Tak jako by se každý věřící muslim měl jednou za život vypravit do Mekky, tak i kulturisté mají svoje poutní místo, které by se dalo nazvat Mekkou. To místo je Venice v Kalifornii, jmenovitě Muscle Beach a Gold’s Gym Venice.
Jistě každý fanoušek kulturistiky zhlédl legendární dokumentární drama Pumping Iron, kde jsou některé z památných míst vidět. Jak vypadají dnes? A je atmosféra stejně tak svobodomyslná jako tehdy, v době, kdy onu oblast okupovali pouze kulturisté a hippies?
Měl jsem to štěstí, že jsem svoji cestu do kulturistické Mekky prožil celkem nedávno. Mohl jsem tak chodit v těch samých místech jako kdysi (a občas i dnes) Arnold, Lou, Robby a další. Jedna věc, která je hned patrná oproti filmu Pumping Iron, je přestěhování Gold’s Gym Venice do větších prostor na Hampton Avenue. To ovšem není žádná novinka, jelikož se to stalo již koncem sedmdesátých let. Jak dlouho ovšem Gold’s vydrží na svojí dnešní lokaci, je otázka, jelikož celý blok budov, ve kterém posilovna sídlí, koupila nedávno společnost Google a mluví se o neobnovení pronájmu, až skončí stávající smlouva na konci roku 2013. Zpráva o ukončení činnosti Gold’s Gym Venice na konci příštího roku ovšem velmi pobouřila celou místní komunitu, včetně dosti vlivných zde trénujících lidí, takže možná Google upustí od původního záměru a prodlouží Gold’s Venice pronájem i do dalších let.
Posilovna Gold’s Gym Venice je vskutku obrovská a každý si tam najde to, co právě potřebuje. Může tam být najednou 200 cvičenců, přesto tam nebude plno. Vnitřní prostor posilovny je rozdělen do tří hlavních místností, celkem zvláštně uspořádaných. První místnost obsahovala snad 4 stanoviště na dřepy a tlaky, 4 druhy legpressu, několik hacken dřepů a dalších strojů na nohy. Hned vedle nich byla celá řada určitého výrobce strojů na všechny svalové partie a také několik řad jednoruček od jednoho až do šedesáti kilogramů. Na straně potom čněly 2 multipressy.
Druhá místnost obsahovala celou řadu strojů od jiného výrobce a navíc spoustu kladek na procvičení zad. Součástí této místnosti byly také staré stroje na procvičení nohou, které opravdu pamatovaly zlatou éru kulturistiky, a člověk se cítil trochu zvláštně, když na nich cvičil s vědomím, kdo tam seděl dávno před ním.
Třetí místnost je největší a obsahuje několik stanovišť na trénink prsou s volnou váhou, další multipressy, další celou řadu strojů (opět od jiného výrobce), kolem 60 kardio strojů všech typů a v neposlední řadě druhou kompletní řadu jednoruček od nejmenších až po slavné devadesátikilové jednoručky, které vyvolají vždy ohlas, pokud jsou používány.
Součástí posilovny jsou též venkovní prostory pro crossfit a jakýkoliv venkovní trénink. I zde je další sada činek a několik strojů na procvičení různých partií. Zajímavé je, že téměř kompletně celá zadní stěna posilovny jsou v podstatě jedna garážová vrata vedle druhých, takže je možné kompletně tuto stěnu otevřít a dát návštěvníkům kdekoliv v posilovně pocit venkovního tréninku s lehkým vánkem mořského vzduchu.
Nedílnou součástí všech videí profesionálů z Gold’s Venice je také pózování ve speciální místnosti pro nácvik pódiové prezentace. Je skutečně bezvadná, se zrcadly ve všech směrech a úhlech na kompletní kontrolu při tréninku pózování.
Předpokládám, že pro většinu místních je to normální, ale člověku, který přijede na návštěvu, jde z toho všeho hlava kolem, nehledě na to, že člověk nikdy neví, na koho může narazit. V jednom rohu trénuje Chris Cormier svoje svěřence, ve druhém další IFBB profesionál Jerome Ferguson trénuje nohy. Pak je tu všudypřítomný, usměvavý trenér šampiónů Charles Glass, který má u sebe vždy někoho, koho mučí. Najednou se objeví zvláštní postava ve dvou mikinách, černých brýlích a s hlavou plnou dredů a Vy si uvědomíte, že se díváte na legendu Robbyho Robinsona. Jdete se rozběhat do kardio zóny, kouknete se vedle sebe a zjistíte, že na vedlejším orbitracku maká "Incredible Hulk" - Lou Ferrigno. Kouknete se opět dopředu a zíráte na další legendu - Billa Pearla, který se přišel ve svých 75 letech podívat, jak dnes Gold’s Venice vypadá, a třese si rukou s Japonským profesionálem Hidetadou Yamagishim.
Člověk si zde připadá opravdu jako ve výkladní skříni historie i současnosti kulturistiky a Gold’s Venice tak také opravdu funguje, což je vidět na tom, že je to jedna z destinací cestovních kanceláří nabízejících turistické projížďky po Los Angeles. Téměř každý den tam z autobusu vyskáče 40 - 50 turistů s fotoaparáty, ať už z Japonska, či jiné části světa, a cvakají a cvakají a samozřejmě nakupují z velmi dobře zásobeného obchodu, kde si člověk přijde na své, co se týče Gold’s Gym oblečení, tašek, ručníků a jiných suvenýrů.
Ale abych nepsal pouze o posilovně. Venice se za ta léta na jednu stranu změnila, na druhou zůstala stejná. Je to dnes turistická atrakce s tisíci turistů každý den proudících po chodníku vedle pláže. Na druhou stranu se tu stále drží hippie kultura a hippies - od pomalovaných dodávek po stovky pouličních umělců, kteří nabízejí všechny možné věci. Jeden pro pobavení staví z písku desetimetrovou chobotnici, další modeluje z hlíny hlavy kolemjdoucích. Jsou tu malíři, muzikanti, herci, kejklíři a další a další.
Samozřejmostí jsou desítky restaurací a obchodů se suvenýry, včetně všudypřítomných triček s motivem Arnolda, či dokonce obchodu nabízejícího retro kulturistické oblečení ve stylu 90. let. Takové by člověk čekal zřejmě na každém pobřeží a turistické destinaci (až na kulturistické motivy). Co je ovšem poněkud zvláštní, je procento tetovacích salónů, které zde jsou. A co je ještě podivnější, jsou speciální zeleně natřené vchody, kde místní lékaři za 40 dolarů komukoliv vystaví legitimní průkaz legálního uživatele marihuany pro lékařské účely. S takovýmto průkazem potom můžete přijít do jakékoliv lékárny v Kalifornii a koupit si uvedený produkt naprosto legálně a beze strachu. Opravdu zvláštní.
Pokud po pláži dojdete dost daleko, dostanete se ke slavnému Muscle Pit, venkovní posilovně, kde je možné si zacvičit pod širým nebem. Ta se ovšem změnila. Již to není pouze pár činek a není to zadarmo. Je to nyní plnohodnotná posilovna s částečným zastřešením a s desetidolarovým vstupným za trénink. Každopádně trénink pod širým nebem má něco do sebe, i když pohledy kolemjdoucích jsou někdy zvláštní.
Celkově je naprosto zřejmé, že ve Venice se platí za lokalitu, zřejmě více než kdekoliv jinde. Prvních několik ulic od moře je posetých obytnými domy nepříliš dobrého stavu, a to i na první pohled. Ovšem nájmy jsou zde astronomické v porovnání se zbytkem Los Angeles. A za velké ceny si zde člověk ani nekupuje pocit bezpečí. Po diskuzi s místní policejní hlídkou bylo celkem překvapení se dozvědět, že přes den je celkem klid, ale po západu slunce zde mají průměrně jednu přestřelku každou noc. Los Angeles je prostě rájem a zároveň bojovou zónou pro spoustu drogových gangů, které si takto vyřizují účty a chrání svá teritoria. I když je to o Los Angeles celkem známo, tak průměr jednoho ozbrojeného konfliktu denně jen v oblasti Venice je přece jen trochu překvapující a zarážející…
Každopádně byl obrovský zážitek podniknout cestu do kulturistické Mekky a míst, kde vznikla kulturistika, a doporučuji ji každému, kdo bude mít alespoň jednou za život takovou možnost.
Venice - fotogalerie