Váš příběh: Změna, která
mi vrátila úsměv na tvář

Jsem jen obyčejný kluk, kterému cvičení změnilo život a otočilo ho o 180 stupňů.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Můj příběh začíná v létě 2010, kdy jsem poprvé vstoupil do posilovny, nesměle jsem se rozhlížel kolem sebe a rozmýšlel co a jak. Ale vraťme se o pár let zpět - co mě do posilovny vlastně přivedlo? Od malička jsem byl "objemnější postavy", i když jsem nikdy nebyl vysloveně tlustý, protože jsem se věnoval nějakému tomu sportu. Asi jako každý malý kluk jsem miloval fotbal, kolo, brusle a podobně. I když jen pasivně, sportu jsem se vždy věnoval v dostatečné míře na to, aby má hmotnost byla přijatelná. Až do mého nástupu na střední školu... Určitě to znáte - noví lidé, nová přátelství, i když ne vždy ta správná. A přesně to se stalo mně. Dostal jsem se do nové party, kde sport a životospráva nebyly rozhodně prioritami - rychlé občerstvení, přes víkendy hlavně hodně alkoholu a sportovní aktivita nulová. To byly mé první dva roky na střední škole. Nakonec se má hmotnost vyšplhala až na závratných 128 kg a při výšce 185 cm jsem byl dost obézní. K tomu se přidaly samozřejmě i zdravotní problémy a nakonec i absolutní nezájem děvčat o mou osobu.

A tady se dostáváme ke zmíněnému létu 2010, kdy několik kluků z naší malé vsi dostalo prostor od starosty a svépomocí vybudovali malou posilovnu nedaleko našeho domu. Nebylo to nic extra, ale základní pomůcky tam byly. Jeden z kluků byl můj dobrý kamarád, a tak netrvalo dlouho a já se poprvé odhodlal jít s ním nakouknout do tajů posilování. Začátky byly asi jako u každého těžké, kamarád mnoho zkušeností se cvičením neměl, takže když si vzpomenu na naše tehdejší tréninky, musím se začít smát. Čelní tlaky jako základní cvik na rozvoj zad nebo přítahy kladky jako cvik na prsa, nic výjimečného, ale i tyto cviky měly přeci jen nějaké účinky, lehce jsem rozvinul sílu a zvykl si na zátěž. A asi jako každý začátečník, kterému neměl kdo poradit, jsem zpočátku stravě nepřikládal žádnou důležitost, a proto to i tak vypadalo. Sice jsem docílil nějakého silového rozvoje, ale ručička na váze byla jako přilepená a moje nadšení týden po týdnu opadávalo. Zhruba po dvou měsících neúspěchu jsem začal přemýšlet co a jak změnit, abych konečně dosáhl úbytku váhy. Samozřejmě mě po radách zmiňovaného kamaráda - "odborníka" začaly zajímat různé suplementy a za nemalé peníze jsem si jich několik pořídil, ale ani v kombinaci se cvičením se zatím nedostavovala žádná změna. Hlavou se mi začaly prohánět myšlenky, že to vzdám. Ve stejnou dobu byla posilovna, nevím proč, zrušena. To znamenalo definitivní konec všem mým snahám o změnu postavy. Dalších asi pět měsíců jsem strávil absolutně bez cvičení.

Jeden dubnový den roku 2011 jsem se při surfování na webu proklikal na nějaký článek o výživě a byl právě na stránkách Ronnie.cz. Článek jsem si se zájmem přečetl a po něm další a další... A následně jsem si uvědomil, kde jsem celou dobu dělal tu zásadní chybu. Bylo to ve stravě, která byla opravdu mizerná a nesplňovala ani jeden základní požadavek. Nebýt tohoto článku, tak bych zřejmě nezačal znovu přemýšlet o cvičení. Postupně jsem začal zjišťovat, jak to s tou stravou je, kdy, proč a jaké suplementy je vhodné užívat, a v neposlední řadě jak správně cvičit. A tak následovalo vymýšlení jídelníčku, který sice ještě nebyl dokonalý, ale už splňoval určité zásady zdravé stravy. Současně jsem ve městě, kde chodím do školy, začal navštěvovat jednu posilovnu. Samozřejmě se změnou stravy přišly i povinnosti, musel jsem se naučit vařit alespoň základní jídla, protože jsem už nechtěl otravovat rodiče a prosit je o pomoc. Změny stravy si všimli i moji spolužáci a samozřejmě si neodpustili nejrůznější poznámky a vtípky, ale to jsem neřešil a soustředil se jen na svůj cíl - změnu postavy. V té době mě to začalo opravdu bavit a naplňovat, protože se konečně začaly dostavovat výsledky. A od května, kdy jsem začal držet dietu, do září, kdy jsem opět nastoupil do školy, jsem se dostal ze 128 kilo na 95. Když jsem první den přišel do školy, spolužáci nevěřili svým očím. To mě samozřejmě potěšilo a slova chvály mě povzbudila k další snaze. Pokračoval jsem ještě asi dva měsíce a ručička váhy klesla na krásných 85 kg.

Musím přiznat, že ne vždy to bylo jednoduché, stavy, kdy bych si nejraději dal nějaké fastfoodové jídlo nebo si otevřel lahev dobrého, přeslazeného nápoje, byly celkem časté. Stejně tak jsem byl unavený a neměl třeba chuť na trénink, ale vždy jsem si řekl, že jsem to jen já a moje vůle a že záleží jen na mě, zda něčeho dosáhnu. Měl jsem na výběr. A myslím, že budete souhlasit, že jsem si vybral tu správnou cestu.

Mým snem nikdy nebylo vypadat jako z koncentráku, takže v dnešní době je už dieta minulostí a snažím se nějaké to kilečko hmoty nabrat. Sice se cvičení nevěnuji nijak dlouho, ale i tak si za ten čas našlo posilování pevné místo v mém životě a stalo se jeho nedílnou součástí, stejně tak i životospráva. Moje oblíbené fitko se stalo místem, kam se těším. Těším se na to, že opět uslyším ten rachot železa a znovu se pokusím překonat sám sebe, dokážu si, že mám na to se zlepšit a být spokojen sám se sebou. Chci se tomu věnovat i nadále, protože mi to přináší radost a už si bez toho neumím představit život. Mám spoustu nových kamarádů, s kterými sdílím lásku k tomuto sportu, kde se výsledky rovnají Vašemu úsilí a pevné vůli si některé věci odříct, abyste se posunuli výše!

Tento článek jsem se rozhodl napsat, protože to byly právě stránky Ronnie.cz, které mě v minulosti seznámily se správnou výživou a poslaly můj život tím správným směrem. Chci se podělit o svůj příběh a možná tím někomu pomoci, tak jako mně pomáhaly příběhy ostatních a vždy mi ukázaly, že když člověk chce, tak je možné cokoli, i to, že se z obézního tlusťocha stane normální kluk. Všem čtenářům Ronnie.cz proto přeju mnoho úspěchů osobních a hlavně těch sportovních!