Váš příběh: Rugby mi
pomohlo změnit se

Byl jsem obětí dnešní doby - počítač, fastfood a televize. Nyní jsem znovuzrozený sportovec. :)

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Na Ronnie.cz se mi libí všestrannost tohoto webu, proto po přečtení skoro všech článků jsem se Vás rozhodl "obohatit" o svůj příběh. Ten začal nevinně už v mých 16 letech, kdy jsem potkal svoji životní lásku. Do té doby jsem relativně často sportoval, hrál jsem závodně softball a s klukama jsme lítali všude možně. Mohl jsem sníst, co jsem chtěl, a nepřibral jsem ani deko. Prostě paráda. Vážil jsem okolo 80 kilo a postavu jsem měl ani ne svalnatou, ani ne tučnou, prostě tak akorát. Jak to tak bývá, tak bohužel přítelkyně zvítězila nad sportem a já odevzdával veškerý svůj volný čas jí.

V 19 letech jsem nastoupil do práce. Stala se ze mě kancelářská krysa. Jelikož jsem se odstěhoval od maminky tak veškerou moji stravu začaly zajišťovat donáškové služby. Přece si nebudu vařit, když dostávám od firmy stravenky, a tak pizza skoro každý den se stala pravidlem. Ta i krásně zasytila, takže jsem nemusel večeřet, a když byl večer u televize hlad, tak se otevřely výborné chipsy. K snídani jsem si pravidelně dával "kafe s mlíčkem a cukříkem" a těšil se na příjezd poslíčka s pizzou či jinou super "zaplácávárnou žaludku". No, dovedete si představit, jak to vypadalo. To trvalo do mých 23 let. Jak si dokážete domyslet, stala se ze mě bečka sádla.

Nevím, jak to mají ostatní, ale já si toho vůbec nevšiml. Přišlo to jak blesk z čistého nebe. Ono když pořád ležíte, tak to břicho tak nevypadá. Postupem času mě ale začaly bolet klouby a zjistil jsem, že se pomalu ani nezvednu. Byly Vánoce 2010 a já na váze měl 128 kg.

V tu chvíli mi došlo, že už takhle dál žít nemůžu, že nechci přežívat u televize a pizzy, ale chci začít pořádně žít. Začal jsem tedy jako každý jiný koukat po dietách. Začal jsem chodit hrát s kamarády fotbal a byla snaha i o běh. Většinou jsme se s klukama v hospodě domluvili na nějaké aktivitě, ale skoro nic nevydrželo. Klouby bolely a během chvíle jsem byl zpocený a udejchaný. Bohužel moje vůle nebyla tak silná jako návyk na fastfoody, a tak se mi podařilo alespoň za rok zhubnout 10 kg.

V lednu 2012 jsem byl i u dietoložky, ta mi navážila 117 kg, z toho 33,5 % tuku. Za své rady ale chtěla po mně docela dost peněz, a tak jsem se rozhodl jít jinou cestou. Už na střední jsem začal pokoukávat po rugby, ten sport se mi líbil. V únoru 2012 jsem zjistil, že v Plzni začal nový tým shánět nové hráče, a tak jsem to zkusil. No, co Vám budu povídat - se 117 kily běhat na dvouhodinovém tréninku bylo pro mě likvidační. Trénovali jsme 3x týdně, z toho jsem ze začátku vynechal skoro každý druhý trénink, jelikož jsem se nemohl ani hnout. Rugby mě začalo neskutečně bavit a už mi nestačilo být jen bečka sádla nebo pupkáč, rozhodl jsem se, že budu plnohodnotným členem.

A tehdy do hry vstoupil i tento web. Týdně jsem zde na webu a fóru strávil hodiny a hodiny čtením článků o výživě, doplňcích a cvičení. Mohu Vám říct, že jsem měl hlavu jak pátrací balón. Zjistil jsem všechny potřebné informace proto, abych mohl svůj sen dotáhnout až do konce. Vytvořil jsem si tabulku s jídlem a nutričními hodnotami, abych měl veškerý svůj denní příjem pod kontrolou. Navštívil jsem i prodejnu v Plzni, kde mi skvěle poradili, a já si tak koupil svůj první proteinový nápoj. Začal jsem chodit do posilovny, o které jsem si vždy myslel, že do ní chodí jen namyšlení "borci". Jak já se šeredně mýlil!

Každý den bez sportu je pro mě skoro utrpení. V dnešní době mám už 102 kg z toho je 21 % tuk, bohužel mám ale ještě pupek, ale nic nevzdávám a budu bojovat dál. On ten pekáč buchet snad jednou nakyne. :)