Jméno: Vítek
Nick: nemá účet na Ronnie.cz
Věk: 33 let
Zaměstnání: IT odborník
Koníčky: sport, četba, příroda, jídlo
Říká o sobě: Jsem líný a snad i zábavný jedlík.
Jmenuji se Vítek, je mi 33 let,
cvičím od 15 let. Ke cvičení jsem se dostal přes kamaráda, později
aktivního kulturistu úspěšného i mezinárodně, i když hlavně v
juniorských kategoriích. Metodou "pokus - omyl" jsem se od
začátečnického tápání přes mladicky zápal dostal na dnešní fitness
"šolichání" pro zdravé tělo.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!
Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.
Podle vlastní zkušenosti i podle toho, co občas kolem sebe vidím, se většina nováčků nevyhne některým základním chybám. Chybí zkušenosti a znalosti. Nejjednodušší je přijmout zažité stereotypy kamarádů a známých a cvičit v souladu s nimi. Když jsem začínal já, tak byly kromě kamarádů dostupné jen "odborné" časopisy, které suplovaly spíš reklamní a PR plátky. Teď už je situace naštěstí jiná, nejsou tu jen časopisy s pochybným obsahem, ale i dostatek jiných, většinou internetových, domácích i zahraničních zdrojů a člověk s racionálním přístupem má možnost neopakovat chyby svých předchůdců.
I já jsem se v začátcích svých pokusů v posilovně téměř nespoléhal na základní výživu, moje představa budování svalů byla spojena s cvičením a doplňky výživy. Masírovaný reklamou v různých časopisech a "odbornými" články v nich jsem měl pocit, že bez takových suplementů jako pikolinát chromu nebo různých "sofistikovaných" kombinací aminokyselin, vitamínů a minerálů to nepůjde. Šetřil jsem, kde se dalo, abych si mohl opatřit vytoužený suplement, po kterém budu vypadat jako borec na obalu, a ignoroval jsem základní zákonitosti metabolismu, například že chci-li přibrat, musím přijmout více kalorií, než spotřebuji. Došlo to tak daleko, že jsem přestal chodit na obědy ve škole a na večeře v internátu. Zajímalo mě cvičení a doplňky, normální jídlo bylo zbytečné, všechno rozhodne jedna tableta z předražené krabičky. Na jídlo stačí rohlík se salámem.
Konečně nadešel den D a já jsem měl našetřeno dost, abych si ten zázrak koupil, teď to přijde, do týdne ze mě bude Yates a tahat budu váhy jak Gene Bell. Začal jsem úplně bláznit, dřel jsem jako otrok, samozřejmě split 4+1 nebo podobně. Při cvičení jsem "uplatňoval pokročilé techniky" jako princip vrcholové kontrakce, cvičení do selhání a vizualizace, koketoval jsem po vzoru právě Doriana Yatese se systémem Heavy Duty, všeho muselo být moc. Cviků, sérií i opakování. Jediné, čeho bylo málo, to byly kalorie, bílkoviny a regenerace.
Výsledky nestály za moc, a i když jsem jako mladý člověk zdravotně netrpěl, přeci jen mi neuniklo, že moji spolucvičenci dosahují stejných výsledků jako já, mnohdy i lepších, přestože cvičili jen stylem "lážo plážo", jíst chodili do internátní jídelny a každou možnou chvíli trávili v hospodě nebo na diskotéce.
Po půl roce mě to přestalo bavit. Proč bych se měl dřít, když kamarádi jsou na tom s minimem snahy skoro stejně? Zvolnil jsem tempo, přestal jsem tak moc chtít, začal jsem se běžně stravovat, cvičil jsem třikrát týdně to, na co jsem měl chuť, a občas si zašel na jedno nebo na taneček. Začal jsem se zajímat i o jiné sporty. Kupodivu jsem na tom byl fyzicky a samozřejmě i psychicky lépe. Zjistil jsem, že není nutné po tréninku stehen nevyjít schody a že výsledky a pocit jsou lepší. Zbytek zázračných pilulek z posledního nákupu jsem vysypal do záchodu a radši si o přestávce ve škole koupil pořádnou svačinu.
Jak čas plynul a člověk se dostal i k jiným materiálům, než je časopis o kulturistice, zjistil jsem, že rozumně cvičit se dá i jinak, že strava a regenerace jsou v určitých chvílích stěžejní a rozhodně to bez základních zákonitostí, které respektují tělo a metabolismus, nejde. Nebo to alespoň nejde tak, jak to jít může.
Doba pokročila a situace se pro nováčky trochu změnila, moderní začíná být ve cvičení funkčnost, ale z většiny zaručených doplňků budete mít pořád pouze jen drahou stolici, i když superman v reklamě tvrdí něco jiného. Materiálů je teď díky internetu nepřeberné množství a najít užitečné informace je jako v každém populárním oboru těžší a těžší. Co zůstalo, je fakt, že z poctivého fláku masa s pořádnou porcí sacharidů se svému cíli přiblížíte opravdu reálně a že ty nejjednodušší věci jsou nejúčinnější.
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.