Reklama:

Petr Vabroušek: "Ironmana může dát každý."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


Jméno: Petr Vabroušek
Datum narození: 27. 9. 1973
Znamení: váhy
Bydliště: Zlín
Sport: dlouhý triatlon
Výkony: dlouhá řada úspěchů na závodech Ironman i Halfironman po celém světě

Není dítě sportovních šampiónů, má víc svalů, než by se na vytrvalce slušelo, navíc ani moc netrénuje. To, jak pojímá svůj sport, se naprosto vymyká normálu, přesto dosahuje vynikajících výsledků v drsných Ironman triatlonech po celém světě. "Jak to ten chlap dělá?" Musíte se ptát. A já se ptala.

Petře, vy závodíte tak strašně moc, jsem unavená už z pouhého výčtu vašich absolvovaných závodů. Jak z nich teprve musíte být unavený vy!?

Nejsem, protože moc netrénuji. Někdo trénuje šest dní v týdnu a jeden den odpočívá, já jeden den v týdnu závodím a šest odpočívám. Psychicky i fyzicky jsem tak, myslím, mnohem méně unavený než většina ostatních závodníků v dlouhém triatlonu.

Jak jste k tomuto svému přístupu dospěl?

Jsem od přírody člověk lenivý, takže jsem vždy hledal cestu, jak trénovat co nejméně a co nejefektivněji, aby to ještě fungovalo. A za ta léta, co sportuji, jsem přišel na to, že nejefektivnější způsob pro mě je dát si pokud možno každý víkend „železňáka“. Takže já třeba neodtrénuji ani polovinu toho, co většina mých soupeřů, ale zase nikdo z nich neabsolvuje během roku třeba 15x celou ironmanskou kombinaci, tj. 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běhu v jednom tahu.

Máte velmi neotřelý tréninkový přístup, ale vychází vám. Jakou roli myslíte, že v tom hrají genetické dispozice?

Těžko říct. Naši nikdy na nějaké vyšší úrovni nesportovali a ani žádné úspěšné sportovce v předcích nemáme, takže čistě teoreticky bychom já ani můj bratr neměli mít výraznější sportovní předpoklady. Ovšem sportu se věnujeme oba. Co je ale ještě zajímavější, že naše disciplíny, co se fyzických nároků týče, jsou zcela odlišné. On je mistr světa ve veslování, tedy v disciplíně, kde potřebuje dynamiku a výbušnost a jeho závodní úsilí trvá asi šest minut, zatímco já potřebuji vytrvalost na devítihodinový výkon.

Takže jste naprosto odlišně disponovaní, přesto oba talentovaní...

Myslím, že v mém sportu talent moc velkou roli nehraje a že je to spíš o tom, jak se člověk dokáže fyzicky i psychicky připravit. A psychika hraje podstatnou roli. Myslím, že nejsem závoděním přespříliš unavený i proto, že triatlonem netrávím zase tolik času a dokážu od něj vypnout. A možná i tomu vděčím za to, že jsem už 20 let neměl žádný sportovní úraz ani jsem nebyl nemocný.

...stále jsem slýchával, že takhle často závodit vydržím maximálně půl roku a pak z toho budu tři roky hotový...

Neskutečné, není divu, že o vás soupeři někdy tvrdí, že jste mimozemšťan. Nedával jste se náhodou pro jistotu někde testovat? Jestli nejste, když už ne mimozemšťan, tak třeba nový vývojový druh?

(smích) Ne ne, opravdu si myslím, že je to jen v tom, že jsem si za ta léta, co sportuji, vypracoval systém, který mi sedí.

Takže žádné abnormální hodnoty při vyšetření sportovním lékařem?

Ne.

Ani jste neobjevil nějakou zázračnou bájnou bylinu či netestujete nový super převratný dopingový prostředek budoucnosti?

(smích) Také ne. Tohle je můj největší doping (pozn. red.: pohled na dcerku, kterou chová v náručí). Ale je fakt, že jsem často čelil různým nařčením z dopingu, protože nikdo nevěřil, že bych byl jinak schopný odjet tolik Ironmanů na takové úrovni v jednom roce.

Nebyl jste kvůli tomu častěji podrobován dopingovým testům?

Stalo se mi třeba, že v Austrálii na MS mě vytáhli před startem i po závodě, což se stává málokdy. Ale jeden odborník na doping mi jednou vysvětlil, že mě nepodezírá proto, že lidé, kteří dopují, potřebují na svou kůru nějaké období, kdy nebudou testovaní. Jenže já za posledních 12 let neměl žádnou větší pauzu a jsem testovaný po celý rok.

Takže ani čáry a kouzla, ani chemická podpora. Zkusme se tedy detailněji podívat na váš týdenní trénink. Jak ten obvykle vypadá?

Vezmu modelovou situaci, že budu mít dva víkendy za sebou Ironmana, a to v neděli. Takže v neděli odjedu závod, v pondělí a úterý nedělám nic, ve středu si dám půl hodinu lehčího plavání a lehčích 40 - 50 minut na kole. Ve čtvrtek zajdu do posilovny a možná se 20 - 30 minut proběhnu, v pátek si 30 minut zaplavu a v sobotu si dám od každého 20 minut.

Když pominu toho Ironmana, vypadá to jako trénink lenivého hobíka. :)

Přesně tak. (smích) Ale v zahraničí existuje některými trenéry používaný koncept tzv. crash tréninku, kdy svým svěřencům zvýší na 3 dny až týden objem i intenzitu tak, že trénují třeba 2,5x tolik než normálně, aby byl tréninkový impuls opravdu silný. Díky tomuto šoku se má docílit výkonnostního postupu, ovšem musí po něm samozřejmě následovat adekvátní regenerace. A mě napadá, že možná ten můj závod každý víkend je svým způsobem pro mé tělo takový crash trénink.

A to pořádný, protože tréninková intenzita, i když vysoká, se s tou závodní nedá srovnat.

Proto jsem stále slýchával, že takhle často závodit vydržím maximálně půl roku a pak z toho budu tři roky hotový...

Jenže vy už tak fungujete 12 let...

A stále čekám, až to vyčerpání přijde. No a když se ho dočkám, dám si pauzu, začnu trénovat, nebo přestanu závodit.

Vaše forma tréninku prostřednictvím závodů je intenzivní, ale svým způsobem také rutinní a stereotypní. Zlepšujete se ještě, nebo spíš stagnujete, ale výkony, které odvádíte, jsou pro vás zatím dostačující?

Možná je pravda to druhé - že jsem stále na stejné úrovni, která mi stačí. Kolikrát jsem se sice setkal s názorem renomovaných zahraničních trenérů, kteří mi říkali, že kdybych jel jen 2 - 3 Ironmany ročně a pořádně trénoval, zajel bych lepší výsledky, jenže mně se to nechce zkoušet, protože mi za to nestojí trénovat 30 - 40 hodin týdně.

Máte jiné priority.

Přesně, pro mě je prioritní trávit co nejvíc času s rodinou. Navíc to, jak ten sport dělám teď, mi přináší výsledky, baví mě to a užívám si to. Mnoho triatlonistů i sportovců obecně nechápe, že ve sportu neplatí ono základní ekonomické „more is better“, a mají pocit, že když jim to nejde, přidají v tréninku a půjde jim to. Myslí si, že čím víc budou trénovat, tím budou lepší.

Ono když se člověku nedaří, většinou ho nenapadne nic jiného, než že tedy musí trénovat ještě víc, ještě intenzivněji...

A to je problém většiny vytrvalostních sportovců, který je u triatletů ještě třikrát umocněn. Jsou to většinou chronicky přetrénovaní lidé, kteří, pokud neodtrénují všechny tři disciplíny v pořádném objemu a pořádné intenzitě každý den, mají pocit, že jim konkurence uniká. Takže i když se mě mnoho lidí na můj systém ptalo a zkoušelo ho, na nikoho nefungoval, protože oni to většinu nevydrželi a stejně si dávali 2 - 3 hodiny kolo a 2 hodiny běhu.

Měli strach snížit intenzitu, aby nešli s výkonností dolů, aby neztratili čas.

Já jsem o tenhle strach přišel, okolnosti mě několikrát donutily. Jednou z nich bylo narození mého syna Filipa v roce 1999. Filip se narodil předčasně a bylo to docela špatné. Vážil jen 1700 gramů a byl měsíc v inkubátoru. Tehdy jsem měsíc skoro nespal, netrénoval, byl jsem v permanentním stresu. Pak se ale vše stabilizovalo, syna nám dali domů a s tím přišla obrovská úleva, že když nám ho teda dali, tak je skutečně v pořádku a zdravý. Týden nato jsem narychlo odcestoval na ME v dlouhém triatlonu. Jel jsem tam, protože jsem byl kvalifikovaný, ale kvůli absenci tréninku jsem počítal i s tím, že závod možná ani nedokončím. A bylo mi to svým způsobem jedno, protože nejdůležitější pro mě bylo to, že mám doma zdravého syna. Jenže k mému překvapení se mi tam nakonec podařilo podat životní výkon. Skončil jsem druhý s časem 8:04, což je vlastně dodnes český rekord.

Toto i několik dalších podobných příhod mě ujistilo v tom, že není důležité stíhat najednou závody i tréninky. To si pak člověk v sobě udělá takový mír a já dnes, když si nejsem jistý, jestli mám jít trénovat, nebo ne, tak se vždy rozhodnu nejít a jdu, až když bez vší pochybnosti vím, že opravdu musím. Jenže to je málokdy. (smích)

Netrápíte se pak na závodu? Ty porce kilometrů při Ironmanovi vzbuzují hrůzu.

Ono to ve skutečnosti není tak hrozné, jak to vypadá. Je to sport pro normální smrtelníky a do daných 17 hodin ho stihli absolvovat i lidé, kteří celý život nesportovali a nikdy by to do sebe neřekli. Ale šli do toho, zkusili to a zjistili, že to jde. Tělo je tvárný organismus...

A vydrží víc, než myslíme. Přesto, do jaké míry je dlouhý triatlon o schopnosti snášet bolest?

Tak mě třeba, protože mám předpoklady spíš pro vytrvalostní výkon, bolelo víc veslování. Ale je pravda, že během dlouhého triatlonu to zase trvá déle. Chvíli bolí to, chvíli ono, člověk prochází různými stádii a krizemi a konec maratonu pak bolí úplně každého, což ale platí i u čistého maratonu. Nicméně i dlouhý triatlon se dá odjet na pohodu, když se přímo nesnažíte o nějaký dobrý výsledek...

Takže se vám nestává, že byste se při některém závodu tak trápil, že by se vám z toho chtělo až brečet?

Tak to se stává skoro při každém, ale když člověk ví, proč to dělá a že to chce dělat, dá se to překousnout.

Někteří ultramaratonci popisují, že během závodu prožívají stav určitého pozměněného vědomí podobný tranzu. Funguje něco podobného i při Ironmanu?

Tam nic takového nepřipadá v úvahu. Člověk musí neustále něco vyhodnocovat, propočítávat jídlo, tempo, tepy, kadenci, takže musí být při plném vědomí a plně koncentrovaný.

Co člověk cítí v cíli po tak náročném závodě - radost, úlevu, nebo čisté vyčerpání?

To záleží na tom, jak člověk závod zajel. Pokud lépe, než čekal, je většinou v euforii bez ohledu na bolest. Pokud zajel tak, jak si představoval, cítí té bolesti o trochu víc, ale je spokojený, že to vyšlo. A pokud závod nevyjde, tak ho bolí všechno tak neskutečně, že má pocit, že umře. A to je opět důkaz toho, že všechno řídí hlava.

Zvracení, dehydratace, kapačky po závodě, to všechno k takhle dlouhým závodům patří. Máte s tím také své zkušenosti?

Dehydratace potká úplně každého. Když je vedro, člověk vypotí za hodinu 2 - 2,5 litru, ale nedokáže zpracovat víc než litr, takže dehydratace je nevyhnutelný proces. Nicméně člověk dokáže být třeba 5 - 6 litrů v minusu a závod přesto dokončit. Co se týče zvracení, to se mi naštěstí nestává a ani na kapačky jsem nikdy v cíli nemusel, i když při světových sériích Ironmana na nich končí často i polovina lidí z první desítky. Já se ale asi nedokážu tak úplně vydat. Na druhou stranu ti soupeři, kteří to dokáží, by zas nemohli závodit tak často jako já.

OČIMA AUTORKY

Vystudoval ekonomiku, a přestože se jí teď nevěnuje, má ji pod kůží. Neustále vypočítává a kalkuluje, do matematických vzorců proti sobě staví veličiny, jakými jsou úsilí, efektivita, čas. A čas je pro něj obzvláště důležitý. Ten odvažuje téměř na lékárenských vahách a pro ty nepodstatné věci ho uždibuje jen neochotně a po miniaturních kouscích. A teď si představte, že já mu ukousla hned celou hodinu! No, považte! A taky že mi to při své přímosti hned řekl. Ale vzala jsem to. Protože Petr Vabroušek, ač ekonom, nevidí ve ztraceném čase jen ztracené peníze, ale hlavně ztracené chvíle, které mohl trávit se svou rodinou. A to je sympatické.

Jak dlouho myslíte, že to ještě zvládnete takhle dělat?

Tak já se cítím mladý, ale je pravda, že většina profíků v mém věku s kariérou končí. Já nic takového zatím neplánuji. Dokud mě triatlon bude bavit a živit, budu ho dělat, a když mě bavit nebo živit přestane, budu prostě dělat něco jiného.

Třeba využijete svého vysokoškolského vzdělání v ekonomice?

V ekonomice jsem jednu takovou příležitost dostal už v průběhu studia. Měl jsem šanci stát se jedním ze tří spoluzakladatelů Atlantik finanční trhy, což byla firma, která rozjela kuponovou privatizaci a svého času byla největší makléřskou společností v republice. Věděl jsem ale, že tam bych se managerskému syndromu nevyhnul, musel bych pracovat naplno téměř 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, a jelikož jsem tou dobou už chodil se svou ženou a začínal s triatlonem, tak jsem do toho nešel. Kdybych to tenkrát vzal, možná jsem dnes mohl mít před barákem zaparkovaný Rolls Royce a 150 kg živé váhy. :) Ale nelituji ani v nejmenším. Jsem svým pánem, mám spokojenou rodinu, dvě krásné děti...

Ale i přesto, že se ekonomii momentálně v tom pravém slova smyslu nevěnuji, aplikuji na své každodenní činnosti ekonomické teorie, které mluví o tom, jaké máme zdroje, co všechno můžeme použít a jak to zkombinovat, aby z toho byl co nejlepší výsledek. A ten nejlepší výsledek pro mě neznamená co největší počet tréninkových hodin v tréninkovém deníku, k čemuž mnoho mých soupeřů vzhlíží, to je pro mě nepodstatná veličina. Pro mě dobrý výsledek znamená podávat dobré výkony na závodech a mít čas na rodinu. Dnes nikdo nemá čas, i já ho hledám, takže když mám pocit, že se moc věnuji práci, nebo že jsem moc času strávil tréninkem a efekt je malý, snažím se to do budoucna odstranit. Zato vůbec nemám pocit, že ztrácím čas, když běhám s malou dcerkou po zahradě kolem trampolíny. To je právě to, na co ten čas právě hledám. Hledám čas na život.

www.petrvabrousek.eu
www.facebook.com/PetrVabrousek


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínNominace závodníků na mistrovství svě...
md (14:17) • Mistrovství světa mužů....to je samé games, klasická, physique či muscular. Máme vůbec...
magazínJe rozhodnuto. Soutěže Arnold Classic...
Mikuc (21:02) • Jaký v tom bude rozdíl? Na jedněch soutěžích se bude testovat, na druhých ne?!
magazínPartner Cup 2017 - fotogalerie
Tino (19:45) • na jednu fotku z těchhle porovnávacích sérií mám cca 1 sekundu, nemám čas se dívat jak...
magazínPartner Cup 2017 - výsledky
Hockey1000 (21:46) • Pan Semerád je ročník 1953, takže mu je 64 let. Kdybys to nechápal napoprvé, tak znova...
magazínPartner Cup 2017 - výsledky
mildau (21:38) • Pavel vacek perfektní...kičák celkem nic ,už dlouho žádný pokrok no a semerád...hrůza....



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra