Kuřecí maso na vodě, kuřecí maso s rýží nebo kuřecí maso na jakýkoliv jiný způsob, to je nejčastější jídlo kulturistů, kulturistek či bodyfitnessek. Jenže odkud se ty hromady kuřecích prsou berou? Ne, vážně nerostou v supermarketu! Většinu kuřat, která v rámci svých příprav, diet a zdravého životního stylu spořádáme, vyprodukují drůbežárny podobné třeba těm klatovským.
Drůbežářské závody v Klatovech jsou druhým největším zpracovatelem kuřecího masa v České republice s produkcí 700 - 750 tun masných výrobků měsíčně. Podnik má jeden vlastní chov s kapacitou 350 000 kuřat, z něhož pochází asi 10 % masa z celkové produkce, zbytek kuřat dodávají pro porážku nezávislí farmáři z regionu. Denně se tu v průměru poráží 100 000 kuřat, která se posléze zpracovávají a rozvážejí dodavatelům, aby se už za několik málo hodin mohla objevit na pultech obchodů.
Celý proces produkce kuřecího masa nám přiblížil a návštěvu zpracovatelského závodu umožnil generální ředitel klatovských drůbežáren Ing. David Bednář, za což mu patří dík.
Život kuřete
Jak vypadá takový život kuřete, které je chováno proto, abychom si na něm my lidé mohli pochutnat? Čerstvě vyklubané pískle spatří poprvé světlo světa v líhni jedné ze tří společností, které se u nás produkcí jednodenních kuřat zabývají. Ale krátce poté už řádně vakcinované putuje do místa svého nového bydliště, v našem případě do chovných hal klatovských drůbežáren. Tam stráví ve společnosti dalších 350 000 příbuzných (v každé hale 50 000) většinou 35 dní svého života, během kterých doroste do požadované hmotnosti kolem dvou kilogramů. Nutno říct, že oněch 35 dní je pro kuřata dnes o něco příjemnějších než ještě před rokem. V platnost totiž vstoupily normy EU, které povolují v rámci zlepšení welfare zvířat vyprodukovat maximálně 39 kg masa na m2, a tak dnes mohou kuřata v halách o něco „volněji dýchat“.
K chovu se u nás používají dvě kuřecí plemena - Ross a Cobb. Jaký je mezi nimi rozdíl?
„Každé plemeno má svoje výhody a nevýhody,“ říká generální ředitel klatovských drůbežáren David Bednář. „Ross má oproti Cobbovi o něco dražší krmení a je konstitučně slabší, takže nemá tak pevnou kostru, ale měl by mít větší prsní svalovinu. Cobb by měl mít zase vyvinutější stehenní partie. Ovšem my jsme provedli poměrně intenzivní kontrolní měření a vyšlo nám, že je to v podstatě plus mínus stejné a že zásadní rozdíly ve výtěžnosti nejsou. Co se týče kvality masa, na tu typ plemene vliv nemá.“
Co ale ovlivňuje kvalitu masa nepopiratelně, to je krmení. Kuřata, jak nám bylo řečeno, dostávají speciálně složené krmné směsi, jejichž základem je krmná pšenice, kukuřice a sója, přídavkem jsou tuky, vitamíny a minerály. „Žádné steroidy jim nedáváme, to je nesmysl,“ směje se ředitel mé bez skrupulí položené otázce a vysvětluje, že rychlý růst kuřat je zapříčiněn skutečně jen perfektní skladbou krmiva. Nutriční režim kuřat chovaných na maso je ostatně téměř alchymie. Životní cyklus chovaných opeřenců je rozdělen do tří etap s označením BR1, BR2 a BR3, v každé z těchto fází jsou jim servírovány odlišné krmné směsi lišící se hlavně poměrem jednotlivých složek. Celý systém krmení i napájení je tu automatizován, dávkování krmiva řídí počítače. Nejmodernější technologie se prostě staly důležitou součástí nejen lidského, ale i drůbežího života.
Přesně propočítány nejsou jen krmné dávky, ale i váhové přírůstky kuřat. Ty musejí odpovídat dané růstové křivce, pokud se tak neděje, pátrá se po důvodu. Faktorů, které mohou růst kuřat ovlivnit, je celá řada. „Velkou roli hraje kvalita jednodenního kuřete, svou úlohu může sehrát i pouhá změna šarže pšenice použité v krmné směsi nebo obtížnější klimatické podmínky,“ vysvětluje ředitel. Ovšem vliv nepříznivých klimatických podmínek do velké míry eliminuje automatický systém, který hlídá teplotu v halách a větrá, či topí dle potřeby. Vůbec všechno je tu tak automatizované, že se nabízí otázka, zda kuřecí chovanci za svůj nedlouhý život vůbec spatří člověka. Prý ano. Zodpovědná osoba každodenně obhlíží farmu, v součinnosti s veterinářem kontroluje zdravotní stav kuřat a hlídá, zda milá kuřátka pěkně baští a řádně přibývají na váze.
Trocha kuřecí statistiky:
Brojleři jsou speciálně vyšlechtěná kuřata chovaná na maso. Odhaduje se, že na světě jich je kolem 20 miliard, z toho 24 % v USA, 18,5 % v Číně, 14 % v EU (na zbytek světa připadá 43,5 %).
Jateční kuřata jsou vyšlechtěna tak, aby dosáhla co největších přírůstků za co nejmenší spotřeby krmiva. Zatímco v roce 1979 bylo k výkrmu 2kg kuřete potřeba 5 kg krmiva, v roce 1997 už to bylo asi jen 3,3 kg.
Díky šlechtění se značně zkrátila doba, za kterou kuře dosáhne jateční hmotnosti. Tato doba se za posledních 30 let zkrátila na polovinu.
V Čechách je kuřecí maso nejčastěji konzumovaným typem masa. V roce 2011 se ho u nás vyprodukovalo 170 000 tun.
Průměrný Čech za svůj život zkonzumuje kolem 5,5 tuny masa, podíl kuřecího činí objem rovnající se více než 1000 kusů kuřat.
