Rok Zanea (II.): Cesta za titulem

[Text: John Hansen] Bylo mi čtrnáct a přesvědčil jsem svoje rodiče, aby mě dovezli do Columbusu na soutěž Mr. Olympia 1977. Toužil jsem vidět Olympii na vlastní oči. Byl to rok, co byl vydán film Pumping Iron, a já byl jedním z těch, co našel jediné kino ve svém malém městě, kde se film hrál, abych se poučil o sportu zvaném kulturistika. Ten rok se ze mě stal velký kulturistický fanoušek a každý měsíc jsem netrpělivě čekal na nové číslo časopisu. Hlavně jsem sledoval Weiderův Muscle Builder/Power, abych se dozvěděl novinky o nadcházející Mr. Olympia.

Po šesti letech dominance krále kulturistiky Arnolda Schwarzeneggera byl nejvyšší titul k mání. Další v řadě po Arnoldovu odchodu ze scény byl Franco Columbu, který titul získal v roce 1976, ale na obhajobu se tento rok nechystal. A Arnold byl tento rok pořadatelem soutěže Mr. Olympia společně s Jimem Lorimerem.

Předsoutěžní favorit před Olympií 1977 byl Robby Robinson. Robby vystřelil do výšin kulturistické scény v několika posledních letech, po výhrách na IFBB Mr. America, Mr. World, Mr. Universe a Mr. International. Jeho naprostá dominance na amatérských soutěžích neunikla všem profesionálům, kteří se připravovali bojovat o titul nejcennější.

Jedním z největších favoritů byl Lou Ferrigno, připravující se na první soutěž po Olympii 1975 v Pretorii, kde skončil třetí za skvělým Arnoldem a Sergem Nubretem. Frank Zane byl poté, co o rok dříve skončil v této kategorii druhý za Francem Columbem o pouhý jeden bod, také favoritem v kategorii pod 200 liber. Ed Corney, Ken Waller, Boyer Coe, Dennis Tinerino a Bill Grant se také na titul třásli.

Přijeli jsme do Columbusu v pátek, noc před soutěží. Sobotní ráno jsme se přesunuli do haly Veterans Memorial. Nadšeně jsme vkročili do haly a uviděli jsme naprosto vyprodaný sál plný fanoušků, kteří čekali na nejlepší kulturisty planety. Právě probíhalo semifinále soutěže Mr. International, takže v sále byla již tma, ale povzbuzování jednotlivých borců diváky bylo hlasité a velmi jasné.

Hned jak jsme vkročili dovnitř, jsem věděl, že jsme na správném místě. Na chvilku jsme se zastavili v chodbě a uviděl jsem masivního kulturistu doslova padnout na židli, a jak byl mohutný, tak se pod ním zlomila. Následovala salva smíchu jak od něj, tak od kolemstojících dalších závodníků.

Když jsme se s bratrem konečně dostali na svoje sedadla v sále, byli jsme v úžasu nad kvalitou mezinárodních závodníků na pódiu. Viděl jsem již pár místních soutěží, ale nikdy jsem ještě neviděl takovou kvalitu svalů.

Neuvěřitelný Mohammed Makkawy z Egypta dominoval lehké kategorii. Jeho ostré břicho vypadalo jako vytesané z mramoru a se svou masivní muskulaturou vypadal jako socha. Podle úsměvu se dalo poznat, že si je vědom, jakou má formu. O rok dříve všechny šokoval, když na světovém šampionátu porazil amerického favorita Dannyho Padillu.

Ve střední váze nebyl nikdo tak impresivní jako Makkawy, ale jakmile jsme se dostali k těžké kategorii, tak jsem opět užasl, tentokrát nad postavou Roye Callendara. Roy závodil už dlouho a tato soutěž byla pro něj takový návrat po menší odmlce. Jeho prsní a zádové svaly vypadaly tak masivně, že by spíš patřil mezi závodníky Mr. Olympia a ne Mr. International.

Po skončení semifinále Mr. International si rozhodčí dali kratší přestávku a hlavní rozhodčí si vzal mikrofon, aby k všeobecnému zklamání oznámil, že Lou Ferrigno nebude závodit, jelikož točí jakýsi monster film. Později vyšlo najevo, že se jednalo o "Neuvěřitelného Hulka", film, který změnil Ferrignovi život navždy. Ovšem publikum těžko skrývalo zklamání.

Konečně se na pódiu objevili závodníci kategorie do 200 liber. Frank Zane měl číslo jedna a široce se usmíval. V černých plavkách vypadal větší než kdy dříve. Publikum vybouchlo nadšením a někteří začali skákat na židlích nahoru a dolů jako malé děti. Zane byl pro publikum definitivním favoritem.

Za Zanem následoval Bill Grant, mistr světa 1974, vypadající lépe než kdy jindy. Albert Beckles byl další a za ním Ed Corney. Díky filmu Pumping Iron byl Corney jedním z nejobdivovanějších kulturistů. Posledním byl Boyer Coe.

Jak počalo porovnání kategorie pod 200 liber, bylo nad slunce jasné, že Frank Zane byl úplně jiná liga než všichni ostatní. Se svojí skvělou symetrií a proporcemi byl také daleko větší než rok předtím a jeho vážnou tvář vystřídal vítězný úsměv.

Publikum netrpělivě očekávalo Olympia debut skvělého Robbyho Robinsona v kategorii nad 200 liber. Robby byl protlačován v časopisech celý rok jako jistojistý vítěz Mr. Olympia 1977 a bylo těžké s tímto názorem nesouhlasit, když se člověk díval na fotky Robbyho každý měsíc.

Robby byl ve své kategorii společně s Dennisem Tinerinem, Kenem Wallerem a Rogerem Walkerem. Ale jak bylo publikum nadšeno z představení Zanea, tak bylo trošku na rozpacích z Robbyho. Byl velký a kulatý, ale oteklý a zavodněný a postrádal definici. A jeho chování na pódiu vypadalo odevzdaně. Robby se neusmíval a nesnažil se komunikovat s publikem. Po celém roku tlaku na jeho osobu, že musí vyhrát, už se těšil, až bude konečně po všem.

Chudák Ken Waller byl vypískáván pokaždé, když byl na pódiu. Poté, co byl vykreslen jako "ten špatný" ve filmu Pumping Iron, nemohl Ken utéci pověsti zákeřníka, co ukradl Katzovi tričko. Waller se jen usmál a kroutil hlavou. Jinak byl ve fantastické formě a jedním z největších závodníků ten den. Měl slabinu v pažích, jelikož nemohl plně trénovat své tricepsy kvůli bolestem loktů, ovšem jeho nohy patřily k nejlepším.

Po skončení semifinále se dav fanoušků vyvalil do chodby před sálem. Arnold tam měl podepisovat svoji novou knihu a jeho stůl byl doslova zavalen fanoušky, kterým s úsměvem dával autogramy.

Arnold miluje pozornost. Nabíjí ho a vyhledává ji. Podepisoval vše, co mu fanoušci strčili pod nos, včetně prsa mladé dámy v památečním tričku Mr. Olympia 1977. Odpovídal na otázky, třásl rukama všem a užíval si svoji slávu. Já jako čtrnáctiletý a nejmenší fanoušek jsem se také k němu protlačil a ukořistil jeden podpis.

Na večerní finále bylo kompletně vyprodáno a publikum těžko dokázalo držet svoje nadšení na uzdě a očekávalo skvělou show. Nakonec zhasla světla a lidi začali křičet. Opona se otevřela a odhalila výzdobu připomínající římské koloseum. Světlo na pódiu bylo tmavé, aby byla vidět pouze silueta každého závodníka.

Frank Zane byl na pódiu první. V jedné jeho typické póze bylo publiku hned jasné, čí že silueta to je. "Zane!" ozvalo se z publika mohutně. Zane přešel do plného světla a zamával publiku s úsměvem plným radosti, že ho poznali.

A to samé se opakovalo s každým závodníkem a tento začátek soutěže měl celkově velký úspěch. Byl to brilantní nápad dua Schwarzenegger - Lorimer. Večerní soutěž začala finále Mr. International. Makkawy snadno vyhrál lehkou kategorii. Walter Bubenick byl vítězem střední váhy a masivní Roy Callendar dominoval těžké váhové kategorii. Absolutní titul získal Mohammed Makkawy.

Než začala večerní část Mr. Olympia, objevil se na pódiu Arnold a promluvil k publiku. I když ještě zdaleka nebyl filmovou hvězdou, byl milován jako král kulturistiky. Vydáním filmu Pumping Iron a tím, jak často se objevoval v televizi, se Arnold stal oficiálním mluvčím kulturistiky. Když si vzal mikrofon, tak celý sál vstal.

Arnold publiku v Columbusu řekl, jak moc miluje kulturistiku a jak udělá vše pro její propagaci. Pozval na pódium Rega Parka, aby soutěž Mr. Olympia ten večer komentoval. Čtyřnásobný Mr. Universe byl Arnoldův hlavní vzor a jeho respekt k němu byl stále velmi zřetelný.

Frank Zane předvedl svoji volnou sestavu jako první. Jako veterán tohoto sportu Zane věnoval tréninku přes 20 let a několikrát vyhrál titul Mr. Universe. Jeho volná sestava perfektně dokreslovala jeho unikátní postavu. Byl v nejlepší formě svého života. On to věděl a publikum to vědělo taky.

Když měl pózovat Ed Corney, bylo publikum napjaté jako struna. Po jeho představení v Pumping Iron všichni čekali jeho volnou sestavu naživo. Jeho dramatická sestava kombinovala impozantní postoje s pomalými i rychlými přechody. Publikum ani nedýchalo a hltalo každý Edův pohyb.

Albert Beckles z Anglie byl ve skvělé formě, ale jeho představení bylo zastíněno Zaneovým a Corneovým. Jeho neskutečná záda a dvojitý biceps zezadu vyvolávaly v publiku bouře nadšení. Bill Grant měl fantastickou formu, bohužel jeho slabá lýtka mu nedovolila lepší umístění. Boyer Coe byl velmi unikátní kulturista. V uvolněném postoji neměl vidět břišní svaly a jeho pas vypadal široce. Ovšem když začal pózovat, jeho svaly explodovaly svalovou definicí a velikostí. Jeho neskutečně separovaný biceps byl publikem s povděkem kvitován.

Robby Robinson byl ten nejlepší v kategorii nad 200 liber. Jeho úžasný rozvoj paží a masivní záda uváděly publikum do varu. I když Zane byl pro fanoušky favoritem číslo jedna, Robby jako nejmasivnější měl svoji vlastní sekci fandů.

Finálový posedown se skládal ze tří nejlepších kulturistů obou váhových kategorií. Z kategorie do 200 liber se do finále dostali Zane, Corney a Coe. Z kategorie nad 200 liber to byli Robby, Dennis Tinerino a Ken Waller.

A posedown začal. Robby a Waller hned opustili své místo v řadě a jali se pózovat hned vedle Zanea. Publikum fandící Zaneovi hnalo svého favorita dopředu. Corney házel do publika jednu gorilu za druhou. Někteří diváci již neseděli na svých místech, ale stáli v uličkách a nadšeně povzbuzovali.

Jak posedown oficiálně skončil, všichni finalisté byli instruováni, aby se přesunuli na okraj pódia, aby mohly být vyhlášeny výsledky. Ovšem publikum bylo tak rozvášněné a hnalo závodníky stále kupředu, že ti prostě odmítli následovat pokyny a dávali divákům to, co chtěli. Nakonec musel Arnold pokynout technikům, aby spustili oponu, aby posedown konečně skončil.

Po několika minutách počítání výsledků vyhlásil Reg Park vítěze. "Mr. Olympia 1977 se stává… FRANK ZANE!!!"

Frank vítězně máchl pěstí do vzduchu a rozběhl se přes pódium. Uprostřed byl obklopen ostatními závodníky, kteří mu třásli rukou a gratulovali. Zaneův pohled se setkal s Robbym a s respektem uznal, že pro něj byl právě Robby největším nebezpečím.

Poté, co se opět všichni vrátili do řady, oznámil Reg Park, že na druhém místě se umístil Ed Corney. Toto prohlášení překvapilo publikum a naprosto šokovalo Robbyho Robinsona. Nejdřív ho porazil Zane a teď i Corney? Co bude dál? Ovšem Park se velmi rychle opravil a s omluvou vyhlásil na druhém místě správně Robbyho Robinsona. Corney se jen usmál a přešel k Robbymu, podal mu šek za druhé místo a objal ho.

Ed nakonec skončil třetí a následovaly ovace vestoje jako díky za jeho představení. Čtvrté místo padlo na Boyera Coea, pátý byl zklamaný Ken Waller a Dennis Tinerino skončil na šesté pozici.

Po soutěži byl s vítězem, smějícím se od ucha k uchu, a Arnoldem natočen rozhovor pro stanici ABC. Zane věděl, že přišel jeho čas zářit. Poté, co Arnold odešel ze scény a on rok předtím prohrál s Francem o pouhý jeden bod, sám sebe Frank viděl jako vítěze Mr. Olympia celý rok. S tímto vědomím se připravoval. Zatímco Joe Weider dával na téměř všechny stránky svého časopisu fotky Robbyho Robinsona, Frank se tiše pustil do práce, aby potvrdil ostatním to, co už sám věděl - že rok 1977 bude vskutku "Rokem Zanea".