René Gorol na letošních soutěžních pódiích zazářil. V kategorii mužů do 82,5 kg na mistrovství ČR 2012 získal zlatou medaili a neméně významných úspěchů dosáhl následně na mistrovství Moravy a Slezska v kategorii juniorů do 77 kg, na republice pak taktéž zlatá medaile putovala do Ostravy. Jaké pocity, dojmy a situace jej potkaly na cestě na soutěžní prkna, to Vám prozradí v následujícím rozhovoru.
René, v první řadě bych ti chtěla poblahopřát ke krásnému výsledku, kterého se ti podařilo dosáhnout na MČR mezi juniory.
Děkuji.
Předpokládám, že spokojenost s umístěním je maximální, i když ve svém hodnocení mistrovství ČR juniorů 2012 uvádíš, že na Moravě tvoje forma nebyla ještě dotažená. V čem tkvěl ten „nedostatek“?
Spokojený s výsledkem jsem byl, ale oproti formě, v jaké jsem se prezentoval na MČR můžu, jsem měl z toho výčitky a myslím, že oprávněně, protože jsem nebyl už tak dotažený. Špatně mi odtekla voda a nevystihl jsem načasování formy.
Přesto jsi s docela markantním náskokem i na Moravě vyhrál ve své kategorii. Jak probíhalo dolaďování formy před republikou? Podařilo se dotáhnout ji tak, aby byla podle tvých představ?
Odstranil jsem dříve vodu a změnil jsem způsob odvodnění a v superkompenzaci jsem méně cukroval. Na mistrovství České republiky juniorů jsem věděl, že jsem ze sebe dostal maximum, takže jsem byl spokojený s formou.
Co tě přivedlo na soutěžní prkna mistrovských juniorských soutěží?
Původně jsem to neplánoval, protože už mi bylo 21 let, takže do přípravy jsem šel s tím, že si vyzkouším závodit za muže, a když vyšlo, že se juniorská hranice posunula, tak jsem si řekl, že to ještě podržím a startovat budu i na juniorech.
Prozradil bys něco o sobě? Odkud pocházíš, co jsi studoval, kde pracuješ, jaké jsou tvé zájmy a jak ses ke kulturistice jako takové dostal?
Pocházím z Ostravy, vystudoval jsem střední školu, obor sociální péče a činnost pro etnické skupiny, pracuju v neziskové organizaci pro děti a mládež. Mé zájmy jsou plavání, stolní tenis, PC, kulturistika. Jednou v posilovně Bodyland, kde cvičím, si mě všiml Jan Kubík, který za mnou přišel a vyptával se mě, jestli bych nechtěl závodit v kulturistice, že mám na to dobře stavěné tělo a dobré proporce. Tak jsem se té šance ujal a už se toho nepustil.
Kdybychom se vrátili na začátek tvé přípravy na závody, jak vypadala tvoje forma před přípravou, kolik jsi musel shazovat a kdy jsi s dietou a změnou tréninků začal?
Objemovou fázi jsem končil při váze 92 kg, nejsem typ, který by byl úplně „zprasený“, takže forma na poměry byla dobrá. Shazoval jsem na závody 10 - 12 kg, protože se moje váhy při soutěžích lišily. Dieta mi začala v polovině února, trénink jsem neměnil, vše zůstalo jako v objemové fázi, jen postupem času jsem začal zvyšovat intenzitu.
Jak často jsi v přípravě trénoval a jaké jsi měl rozdělení svalových partií?
Trénoval jsem systémem 3+1 a rozdělení partií bylo: pondělí - prsa + břicho, úterý - záda + lýtka, středa - biceps + triceps, čtvrtek - volno, pátek - ramena + hamstringy , sobota - kvadricepsy + břicho, poté šel trénink dále tak, jak to vycházelo.
Dieta, zvýšená fyzická zátěž a vše okolo toho dá člověku bezesporu docela pěkně zabrat. Zvládal jsi vše v pohodě, nebo proběhla nějaká „krize“, že už to dál nepůjde, že by ses na to nejraději vykašlal?
Určitě každý si tím prošel a říkal, že už to nezvládne a vykašle se na závody. Já takovou krizi taky měl, a to právě před mistrovstvím Moravy juniorů. Byl to na mě už velký psychický tlak, protože jsem byl v dietě už dlouho a měl nějaké osobní problémy, když jsem měl „prasečák“, tak jsem to přehnal, bylo to 3 týdny před závody a já to totálně „zmastil“. Myslel jsem, že všechno už je „v háji“ a že se nedokážu připravit.
Kdo ti v těchto chvílích byl největší oporou, kdo tě povzbudil a popohnal dál?
V této chvíli byl pro mě největší oporou Honza Kubík, který mi vždy uměl promluvit do duše a tím mi dával pořád naděje, že nic není ztracené a že společně to zvládneme. Pomáhaly a stály u mě také rodina a přítelkyně.
Oblíbil sis v dietě nějaké „své“ jídlo, něco, na co ses těšil?
V dietě jsem neměl oblíbené jídlo, ale nejvíc jsem se těšil na sušené hovězí maso. (úsměv)
Závodíš za Bodyland Ostrava, chápu z toho tedy dobře, že žiješ v Ostravě… MČR dětí, dorostu a juniorů probíhalo ale o „pár“ kilometrů dále od Ostravy, cestu jsi zvládal dobře?
Rumburk mám sice trochu z ruky, ale jeli jsme den předem, takže jsem v tom neviděl žádný problém. Vše vycházelo tak, jak jsme s Honzou plánovali.
Jak jsi prožíval vyhlašování výsledků na MČR? Věřil sis na první místo, nebo se ti konkurence zdála dost silná, abys na první příčku dosáhl? Dokázal bys nějak ohodnotit své soupeře?
Do poslední chvíle jsem nevěděl, na jakém místě skončím, dokud nemám na krku medaili, tak není nic jisté. Soupeři byli dobře připraveni a v rozcvičovně mi kluci přišli jako vyrovnaná konkurence. Při vyhlašování výsledků jsem si to užíval, protože jsem se už těšil na konec sezóny a „hladovky“. (smích)
Závody skončily, vše se vrátilo do starých kolejí - co dál? Jaké máš plány do budoucna? Předpokládám, že to nebyl tvůj poslední vstup na pódia. Kdy tě uvidíme zase na závodech? Máš nějaké plány, co se zlepšení formy týče?
Co se týče závodů, tak tomu nechávám volný průběh. Ještě nemám v hlavě jasno, na které závody se připravím, ale jedno vím jistě, že startovat budu až v příštím roce. Do budoucna bych chtěl nabrat víc svalové hmoty a zlepšit svou nejslabší partii, což jsou lýtka.
Máš nějakého sponzora?
Honza Kubík mě podporuje se suplementací a Lenka Týlová mi umožňuje cvičit v Bodylandu zdarma. Rád bych touto cestou chtěl oslovit sponzory, určitě by mi to do příští sezóny moc pomohlo.
Komu bys chtěl v závěru poděkovat?
Poděkovat bych chtěl především Janu Kubíkovi za veškerou podporu v přípravě i mimo ni. Lence Týlové za poskytování posilovny, mojí přítelkyni, která si musela se mnou protrpět celou dietu, rodině za podporu psychickou i finanční a všem lidem, kteří mi fandili.
Díky za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů na soutěžních pódiích!
