Toto je komerční sdělení, Ronnie.cz není jeho autorem.
Text: JOSEF ŠVUB
Foto: archiv M&F a Weider Health and Fitness
Dokončení dvojdílného seriálu. První část vyšla v M&F 5/2012.
Pro sport svalů byl Steve Reeves první osobností, jenž doslova dramaticky prolomila bariéry mezi bodybuildingem a širokou veřejností. Celým svým vzhledem, včetně atletické postavy sršící zdravím, byl přijatelný pro značnou část populace, muže i ženy, mladé i starší. Právě on byl tím motivačním faktorem, který ovlivnil začátky Stalloneho, Arnolda a statisíců bezejmenných mezi nimi. Působil jako vycházející hvězda, jako zářící meteor letící atmosférou, jako vesmírný fenomén v lidské podobě.
Vstup Steva Reevese na scénu koncem 40. a začátkem 50. let minulého století předznamenal počátek evoluce skutečně moderního bodybuildingu. Jeho metody a novátorské techniky tréninku totiž stály v ostrém protikladu s předchozí érou profesionálních siláků a vzpěračů, takže vzpírání i nově specializovaný bodybuilding postupně vykročily po vlastních cestách. Svým příkladem předvedl, jak nádherné může lidské tělo být (bez pomoci chemie) a o co přitažlivější jsou akční scény s takovým hercem. Do vínku dostal doslova všechno - dlouhá bříška všech svalů, úžasné proporce, nepřekonatelnou symetrii, neuvěřitelné tvary, dostatek vlastních hormonů, příznivý metabolizmus a k tomu snad nejpřitažlivější mužský obličej, jaký se kdy na pódiu či na plátně objevil.
JAK TRÉNOVAL, CO JEDL A JAK UVAŽOVAL
Ačkoliv je snadné poukazovat na Reevesovu nadmíru příhodnou genetiku, málem zázračnou DNA od čtyř převážně evropských národností, samotné geny jej na vrchol nepřivedly - k jakémukoliv úspěchu došel hlavně díky vytrvalosti a tvrdé práci. Tyto vlastnosti jsou s Reevesem spojeny jak v bodybuildingu, tak ve filmu, byznysu i soukromém životě.
„Jako bodybuilder jsem vlastnil 3D - Desire, Discipline a Determination. (pozn. red.: čili touhu, disciplínu a odhodlání) Něco jsem chtěl, šel jsem za tím a dosáhl jsem toho,“ prohlásil Steve. Při jiné příležitosti zdůraznil: „Jsem odhodlaný člověk. Přinejmenším občas, když si něco usmyslím.“
„Tělesně velmi průměrné dítě,“ tak Reevese popsal jeden současník. Až na jednu důležitou výjimku: jakmile přišlo na tělesné schopnosti, vždycky rád překonával obtíže.
Tahle tvrdohlavost či tvrdošíjnost, a proč neříci v dobrém smyslu zaťatost, vystrčila růžky už ve dvanácti letech. Aby přispěl matce do rozpočtu, rozvážel každou neděli - později po celý týden - na kole po okolí noviny. Na kopci dlouhém tři kilometry poprvé poznal fyzickou bolest z vyčerpání a naučil se nad ní vyhrávat, takže buď krpál bez vztyku ze sedla vyšlapal, nebo přetrhl řetěz. „Prasklo jich dost,“ potvrdil později. „Dávno před tím, než jsem trhal řetězy jako Herkules!“
Impulzy k zahájení tréninku byly snímky Johna Grimeka a dalších kulturistů v časopise Strength & Health, porážka od 67 kg vážícího Joe Gambina v armwrestlingu s následným zjištěním, že je Gambino silnější díky posilování, a 45kg činka v tělocvičně Castlemont High School, kterou o přestávkách vzpírali. „Nebýt té činky a vůbec tělocvičny, kde jsem dělal shyby, kliky a šplhal po laně, nikdy by mne to nechytlo,“ uvedl v jednom interview. „Své alma mater dlužím mnoho díků.“
Reeves začal trénovat v patnácti doma v garáži s 90kg činkou koupenou za našetřené peníze. Měřil tehdy 183 cm, vážil 71 kg, nadechnutý hrudník měl 100 cm a lýtko 41 cm.
Podle tehdejší metodiky dělal po jedné sérii o 10 opakováních následující cviky: přemístění na prsa (27 kg), čelní tlaky (27 kg), bench-press (32 kg), přitahování v předklonu (27 kg), obrácený zdvih bicepsy (14 kg), zdvih bicepsy (18 kg), dřepy (45 kg), dýchací pullover (9 kg), předklony s činkou (27 kg) a rozpažování vleže (4,5 kg). Po devíti měsících zvýšil počet sérií na dvě a pokračoval šest měsíců. Z dnešního pohledu kolosální ztráta času!
Není zřejmé, kdy přesně přišel do posilovny k Edu Yarickovi, navíc krátce pobyl i u Jacka LaLanneho; podklady i sám Reeves uvádějí věk 16,5 roku a váhu 74 kg. Za čtyři měsíce kvalitního tréninku přibral 14 kg a měl nejlepší postavu z celé posilovny. Trvalo však rok, než dospěl na 92 kg (výška 185,5 cm, hrudník 120 cm, pas 73,5 cm, biceps, krk a lýtko po 44 cm, stehno 62 cm). Trénink celého těla, naordinovaný zkušeným trenérem na tři dny v týdnu, obsahoval přitahování činky ke krku, bench-press, přitahování jednoručky v předklonu a upažování s jednoručkami, vše ve 3 sériích po 10 - 12 opakováních. Pokračoval 4 sériemi tlaků jednoruček na šikmé lavici s postupným ubíráním váhy, dál stlačování kladky na triceps a obrácené zdvihy bicepsy (3 série po 10 opakováních), čtyři série bicepsových zdvihů s jednoručkami vsedě na šikmé lavici, hluboké dřepy s dýchacím pulloverem, série polovičních dřepů s pulloverem (10 opakování) a na závěr předklony s činkou, 10 - 12 opakování.
Není od věci připomenout, že svaly nabyté takovým tréninkem vydržely Reevesovi celý život - nesplaskly měsíc po soutěži jako nafouknuté, chemicky saturované svaly moderních profesionálů. Právě díky těmto svalům se stal ideálním romantickým akčním hrdinou vřele přijímaným lidmi prakticky každého věku a všech společenských postavení.
Svědkové potvrzují, že Reeves trénoval nesmírně intenzivně a do každého opakování vkládal maximální úsilí. Jeho tréninky s krátkými pauzami mezi sériemi trvaly dvě až čtyři hodiny.
Jeho komentář: „Klíčem k efektivnímu tréninku je soustředění. Já byl s činkami vždycky osamělý člověk, ale věci se změnily. Když dneska v posilovně s nikým nemluvíte, lidi myslí, že jste nafoukaní a za zády si o vás šeptají. Jenže když jste v mém mládí mluvili či šeptali, bylo vám řečeno: Zmlkni, nebo vypadni ven!“
O mentální stránce tréninku: „Při tréninku jsem se hluboce soustředil na každý cvik a pracující sval. Představoval jsem si pruhy svalů, jak se natahují a zvětšují, a málem jsem se uváděl do hypnotického stavu. Přibíral jsem snadno, ale především díky znalostem cviků a hlubokému soustředění. Jinými slovy - dosahoval jsem opravdu kvalitní propojení mezi mozkem a svaly. A pokud mne někdo vyrušil, byl jsem schopný se rozzuřit. Moje oblíbené rčení neznělo tradičně „Bez bolesti nejsou přírůstky“ (No pain, no gain), nýbrž „Bez mozku nejsou přírůstky“ (No brain, no gain).“
Tohle je pouze část textu. Celý článek v plném znění přináší červnové (6/2012) číslo měsíčníku MUSCLE&FITNESS.
Článek v plném znění naleznete
v Muscle&Fitness 6/2012, který zakoupíte v novinových stáncích nebo zde.
