné ódy.
Jsem rád, že Slavoj má slova potvrdil svým vítězstvím na Mr. Universe federace NABBA, kde se navíc předvedl ve špičkové formě, která nepostrádala ani vyrýsovanost, tvrdost svalů, ale ani patřičný objem. Slavoje jsem tedy navštívil opět, abych mu ve společnosti diktafonu položil několik otázek. Příště už to neudělám. Příště již udělám pouze videorozhovor, neboť jenom tak si vychutnáte neobvykle poutavou dikci Slavoje Bednáře, která z něj dělá příjemného vypravěče.
Slavoji, tys vyhrál Mr. Universe minulý týden, ale já bych se rád vrátil o několik let nazpět. Kdy jsi zaznamenal první kulturistické úspěchy?
Já jsem začal v 16 letech a mé první závody byly v kategorii dorostenců. Ta byla, respektive je, do 18 let a tam jsem obsadil 5. místo na Čechách a 5. místo na MČR. Já tam šel vlastně jenom z hecu. S kamarádem jsme cvičili u Josefa Hübla ve Svitavách a on byl poměrně slušně narostlej a povídá, že bychom měli zkusit soutěž. Tak jsme to zkusili. Já byl tedy pátý a on skončil někde hodně za mnou. Od té doby jsem ho neviděl. Zato se mnou se to táhne už 16 let.
Já jsem tě prvně zaregistroval, a to zřejmě nynější čtenáři Ronnie.cz nebudou vědět, když jsi tak nějak pomáhal Martinovi Jebasovi rozjet web Ronnie.cz. Je to tak?
Jo, je to tak. A do dneška s ním cítím takové pouto, které spojuje mladé nadšence, kteří jsou zapálení pro společnou věc. A to i přesto, že já ho teď už nemohu brát jako sobě rovného. Martin je někde úplně jinde. On je momentálně kapacita, businessman, někdo, kdo má váhu. Jemu se v oblasti kulturistiky podařilo u nás něco nevídaného. Když to trochu přeženu, tak on je takový Steve Jobs na poli kulturistiky u nás. No a tenkrát byl tenhle šikovnej kluk strašně nadšenej do internetového portálu. A jak on byl nadšený do internetu, tak já byl stejně nadšený do kulturistiky. Takže jsme se potkali a on byl strašně vděčný, že chci vůbec na ty jeho stránky něco dát. Já tam pak poměrně dost přispíval a vůbec byl takový aktivnější. A i když se už nevídáme, já už ho vlastně ani neznám, tak pořád cítím mezi námi takový ten čistý kamarádský zážitek, který tam tehdy byl.
Ty jsi pak odjel do USA, viď?
Já tehdy končil studium farmacie a můj otec, který tam žije, měl takový plán, že tam budeme spolu budovat firmu.
Tehdy byl ještě navíc nadšený z toho, že kluk dělá kulturistiku.
Už není nadšený?
Není. My už bohužel nejsme ani v kontaktu. On vnímá jakousi zradu v tom, že jsem se vrátil zpátky do Čech. To ho bohužel velmi zklamalo, protože si maloval nějaké společné plány a to prostě nevyšlo.
A nelituješ toho, že ses vrátil? Přeci jen jsou státy považované za kulturistice zaslíbenou zemi.
Ne, nelituju toho. Díky tomu se mi narodila nádherná dcerka Anička, která mi to všechno vynahradila. A hlavně, ono to tam není žádný med. V Americe nedostaneš nic zadarmo. Jasně, jsou tam bohaté lokality jako Kalifornie, Florida, New York, ale tam, kde jsem byl já, tam to nebylo o nic lepší než tady. Jasně, pokud tam máš dobrou práci, vyděláš prachy, tak je to super, ale to tady taky, nebo ne? Pokud máš v ČR peníze, byznys, je tady skvěle. Můžeš si jezdit, kam chceš, dneska to už není takový rozdíl. Chudák je v Americe zrovna tak v prd… jako v Čechách.
Ale ty ses tam zúčastnil soutěže, že?
Jo. Byl jsem na Mr. Illinois, kterou jsem vyhrál. Tenkrát tam za mnou přišel Mike Matarazzo, jako že mám potenciál a že very good a že future champion a tak podobně. Tak asi jo. Jenom se to trochu protáhlo.
Já se na tu minulost ptám také z důvodu, že obdivuji na tobě tu houževnatost a že dokážeš přijít pokaždé lepší a lepší.
Já mám v sobě zakořeněné, že pokud už mě ta příprava stojí tolik úsilí a peněz, tak nemohu jít na soutěž jen tak. To jsem si mohl dovolit jako mladý nadšený kluk, ale dneska mám rodinu, na kterou musím brát ohled, a já potřebuji mít výsledek. Anebo alespoň nějaký výrazný progres. Něco, co bude dávat trochu smysl. I když to celé snažení samozřejmě jakýkoliv smysl postrádá. Každý se mě ptá, kolik jsem vyhrál, kolik jsem z Anglie přivezl peněz. Ptají se mě: "No, doufám, že to není jen pro dobrý pocit?" Jasně že jo. Jenže pozor! Ten pocit je prostě k nezaplacení. Tohle nikdo nepochopí a já už nemám ani ambici to někomu vysvětlovat. Nepochopí prostě to, že ty za sebou vidíš tu dráhu 15letýho kluka, který nejde za penězi. Ty jdeš za nějakou vizí, za nějakým snem, který jsi měl jako harant. Prostě pocit, že dosáhneš něčeho velkého, a ta náročnost se samozřejmě stupňuje, tak ten pocit, když se ti to povede, tak ten se nedá zaplatit a nikdo z těch lidí ten pocit ani kousíčkem neochutná. Takže když půjdu dál, tak půjdu s tím, že se vždycky budu chtít zlepšit. Chodit na soutěž stejný může třeba Phil Heath, který je na vrcholu, který je prostě nejlepší, tam je to v pořádku.
Jak teď tedy vnímáš své závodění?
V první řadě je to pořád jen koníček, jenž mě pohlcuje a zároveň naplňuje. Ale taky už mám nějakou zodpovědnost. Už se tam pokradmu vkládá slůvko musíš. Je tady Extrifit a moje spolupráce s ním. Já sice nemám žádnou povinnost soutěžit, mohl bych říct Fandovi (pozn. aut.: majitel zn. Extrifit pan Nádvorník), že to nezvládám nebo nechci a nemůžu. Ale to nejde, protože mi vychází Extrifit tak maximálně vstříc, je tam tak úžasná spolupráce, že tentokrát to nebylo jenom "jedu si zazávodit", tentokrát jsem cítil svůj vnitřní tlak sám na sebe, že tam jedu nejenom za sebe jako Slavoje Bednáře, ale taky za Extrifit, za kvalitu té firmy a celý Extrifit Team, kterému jsem nechtěl udělat ostudu.
Byly pro tebe motivací i výsledky týmových parťáků - Vojty, Báry a nově také Katky - na AC?
No jasně! S Vojtou se táhnem a jsme si navzájem motivací. Po Universe mi přišla SMS od Davida Pospíšila, tréninkového partnera Vojty, který mi nepokrytě dává najevo - v dobrém slova smyslu - že jsem sice dobrý, ale vedle Vojty že jsem jen B tým, tak tenhle David mi napsal, že jsem postoupil do B+ týmu. (smích) Tak to mě potěšilo.
Co říkáš na nový přírůstek do Extrifit Teamu, Katku Kyptovou?
Jsem nadšenej. Katku vnímám jako obrovskou osobnost a je to strašnej dříč. Já proti ní cvičím jak junior. (smích) Ona je obrovskej srdcař a takovýhle lidi já mám strašně rád.
Jak vidíš svoje závodění dál?
Nedokážu ti na to teď odpovědět v nějakých konkrétních termínech. Určitě se objevím ještě na Mr. Universe federace NAC. Já se ti přiznám, že jsem se už několikrát pokoušel přestat závodit. Říkal jsem si: "Jsi magor?" Peníze, čas atd… Ale pak si říkám: "Co já ale budu dělat?" Ten život jakoby pozbyde trochu smyslu. Proč se vzdávat něčeho, co miluješ a co tě baví? Takže pokud tě nelimituje zdraví a peníze, tak proč nezávodit? Já se snažím skloubit rodinu, kulturistiku a myslím si, že se mi to docela daří, takže se určitě někde ještě ukážu. Navíc teď, když konečně vyšla forma tak, jak měla, a myslím si, že jsme docela kápli na to, jak to dělat do budoucna.
Jak hodnotíš formu, kterou jsi předvedl na Mr. Universe?
Já sám si ji můžu hodnotit dost těžko, ale ze všech stran slyším jenom samé pozitivní ohlasy. Poprvé jsem v rozcvičovně cítil respekt soupeřů, takové ty pohledy, ze kterých prostě vidíš, jak na tom jsi. Já jsem typ člověka, který vyžaduje pozitivní motivaci. Mě motivuje chvála. Že se mi něco povedlo. To mě motivuje do další práce. Ne to, že ti někdo řekne, že stojíš za hov... To mě naopak sráží a ubírá energii, i když chápu, že to má někdo naopak. Takže tohle mě ukrutným způsobem nakoplo do další práce.
Jak hodnotíš průběh tvojí přípravy?
Já jsem letos neudělal žádný kompromis. Letos jsem si vážně neulevil. Žádný kopeček zmrzliny, žádný volný den. Jenom trochu víc sacharidů, kolem 400 g, a pak hromady masa. Tady je hrozně důležité mít někoho, ke komu máš důvěru a kdo ti zprostředkuje reálný pohled na věc. Protože tvoje tělo se té extrémní dietě brání a brání se tomu i psychicky, protože si říkáš, že už je to hotový, že už nemůžeš shodit víc tuku, že už tam není. Zkrátka si nechceš připustit, že ještě můžeš ze 4 % tuku slézt na 3 %. Tady mi hodně pomohl Tomáš Bureš, protože já měl ten pocit, že jsem hotovej, připravenej a že to budu jenom tak šmrdlat na nějakých 200 - 300 g sacharidů až do Universe. To bylo zhruba tři týdny před soutěží. Předtím jsem s ním přípravu nekonzultoval, jenom jsme se domluvili na focení u něj ve fitku, že bych k němu přijel na nějakou závěrečnou konzultaci a doladili bychom ten závěrečný finiš. Tak jsem tam s tímhle pocitem jel a v podstatě jsem se chtěl pouze nechat utvrdit v téhle myšlence. On na mě kouká a povídá, že "dobrý Slávečku, tak tam dáme na týden 100 g sacharidů na den". Vedle mě stála manželka, tu málem odvezli, já se vypotácel v kómatu, absolutně jsem nevěděl, jak to udělám, jak budu fungovat při 110 kg a 100 g sacharidů na den, protože já jsem vyřízenej, když mám dát 200 gramů dva dny po sobě. Hrůůůza, ale zvládl jsem to. Byl to ten poslední krok, který oddělil dobrou formu od super formy. Sám bych ho neudělal. Nejhorší na tom je, že teď to tak budu muset dělat pořád. (smích)
Měl jsi nějaké nutriční zpestření během diety?
Tenhle rok jsem dal hodně do masa. Ke konci jsem strašně ulétával na lososovi. Magda, moje žena, mi udělala každý den hromadu zeleniny s lososem. To mi udělalo vždycky tak dobře, že jsem se pak celý den těšil na večer, až si zase dám toho lososa se salátem.
Zmínil jsi spolupráci s Tomášem. Budeš v ní pokračovat?
Tomáš je zlatý člověk. Už loni mi trochu pomohl, ale letos jsme k tomu sedli trochu víc a doladili úplně ten závěr, kde jsem pořád ještě trochu plaval. Tomáš má obrovské know-how, o které se ale rád podělí i s ostatními. A to se dneska hned tak nevidí. Tomáš je rád, když se ti daří, raduje se společně z tvého úspěchu. Málo je takových lidí na světě. Určitě ho ještě rád požádám o radu.
Já si teď uvědomil, že my pořád kolem toho kroužíme, ale na samotnou soutěž jsem se nezeptal. Jaký byl tedy letošní Universe?
Z mé strany vyčerpávající. Skutečnou krizi jsem měl ve středu. Tam jsem skutečně nemohl už ani kloudně chodit, jak jsem byl vyšťavený. Letos jsem skutečně nehleděl na to, kolik vážím, ale pouze na to, jak vypadám. Ještě loni bych tohle asi neabsolvoval, protože bych se bál, že ztratím svaly, ale o tom samotném objemu to taky není, teď už to vím. Takže loni jsem měl 108 kg a bylo to takové potažené. Letos jsem to sundal na 103 kg a bylo to ono. Vzpomněl jsem si na okamžik, kdy jsem byl kdysi dávno jednou vydrátovanej na hadry a ve čtvrtek a pátek jsem jedl jen 4 rýžové chleby každou hodinu. Tak jsem to prokonzultoval s Tomem, místo rýže jsem tam dal suché vločky a nic víc. Až v pátek jsem tam dal nějakou sušenou meruňku. A v pátek jsem se cítil… úplně na hov... Ale do soboty ty sachry krásně došly a na pódiu to bylo nacukrovaný, suchý, zkrátka tak, jak by to mělo být. I když jsem se v podstatě celou dobu držel hladovej. Jenom když už jsem měl opravdu hlad, dal jsem rejžák s meruňkou, abych to zahnal. Takhle jsem neměl roztaženej žaludek a tím pádem vyvalený pupek. Jinak organizace byla parádní. Angličani jsou takoví zdvořilí, úslužní, všechno probíhalo bez nějakých větších komplikací. Já měl v kategorii 18 lidí, nebo tak nějak. O to vítězství jsem se trochu bál, protože největší konkurent byl Angličan, a i když jsem viděl, že tam je nějaký výkonnostní odstup, tak přece jen byl doma a víš, jak to v kulturistice je. Nakonec to ale dopadlo bezvadně.
My jsme už trochu nakousli tu soutěžní budoucnost, ale plánuješ něco v osobním životě?
Každopádně si potřebuji orazit. Mám trochu problémy s pupeční kýlou, kterou si chci nechat odstranit, což je sice minimální zákrok, ale přeci jen to trochu bolí a já se toho už kvůli budoucímu závodění chci zbavit. Jinak už přes půl roku probíhá rekonstrukce prostor, kde bychom měli otevírat fitko. Máme takovou představu, že to bude komplexní fitko, kde bude kladen velký důraz na individualitu zákazníka a hodně se chceme zaměřit na osobní přístup ke každému. Manželka dříve dělala ve fitku, takže má také nějaké zkušenosti. Chceme zkrátka udělat fitness, kde by se lidé cítili v pohodě a fajn. Proto taky název Fine Fitness. Jinak na závěr tohoto rozhovoru musím vyjádřit obrovský dík mé ženě, protože ona je strašně citlivá a spjatá se mnou, že jí ty moje stavy nedělají moc dobře. Já jí vždycky přesvědčuji, že to je v pořádku, že já to dělám ze svobodné vůle. Takže doufám, že se časem naučí oddělit tu závodní osobnost od té civilní. Každopádně je skvělá a patří jí obrovský dík nejen za to, jak se o mě stará.
Já zase děkuji tobě za rozhovor.
Slavoj Bednář na NABBA Mr. Universe 2012
Sterling - přítahy s oporou hrud...
