Váš příběh:
Cesta za lepší postavou

Na úvod mého příběhu bych chtěl jen zmínit, že už od malička sportuji a sport je pro mě vším. Od 5 do 14 let jsem závodně hrával hokej a ještě rekreačně tenis. Přestože stále sportuji, tak v těch 14 letech přeci jen nastal zásadní zlom.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

První fáze zlomu, kdy jsem skončil s celoživotním koníčkem, nevypadala zrovna nejlépe. V létě jsem pořád hrál tenis, ale v zimním období jsem se spíše flákal. Kromě hokeje jsem si nic nenašel, a tak jsem dost zlenivěl. Buď jsem seděl doma na zadku u televize, nebo chodil po zábavách. Tohle trvalo celé 2 roky! Po takové době jsem se už nemohl dívat na váhu, kde se pode mnou ručička šplhala výš a výš. Při pohledu do zrcadla jsem byl zklamán tím, jak se moje postava mění k horšímu. Tohle jsem musel už zastavit, a tak jsem si řekl: "Dost!"

A tehdy nastala druhá fáze mého zlomu. To mi už bylo 16 let a já nechtěl ztrácet další čas „nicneděláním“. Hokejová výstroj byla pořád schovaná, ale já se odhodlal se sebou něco už konečně udělat. Pročítal jsem jeden článek za druhým. Internetový prohlížeč jel na plné obrátky a já hledal samé stránky, kde bych se dozvěděl, jak změnit svoji postavu. Když jsem začal cvičit doma, tak to byly ty základní cviky, které napadnou každého jako první. Kliky, dřepy, sedy-lehy. Bylo mi ale jasné, že tohle nemá budoucnost a že se musím posunout někam dál. Nakoupil jsem jednoručky a hrazdu do dveří. Co jsem z hokeje nezapomněl, to byla ta píle a dřina, bez kterých to nejde. Už po pár přečtených článcích na internetu jsem však pochopil, že to není jen o tréninku, ale důležitou roli hraje také jídelníček. V tu dobu jsem si uvědomil, že můj jídelníček je mizerný. Snídaně nebyla žádná a přejídání bylo na denním pořádku. Musel jsem to co nejdříve změnit. Je jasné, že při tak špatném stravovacím návyku jsem nemohl vypadat nejlíp. Byl jsem ale odhodlaný se sebou něco udělat, a tak jsem jídelníček celý změnil a pokračoval v cestě za lepší postavou.

Od mého začátku s cvičením uplynuly asi dva měsíce a já už viděl první výsledky. Břicho se zmenšovalo a hrudník se začínal rozšiřovat. Tyto první známky pokroku mě ohromně motivovaly pokračovat dál a neseknout se cvičením, jako to vždy dopadlo doposud. Dříve, když jsem ještě hokej hrával, tak mě cvičení vůbec nebavilo. Měl jsem k němu odpor, ale teď to bylo úplně jiné. Já pochopil, že když se budu snažit a tvrdě makat, tak mohu dojít ke své vysněné postavě. Moje úsilí se tedy zvyšovalo. Postupem času jsem zapracoval i na třetím klíčovém faktoru, který je velmi důležitý k nabírání svalstva, a to je regenerace. Trénink, strava a regenerace byly o 100 % lepší než dříve a já začal v posilování vidět můj nový sport číslo jedna. Zalíbila se mi motivační videa typu „bodybuilding motivation“. Tato videa mi dají vždy ještě větší chuť do tréninku.

Po půl roce jsem začal kombinovat cvičení doma s posilovnou. Cvičil jsem 2x týdně doma a 1x týdně v posilovně. Moje první návštěva posilovny byla dost rozpačitá. Byl jsem hrozně nejistý, neměl jsem s posilovnou žádné zkušenosti. Musel jsem si projít tím vším a otrkat se tak jako každý, kdo vidí poprvé v životě stroj na legpress. Činka na bench-pressu se mi kývala z jedné strany na druhou. Ze začátku jsem chytal spíše tu rovnováhu se vším tím nářadím. Postupem času jsem se do toho ale dostal a postupně zlepšoval techniku. Posilovna mě ihned začala bavit více než cvičení doma a moje chuť k posilování zase o něco vzrostla. Každou další návštěvou jsem se cítil v posilovně lépe a sebevědoměji. Váha na činkách a strojích pomalu rostla. Byl to další impuls a něco nového. Byl jsem doslova namlsaný na další vstup do posilovny.

Uplynul asi rok od začátku mého úsilí a já se potřeboval opět posunout o krůček dál. Koupil jsem si první permanentku. Pokračoval jsem v tréninku 3x týdně, ale nyní už jen v posilovně. Můj trénink čistě v posilovně trvá asi půl roku. Pokud se mě tedy někdo zeptá, jak dlouho cvičím, tak mu odpovím, že půl roku pouze doma, druhého půl roku doma i v posilovně a půl roku pouze v posilovně. Posiluji tedy celkem jeden a půl roku a mám pocit, že mě to baví čím dál víc. Posilování mám neustále v hlavě. Stále si promítám, jak asi bude probíhat můj nový trénink, co mám zařadit vhodnějšího na odpolední svačinu a podobně. Těžko se najde den, kdy bych nemyslel na posilování, jídelníček nebo na to, jestli mám dostatek odpočinku.

S kamarády občas zajdu na pivko, ale tyto akce jsem už od začátku cvičení radikálně omezil. Pokud vím, že kombinace posilování s alkoholem k sobě nepasuje, tak dám téměř vždy přednost posilování. Snažím se dělat vše pro to, aby byly moje pokroky co největší. Mezi moje největší zlepšení patří rozšíření hrudníku z pouhých 90 cm na 108 cm. I když ostatní partie se nezlepšily podle mých představ (hlavně ruce), tak jdu pevně za svým cílem a každé malé zlepšení je pro mě úspěch. Snažím se dát do každého tréninku maximum a trénovat do selhání se stalo mojí vášní.

Závěrem bych rád shrnul, že cvičení mě vrátilo zpět do sportovního režimu a nyní jsem se vrátil i na hokejový stadión. Sice hraji hokej už jen rekreačně, ale každou hodinu na ledě si vychutnávám stejně jako každou hodinu v posilovně. Tato kombinace - posilování a hokej - se stala mým životním stylem.