Muscle&Fitness 7/2012
- Mega-růstové faktory

Text: JIM STOPPANI
Foto: PAVEL YTHJALL, KEVIN HORTON

Nezávisle na Vašich znalostech biologie Vám termín růstové faktory dává slušnou představu o tom, co způsobují. Zatímco růstových faktorů existuje celá řada, pro kulturisty a jejich pátrání po způsobech nabytí větších svalů vše směřuje k inzulínu podobnému růstovému faktoru-1 (IGF-1). Znalost, jak jej maximalizovat, Vám může pomoci získat ten typ svalové mohutnosti, za nímž se každý otočí.

V kostce o IGF-1

Jak již naznačuje samotný název, IGF-1 (inzulínu podobný růstový faktor-1) je bílkovina podobající se strukturou inzulínu. Jeho přítomnost v lidském těle byla prvně odhalena v roce 1957, když vědci zjistili, že růstový hormon (GH) má zřejmě další chemickou látku, jež zprostředkovává jeho anabolické účinky. Jmenovala se somatomedin C nebo - jak ji známe dnes - inzulínu podobný růstový faktor-1 (IGF-1).

Původně se uvažovalo, že IGF-1 vyrábí a uvolňují játra. Odtud měl být krví roznášen pomocí jedné z jeho vazbových bílkovin do rozmanitých tkání, jako jsou svalové buňky, kde podněcoval růst. Zatímco vazebních bílkovin IGF-1 existuje mnoho, dvěma nejdůležitějšími jsou IGFBP-1 a IGFBP-3. Většina IGF-1 uvolněného z jater je navázána na IGFBP-3. Tato vazební bílkovina má usnadňovat anabolické akce IGF-1. Na druhé straně má IGFBP-1 anabolické akce IGF-1 negovat.

Později se dospělo k závěru, že IGF-1 je rovněž vyráběn v samotných svalových buňkách, které ve skutečnosti produkují tři odlišné druhy IGF-1: IGF-1Ea, IGF-1Eb a IGF-1Ec. Ten první (IGF-1Ea) je podobný IGF-1 z jater, kdežto IGF-1Ec je lépe známý jako mechano-růstový faktor (MGF), protože k jeho expresi ve svalových buňkách dochází po mechanické zátěži, například po posilování. Zatímco přesný mechanismus produkce těchto růstových faktorů ve svalových buňkách je stále sporný, klíčovou roli v navýšení jejich exprese ve svalu mohou sehrát jak hladiny obíhajícího GH, tak testosteronu.

Vědci jsou přesvědčeni, že obíhající IGF-1 nastartuje svalový růst hlavně navazováním na receptory objevené v membráně svalových buněk, kde spouští kaskádu dějů vedoucích k navýšení syntézy svalových bílkovin - tedy nahromadění bílkovin tvořících sval a podmiňujících jeho růst. Navazování IGF-1 na receptory také omezuje rozpad svalových bílkovin. Pokles rozpadu svalových bílkovin s nárůstem jejich syntézy vede ke svalovému růstu čili hypertrofii. Bylo rovněž zjištěno, že obíhající IGF-1 poskytuje mozek posilující účinek, což může vysvětlovat spojení mezi cvičením a lepším fungováním mozku.

Více růstových mechanismů

Mechano-růstový faktor (MGF) vytvářený lokálně ve svalových buňkách má stimulovat svalový růst skrze naprosto odlišné procesy než IGF-1. Děje se tak stimulací satelitních buněk (tedy dominantních buněk ve svalu) nebo kmenových buněk nalézajících se vně svalových vláken. Pokud se svalové vlákno poškodí tak, jak se děje během intenzivního tréninku, přesunou se satelitní buňky dovnitř svalového vlákna, kde dozrají do velikosti i síly. Jelikož se jedná o skutečné buňky s jádry, přinášejí do svalového vlákna nová jádra. A protože procesy zahajující syntézu svalové bílkoviny se dějí právě v jádru, čím více jader sval obsahuje, tím větším se může stát.

Nedávno bylo zjištěno, že nárůst počtu jader ve svalu je příčinou „svalové paměti“ neboli schopnosti znovu rychle nabýt hmotu svalů po období nečinnosti. Na druhé straně IGF-1Ea lokálně vytvářený ve svalových vláknech má působit podobným způsobem jako IGF-1, který je produkovaný v játrech. To znamená, že také podněcuje proces syntézy svalové bílkoviny a potlačuje její rozpad.

Je lokální růst opravdu lepší?

Některé současné výzkumy naznačují, že obíhající IGF-1 není pro svalový růst klíčový. Někteří kulturističtí odborníci se k těmto limitovaným studiím hlásí s tvrzením, že obíhající IGF-1 je pro růst svalů bezvýznamný a že důležitý je pouze lokálně vyjádřený IGF-1 ze svalů. Jako jeden z mála odborníků v laboratořích University of Connecticut a Yale University School of Medicine skutečně pracujících s obíhajícím i svalovým IGF-1 mám dojem, že jsem dostatečně kvalifikovaný k vyjádření, že na odepsání obíhajícího IGF-1 je ještě příliš brzy. Pravda o svalové hypertrofii a růstových faktorech spočívá v tom, že nikdo s jistotou neví, jak sval roste. Nikdo. Ani já, ani žádný vědec z Yale a Harvardu, žádný kulturistický expert ani guru. Známo však je to, že hormony IGF-1 hrají v procesu svalového růstu roli. Lokálně vytvářené MGF a IGF-1Ea pravděpodobně hrají roli velmi důležitou. Nakonec, mají-li vaše svalová vlákna omezený počet jader, mohou narůst jen do určité velikosti. Čím více jader svalové vlákno má, tím větší je jeho růstový potenciál.

Hrstka omezených studií na netrénovaných jedincích nebo zvířatech naznačuje, že obíhající IGF-1 nesehrává v růstu svalů klíčovou roli. Podle jiných studií však mohou být hladiny obíhajícího IGF-1 důležité, zejména u trénovaných lidí, jimiž většina čtenářů MUSCLE&FITNESS je. A medicínské výzkumy ukazují, že pokud u pacientů s GH necitlivostí (Laronův syndrom) dojde ke zvýšení hladin obíhajícího IGF-1, naroste i hmota svalů. Na výklad těchto údajů je ještě příliš brzy, a proto zatím obíhající IGF-1 nepřehlížejme. Momentálně se zdá, že roli v budování svalů mají jak obíhající IGF-1, tak IGF-1 ze svalů. Zatímco MGF vnáší do svalových vláken více jader, obíhající IGF-1 a IGF-1Ea mohou navýšit syntézu bílkovin, k níž v těchto jádrech dochází, o snížení rozpadu svalů nemluvě. Toto týmové úsilí může vést k větším a silnějším svalům.