Váš příběh:
Přes překážky ke hvězdám

Od dětství jsem se sportu moc nevěnoval, což se změnilo až kolem 15. roku. Než jsem začal jakkoliv cvičit, měl jsem něco kolem 70 kilo, pak jsem měl takové lehčí "anorektické" období, kdy jsem zhubl asi na 53 kilo s tím, že jsem zhubl vše, co šlo (tím myslím i svaly), a od té doby jsem se začal posilování věnovat naplno a teď jsem na 62 kilech a musím říct, že se forma zlepšuje a s tím i sportovní výsledky.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Hodně let jsem nebyl spokojený se svojí postavou. Než jsem začal cokoliv dělat, moje váha byla zhruba na 70 kilech, což při mé výšce ze mě dělalo už celkem znatelnou kuličku a svalová hmota by se na mně hledala velmi těžko. Myšlenek začít se sebou něco dělat bylo hodně, ale dlouhý čas jsem se k tomu neodhodlal a ony myšlenky proto vždy uschoval hluboko do sebe. S postupem času jsem si ale uvědomil, že takto to dál nepůjde, a proto jsem o tom začal hodně přemýšlet a zajímat se o správnou životosprávu. Stanovil jsem si pevné cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout. Jednou jsem se tak rozhodl a doteď to nechci měnit. Můj cíl bylo zhubnout na tucích, vybudovat kvalitní svalovou hmotu a celkově vypadat dobře, což se strašně lehko řekne, ale postup k tomu už není tak jednoduchý. Ze začátku jsem ale udělal tu největší chybu - jedl jsem 1x denně oběd a takto jsem se stravoval téměř měsíc. Spousta lidí ve mně viděla anorektika a mysleli si o mně, že jsem blázen, ale já se tak neviděl, připadalo mi to normální. Ovšem teď už vím, že toto nebyla žádná rozumná cesta, během měsíce jsem zhubl okolo 8 kilo (samozřejmě i svaly) a můj vzhled nepřipomínal svalnatého sportovce ani zdaleka. Proto jsem se rozhodl, že začnu doma pravidelně cvičit a chodit do posilovny.

Do posilovny jsem začal chodit se svým spolužákem, který mi po celou dobu pomáhal a radil, neboť s tím má více zkušeností než já. Nebál se mi sdělit kritiku, vždy mě upozornil na to, co dělám špatně, dokázal mi vysvětlit a ukázat, jak to dělat správně, snažil se mi pomoct, kdykoliv jsem potřeboval, a za to jsem mu nesmírně vděčný, protože začátky byly opravdu těžké. V době, kdy jsem začal chodit do posilovny, jsem vážil kolem 55 kg a při výšce 174 cm jsem byl jako kost a kůže. Myslel jsem si, že během pár dní budu mít takovou postavu, kterou jsem si přál, a proto jsem se nešetřil a dřel jsem se. Dokonce musím přiznat, že zpočátku jsem i mnoho cviků dělal neefektivně. Můj první den v posilovně obnášel spoustu nervozity, nejistoty a strachu z něčeho nového. Pro člověka je v takový okamžik důležité si uvědomit, že nic nejde hned, ale postupně. Základ je vše provádět technicky správně, i kdyby to znamenalo cvičit s menší váhou, ale v žádném případě ne na úkor techniky. Toto jsem si samozřejmě ihned neuvědomil, a proto jsem chtěl začínat na co nejvyšších váhách, avšak po nesmírně obtížných opakováních s 10kg činkou jsem věděl, že to nepůjde tak lehce, jak jsem si myslel.

Zpočátku mě nejvíce „sráželo“ k zemi, když jsem si šel pro činku a vedle mě si někdo bral činku, která vážila o 10 - 15 kg víc než ta moje. Po pár návštěvách posilovny a po zjištění, že přejít na těžší váhu, než s kterou jsem začínal, je pořád fyzicky nemožné, jsem se rozhodl, že musím změnit vše od základu. V posilovně jsem nejprve cvičil hodinu a půl, z toho půl hodiny na rotopedu, ale svaly pořád nikde a váha šla stále více dolů, což jsem si nadále nemohl dovolit, protože i tak moje BMI kleslo na hranici podvýživy a nemohl jsem si dovolit klesnout ještě níže a riskovat svoje zdraví, které už tak bylo poznamenané drtivou dietou.

Prostudoval jsem nespočet stránek o kulturistice, posilování a stravě. Zjistil jsem, že hlavní klíč k úspěchu je ve stravě, a proto jsem změnil svůj jídelníček, stravovací návyky i pitný režim. Než jsem začal s posilováním, tak jsem nesnídal, takže pár dní trvalo, než si tělo zvyklo na větší přísun stravy po ránu. Jíst 6x denně, vyvážit sacharidy, zvýšit příjem bílkovin, omezit tuky - to vše bylo mým cílem na následující dobu. Rozhodl jsem se, že začnu s objemovým tréninkem, tudíž jsem cvičil maximálně jednu hodinu, rotoped jsem úplně vynechal z tréninkového plánu a cvičil jsem každý „posilovací“ den určitou partii. Musím říct, že váha šla nahoru, sice po 300 g za týden, ale s tím i svalová hmota začala stoupat a myslel jsem si, že tato cesta byla správná, aspoň na chvíli. Tímto způsobem jsem se nějakou dobu stravoval a cvičil, ale všichni mi neustále říkali, že musím jíst ještě víc a víc, což vedlo k tomu, že jsem sice za krátkou dobu nabral kolem 5 kilogramů, ale z převážné části to byly tuky. Po čase se mi rozhodl pomoct jeden známý z posilovny, ukázal mi nový systém stravování, pomohl s tréninkem, ukázal techniku základních cviků, za což jsem mu nesmírně vděčný, a já se s chutí a odhodláním pustil do cvičení. Nyní už konečně pořádně.

Do posilovny chodím už pět měsíců a musím říct, že mé výsledky se každým týdnem zlepšují, a to jak výkonnostní, tak i postava se, myslím, mění k lepšímu. Hlavní je si uvědomit, že velké svaly a ideální postava nejsou jen o hodinách dřiny v posilovně, ale hlavně o správné stravě a regeneraci, že každá tato část tvoří 100 % a žádnou část nelze jakkoliv omezovat, ale samozřejmě je to také i o pevné vůli, odhodlání a vytrvalosti, což je mnohem těžší než dodržovat jídelníček a tréninkový plán.

K dnešnímu dni jím sice jenom 3x denně, ale jedu systém „Leangains“ a jsem s ním nadmíru spokojený. V tomto způsobu stravování jde o to, že se drží 16hodinový půst, kdy se nepřijímají vůbec žádné kalorie a posléze v 8hodinovém okně se jí. Pak se také trochu liší stravování v netréninkový den a den tréninkový. Koho tento způsob zaujme, doporučuji si o tom něco najít, popřípadě můžete nahlédnout do mého logu na fóru, kde si každý den píši jídelníček, takže se můžete nechat inspirovat. Moje hmotnost je teď okolo 62 kilo s tím, že mám na sobě ještě pořád „dost“ tuku, ale tímto způsobem stravování každým týdnem množství tuku snižuji. Trénink vypadá tak, že cvičím 3x týdně split, občas si dám v netréninkový den ranní běh, ale jinak se snažím spíše regenerovat, abych byl připraven na další silový trénink. Nejvíce mě momentálně baví mrtvý tah, kterému bych chtěl věnovat tu největší pozornost, protože bych v něm chtěl příští rok vyzkoušet nějakou soutěž, uvidíme podle výsledků a jak moc se v něm budu zlepšovat, ale rád bych někdy chtěl zkusit soutěž právě v této disciplíně. Samozřejmé je, že to je ještě běh na dlouhou trať, ale tohoto cíle se nehodlám pustit, hodlám se ho pevně držet a jsem ochoten tomu hodně obětovat.

Důležité je si také uvědomit to, že rozhodnutí změnit svůj vzhled je i otázkou změny psychiky, u které je to obvykle ještě těžší, a není to otázkou jednoho dne. Každému začátečníkovi bych radil brát každou radu všemi deseti, ať už je to od personálu posilovny či nějakého zkušeného cvičence. Já udělal největší chybu v tom, že jsem nejedl a bláhově si myslel, že je to ta správná cesta, a i přes rady ostatních jsem na to nebral ohled. Chtěl bych, aby se ostatní, co budou začínat s posilováním či kulturistikou (jedno jde ruku v ruce s druhým), této chyby vyvarovali, protože v sázce je i zdraví, které je samozřejmě na prvním místě. Každému, kdo se rozhodne začít chodit do posilovny a začít na sobě tvrdě pracovat, přeji hodně vytrvalosti, pevné vůle a do budoucna samozřejmě také mnoho osobních úspěchů.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mě podporují a motivují, snaží se mi poradit a dávají mi psychickou podporu, zejména mé rodině a přítelkyni, která musela snášet všechny moje nálady a tolerovat můj způsob stravování.