Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Na vlastní kůži:
Seznámení s kettlebellem

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Kettlebell. Měla jsem pocit, že přesně vím, co to je. To je přece ta podivná činka, co vypadá jak hrouda železa s uchem a je čím dál častěji k vidění v posilovnách, i když, tedy alespoň jak mně se zdá, se většinou spíš někde posmutněle povaluje v koutě, než že by s ní někdo cvičil. „No jo, zas nějaký módní výstřelek,“ přehlédnu i já nový kus vybavení fitka bez většího zájmu. Jenže chyba lávky. Jak se později dozvídám, kettlebell vůbec není novinka. V Rusku má dlouhou tradici, která sahá až do carského Ruska a 18. století.

Přes celou její tradici bych asi tuhle zvláštní činku těžko kdy vzala do ruky (nevěděla bych co s ní), kdyby mne neoslovil Michal Vrátný, instruktor kettlebellu, s nabídkou, jestli bych si nechtěla cvičení s kettlebellem vyzkoušet. A jelikož, co se týče sportu a pohybu, jsem téměř pro každou špatnost, nemusela jsem se dlouho rozmýšlet. Než jsem se ale vydala na praktickou ukázkovou lekci, načetla jsem si, jak je mým dobrým zvykem, něco málo teorie. A tak jsem se dozvěděla, že kettlebelly se vyrábí ve velikostech 4, 8, 12, 16, 20, 24 a 32 kg a dělají se s nimi cviky takových názvů jako swing, snatch, clean nebo jerk. Ty se většinou provádí ve větších počtech opakování, takže cvičení s kettlebelly se blíží spíš intenzivnímu intervalovému tréninku než klasickému silovému.

...není důležitý, co děláš, ale jak u toho vypadáš...

Ovšem ani já, ani Vy byste se možná o kettlebelech nikdy nedozvěděli, nebýt rodáka z bývalého Sovětského svazu Pavla Tsatsoulinea, který cvičení s touto neobvyklou činkou zpopularizoval a vyvinul první certifikovaný výukový program (RKC - Russian Kettlebell Challange). Ten na svých klientech praktikuje i Michal Vrátný, který ukázkovou lekci poskytl i mně. V tělocvičně, kde své lekce vede, mě přivítal slovy: „Mám při tréninku dvě hlavní zásady. Na prvním místě je bezpečnost má a bezpečnost lidí, se kterými cvičím, mou druhou zásadou je, že všem lidem bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti, či vyznání tykám a chci, aby i oni tykali mně. Tudíž v okamžiku, kdy jsi vstoupila do této tělocvičny, si tykáme. Já jsem Michal.“ „Lucie,“ představuji se také a hned se cítím o dost uvolněněji, protože vykání si s mladým člověkem a sportovcem k tomu mi přijde podivně strojené a tak trochu padlé na hlavu.

Tykáním jsme hodinu odstartovali a na řadu mohlo přijít cvičení samotné, tedy nejprve rozcvičení. Michal mě vyzval, abych po něm zrcadlově opakovala různé cviky, o což jsem se více, či méně úspěšně snažila, ovšem když jsem si měla sednout, dát nohy do „žabáka“ chodidly k sobě, chytnout se za palce a koulet se kolem své osy, skoro jsem na Michala zapomněla a byla k nezastavení. Nemohla jsem se nabažit téhle téměř už zapomenuté zábavy z dětství, a tak jsem se koulela a koulela jak šílená.

Když jsem se dosyta vykutálela, přišlo na řadu vlastní cvičení, konkrétně příprava pro zvládnutí cviku zvaného turecký vztyk. Ten má 7 fází, jak vysvětluje Michal a jednotlivé fáze mi ukazuje. Já si je několikrát samostatně zkouším a snažím si je zafixovat. Pak se je pokusím spojit. Z boku se otočit na záda, levou nohu nechat nataženou, pravou pokrčit v koleni, levou ruku podél těla, pravou, v budoucnu s kettlebellem, zvednout ke stropu a dívat se na ni. Pak se pomocí rotace těla a zapojení šikmých břišních svalů zvednout na předloktí levé ruky, z předloktí se dostat na celou dlaň, zvednout boky, opřít se o stojnou ruku a skrčenou nohu, druhou nohu dostat pod sebe a kleknout si. Dál z výpadu do stoje a hotovo. To samé pak v opačném sledu zase dolů. Když to ukazoval Michal, vypadalo to snadno, když to zkouším já, mám hlavu těžce přetíženou. Přemýšlím, jak fáze za sebou následují, jak je technicky správně provést, jak při tom nevytahovat ramena a ještě k tomu všemu správně dýchat... Do mého hlubokého soustředění pronese Michal větu, která mě málem porazí.

„Hele, není důležitý, co děláš, ale jak u toho vypadáš." A ještě dodává. "Když to vypadá hezky, je to správně. Když cvičíš, měl bych si připadat, jako bych trénoval ninju. Celý pohyb by měl být elegantní, tichý, pomalý a plynulý..." „No, to už chceš po mně moc, hochu,“ brblám si pod fousy, ale snažím se a v duchu si předříkávám: „Ramena dolů, koukat na činku, zvednout tělo pomaloučku polehoučku ladně jako ninja... jenže co má přijít teď? Pomoc! Ninja je v bryndě!" Nakonec cvik s úlevou dokončím, ale Michal mě vyzve k dalšímu opakování, které mi ztíží položením boxerské lapy na zvednutou ruku a sevřenou pěst. „Snaž se, ať nespadne,“ dodává a já se snažím. Hypnotizuji tu vratkou věc, co se mi nejistě pohupuje na zaťaté ruce, hýbu se pomaličku, opatrně... ale lapa padá. Pokus číslo, dvě, tři... Lapa stále padá a já se začínám vztekat, i když zatím jen vnitřně. Další pokus. Skoro nedýchám a... hurá! Tak tomu říkám vítězství ducha nad hmotou!

Po svém malém vítězství konečně dostávám do ruky opravdovou činku. Tedy pardon, KETTLEBELL! „Každé opakování bys měla udělat lépe a lépe a soustředit se hlavně na techniku,“ říká Michal. Dělám, co můžu, jenže když už mám pocit, že se mnou vyprodukovaný pohyb začíná tureckému vztyku trochu podobat, zasadí mi Michal zákeřnou ránu: „Tak a teď to celé udělej na druhou stranu.“ Tak to byla podpásovka. Jsem zase ztracená, zase na začátku...

„Teď si trochu pohrajeme s hlavou,“ vymýšlí na mě Michal další filuťárnu. „Když trénuji lidi, snažím se co nejvíce eliminovat stres v jejich hlavách. Pokud má někdo zvednout váhu, kterou ještě nikdy předtím nezvedl, zahltí jeho mozek množství stresových informací a v momentě, kdy je člověk stresovaný, je technika v tahu. Jenže mozek se dá trénovat stejně jako třeba síla. Takže já teď po tobě budu chtít, abys skálopevně přesvědčila svoji hlavu, že má tahle osmikilová činka 48 kg.“

Musím přiznat, že tuhle fázi moc nechápu. Když opravdu přesvědčím svou hlavu, že činka má oněch 48 kg, rozhodně budu ve stresu, že ji nezvednu, a stres přece nechceme. Sleduji Michala, který názorně demonstruje, co po mně chce. S miniaturním kettlebellem předvádí turecký vztyk s takovým úsilím, že mu těch 48 kg skoro věřím. Hluboce dýchá, činku s vypětím tlačí nad hlavu, dokonce zrudne námahou... Tak tohle nedám, vím jistě. Takhle to nesehraju. Ale upřímně, příliš mě to netíží. Stejně bych raději chtěla umět zvedat 48 kg a myslet si, že je to jen 8. Nicméně psychologickou hru hraji sama se sebou stejně, i když poněkud jinou, než po mě Michal chtěl. Snažím se přesvědčit, že kettlebelly, které držím v rukou, se mi vůbec nesnaží rozdrtit předloktí.

Odpoutat pozornost od vlastní tělesnosti a bolesti mi pomůže Michal díky své oslavné ódě na turecký vztyk: „Dnes se všichni ohánějí komplexními cviky. A co je komplexní cvik? To je cvik, který aktivuje celé tělo ve smyslu zapojení svalů, flexibility, koordinace, stability, kloubní mobility... A když se podíváš na turecký vztyk, všechny tyto věci jsou tam schované. Když pracuji s těžkou váhou kettlebellu, musím mít silný střed těla a musím mít dobrou stabilitu, abych mohl plynulým pohybem dostat koleno pod sebe. V další fázi posiluji sílu ramenní traverzy, což je vlastně systém mezilopatkového svalstva, přičemž celý pohyb ramene podporuje rotátorová manžeta, která zabírá, jakmile se ramenní kloub někam pohne. Další fází tureckého vztyku je vlastně výpad a musím mít stabilitu, abych se z toho výpadu dostal? To teda musím. Takže v tomhle cviku je opravdu schované úplně všechno.“ Nic neříkám, jen souhlasně přikyvuji. Komplexnost tureckého vztyku jsem si mohla vyzkoušet na vlastní kůži, a to hned v několika sériích.

Další část lekce začala docela zajímavě. „Klekni si na všechny čtyři, já si jdu pro klacek," pronesl totiž Michal. Nezpanikařila jsem jen díky svému instinktu, který mi napovídal, že Michal nevypadá jako sadista. A skutečně. Klacek neměl být nástrojem k výprasku, ale k zafixování pocitu rovných zad, který byl důležitý nejen při následném nácviku mrtvého tahu, ale také pro osvojení si jednoho ze základních cviků s kettlebelly zvaného swing. I ten jsem měla možnost si vyzkoušet do sytosti, a ačkoliv Michal říkal, že cílem cvičení s kettlebelly není cedit pot a krev, tak já alespoň ten pot v sérii swingů cedila, a tak, abych nenápadně získala alespoň trochu času na vydýchání, nasadila jsem obranný manévr a začala se ptát. Jak mám ve swingu přehodit kettlebell z jedné ruky do druhé? A kolik cviků s kettlebelly existuje? A jak to Michal dělá, aby to jeho klienty při omezeném počtu cviků bavilo? A i když se mi dostalo i takových rychlých uzemnění, jako „nepřemýšlej o tom a prostě to udělej“ nebo „nemluv a dýchej“, podařilo se mi trochu času k odpočinku vybojovat a s ním i pár zajímavých informací. Dozvěděla jsem se třeba, že nadšenci do kettlebellů mohou být na své oblíbené cvičební pomůcce tak fixováni, že než by cvičili s jinou, nosí si radši na hodiny svou vlastní železnou kouli, že z kettlebell tréninku se dá profitovat i v běžném životě, to když třeba principy dead liftu aplikujete na vyndávání velkého nákupu z auta či zvedání tlustého dítka, čímž si možná leckdy ušetříte zranění zad, která nejčastěji vznikají právě v obdobných situacích, třešničkou na dortu pak byla malá lekce matematiky. Dozvěděla jsem se, že pomocí vzorce "síla = hmotnost x akcelerace" bylo spočítáno, že když Pavel Tsatsouline dělal swing s 24kg kettlebelem, musel v momentě největšího přetížení odolat na zlomek vteřiny zátěži 260 kg. Působivé, že?

Kromě nových informací a propoceného trička jsem si z ukázkové hodiny kettelebell instruktora Pavla Vrátného odnesla fajn zážitek, protažené tělo a taky modřiny na předloktích obou rukou, které mi lekci připomínaly ještě několik dní. „Copak, zkoušíš nějaké nové postelové praktiky?“ dobíraly si mě známí. „Žádné nové,“ odpovídala jsem s vážnou tváří. „Tyhle mají už dlouhou tradici, která sahá až do carského Ruska a 18. století.“


Foto z lekce






Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 75 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie