Hurá! Vítejte opět u mé oblíbené "volné disciplíny", kterou není žádná jiná rubrika než právě Hardcore soda. Celý měsíc se vždycky těším, že si zas z někoho a něčeho budu moct beztrestně udělat srandu. Bohužel se mi obvykle stává to, že se začátkem měsíce kdesi za mými zády ozve: "Máš hotovou sodu?" A to mě nepříjemně vytrhne ze soustředěného sledování shoutcastingu turnajů ve StarCraftu 2, nebo z jiné důležité pracovní činnosti. Někdy se dokonce tak prudce probudím, že spadnu ze židle, což zavání pracovním úrazem. Narychlo pak musím zplodit cosi, co alespoň vzdáleně připomíná satirický článek. Obvykle si musím v úvodu vypomoct bezduchým plácáním a okecáváním ničeho, čehož se s neskonalou radostí nad ulehčením tohoto těžkého úkolu dopouštím i nyní.
Tolik tedy úvod říjnové Hardcore sody a přesuneme se k velkým událostem. Tou největší, co tu za posledních 15 let byla, pokud se bavíme o kulturistice, byla bezpochyby "Ívls" neboli EVL’s Prague Pro 2012. Tahle událost nás v redakci zaměstnala opravdu vydatně. Naháněli jsme profíky a ukecávali je na rozhovor, občas jsme je natočili při tréninku a občas jsme je nemohli najít, protože byli jinde než tam, kde jsme zrovna byli my.
Když už jsme ty profíky natočili, tak nám došlo, že teda asi ne každý mluví anglicky, a rozhodli jsme se, že Johnniemu Jacksonovi i Dennisi Wolfovi nadělíme slušivé titulky. Ty nám autor rozhovoru David Havlíček ochotně zpracoval (beztak neměl do brzkých ranních hodin co na práci) a my jsme se je jali sázet do videa. Když jsem se asi po 6 hodinách práce prokousal mírně za polovinu stopáže, došlo mi, že to asi nebyl tak úplně cool nápad, a když jsem se kolem půl desáté večer rozhodl konečně nahrát video na server, zjistil jsem, že server už šel dávno spát a na moje požadavky odpovídá vytrvalým mlčením. Zachoval jsem klid (což ocenili spolupracovníci uznalým pokývnutím hlavy a konstatováním, že tak sprosté výrazy už neslyšeli mnoho let) a nakonec jsem úkol zdárně dokončil. Když se brzy ozval první nespokojený čtenář s dotazem, "jestli teda budou titulky i u toho druhého videa", opět jsem zachoval naprostý klid, elegantně jsem se zakousl do klávesnice a nůžkami jsem zaútočil na monitor.
Soutěž jako takovou už jsem si užil mnohem víc. Seděl jsem s kolegy u VIP stolečku pod pódiem a sledoval show. Ze semifinále si vybavuju především zadek kanadské bikini závodnice Justine Munro. Finále se mi taky moc líbilo, protože tam byly volné sestavy, posedown a taky zadek kanadské bikini závodnice Justine Munro. Chystal jsem se i na závěrečný banket, protože tam bylo hodně jídla a taky další šance, že bych potkal zadek kanadské bikini závodnice Justine Munro, ale to už bylo hrozně pozdě a já jsem musel naložit svůj zadek do auta a jet domů. Doufám, že příští rok bude zase taková pěkná soutěž, ze které jsem si odnesl tolik nezapomenutelných zážitků! Snad opět přijede i Justine Munro.
Tak a teď odbočím. Těšíte se na Vánoce? Já hrozně. Ne snad, že bych měl dostat dárky, ale budu mít opět šanci překonávat rekord v pojídání kuřecích řízků, bramborového salátu a vybraných druhů cukroví (pokud mi ovšem nebude má drahá rodina vnucovat místo salátu brambory a nebude přede mnou schovávat moje nejoblíbenější druhy cukroví, abych je "všechny nevyžral"). Možná nakonec dojde i a dárky. Ježíšek, případně Santa, pokud vyznáváte americký model, letos bude nadělovat určitě pořádnou hromadu. Jak to vím? Celý tok totiž trénoval jako o život a před vrcholem sezóny (rozumějte před Vánocemi) je opravdu "solidně nadřenej"!
Závěr sody bych chtěl stejně jako minule věnovat Rytířům Jedi, kteří svůj život zasvětili boji s temnou stranou síly. Zlo, které rozvrací celou galaxii, se brzy pod tlakem koordinovaného útoku bude muset dát na ústup. Jak to bude vypadat?
Je krásné slunečné jarní odpoledne a Vy jste na cestě do fitka. V podchodu jen půl bloku od posilovny Vám ale zkalí radost pohled na Frantu a Vláďu. Znáte je. Dlouho jste se potkávali ve fitku, ale pak se oba změnili. Začali být agresivní, napadat ostatní cvičence, Franta měl silný tik v levém oku a Vláďa v pravé hýždi a bylo na první pohled patrné, že překročili hranici, ze které není návratu. Začali brát anabolické steroidy, takzvané bobule. Teď oba leží v temném podchodu, jde jim pěna od pusy, nesmyslně blábolí a celé tělo mají zkroucené v křeči. Každý ví, co to znamená. Jsou to zcela jasné abstinenční příznaky. Stejné jako u narkomanů na tvrdých drogách.
Smutně zavrtíte hlavou nad jejich osudem a pokračujete dál. Blížíte se k fitku, ale jakmile zahnete za roh budovy, okamžitě Vás do očí ostře udeří policejní majáky. Ztuhnete úlekem, protože vidíte, jak z fitka několik těžkooděnců právě v poutech odvádí Vašeho kamaráda Pepu. Pepa je čistý, za toho byste dali ruku do ohně, tak co se to sakra děje?!
"Naměřili mi dvaačtyřicet!" stačí ještě zavolat Pepa a zvedne nad hlavu spoutané ruce, aby ukázal obrovské napumpované bicepsy, než ho složí desítky tisíc voltů z taseru a on se bezvládně poroučí na zem. Nasucho polknete, zatímco Pepu nakládají do obrněného vozu a mizí s ním na výslech. "Dvaačtyřicet!" honí se Vám hlavou, zatímco policejní kolona za hlasitého zvuku sirén mizí. Dobře víte, co to znamená. Už dlouho se o tom šuškalo ve fitku, ale teď už o tom není pochyb. Pepa překročil normu udávanou pro naturální cvičence. Ta je stanovena na 38,5 cm přes plně napumpovaný biceps a její překročení znamená velké problémy. Pepův extrémní svalový rozvoj paží vzbudil podezření, přišlo anonymní udání a Pepa, podezřelý z užívání bobulí, teď bude mít hodně co vysvětlovat. Nakonec se díky negativním testům před zákonem očistí, ale do veřejného fitka se dlouho nepodívá. Určitě ne do doby, než budou jeho paže opět splňovat normu.
Tohle Vám naštěstí nehrozí. Cvičíte pro zdraví a opravdovou naturální krásu těla, ne pro nadbytečné svalové objemy, které byste arogantně ukazovali ostatním ve fitku. Chvílemi si možná vzpomenete na staré časy, kdy ve fitku visely plakáty Arnolda Schwarzeneggera a dalších kulturistů, ale ty doby už jsou dávno pryč. Podobné ikony nabádaly návštěvníky fitka ke konzumaci bobulí a to muselo jednou provždy skončit.
Ještě než začnete trénovat, zapíšete se na nástěnce na povinnou vzdělávací přednášku o hrozbě užívání anabolik všeho druhu. Neúčast by znamenala okamžité vyloučení z fitka. Během tréninku si Vás vyhlédne dopingový komisař, který zavítal tento týden již podruhé do Vaší posilovny. Asi v něm vzbudily podezření Vaše kvadricepsy, které před chvílí jen hrály každým svalovým vláknem, když jste jim dali co proto při Vaší vrcholné sérii předkopávání. Nemusíte se ale bát, svědomí máte čisté, a tak následujete komisaře na záchod, kde hrdě stáhnete kalhoty a odevzdáváte vzorek moči, zatímco komisař zblízka bedlivě pozoruje Vaši mužskou chloubu, aby odběr proběhl dle předpisů. Máte ze sebe dobrý pocit. Splnili jste svoji povinnost. Lidskou i občanskou. Bojujete za lepší svět...
A svět Vám to nikdy nezapomene!
Víte, že...
