Ve dnech 18. 4. - 22. 4. se v Essenu konal již tradičně největší fitness veletrh na evropském kontinentu - veletrh FIBO. Za zmínku jistě stojí, že tento veletrh má svou tradici v Essenu již od roku 1991. Letošní rok navštívil FIBO rekordní počet návštěvníků - 65 800 (porovnej s loňským rokem - 58 100). Neuvěřitelný nárůst. Proto jsem moc rád, že jsem to mohl být právě já, kdo umožnil mnoha českým fanouškům fitness tento veletrh zažít na vlastní oči a vidět, co znamená fitness ve světě. Pro většinu z nich to byla velká premiéra. Ještě jednou díky všem, kteří mi dali důvěru, a já je snad nezklamal - můj premiérový zájezd na FIBO se podle všeho vydařil, dostal jsem od účastníků zájezdu veskrze velmi pozitivní ohlasy, pro jednoho to byl nejkrásnější zážitek v životě (wow, to mě vážně těší), pro druhé to byl natolik silný impulz a motivace, že hned druhý den po návratu nastolili striktní dietu, cukry letěly dolů, tréninkový split 4+1 a trénink do plných… :) Skvělé, pánové, přesně takovouto reakci mělo FIBO vyvolat!
Posádku jsem začal nabírat už ve Zlíně, kde se „nalodila“ silná grupa seveřanů (rozuměj borců z Frýdku-Místku) a pár Valachů (ogaři ze zlínského okolí). Po nezbytných formalitách a nastavení kurzu na západ jsme vyrazili v pátek v podvečer za krásného počasí směrem k Brnu. Tam se k nám připojili další borci z Brna a jeho okolí. V tu chvíli nastal vhodný čas si cestu krapet kulturně obohatit, takže zatímco Rambo nejprve vyřešil drobnou potyčku se svými krajany a následně systematicky a chladnokrevně vylidnil půl Vietnamu, my jsme úspěšně ukrajovali kilometry z cesty do Prahy. Tam jsme dorazili až za tmy a čekala nás nejpočetnější skupinka fitness fanoušků pocházejících z celých Čech - od Českých Budějovic až po Jablonec nad Nisou. Cesta probíhala naprosto v klidu a pohodě a za mlaskotu některých účastníků zájezdu pojídajících proteinové tyčinky a jiné mlsky jsem i nakrátko usnul.
Do Essenu jsme přijeli dříve, než bylo v plánu, což bylo jen a jen dobře. Po udělení jasných a snad i srozumitelných instrukcí o průběhu dne jsem rozpustil svou čtyřicetičlennou posádku v davu u vchodu a nechal je napospas víru FIBA. Velmi dobrá náhoda byla, že vchod, kterým jsme na výstaviště vešli, byl v hale 12, tj. v srdci sekce FIBO POWER, v hale, kde se nacházeli vystavovatelé fitness výživy a především opravdové celebrity světa fitness a bodybuildingu. Já osobně jsem nejprve zamířil ke stánku ALL STARS pozdravit Báru Benešovou a osobně jí moc poděkovat za velkou podporu, kterou mi při organizaci zájezdu poskytla, no a v neposlední řadě to byla moc prima příležitost pozdravit a vyfotit si Tomáše Bureše a Tomáše Kašpara a popřát jim mnoho úspěchů při soutěži. Poté jsem se jen tak „toulal“ ze stánku na stánek, občas ochutnal kousek proteinové tyčinky či trošku proteinového nápoje a od krásných sličných děvčat jsem dostal hned několik dárkových balíčků obsahujících vzorky sportovní výživy velmi dobrých značek. Protože na veletrhu FIBO jsem měl hned několik dobrých známých ze světa, rozhodl jsem se jít je pozdravit a případně okouknout, co nového můžeme očekávat na trhu s fitness vybavením a nářadím. Na stánku Reebok a Escape jsem byl hned nenásilně přemluven k soutěži „challenge“ (trenér Vám zadá nějakou cvičební sestavičku s vybraným nářadím, Vy ji zacvičíte a dostanete dárek), podotýkám, že toto všechno se děje jako velká show pod vedením moderátora, který se bezpečně postará o to, že během asi 5 sekund stojí před Vámi cca 70 lidí netrpělivě čekajících, co za výkon předvedete. Můžu říct, že je to motivace jako prase. Bez rozcvičení jsem vzal 20 kg bulgarian bag a už ho točil nad hlavou. 20 x vlevo, 20 x vpravo a nakonec ho položit na zem a udělat na něm 20 kliků. Kardio jak řemen! Můžu vás ubezpečit, že po probdělé noci, kdy jsem „spal“ zkroucený na sedadle autobusu, je velmi prima se po ránu takto krásně „protáhnout“. A to doslova - natažené trapézy a prsní svaly to jistily. Ale za ten stylový ručníček a bandasku to vážně stálo. :) Pro vydýchání jsem zvolil ideální aktivitu - šel jsem se podívat na semifinále FIBO POWER PRO. Tentokrát i s českým zastoupením. Tomáš Bureš bojoval jako lev, ale bohužel to na finále nestačilo. Nicméně všichni jsme se shodli, že ho zkrátka zařízli.
Počet návštěvníků veletrhu během dne neustále rostl, obzvlášť husto nebylo nikde jinde než v halách 8 až 12 - haly FIBO POWER. To si Vám takhle razím cestu davem omrknout zajímavý stánek sportovní výživy a zavadil jsem ramenem o rameno druhého frajera, procedil jsem mezi zuby něco jako “I´m sorry, dude“ a on to byl Jay Cutler! Neoholený, tak nějak i neupravený, tak jsme na sebe jen mrkli a každý si šel svou cestou. Ale teď můžu vychloubačně tvrdit, že jsem se srazil s Jayem Cutlerem. Po x hodinách strávených v tlačenici Vám pěkně vyhládne. Rozhodl jsem se jít něco sníst. No, zajímavých míst k občerstvení bylo hned několik, ale protože nohy bolely, volil jsem tu, která nabízela i ten komfort - k jídlu si i sednout. Už z dálky jsem viděl frontu dlouhou jak had a nezbývalo než si do ní stoupnout a čekat. Koukal jsem kolem, jestli náhodou nezahlédnu někoho hodně známého (velkých lidí bylo kolem opravdu hodně, ale žádná známá tvář), a zničehonic stojí přede mnou super široká obrovitá záda, ze kterých na balónovitých deltových svalech visely ruce jako nohy. Strašné monstrum - monstrum jménem Roelly Winklaar. Týpek přede mnou byl zřejmě jeho známý a Roelly ho přišel jen vystřídat při čekání ve frontě. Přiznávám, okukoval jsem ho pořád dokola, takového člověka naživo vidíte opravdu jen málokdy. Krátce na to cítím, že někdo přistoupil za mě do fronty, zase někdo „nenormální“. Otočil jsem se a on to byl Fouad Abiad. Můžu Vám říct, že v tu chvíli jsem přesně věděl, jak se asi cítí pšeničné zrnko mezi mlýnskými kameny. Fronta se dala do pohybu a já zakrátko už seděl s chutným jídlem u stolu a cpal se. Přisedl si za mnou i Fouad a vedle u stolu hodoval Alexey Lesukov se svými přáteli. FIBO je prostě jedinečná exhibice toho nejlepšího, co současné fitness a bodybuilding přináší a nabízí. Samozřejmostí byla přítomnost světové jedničky Phila Heatha, k němu, stejně jako ke Kaii Greenovi, jsem se blíž jak na pět, šest metrů nedostal, protože konkrétně tito dva byli v naprosto neprůstřelném obležení svých fanoušků žádajících společné foto, podpis a podání ruky. Tak jsem si je alespoň vyfotil z dálky.
Vedle profi soutěže v kulturistice FIBO nabídlo i jednu amatérskou (Olimp Challenge), soutěžilo se v bench-pressu, ve strongmanech, v armwrestlingu, probíhaly ukázky Muay Thai, brazilského jiu-jitsu, capoeiry, probíhaly skupinové lekce typu Body pump, Zumba, různé podoby aerobiku apod. No prostě všechno, co si jen dokážete představit.
S blížícím se večerem se prostory veletrhu začaly pomalu vyprazdňovat. Blížil se čas našeho odjezdu. Ve sjednanou dobu se téměř celá naše čtyřicetičlenná skupinka sešla na sjednaném místě. Společně jsme absolvovali velmi příjemnou, nicméně "nedobrovolnou" prohlídku města Essenu z paluby linkového autobusu, do kterého jsme trošku zbrkle nastoupili. Útěchou nám mohlo být, že stejně "chytrý" nápad měli i Francouzi, takže jsme v této trapné situaci nebyli sami. Nakonec jsme se přeci jen dostali na parkoviště, kde nás čekal náš autobus. Plní emocí, zážitků, postřehů a inspirace a s narvanými igelitkami a taškami plnými sportovního oblečení, doplňků, plakátů a různých suvenýrů, jsme vyrazili zpět k domovu.
Cesta ubíhala opět velmi rychle, nad ránem jsme se už loučili se všemi, kteří vystupovali v Praze, záhy v Brně a nakonec ve Zlíně.
Zájezd a celkový jeho průběh hodnotím jako velmi vydařený a jsem za to moc rád. Teď už víme, že letos bylo FIBO v Essenu naposledy, podle dosavadních informací vyrazíme za rok společně do Kolína nad Rýnem. Pojedete opět se mnou?
Veletrh FIBO 2012 - fotogalerie
Omluvte, prosím, sníženou kvalitu některých fotografií.
Víte, že...
