Těšte se na další rozhovory s profesionály před EVL´s Prague Pro EXKLUZIVNĚ pro Ronnie.cz!
Jméno Michaela Kefalianose (v originále Mixalis) je v posledních dvou letech v kulturistickém světě skloňováno s narůstající frekvencí, nejčastěji v souvislosti s jeho symetrickou postavou, vynikající dolní polovinou těla, velmi přátelským přístupem ke všem a za všech okolností a zejména v souvislosti s rapidním kvalitativním nárůstem, který Michael zaznamenal od zisku profesionální karty v roce 2009. Svým pozitivním přístupem si získává oblibu nejen na evropském kontinentu. Jak se dočtete dále, není nepravděpodobné, že jste tohohle chlapíka už někde na dovolené u moře viděli…
Michaeli, jsme rádi, že sis v nabitém programu udělal čas na všetečné otázky Ronnie.cz. Začněme popořádku… Co tě přimělo začít dělat kulturistiku a kdy ses rozhodl dát tomu profesionální "obrátky"?
Na úvod bych řekl, že jsem velmi rád a je pro mě poctou mít možnost zúčastnit se ryze české soutěže EVL's Prague Pro. Jsem Evropan a evropská kulturistika potřebuje soutěže, jako je tato. Je potřeba podporovat sport aktivně a rozšiřovat fanouškovské základny.
A k otázce… Na úplném začátku bylo mým hlavním impulsem vypadat tak nějak zdravěji a fit. Bylo mi zhruba kolem dvaceti a šlo spíše o blbnutí s činkami, občas nějaké to kolo, pouze čistá zábava. O něco později mě viděl můj trenér, který je se mnou mimochodem dodnes, a řekl mi, že si myslí, že mám soutěžní potenciál. Přiznám se, tohle mě pořádně nakoplo a začal jsem se věnovat cvičení systematičtěji. Krátce nato jsem se přihlásil na lokální soutěž v Řecku. Takhle to pokračovalo, soutěží přibývalo a nakonec jsem vyhrál šampionát Mr. Řecka, a to hned několikrát, a pak i 2x mistrovství světa. (pozn. aut.: jednalo se o federaci WABBA, krátké video ke zhlédnutí zde, Michael na scéně v čase od 5:30). S jídlem rostla chuť a já chtěl více a více. Přešel jsem tedy do federace IFBB a zatoužil získat profi kartu. Poté jsem nějaký čas pobýval v Austrálii (pozn. aut.: oženil se tam a získal australské občanství, dodnes za Austrálii závodí) a v roce 2009 jsem díky australské federaci IFBB získal vytouženou profi kartu, no a zbytek je už historie. (smích)
Řecko není zrovna známou kulturistickou zemí. Jak bylo na kulturistiku jako na sport nahlíženo v minulosti, když jsi začínal, a jaký je stav nyní?
V minulosti to bylo velmi dobré, vrcholu popularity dosáhla někdy na přelomu 80. a 90. let, od té doby to šlo trochu dolů. Zajímavé však je, a jsem tomu jedině rád, že bez ohledu na krizi, kterou naše země posledních několik let prochází, se množství pořádaných soutěží neustále zvyšuje a totéž platí o počtu závodících a diváků. Tohle je nesmírně důležité, protože potřebujeme, aby rostl počet těch, kteří do budoucna ponesou odkaz řecké kulturistiky.
Profesionálem jsi od 2009 a od té doby jsi na soutěžních pódiích velmi aktivní. Jak obtížné je v tomhle dietním zápřahu nadále budovat svalovou hmotu, usiluješ ještě o to “být větší”?
Má závodní hmotnost se ustálila na 110 - 115 kg a nemám v plánu ji zvyšovat, určitě ne na úkor kvality. V tomto smyslu již tedy neabsolvuji klasické objemové fáze. Cílem je teď získat na symetrii a zlepšit určité oblasti. Jsem přesvědčen, že pokud se oboje podaří, získám vizuálně na objemu a celkově budu vypadat větší a těžší, než ve skutečnosti jsem. (smích)
Věkem už patříš mezi, řekněme, zkušenější borce. Jak daleké jsou tvé budoucí cíle ohledně soutěžení?
S věkem máš pravdu, na druhou stranu závodím v profi divizi pouze 3 krátké roky. (smích) Nemám žádný dlouholetý plán, prostě tomu každý rok dávám absolutně všechno, co ve mně je, a snažím se zlepšovat, kde se dá a jak se dá. Kulturistika je vděčný sport, protože zlepšovat se je opravdu možné i v pokročilém věku. Který jiný sport tohle umožňuje? Koukni na Toneyho Freemana - zlepšuje se doslova neustále a to je mu, tuším, 46 let. A k otázce - nedovedu říct, kolik dalších let budu schopen soutěžit. Mám své osobní cíle - samozřejmě vyhrát ještě několik soutěží a účast ve finálové šestce na Mr. Olympia. Dokud toho nedosáhnu, budu dřít dál a dál. Letos jsem vyhrál svou první Pro show v Madridu a tohle mi dalo novou energii a potvrzení, že na to mám.
Za posledních několik let ses jako kulturista výrazně zlepšil v objemech, kvalitou, celkově. Má tohle na svědomí nějaká změna v přístupu ke cvičení?
Děkuji. A víš, že možná i jo? Velký vliv přisuzuji změně, kterou jsem po mnoha letech cvičení udělal. Denně cvičím pouze jednu svalovou partii (!) a rovněž už nedělám kardio ve stejném tréninku jako silový trénink. Co se týče jídla, stále držím kvalitní a přísnou kulturistickou dietu a neexistuje, že bych ji porušil.
Za sebou už musíš mít několik tisíc tvrdých tréninků a různých způsobů a tréninkových metod. Na kterém tréninkovém způsobu ses usadil a který ti vyhovuje nejlépe?
Ano, to je pravda. Něco jsem už zkusil. Vždy jsem praktikoval perfektní formu a ne příliš těžké váhy, spíše střední váhy a 12 - 15 opakování. Našel jsem si svůj systém, kdy v prvním cviku dávám 4 série a každý další cvik už jen po 3 sériích. Obvykle dávám 4 - 6 cviků na partii. Menší počet opakování pro mě znamená 8 - 10, to jsem schopen vzít těžší váhy. Takže určitý rozdíl oproti jiným borcům tady je. Jsem přesvědčen, že tento způsob je i šetrnější pro tělo. Nad každým opakováním mám vždy plnou kontrolu a forma je perfektní, minimum cheatingu. Nesnažím se už hledat nic nového, toto mi vyhovuje. Občas měním cviky a zkouším různé techniky úchopů, měním intenzitu cvičení apod., ale v zásadě se držím svého základního programu.
Tvoje nohy patří mezi tvoje silné stránky. Bylo tomu tak vždy? Které cviky jsou za to zodpovědné?
Když jsem začínal, byl jsem unesený z fotek Toma Platze a jeho neskutečných stehen. No a to stačilo k tomu, abych jim dával co proto hned od úplných začátků mého cvičení. Kdysi jsem pracoval jako kameník, nosil jsem do schodů pořádně těžké žulové kameny. Řekl bych, že i toto trochu pomohlo. Každopádně to nikomu nedoporučuji - není to zrovna nejbezpečnější způsob obživy. (smích) Velké nohy ale nejsou jen stehna, ale stejně tak hamstringy a lýtka. Všechny tyto tři části trénuji odděleně a všechny stejně tvrdě. Dřepy jsou základ, ale pouze dřepy nestačí. V této úrovni je potřeba tomu dávat mnohem více a hlubokou separaci neuděláš pomocí dřepů.
Co máš na tomhle sportu ze všeho nejraději?
Co ze všeho nejvíce? Dvě věci: fanoušky a pocit, který mám, když stojím na pódiu. Obě věci mám rád z jiných důvodů. Fanoušci mi dávají energii a mentální sílu projít si vším, čím si profesionální kulturista musí v přípravě na soutěže procházet. Znovu a znovu. Víš, když si pročítám pozitivní komentáře a podporu, kterou dostávám od lidí z celého světa, je to nesmírná pomoc, kterou cítím a která mi pomáhá. Denně aktivně komunikuji na mém oficiálním facebookovém profilu a z celého srdce děkuji všem, kteří mi fandí a podporují mě. To je jeden z hlavních důvodů, proč tomu dávám absolutně vše, co mohu a co mám.
No a druhá věc - stát na pódiu… Víš, k tomu pódiu cítím takový zvláštní respekt a pokoru. Je povinností každého závodníka usilovat o to, aby na pódiu ukázal to nejlepší, co v něm je, ukázal zlepšení, kterých dosáhl, a ukázal svůj respekt k fanouškům. Alespoň taková je má mentalita.
Již nějakou dobu se živíš jako taxikář na řeckém ostrově Kos. V létě jezdí do Řecka hodně Čechů, mohou si chytnout taxík s tebou coby šoférem?
(smích) No jasně. Ostrov Kos je ideální místo na prázdniny a jezdí sem opravdu hodně turistů. Já hodně pracuji na letišti. Když mě lidi vidí, tak se pochopitelně hodně ptají, co jako dělám, fotí si mě a tak. Tohle je mimochodem skvělý způsob, jak rozšiřovat fanouškovskou základnu. (smích)
Jak jsi na tom u vás doma - jsi mezi běžnými Řeky známý? Ví o tvých úspěších na kulturistickém poli?
Dá se říct, že ano. Mezi kulturistickou obcí určitě, určitou publicitu mám i mimo ni. Kulturistika není tak populární jako fotbal nebo basketbal, ale lepší se to. Jsem rád, že k tomu mohu rovněž přispět.
Vím o tobě, že máš 4 děti, všechny ve věku teenagerů. Jak se koukají na kulturistiku jako sport? Začínají se u nich objevovat podobné sklony ke cvičení?
Celá naše rodina kulturistice fandí a to, co jsem doposud dokázal, má na rodinu určitě pozitivní vliv. Mí kluci si našli ve cvičení zálibu, zvláště můj 19letý syn, vidím v něm velký potenciál. Občas mi už i dělá sparinga a sport miluje jako já. Jsem zvědav, jak bude pokračovat.
Poslední otázka - jakou největší chybu v posilování jsi dělal v mladém věku a naopak jakou největší radu můžeš někomu, kdo cvičí, dát?
Jednou z největších chyb, které jsem se dopouštěl, bylo, že jsem používal zbytečně těžké váhy na úkor správné formy provedení cviku. Teprve až můj trenér David Balasas mi ukázal, o co všechno se špatnou technikou ochuzuji, a pokroky na sebe nenechaly dlouho čekat. Stačilo pouze ubrat na váze a napravit techniku cviků.
A jakou největší radu mohu dát? Aby do toho lidi v posilovně dali srdce a svou mysl na 100 %. To koneckonců platí ve všem, co člověk v životě dělá. Dávat do svých cílů a snů srdce a dělat věci na 100 %.
Jestli dovolíš, ještě než skončíme, bych rád využil možnosti poděkovat některým lidem v mém životě, bez kterých bych nebyl tím, čím jsem. Především je to má milovaná žena Helen, která je mým největším fanouškem a která se mimo spoustu jiných věcí stará o přípravu všech jídel, a věřte, že tohle samo o sobě je velká fuška. Rovněž jsou to mé děti, které jsou mi velkou oporou, zvláště vždy v posledních týdnech před soutěží. V neposlední řadě je to můj trenér David Balasas, který se mi neustále věnuje a jehož dílem je to, co poté prezentuji na pódiu. Rovněž chci zmínit svého sponzora Healthy2Day (www.Healthy2Day.gr), kteří jsou distributoři produktů výborné značky MHP. Vy máte Ronnie.cz, u nás je to www.Bodybuilders.gr… (smích) Takže mé díky patří i jim za to, jak mě podporují.
Děkuji za příležitost prezentovat se českým fanouškům, rád bych jim vzkázal, ať se na nás přijdou podívat a podpoří tak soutěž EVL's Prague Pro 2012!
Víte, že...
