Česká bodyfitness
závodnice Monika Musilová

Do posilovny jsem se dostala poprvé v prvním ročníku vysoké školy, kdy jsem spíše potřebovala zpevnit a narovnat záda. Ve sportovním prostředí se ale pohybuji odmala, počínaje baletem, gymnastikou, tančením, v průběhu studií karate, pilates a bůh ví co ještě. Vím, že sport prostě k životu opravdu potřebuji.

Po dokončení školy už nebylo tolik času na zvládání tolika aktivit, a tak jsem se rozhodla zůstat u posilování. Shodou náhod jsem se dostala i ke svému trenérovi panu Milanu Šlapanskému z Ivančic, u kterého jsem doteď a za nic bych jej nevyměnila. :) I když občas nevím, jestli je on tvrdohlavější než já, nebo je tomu naopak. :) Ale mám k němu úctu a respekt, stejně tak jako k celému tomuto sportovnímu stylu... Trenér je a byl vždy mojí podporou, a to nejen ve sportu.

Teprve před dvěma lety jsme se rozhodli, že už by mohlo být načase vyzkoušet i závodní pódia, a tak jsme se do toho pustili… Měla jsem nějaké roky tréninků za sebou, ledasco jsem se musela naučit - kde co srovnávat, vyrovnávat a tak, samozřejmě naučit se disciplíně, odhodlanosti (ono je to totiž mnohdy spíše o psychice než cokoliv jiného), stejně tak jsem se postupně učila poznávat doplňky stravy, jejich využití a hlavně poznávat sebe sama.

Musím říct, že tomuto sportu jsem obětovala opravdu mnoho. Ono to totiž ani jinak nejde. Vždycky mě doma učili, že pokud chceš něčeho dosáhnout, musíš něco obětovat, musíš dřít a být cílevědomá, jinak to nejde. A pak dojdeš do cíle. Bohužel se téměř každodenní tréninky a nadšení podepsalo na přátelích, rodině, na vztazích. Chtěla jsem tomu dát maximum a věřila jsem, že jedině takto to půjde… No, ale výsledky se dostavovaly, a tak to byla čím dál větší motivace a vidina závodů před sebou - postavit se na pódium mezi ostatní holky, vychutnat si vítězství a vychutnat si ten pocit, že ta celoroční dřina a odříkání opravdu přinesly své výsledky...

Od roku 2011 jsem zkusila závodit. Jak to tak bývá, zažila jsem krásné pocity vítězství (1. místo na mistrovství Moravy a Slezska 2011, 2. místo Grand Prix Vyškov), ale i zklamání, ale to beru jako další výzvu na další zlepšení sebe sama…

Samozřejmě celou dobu, co se tomuto sportu věnuji, užívám různé doplňky výživy, protože bez nich to opravdu nejde. Tělo dostává při trénincích hodně zabrat, a tak bychom mu měli dodat to, co potřebuje, o co naše tělo obíráme, aby nám ten sport přinášel především radost, odpočinek, motivaci a ne bolest a vyčerpanost nebo další zdravotní problémy.

Na trhu je obrovské množství potravinových doplňků. Je ale důležité, aby člověk uměl zvážit, kdy a jaký doplněk vzít, jestli ho vůbec potřebuje, jestli vlastně splňuje to, co slibuje, a v neposlední řadě to, co funguje na druhého, nemusí vůbec účinkovat na mě. Tady bych snad dodala: "Každý si musí zvolit vlastní cestu, i když poučení se zkušeností druhých je velmi přínosné." O doplňcích jsem se vždy radila s trenérem Milanem a dala na jeho rady a doporučení, protože on sám se na tomto poli pohybuje už desítky let. Proto mu důvěřuji.

Vyzkoušela jsem již mnoho značek sportovní výživy, ale v posledních týdnech se mi osvědčila nová značka MaxxWin, se kterou jsem opravdu velice spokojená. Splňuje moje očekávání v efektivitě doplňkové výživy a navíc i uspokojí mé chuťové buňky. Trénuji v podstatě denně, i když mám mít "volné" dny, ale ty se snažím vyplnit alespoň strečinkem nebo cvičením s vlastním tělem, takže tyto doplňky spolu s dalšími minerály užívám opravdu denně.

V této době mám trénink 2+1, donedávna 4+1, ale musím přiznat, že občas i 6+1. To si, doufám, trenér nepřečte. :) Jinak tréninky měním tak nějak v průběhu roku podle toho, jak je třeba, ale snažím se zachovávat stále základní cviky. Nejsem moc zastánce různých mnohdy až "akrobatických" nových posilovacích cvičení. Snažím se spíše soustředit na techniku provedení cviku, na správné dýchání a měním počty opakování.

Monika Musilová

Foto: Radim Pernický